Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vítězem hádankového questu se stali členové cechu Ibelin, když dokázal zdolat všechny nástrahy které po cestě potkal a ne že jich bylo málo. Velkou smůlu si vybrali členové cechu Garsadie když přiběhli jako první k šamanovi a jako první získali bránu, kterou ale neuměli správně použít a brána jim zmizela.Proto jakékoli doměnky že byla supportován nějaký cech sou zbytečné.Jednou vyhraje ten, příště onen..Ale může je těšit alespoň to, že byli nejrychlejší..
Vítězové si odnesli jak sem říkal deed na velkou mramorovou vilu..
U Thyrského dolu byl objeven podivný magický oheň. Po dlouhém zkoumání zjistili královští vědci, že magický oheň spálí všechno co se přes něj přenese. Jen nahý člověk prošel bez stráty na životu. Po přechodu přes oheň se dobrovolník ocitl někde v podzemí Lorda Vardapa, rychle se ale dostal pryč. Nyní se hledají dobrovolníci jenž půjdou do podzemí a zjistí co se tam skrýva. Dobrovolníci ať přijdou k bance Thyriské, bude je tam čekat mág Elinor, jenž se zabýval skoumáním ohně nejvíc.
K bance přijedte jen v róbě(nebo jiném oblečení) zbroje, zbraně a ostatní věci si až na kouzlené knížky si nechte doma)
Démonové ohně, vody, vzduchu a země, pořádají dávný ritál, kdesi ve skalách na ovládnutí těchto elementů.
Pokud by se jim podařilo dávný rituál dokončit, je se zemí Andoru konec...katastrofa za katastrofou by pohltila tento svět...Och je to tak hrozné..
pokračování
Stateční hrdinové Andoru se sjeli ke skalám, avšak co jejich oko spatřilo, bylo i na otrlého bojovníka strašné.. Démonové vstávali a zjevovali se ze vzduchu, ohne šlehali až vyskoko k mrakům.. hrůza..
Celou dobu urputného boje se předpokládalo, že po pokořením čtyř démonů elementu vše utichne, avšak opak byl pravdou.. cestou zpět potkalo skupinku další překvapení v podobě dalších poslů démonů.. Celé se to táhlo podél skal, ay do skalní prohlubně, kde stál nějaký kostnatý démon, který padl pod rukou Rytíře Malagara.. byl to snad on jenž vyvolával tyto nestvůry?
Kopej! Něco tam bude! *uff* Vidíš! Vidíš! Támhle! Určitě roh truhly s pokladem! Přivaž to! Tahejte kluci! *ufff hek*
Dobrý, máme ji. Otevři to! *rrrrup* Co je tam? Knížka?! A ještě nějaká rozpadlá.....to je teda poklad. *smích* Kdo říkal, že budeme bohatí? Tak půjdem zas rubat drevo, ale po tom dešti je všechno mokré a já mám hlad..... . Zatopíme knížkou, když už jsme se tak nadřeli.... *smich* Zapal to.....není nějaká zvláštní tma? To je normální....ale koukejte! Ta knižka! Hoří zeleným plamenem! UTÍKEJTE TO JSOU NĚJAKÉ ČÁRY!
A kniha pomalu shořela i s vědomosti v ní ukrytými....jen při závanu větru vyletěl ze zpuchřelé hořící knihy útržek......a tak si možná někdo někdy přečte co na něm je...... ?
Myslel jsem, že Drakkarimové jsou již jen legendou. Naši otcové věřili, že je všechny pobili v průsmyku Orgloj-Ur. Vyprável mi o tom. To byla poslední bitva, v níž bojovali bohové po boku lidí, proti demonům. Bitva, kterou jsme vyhráli. Drakkarimové byli naše elitní sila - nejlepší kopiníci, jaké kdy kdo viděl. Na 100 metru dokázali hodit své kopí a zabít s ním zvíře i člověka. A v boji na blízko byli neporazitelní. Kopí pro ně bylo zbraní i štítem a nikdo jejich obranou nepronikl. Řikalo se, ze dokáží srazit i šíp v letu.
