Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Zpoza dřevěné palisády se ozývají drsné hlasy...
"Hu! Mocná šaman umatlala mocná lék. My teď dost silná na zabít moc dvounožec!"
Postarší skřet jen pokýval hlavou a dál škrábal zaschlou krev ze sekery.
"Ty jít ještě za Grutak... aby on poslal jeho zlobr. A jít za Mahug. Říct, že brzo umřela moc prcek. Dvě slunce přejít nad hlava a my dobít lidská město!! Země třást se pod mocná tlupa!"
Postarší skřet se zatvářil tak zamyšleně jak jen to šlo...
"A potom jít za šaman ať udělala moc flaška... ty rozdat... hlavně zlobra."
"Hu!!"
Potom jen lehce zašustilo listí na stromě kus před palisádou a na zem neslyšně dopadl mladý elf. Rychle se rozhlédl a vběhl do lesa. Tam skočil na osedlaného koně a vyrazil tryskem k Andoru. Ty zprávy se musely dozvědět co nejdříve...
Později toho večera mohl náhodný kolemjdoucí vyslechnout rozhovor dvou mužů v andorské krčmě...
"Teda ještě že tu Gardu máme... a rytíře... prej s těma mrchama skřetíma pěkně zametli."
"Jojo... chystat na nás útok... Garda jim ukázala zač je toho loket..."
Dvě tmavé postavy se skláněly nad mrtvolou mamby.
"To byla poslední?"
"Ano, má paní."
"Máš tu krev?"
"Jistě má paní."
"Dobře, půjdeme."
V tu chvíli se se skály u stropu jeskyně ozval příjemný hlas.
"Dos shlu'ta reiyal bwael malar ussta, d'anthe ilythiirin..."
Obě stříbrovlasé postavy vzhlédly nahoru a spatřily krásnou ženu jejich rodu. Chvíli s ní hovořily a poté opustily jeskyni, aby předaly vše, o co byli požádány.
Budiž do Havantské kroniky zapsáno, že dne dvacátého tohoto měsíce ve večerních hodinách se objevil u farem na pevnině tvor pro toto místo vskutku netypický. To šedivého draka vyhnal hlad z hor a on potravu mezi farmami hledal. Díky duchapřítomnosti pánů Garreta a Dunadana, kteří se ochotně nabídli, že drakovi velké množství masa seženou, tento nezačal hlad svůj sytit dobytkem a obyvateli okolních farem. Doufejme, že pokud se podobná událost bude opakovat, najdou se opět podobně ochotní lidé, kteří Havant před dračím dechem svou prozřetelností ubrání.
Na podporu obchodu v království se pořádá zítra kolem osmé hodiny večerní dražba. Řemeslnící nechť nosí své výrobky v pytlících spolu se jménem a vyvolávací cenou a ukládají je do příslušné bedny na obvyklém dražebním místě [1452, 1607].
Zvěd přišel za svým velitelem a postavil se do pozoru.
"Pane! Mám tu hlášení!"
"Pokračuj vojáku..."
"Vrah královského mága Denawenda byl nalezen v pevnosti ukryté ve skalním masivu jihovýchodně od Havantu skupinkou dobrodruhů. Pevnost obsazená nemrtvými bojovníky byla vybita ve jménu královny a ukradená kopie návodu byla vynesena na povrch země."
"A co je s tou kopií vojáku?"
"Tu si přítomní dobrodruhové vydražili mezi sebou."
"Hmm... škoda jen smrti Denawenda... byl to dobrý mág... a ten návod... snad novému majiteli přinese víc štěstí než Denawendovi..."
Ten, jehož tvář nutí lidi šílet a naříkat,
ten, komu nevyplatí se odříkat,
ten, kdo vládne silou snad až božskou
míří přímo k nám, Andor se stane troskou.
Má moc, jíž se i peklo bojí.
Má nesmrtelnost, před tou nikdo neobstojí.
Má slabinu, kterou snad Bůh v něm stvořil,
co není v temnotách umožní, aby někdo jej skolil.
Do Andoru přišel elfský léčitel, který sháněl blín černý. Nutně jej potřebuje k vyléčení těžce nemocné dívky. Dozvěděl se, že v Andorském kraji je místo, kde se tato rostlinka nachází a tak přišel se žádostí o pomoc.
Výňatek z herbáře:
"Blín černý: jedovatá rostlina tmavošedé barvy s nádechem do modra. Vyskytuje se na vlhkých až mokrých místech pouze na několika místech na světě"
Léčitel zůstal u banky, aby nabral opět síly po dlouhé a namáhavé cestě.
Po delší době léčitele probudila snaha uložit jej na plášť. To se vrátila slečna Astaroth se skupinou dobrodruhů a přinesla to, po čem starý elf toužil. Mladá elfka, kterou léčitel díky nim zachrání si dozajista bude celý život pamatovat jejich jména...
Občané Andarie,
procházel jsem si dnes ráno archiv naší knihovny, když v tu jsem narazil na obsahem velice zajímavou knihu, či spíše deník. Krom jiného zaznamenává živní příběh jistého požitkáře, jehož jméno snad ani nebudu vyslovovat, avšak také je tam zmínka o jakémsi odkazu, jenž autor zakopal na území našeho království. V zápisníku jsou popsány dokonce dvě cesty, které pravděpodobně vedou přímo k tomu malému, soukromému pokladu. Jeho obsah není deníkem odhalen, vždy je označen jen jako „Věc mému srdci nejmilejší“.
Chci proto dát šanci místním dobrodruhům na odhalení tohoto tajemství a jeho případné přivlastnění. Přepsal jsem obě dvě cesty do samostatných knih a hodlám je poskytnout dvoum skupinkám, čítajícím něco kolem 3 členů. Tyto popisy jsou k dispozici k vyzvednutí v andorské knihovně.
_______________________________________________________________________________________
Úspěšnější se nakonec stala skupinka pana Ilveta, jenž dorazila na místo a skrytý poklad odhalila. K všeobecnému úžasu šlo o bednu plnou alkoholických nápojů.
Podepsán Platón, správce Akademie a knihovník Andarie.
