Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Banda neznámých lapků se dnes pokusila obsadit jižní průsmyk. Díky několika obyvatelům království tam nezůstali příliš dlouho. Jízdní cesta mezi Andorem a Havantem je opět průjezdná.
Ach jak se nenávist rozpíná v našem království... Každý druhý by nejraději bližnímu svému kudlu do zad vrazil... Každý pohár však jednou přeteče. Pohár nenávisti se naplnil dnes a dnes se země uprostřed hloučku hádajících otevřela. Z ní vyšel děs a hrůza... sama nenávist ztělesněna. Nenávist zabíjela... ztělesněná, stejně jako skrytá... avšak klid a mír velkým nepřítelem nenávisti jsou... a ty k její porážce vedli. Jen čas ukáže jaké ponaučení pro lid vyplynulo......
Uplakaná dívka v prostém oděvu hnala pět ovcí směrem k Andoru.
"Anežko! Adélko! Jděte holky moje ať sme pryč od toho místa."
Kousek od mostu dívka potkala mladého elfa...
"Copak se stalo madam?"
"Vlk... největší jakého jsem kdy viděla... sežral mi ovečku..."
"Neplačte, ochočím vám jinou"
"Ale ten vlk tam pořád je!"
"Pojďte.. vezmu si výbavu a ukážete mi kde ten vlk je..."
Dívka roztřeseným hlasem souhlasila.
Po chvíli došli na místo kde stávala jižní pevnost, chlouba stavitelů. Z křoví se na ně vyřítil ohromný vlk... Avšak elf nevzal nohy na ramena... vytáhl svou kuši vody a začal do vlka střílet šipku za šipkou. Po chvíli vlk padl mrtev a mladá pastýřka vyšla ze svého úkrytu za velkým kamenem. Poděkovala elfovi a šla opět pást své ovečky. Jméno mladíka jí zůstalo utajeno, avšak jeho tvář v její paměti zůstane navždy.
Šílený ženský smích se rozléhal Thyrisem. Žena pobíhala po ulicích jakoby smyslů zbavená. Když tančila před sídlem Templářů, zahlédla hnědého koně, uvázaného u kůlu. Začala ho tedy škádlit. Ryk zděšeného zvířete vylákal ven velmistra a ten se jal ženu pronásledovati. Po několik kratších honičkách velmistr i ostatní muži, jež byli poblíž došli k závěru, že ženu posedl ďábel! I počali se snažit o jeho vymýcení. Po několika démonických proměnách postižené ženy se již zdálo, že jejich snažení došlo ke kýženému cíli, když žena v bezvědomí upadla přímo k nohám velmistra. Avšak ztělesněné zlo není tak lehce k poražení, jak tito vážení muži zjistili když veškerá jejich snaha vedla k tomu, že postižená ve své démonické podobě se šíleným smíchem odlétla kamsi za moře. Snad se již nevrátí a její duše dojde pokoje...
Mohutná křídla rozvířila vzduch u andorského cvičiště a veliký drak přistál na střeše dřevěnného domu, z něhož se ozýval nářek dítěte...
Za chvíli se už obrovský tvor vznášel nad lesem a v tlamě nesl malinký uzlík - elfské dítě... Nesl je své družce, která přišla o své dráče...
Po chvíli se k jejich jeskyni přiřítila banda dobrodruhů a snažili se dítě získat silou. Když následně pochopili, že tudy cesta nevede, přešli k vyjednávání. Po krátkém rozhovoru bylo dítě navráceno za cenu diamantové hole...
Chvíli poté se nad cvičištem opět rozvířil vzduch. Dva draci prolétali nad dřevěnnou stavbou. Tu najednou od nich něco padá... diamantová hůl... vrátila se ke své majitelce...
Při severní Andorské hradbě začali z díry vylézat skřeti, různi obrovští tvorové se skřetami spříznené a napadli vojáky strážící hranice. Pobili je všechny, čest jejích památce, až na jednoho, který stihl doběhnout do města Andor, upozornit co se děje a zmobilizovat obranu.
Ještě se skřeti nestihli ani rozkoukat, když hrdinové přišli k hranicím a zdolali je.
