Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Barbarka schází z hradeb, viditelně kulhá, ale snaží se to zakrýt. Poslední schod, když tu náhle ztrácí rovnováhu. Dopadla na zem, nehýbe se. Dělníci a stavitelé se sbíhají kolem ženy.
Otevírám oči. Rozhlížím se, prkenný strop. Kde to sem dyt sem byla na obchuzce v ... Vědomí znovu přerušuje bolest ...
Znovu se probírám, nade mnou se sklání jakýsi muž. Je to elf znám ho. Kdo to jen je nemohu si vzpomenout, mluví o nějakém léku. Znovu usínám.
Probouzím se s bolestí, v nosu mě dráždí strašný puch. Všechen cit, všechno já vnímá jen bolest v noze. Již poznávám tvář elfa. Odchází ven. Slyším hlasy, jako příkazy. Bolest prochází celým tělem. Zmítám se přivázaná k posteli, křičím. Nevím.
Probouzí mě strašná bolest v noze, horší než kdy před tím. Elf mi leje do rány na noze modrou tekutinu. Házím sebou v posteli. Někdo me drží za hlavu a něco mi leje do krku....
Probouzím se, u postele stojí elf a usmívá se.
"Lež Ast. Musíš si odpočinout."
Po chvilce vchází do dveří Rytíř Christian.
"Tak jak je jí?"
"Je jí líp. Díky zachránili ste jí nohu. Vlastne i život."
*starý kronikář namočil brk do inkoustu a začal psát do mohutné knihy*
Dnes ve večerních hodinách vyhlásila starostka města andorského lov na černého vlka který sužoval okolí města a farmářům rdousil ovce. Každý kdo měl nohy a ruce se vydal do přilehlých lesů a jal se vlka lovit. Ve velkém zmatku který panoval však lovci nebyli sto vlka udolat, neboť obrovská bestie byla nevídaně silna a proradná. Nakonec však pouhý počet lovců a strašlivý zmatek a hluk který vyluzovali vlka zahnal do jeho doupěte. Jaké bylo překvapení lovců když vlka následovali do tmavé chodby ve zříceninách. Hned po prvním kroku zakopli o notně ohlodanou mrtvolu neznámého muže křečovitě svírající v jedné ruce krví potřísněný deník a v druhé podivně páchnoucí kus masa. Deník obsahoval zapisky bývalého člena cechu alchymistického Oswalda Dilmerina který se stáhnul do ústraní a nikým nepozorován zkoušel účinky svých lektvarů na zvířatech. Ze zápisků v deníku lze vyvodit i spojitost mezi těmito pokusy a nedávným přemnožením krys a mimojiné v něm bylo zaznamenáno že obří vlk je pozměněn jekýmsi lektvarem zvětšování a jeho stvořitel zahynul při snaze dát mu maso s protilátkou. To nakonec lovci vlkovi podstrčili a po jeho proměně v obyčejného vlka propustili i ostatní uvězněná zvířata a rozebrali si skrovný majetek zesnulého alchymisty. Deník muže který se stal obětí vlastního výtvoru je k nahlédnutí v andorské knihovně a snad poslouží jako poučení ostatním, kteří by si chtěli zahrávat se zákony přírody.
*stařec parkrat fouknul na inkoust a zaklapl knhu* "Tak a ted si zajdu na korbel piva, nějak mi z toho psani vyschlo v krku" řekl si pro sebe a sfouknul svíčku.
Vážení občané,
neboť se začíná ztrácet dobytek a mnoho z nás se již potkalo s obřím vlkem, který má tyto neplechy na svědomí, vyhlašuji na zítřejší podvečer hon na vlka.
Pokud se najde majitel vlka, nechť se dostaví a nebo je předveden na začátek honu, kde nahradí škody napáchané vlkem a dále bude soudně stíhán pro veřejné ohrožení.
Začátek honu bude dán ve známost královkými trubači.
"Ach ja nešťastný! Ach ja prokletý! Fortuno proč se ke mě stále otáčíš zády!"
Mladý bard seděl na lavičce v Andoru a hořekoval nad svým osudem. Obyvatelé města si jeho malého neštěstí ani nevšímali... Až po delší době k zoufalému umělci přišel mladý modrovlasý elf a ptal se co se stalo. I bard mu se slzami v očích povyprávěl co se mu stalo a elf se ochotně nabídl, že mu pomůže. Po nedlouhém hledání nalezli v lese ztracenou knihu s písni, kvůli které bard tak lamentoval. Elf dokonce odmítl odměnu, že prý to nic nebylo a tak si bard alespoň předsevzal že o něm složí píseň... třeba se jednou i my dočkáme až ji někdo zazpívá...
