Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Blonďatý elf vešel do místnosti. „Lyro? Máme problém s Margaardem. Ale už jsem vymyslel řešení.“ Na jeho tváři zahrál lstivý a posměšný úšklebek. „Dobrá, vyrazím s ostatními do Thyrisu, ať trochu upustí páru. Jsme na tom finančně dobře, zaslouží si trochu odpočinku a možnost rozházet svoje vydělané peníze. To výpalné z Margaardu mi pošli tam.“ Blonďatý elf s úsměvem přikývl a odešel. Do Margaardu přišel oděn v klasickém elfím oblečení. Ušklíbl se, a pak spustil své divadlo a začal lamentovat. Lamentování si všimla skupina dobrodruhů a jeho plán se dal do pohybu. „Dluží mi peníze za dodávky elfího chleba! Mě tam nechtějí pustit. Kdyby se vám ho nedařilo přesvědčit, řekněte mu: Je čas splácet dluhy příteli nebo nůž bochník chleba rozdělí. Peníze pak doneste mé ženě v přístavní krčmě v Thyrisu. Čeká tam na ně, já se zase musím rychle vrátit ke své práci.“
Dobré duše se tedy vydaly vybrat peníze pro nebohého pekaře. O tom že je „pekař“ vodí za nos netušili. Poté co pronesli větu, o které jim elf řekl, neměli s vybráním peněz příliš velké potíže. Během několika minut již byli na cestě do Thyrisu předat peníze zodpovědné osobě. Žena s výraznou zrzavou kšticí obsluhovala v přístavní putyce. Usmívala se, měla tyhle občasné „úlety“ ráda. Krom obsluhování hostů občasně drnkala na svou lyru. Když vešla trojice mužů do hospody, ihned se k nim vydala, aby je obsloužila. Když jí předali slušnou sumu peněz, byla vteřinu překvapená, než jí došlo odkud vítr vane. Poděkovala, na znamení vděku každému z nich dala hubičku na tvář a pivo na účet podniku. Trojice ještě chvíli vysedávala v hospodě, povídala si se zrzavou hostinskou. Postupem času začínali získávat podezření, že něco nehraje. Jeden z nich pak požádal o láhev kořalky. Když zjistili že se nadmíru podobá kořalce, po které slepli lidé v Andoru, oheň byl na střeše. Lyra však byla připravená. Svůj pobyt v krčmě prodlužovala především ze svého vlastního popudu, bavilo jí tahat dobrodruhy za nos. Když se to však provalilo, nečekala ani okamžik, zahrála zajímavou melodii na svou lyru, luskla prsty a dala se na útěk. Ze stínů se vynořilo několik pohůnků, kteří se pustili do boje, a snažili se krýt ústup Lyry. Trojice se však nenechala, a ústup jí příliš neusnadňovali. Nakonec se jí i většině pohůnků podařilo bezpečně dostat pryč z Thyrisu.
Dlouhovlasý muž a žena drnkající na lyru společně kráčeli dlouhou chodbou. „Podařilo se nám vybrat peníze v Margaardu. Ale Tichošlápek se neozval. Poslala jsem Šprýmaře, aby zjistil, co se mu stalo. V Thyrisu jim to asi došlo.“ Pokrčila rameny.
„Hmh… měli byste se na chvíli stáhnout, ať to neohrozí naše kšefty.“ Pronesl ostrým chladným hlasem.
„A o čmuchaly se máme postarat?“
„Uvidíme.“
Šprýmař stopoval stopy kopyt z Margaardu do lesa. Po chvíli dorazil k místu, kde leželo bezhlavé tělo jeho druha. Zamračil se, shlédl okolí a pak se pod rouškou noci vydal do Margaardu. Hostinský zrovna dokončoval úklid, když k němu ze stínu přistoupil s dlouhým nožem v ruce. „Tak mluv. Co jsi jim řekl?“ A pohodil si nožem. Hostinský vyděšený nastalou situací řekl úplně vše. Možná i to, co sám ani jistě nevěděl. Šprýmař se jen usmál. „Víš, kdybys nebyl blbej a nedělal problémy, mohl jsi dál v klidu žít. Ale když nám děláš takovýhle naschvály a problémy, nevidím jinou možnost.“ „Prosím! Nechte mě žít! Slibuji, že už budu vždycky platit anebo odsud zmizím a nikdy mě už neuvidíte!“ „Hmmh… popřemýšlím o tom.“ Ušklíbl se. „Seš celkem tlustej, myslíš že se vejdeš do toho sudu? Zahrajeme si takovou hru. Možná budeš i žít.“ Hostinský vyděšeně přikývl. Pak mu maskovaný muž zavázal ústa a vybídl ho, aby si vlezl do sudu. Hostinskému se po chvilce snažení podařilo nasoukat do sudu. Šprýmař pak přinesl víko sudu a několik hřebíků. Za téměř neslyšitelných protestů hostinského víko sudu zaklaplo, a ozvalo se několik tupých ran do dřeva. „Myslíš, že je ten sud dobrej a vodotěsnej?“ Zachechtal se. „Uvidíme.“ Prorazil drobnou díru do víka, a pak začal do sudu nalévat všechen alkohol, který v hospodě našel. Ze sudu se ozývaly umlčené protesty, ale nakonec byl sud plný až přetékal. Po protestech už nebylo ani vidu ani slechu. Maskovaný muž se zachechtal. „No… tak jsi měl asi smůlu. Neprotejkal.“ Vyvalil sud doprostřed hospody, a vydal se přes hradby pryč. Úkol splněn.