Pak si jeden se spolubojovníků něco všiml a zakřičel "Tady je nějaká díra. Odsud museli vylézt!". A tak se všichni jali vcházet do jamy a ocitli se ve skřetmi vyhrabaných tunelech.
Zde byl odpor mnohem tužší, ale hrdinové sekali potvory hlava nehlava.
Když se přetlačili až na konec tunelu, dostali se do jakési jeskyně, tam nestvůry
střežili vchod do díry, která vedla ještě hlouběji. No nestřežili ji dlouho.
Hrdinové je přemohli a vešli dovnitř. Vzduch byl zde mnohem víc ztuchlý, než v předchozí chodbě a odpor skřetu byl taky mnohem tužší. Hrdinové bojovali o každý krok, o každou píď.
Po dlouhém čase se dostali do jeskyně, ne nepodobné té ve vyšším patře.
Byl tam cítit jemný závan čerstvého vzduchu, který musel pronikat odněkud zvenčí.
A pak, dostali se k hrubě udělanému žebříku z polen a trámů.
Všichni vyšli ven a ocitli se na plošine někde v horách. Někde v dáli šuměl příboj moře a zpívali čajky. V průsmyku čekaly další nástrahy v podobě obrů. Průsmyk byl úzký a postupovalo se pomalu. Někdy se stalo, že z jámy za nimi vyběhli ještě nějaké nestvůry, ale byli několika
dobře mířenými ranami zlikvidovány. Mezitím se naše skupinka posunula dále, boje pokračovali.
Byli téměř u skřetí pevnosti, když se z ní vyhrnulo ven plno dvouhlavců, trolů a jiných obrovských monster a naši hrdinové se museli dát na ústup. O nějaky čas později, naši bojovníci zdolali obří nestvůry a vrhli se s vervou do skřetí pevnosti, kde se strhnul divoký boj. Umíralo se na obou stranách. Nakonec se hrdinům podařilo přebojovat přes pevnost až k molu. Zde skřeti již nalodeni, chtěli odplout do Andoru a napadnout teď nechránené město, jelikož nyní byla většina bojovníků v skřetí osade, Andor byl bez obrany.
Skřeti, kteří již nestihli odplout, byli zabiti a bojovníci použili jejích lodě na přepravu do Andoru. Ještě jedna bitva musela být vyhrána, a ta hrdiny čekala v Andoru na molu, kde se již skřeti kteří propluli, chystali zaútočit na Andor.
Až pak si mohla konečně naše cháska oddechnout. Tak tam tedy oddechovali a dívali se vzájemně na sebe a i přes tu námahu se usmívali. A cháska to tedy byla různorodá. Bojovníci, mágove, hraničáři, ba dokonce nechyběli ani bardové, kteří jistě budou ještě dlouho vyprávět příběh o hrdinném poražení skřetů a záchrane města Andor, jako to dělám třeba teď já.
Kněžích noha posvěcená
v temnou kobku vstoupila
hrobka, místnost potemnělá
i krve se napila
kostí chřestot na zem padlých
rozléhal se mezi zdmi
velký démon, křídel mocných
vynořil se za námi
z jeho pracek oheň sršel
a hrdla šel děsný řev
déšť jisker už na nás pršel
jak démona strašný hněv
na povrch on vyběhl,
svitem slunce zaskočen
množstvím lidských hrdinů
zabit, padl poražen...
Pán nemrtvých, démon z temných hlubin světa, byl poražen i se svou kostěnou armádou! Už nemusí se lidé třást! Už nemusí matky držet děti doma z obav před tímto netvorem!
Co probudilo se v podzemí?
Hrůza a děs...
Ztělesněný strach, který zježí všechny chlupy na těle...
Chřestot kostí ozývá se z podzemních hrobek
To temná armáda povstala, aby za svého pána bojovala...
V duši temno, v srdci chlad,
démon z temnot má už hlad....
Snad někdo cestu pod zem najde,
snad zlé sémě vyplení,
světlem snad zlá stvůra zajde,
její čas se naplní...
Ach andorská zem se třese,
nebožtíkům nedá spát,
vítr hlučný víří v lese
a šíří se noční chlad...
