Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Kopej! Něco tam bude! *uff* Vidíš! Vidíš! Támhle! Určitě roh truhly s pokladem! Přivaž to! Tahejte kluci! *ufff hek*
Dobrý, máme ji. Otevři to! *rrrrup* Co je tam? Knížka?! A ještě nějaká rozpadlá.....to je teda poklad. *smích* Kdo říkal, že budeme bohatí? Tak půjdem zas rubat drevo, ale po tom dešti je všechno mokré a já mám hlad..... . Zatopíme knížkou, když už jsme se tak nadřeli.... *smich* Zapal to.....není nějaká zvláštní tma? To je normální....ale koukejte! Ta knižka! Hoří zeleným plamenem! UTÍKEJTE TO JSOU NĚJAKÉ ČÁRY!
A kniha pomalu shořela i s vědomosti v ní ukrytými....jen při závanu větru vyletěl ze zpuchřelé hořící knihy útržek......a tak si možná někdo někdy přečte co na něm je...... ?
Myslel jsem, že Drakkarimové jsou již jen legendou. Naši otcové věřili, že je všechny pobili v průsmyku Orgloj-Ur. Vyprável mi o tom. To byla poslední bitva, v níž bojovali bohové po boku lidí, proti demonům. Bitva, kterou jsme vyhráli. Drakkarimové byli naše elitní sila - nejlepší kopiníci, jaké kdy kdo viděl. Na 100 metru dokázali hodit své kopí a zabít s ním zvíře i člověka. A v boji na blízko byli neporazitelní. Kopí pro ně bylo zbraní i štítem a nikdo jejich obranou nepronikl. Řikalo se, ze dokáží srazit i šíp v letu.
A přece se tehdy demonů zalekli, zalekli tak silně, že přešli pod jejich vládu a v bitvě nás zradili. Málem kvůli tomu naší otcové bitvu prohráli. Ale nakonec byli démoni zahnáni zpět do pekel a Drakkarimové zničeni spolu s nimi. Ale nemůže to být tak štastné. Tech osm mužů co kolem me prošlo, to musí být oni. Viděl jsem ve městě jejich obrazy. Musí to být oni! Ale ta podoba......vypadají jako by nestárnuli....ta krutost v očích, ta síla, jež z nich vyzařuje...... Je to jen síla? Včera jsem viděl jejich cvičení - nevěděl jsem, kdo to je, ale ti dva se navzájem probodli. A potom očistili zbraně, převázali se a odešli! Jestli se jejich um demonům povedlo zkloubit s nesmrtelností jsme ztraceni.
Ale od toho jsem tu já. Prinesu krali Arturiovi všechny informace, které mu pomohou toto temné místo zničit. Bohové mi pomáhejte, jestli někdo odhalí moje převlečení.....už z této pevnosti nikdy nevyjdu....stejně tak jako ti chudáci z támhletoho průvodu. Zas je vedou skřeti. Ani netušim kolik jich je.......ale proc oddělují muže od děti a žen? Musím to jit zjistit.... Toliko stálo na kousku poničeného a prachem ušpiněného papírku se kterým si pohrával vítr...
Dnes ve večerních hodinách se na hřbitově, u hrobu rytířů objevily hrůzné temné stíny. Poté co je stateční hrdinové pobili objevil se nad svým hrobem zesláblý Rytíř Marco. Za mohutného vivatu Andořanů přešel do Andorského hradu a vyptával se co se stalo během jeho úmrtí. Hrdinové mu vše vypověděli a nakonec se všichni shodli na tom, že dalšímu z zmizelých Rytířů, Jargonovi brání v návratu jeho bratr - nekromant.
Hned poté co si Marco trochu odpočine, prostuduje Jargonovy záznamy s kterých se pokusí dozvědět něco více. Poté bude svolána porada o dalším postupu.
Připadalo mu, že šel stále směrem k nevýrazné, bílé tečce. Bílé?Možná šedé... nebo jiné?Nevěděl, prostě k něčemu co se odlišovalo od černé , všudypřítomné černé která jej obklopovala. Stále potkával ,,bytosti" směřující dál do tmy, ale nenašel odvahu je oslovit. Věděl, že se vrací zpět do života a ony jej naopak opouští . Někdy také viděl stíny které světlo znovu začalo vtahovat do života, vždy se zachvěl, vždy ho zajímalo jak se cítí člověk kterého on, kněz , vrací zpět do života ... . Světlo se počalo zvětšovat, už to nebyl drobný paprsek. Rytíř Marco stál před bránou do světa živých. Udělal poslední krok a procitnul.