Vážená paní starostko. Z informací které se nám donesly vyplývá, že nájemní pole cechu Vlků sídlícího v přilehlém okolí našeho milovaného města, bylo napadeno skupinou hladových krys. Dále cituji z priložené zprávy „Po jejich likvidaci jsme v rohu pole objevili podivnou díru. Když jsme se spustili dolu, zjistili jsme, že zde mají sídlo krysy. Naše zbraně je přesvědčili, že tu nejsou vítány. Na konci nory byla další divná díra, uvnitř na nás čekala zkouška ohněm...“ Z dalších informaci je zřejmé ze v oné “noře“ byla obří šedivá krysa nevídané sily, kterou odvážní Vlci po obtížném boji udolali. Máme důvod se domnívat, že tento čin vyřešil problémy s přemnožením krys zmíněné v mé předchozí zprávě, protože krysí nora se zhroutila do sebe a pokud nějací hlodavci přežili boj, jistě byli rozmačkání hromadou kamení.
S úctou Váš oddaný služebník Bryce, strážník andorský.
Važená paní starostko, v poslední době jsem já a moji kolegové stražníci pozorovali zvýšený výskyt obtížných hlodavců v Andoru a blízkém oklolí.
Ze zatím neznámého důvodu došlo k přemnožení krys a ty jsou stále více drzé ve svých výpravách za potravou. Snad se nám brzy podaří najít jejich hnízdo a tu obtížnou havěť vyhubit.
S úctou Váš oddaný služebník Bryce, strážník andorský.
Soužení zlé postihlo starého muže na cestě do svatostánku andorského.
U hřbitovní zdi mu zákeřný kostlivec vytrhl z roztřesených rukou meč zesnulého syna, za jehož duši se pomodlit šel. Naštěstí však Bůh jeho úpěnlivé modlitby vyslyšel a dva hrdiny mu seslal. Hrdinové síly pekelné přemohli a starci jeho naději navrátili.
Nechť jejich kroky ozařuje světlo.
Dnes do Andoru přišel muž... jeho zpěv se nesl již z dálky. Když přišel, hádanky rozdával. Tomu, kdo všech pět jeho otázek zodpověděl, přislíbil odměnu. Pro pořádek v kronikách zde uvedu všech pět hádanek.
Hádanka první jménem Pastevci
Na dvou kopcích pasou ovce dva pastevci a volají na sebe: „Jura, daj mi jednu ovcu, budem mít stejně.“ „Ne, ty mi daj jednu ovcu a budu jich mět dvakrát tolik než ty.“ Kolik měli pastevci ovci?
Hádanka druhá jménem Manželé a zahrádka
V Havantu žijí na farmě dva manželé a mají malou zahrádku. Muž pohnojí zahrádku za dvě hodiny, ženě však stejná práce trvá o hodinu déle. Za jak dlouho pohnojí zahrádku společně?
Hádanka třetí jménem U soudu
Královský vyšetřovatel Houmilas chodil často k soudu a sledoval jednání i u případů,které sám nevyšetřoval. Chtěl se tak tříbit v logice a promýšlet, jak by takové případy řešil on. Byl například souzen jistý muž obviněný z účasti na krádeži dobytka — žalobce a obhájce postupně prohlásili:
Žalobce: „Pokud je obžalovaný vinen, pak měl společníka!“
Obhájce: „To neni pravda!“
Prospěl tím obhájce obžalovanému?
Hádanka čtvrtá jménem Dvě sestry
Marie a Anna jsou dvě sestry. Dohromady jsou staré 44 let. Marie je dvakrát starší,než byla Anna tehdy, když Marii bylo o polovinu méně let, než bude Anně,až bude Anna třikrát starší, než byla Marie, když byla Marie třikrát starší než Anna. Jak jsou staré?
Hádanka pátá jménem Kalendář
Každý jistě znáte klasický lunární kalendář. V nepřestupném roce je jeden den, který, napíšeme-li jeho datum a vynecháme tečky, současne uvádí, kolikátým je dnem v roce (například 19.3. není 193.dnem v roce). Najdete ho?
Budiž také v kronikách zapsáno, že prvním úspěšným řešitelem všech pěti hádanek se stal pan Itah Noe a tím si plně zasluhuje titul Mistr Hádankář. Pokud tento správné odpovědi na hádanky bude chtít uveřejnit, budou připsány do této kroniky.