Žena chodila dokolečka po místnosti. „Tak si to zopakujeme. Já se postarám o past pro ty čmuchaly. Ranaři, ty povedeš hlavní úderný tým. Co nejrychleji dovnitř, na počtu mrtvých nezáleží. Blonďáku, až budete na místě, postarej se o přepravu kořisti z místa činu. Poté, co dokončím svůj úkol, sejdu se s vámi na místě a pomůžu s přepravou.“ Pak vytáhla štos magických svitků. „Tohle máme od našich přátel. Pomůže nám to dostat se jak dovnitř, tak ven. Rozdejte to všem ostatním, co umí kouzlit. Až bude výdělek zajištěn, vyplatíme podíl našim kolegům a naše cesty se rozdělí.“ Všichni přikývli na znamení souhlasu a rozešli se.
Bylo krásné jarní odpoledne a na paloučku poblíž Andoru bylo nezvykle rušno. Maskovaní muži rovnali do komínků bedny s neznámým obsahem. Opodál stála žena a tiše brnkala na lyru a potutelně se usmívala. „Co to tu děláte paní?“ Ozval se dětský hlas kousek od ní. Otočila se a přešla k němu. „To je tajné drahoušku. Víš co to znamená, že?“ „Jasně!“ „Když už jsi tu, dám tobě i tvým kamarádům mazlíčka a něco dobrého k jídlu. Ale jen když slíbíš, že sem přivedeš lidi z Andoru. Klidně jim řekni, co jsi tu viděl.“ „T…tak joo!“
Andorem se nesl křik a zmatek. Spousta maskovaných mužů proběhla hřbitovní branou, v jejich čele stál postarší muž s hladce oholenou hlavou krom bílého chocholu zdobícího jeho lebku. Rozmáchl se obřím kladivem, a jeden ze strážných se složil mrtev k zemi. Podobný osud čekal každého, kdo se mu postavil do cesty. Mezitím po střechách pospíchal maskovaný elf, jemuž z pod pirátského šátku čouhala blonďatá kštice. Seskočil ze střechy poblíž Andorské banky ve chvíli, kdy už byla většina jeho kolegů uvnitř budovy banky. „Ty mříže! Hned!“ Muž s kladivem se ohlédl a pak s ledovým klidem rozdrtil lebku křičícímu bankéři. Ozvala se série výbuchů, ale mříže stále držely. Muž s kladivem přešel k mřížím, mocně se rozpřáhl a mříže se rozletěly. Blonďatý lupič v tu chvíli začal předčítat magická slova ze svitku, a během okamžiku se před ním objevil portál. Před bankou se ozvalo zaržání koně. Z jeho hřbetu sesedla žena, které z pod černého pirátského šátku čouhaly dva zrzavé copky. Vešla dovnitř a začala rozkazovat. „Noste vše, co tam je! Honem!“ A jala se předčítat magická slova ze svitku. „Deset minut! Za chvíli sem dorazí další stráž! Mizíme! Kdo neprojde do minuty, jde domů pěšky!“ Po minutě už byla většina lupičů pryč. Obě osoby udržující portály na sebe přikývly, a v tu samou chvíli prošly portály, které se za jejich zády zavřely.
O několik hodin později na neznámém místě:
Několik maskovaných zločinců stálo v lese s obrovskou truhlou. Před jejich zraky se otevřel portál, a vyšlo z něj několik mužů v róbách. „Tady je váš podíl.“ Řekl jeden z lupičů. Jeden z čarodějů s nejzdobnější róbou přikývl. Luskl prsty, a truhla se sama zvedla ze země a přiletěla jednomu z dalších mágů do náruče. Ten se pod tíhou truhly málem skácel k zemi. „Děkujeme za spolupráci. Nashledanou.“ Usmál se a společně se svými druhy odešli portálem pryč.
na náměstí Andoru se objevilo několik podstavců s vystavenými obrázky.