A přece se tehdy demonů zalekli, zalekli tak silně, že přešli pod jejich vládu a v bitvě nás zradili. Málem kvůli tomu naší otcové bitvu prohráli. Ale nakonec byli démoni zahnáni zpět do pekel a Drakkarimové zničeni spolu s nimi. Ale nemůže to být tak štastné. Tech osm mužů co kolem me prošlo, to musí být oni. Viděl jsem ve městě jejich obrazy. Musí to být oni! Ale ta podoba......vypadají jako by nestárnuli....ta krutost v očích, ta síla, jež z nich vyzařuje...... Je to jen síla? Včera jsem viděl jejich cvičení - nevěděl jsem, kdo to je, ale ti dva se navzájem probodli. A potom očistili zbraně, převázali se a odešli! Jestli se jejich um demonům povedlo zkloubit s nesmrtelností jsme ztraceni.
Ale od toho jsem tu já. Prinesu krali Arturiovi všechny informace, které mu pomohou toto temné místo zničit. Bohové mi pomáhejte, jestli někdo odhalí moje převlečení.....už z této pevnosti nikdy nevyjdu....stejně tak jako ti chudáci z támhletoho průvodu. Zas je vedou skřeti. Ani netušim kolik jich je.......ale proc oddělují muže od děti a žen? Musím to jit zjistit.... Toliko stálo na kousku poničeného a prachem ušpiněného papírku se kterým si pohrával vítr...
Dnes ve večerních hodinách se na hřbitově, u hrobu rytířů objevily hrůzné temné stíny. Poté co je stateční hrdinové pobili objevil se nad svým hrobem zesláblý Rytíř Marco. Za mohutného vivatu Andořanů přešel do Andorského hradu a vyptával se co se stalo během jeho úmrtí. Hrdinové mu vše vypověděli a nakonec se všichni shodli na tom, že dalšímu z zmizelých Rytířů, Jargonovi brání v návratu jeho bratr - nekromant.
Hned poté co si Marco trochu odpočine, prostuduje Jargonovy záznamy s kterých se pokusí dozvědět něco více. Poté bude svolána porada o dalším postupu.
Připadalo mu, že šel stále směrem k nevýrazné, bílé tečce. Bílé?Možná šedé... nebo jiné?Nevěděl, prostě k něčemu co se odlišovalo od černé , všudypřítomné černé která jej obklopovala. Stále potkával ,,bytosti" směřující dál do tmy, ale nenašel odvahu je oslovit. Věděl, že se vrací zpět do života a ony jej naopak opouští . Někdy také viděl stíny které světlo znovu začalo vtahovat do života, vždy se zachvěl, vždy ho zajímalo jak se cítí člověk kterého on, kněz , vrací zpět do života ... . Světlo se počalo zvětšovat, už to nebyl drobný paprsek. Rytíř Marco stál před bránou do světa živých. Udělal poslední krok a procitnul.
Připadalo mu, že se snad zblázní. Jeho kroky temnou tmou mu připadaly monotónní a uspávající. Tak rád by se posadil, chviličku odpočinul, ale... ale něco mu říkalo že to nesmí udělat. Duchové kteří kolem něj procházeli nebyli stejní jako on. Jeho lidská schránka zůstala neporušená a byla mu propůjčena i zde, v astrálu mrtvých. Už se přestal dokonce i zajímat o tváře mrtvých které míjel až dochvíle než mu cestu zastoupila důvěrně známá postava. Jeho pohled se střetl s nenávistným pohledem bratra.
,,Nepustím tě zpátky Jargone", nekromant se zachechtal ...
Ještě taková dálka... musím ještě ujít tolik kroků abych vystoupil na světlo... už se mi ale nechce jít, nemůžu... nemám sílu.
Kdysi honosný Rytířský šat byl potrhán a z mnoha děr prosakovala rudá krev.