Připadalo mu, že se snad zblázní. Jeho kroky temnou tmou mu připadaly monotónní a uspávající. Tak rád by se posadil, chviličku odpočinul, ale... ale něco mu říkalo že to nesmí udělat. Duchové kteří kolem něj procházeli nebyli stejní jako on. Jeho lidská schránka zůstala neporušená a byla mu propůjčena i zde, v astrálu mrtvých. Už se přestal dokonce i zajímat o tváře mrtvých které míjel až dochvíle než mu cestu zastoupila důvěrně známá postava. Jeho pohled se střetl s nenávistným pohledem bratra.
,,Nepustím tě zpátky Jargone", nekromant se zachechtal ...
Ještě taková dálka... musím ještě ujít tolik kroků abych vystoupil na světlo... už se mi ale nechce jít, nemůžu... nemám sílu.
Kdysi honosný Rytířský šat byl potrhán a z mnoha děr prosakovala rudá krev.
Dnes v podvečerních hodinách přepadla značná skupina Dulních mrchožroutů andorský důl. Chtěli si pomlsat na pracujících horníkách, leč skupinka odvážných bojovníků důl od mrch vyčistila. Díky jim a sláva Andoru.
Dnes se stala zvláštní věc. Od hřbitova se přitoulal stařec a již na první pohled bylo jasné, že s ním není něco v pořádku.
Jeho kůže byla zelená, odpadávaly z néj kusy masa a kolem něj se co chvilku rojila hejna much.
Jak on sám říkal, proklel jej nějaký nekromant, který je ale na neštěstí mrtev. Avšak pomoci mu mohl jakýkoliv nekromant.
Byť tam bylo mnoho statečných mužů, kteří pomáhali mouchy odhánět, povzbuzující písně hráli a snažili se jej léčit, nedařilo se.
Vážený kněz Merik se snažil seč mohl a chvilkama byl muž ofačovaný, že nemohl ani dýchat... Nepomáhalo zhola nic.
Až se ke hřbitovu přišoural nějaký člověk, co o sobě tvrdil, že je nekromant. Snažil se neco umíchat. Po zkušenostech, co dávali ostatní, jako je protijed a osvěžení, přišel s nápadem, že to bude chtít zcela jiný lektvar.
Míchal a míchal a mužova nemoc mezitím pokročila a opravdu se pomalu měnil na mumii.
Nakonec se to nekromantovi povedlo a jen bůh ví, zda to bylo tím lektvarem, či snad Merikovou pomocí, nebo spojením obojího, ale nemoc ustoupila a stál tam zcela jiný muž, avšak s tělem ženy... I to nakonec ustoupilo a kletba zcela opadla.
Ten nekromant se jmenoval Athelor a odměnou za lék mu vyléčený vryl na kris jeho jméno.
Dnes v odpolednich hodinách do města zavítali otrokáři a vypláceli 200zlatých za informaci o 16ti leté elfky, kterou hledali. Uprchla z jejich tabora a oni po ní patrali.
Nakonec ji za pomoci obyvatel vypátrali a Viconii si odvedli zpět. Bohužel jejich plány na brzké odpluti byli zmařeny, neboť se skupinka bojovníků pod vedením Erahona, rozhodla o záchranu unesené Viconie. Někteří se dokonce přidávali na stranu otrokářů a když se podařilo mága natolik zabavit odvedla statečná Aeryn nenápadně Viconii do Andoru.
Tleskáme.
... běžel jak o závod, leč mu síly stačily. Zabočil za roh malé hospudky, a zarazil se. Co viděl před sebou, to si ani ve svých nejhruznějších snech nedokázal představit. A náhle se zvedl vítr a ....
Rytíři Královského stolce, na vědomí vám dáno jest, že v pátek o šesté hodině večerní 22, dubna dostaviti musíte se na královský hrad do truního sálu k audienci u Královny Kilias.
regent Lord Magalhaes
Učastní se pouze Rytíři, ostatní budou vykázáni z hradu.