Ti z vás, kteří rozpoznají druhy zvířat, zapíší do deníku nebo na svitek jejich jména a nejméně jednu lokalitu, kde daná zvířata žijí a vyskytují se (myšleno ve volné přírodě, nikoli na vaší farmě!), budou odměněni malou výhrou v této minisoutěži.
Dávejte si ovšem pozor na detaily! Barva srsti, rohy, čenichy! Soutěž může být lehce záludná.
Odpovědi vkládejte do zlaté truhličky vedle vystavených obrázků a to do půlnoci 31. května.
Přeji hodně štěstí a prosluněné procházky po Andarii.
Tento víkend, 5. až 6. května bude probíhat vojenské cvičení Andorské a Hradní stráže v térénu, pro případ napadení Andorského území. Dbejte proto prosím zvýšené opatrnosti při pohybu v okolí Sigmarova valu, Jižní hlídky, Jižního průsmyku a Andorského dolu.
Skupina pašeráků překládala pod rouškou noci své zboží z lodi na hřbety nákladních koní. Makejte, nemáme na to celej den! V tom se ozval jiný z bandy a o mnoho tišším hlasem: Chlapi, máme společnost. Pokynul hlavou směrem ke skupince dobrodruhů formujících se poblíž u břehu. Postarejte se o ně! Během chvilky se seběhla mela, křik a řev z bitevní řady na obou stranách. A přeci jen se dobrodruhům podařilo získat převahu. Když si jeden z maskovaných mužů uvědomil, v jaké jsou situaci, nasedl na hřbet koně a uháněl vstříc noci. Poté co byl udolán poslední pašerák, hrdinové našli očekávaný náklad. Ustupte ozvalo se. Z úst jednoho čaroděje zaznělo několik zaklínadel, a během chvíle byla celá loď i s nákladem v plamenech. Její obsah oheň patřičně přiživoval. Dobrodruzi se rozešli do svých domovů, a z lodi zanedlouho zbyl jen podmořský vrak.
O několik hodin později na úplně jiném místě: Cože se stalo?! Ozval se ženský hlas, který zněl po celé místnosti. Naproti ní stál upocený muž, který pravděpodobně strávil posledních pár hodin v sedle. Přepadli nás. Náklad je fuč, a ostatní jsou hádám mrtví. Žena jen pokývala hlavou, usadila se na rohu stolu, a začala drnkat klidnou melodii na lyru. Zhruba po minutě opět promluvila. Dobře… to jim nedarujeme. Asi nevědí, s kým mají tu čest. Měli bychom jim to připomenout. Ale žádné zbrklé akce. Rozumíte? Ranaři o tom zatím neříkejte. A teď pohyb, máme ztrátu, tak koukejte bejt k užitku. Všichni v místnosti pokývali hlavou a rozešli se… dělat svou práci.
zřejmě vlivem náhlého oteplení došlo k rozmnožení nebezpečných krokodýlů. Jsou k vidění i mimo své běžné terirotium. Okupují některé pláže, kde se vyhřívají na sluncem vyhřátém písku. Jsou ve své snaze ubránit nově nalezená teritoria agresivní. Je proto víc než důležité je zahnat zpět tam, kam patří.
Za důkaz zabití krododýla bude počítaná vykuchnutá trofej: krododýlí zub. Do připravené truhlice u thyrského portálu vhoďte balíček s uloveným počtem trofejí a popis nejlepšího postupu lovu, včetně použitých zbraní. Nezapomeňte přiložit svitek se svým jménem.
Odměna: 1. místo – za každou odevzdanou trofej 3 zlaté + šogurkinská soška koně 2. místo - za každou odevzdanou trofej 2 zlaté + šogurkinská soška fretky 3. místo - za každou odevzdanou trofej 2 zlaté + šogurkinská soška veverky
Soutěž bude ukončena 31. května o půlnoci. Vyhlášení vítězů proběhne následující den.
Vlastní rukou sepsal
thyrský lovčí přezdívaný Wolf
Teplé počasí láká k vytažení různorodého zboží na prodejní pulty stánků, a tak mi dovolte, abych na středu 2. května od osmé hodiny večerní vyhlásila bleší trhy v Andoru, kde nakoupíte téměř vše - staré, levné, oprýskané, ale i nové a předražené.
Nenechte mě v tom samotnou a přijďte se i vy zbavit věcí, které již nevyužijete. A vy, kteří máte přetížené měšce zlatem, přijďte utrácet!
