Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Blonďatá žena, očividně značně nasupená, nakráčela do rozpadající se putyky. Rozrazila dveře a spustila: „Chalupo! Ty parchante! Tys mě tam nechal!“ Obtloustlý postarší hostinský se začal stahovat za pult jako zpráskaný pes. „Já nechtěl, měl jsem hroznej strach!“ „To mě vůbec nezajímá ty všiváku! Kde jsou moje peníze?!“ Chalupa vytáhl zpoza rozvrzaného prkna měšec s mincemi a předal ho ženě. Ta se ušklíbla, spočítala obsah měšce a přikývla. „Dobrá Chalupo. Jestli si zas někdy půjdeš přivydělat, dáš mi z toho třetinu. Nebo se o tom dozví stráže. Je ti to jasný?!“ Hostinský rychle přikýval. Čert mu byl tohle všechno dlužný. Čím si tohle všechno zasloužil? Dostával se jen z problému do problému. Když nezaplatí splátky a výpalné, tak jako tak o hospodu přijde. Co hůř, možná přijde i o život. Když ale nepomůže těm lidem, co mu dneska vyhrožovali, dopadne pravděpodobně úplně stejně. „Čím sis tohle zasloužil, Chalupo.“ říkal si sám pro sebe. Musel něco vymyslet. Vymyslet, jak získat peníze a udržet si hlavu na krku.
Výhercům lovecké soutěže gratuluji a zároveň je žádám, aby se přihlásili o svou výhru.
Lovec jménem Wyf nedodržel neodevzdáním textu s návodem lovu podmínky soutěže, a proto se nemůže umístit. Přesto mu nabízím proplacení odevzdaných trofejí za běžnou výkupní cenu, kterou si lze ověřit v Andoru.
vlastní rukou sepsal
thyrský lovčí přezdívaný Wolf
Každý, kdo vhodil do truhličky správné odpovědi, byl náležitě odměněn. Ti z vás, kteří se ve svých odpovědích zmýlili, dostali odměnu o krapítek menší.
Vážení občané Margaardu, chtěla bych vám oznámit, že jsem se ujala funkce starostky. Nyní se na mě můžete obracet s vašimi přáními i požadavky. Pokud byste mě osobně nezastihli, zanechte zprávu u sídla Lovců. Budu se snažit co nejdříve vyhovět vaší žádosti.
Při dnešní obchůzce po hradišti, jsem se rozhodla snížit cenu za pronajmutí důlní šachty, cizincům. Cena je stejná jako pro obyvatele Margaardu a to 7,5 zlaťáku za den.
Stále je možné pronajmout si ohrádku pro koně nebo ovčárnu.
V brzké budoucnosti budeme pracovat na výstavbě polí, budu vás ještě informovat. Ti z vás, kteří by chtěli přispět materiálně na výstavbu, budou vřele vítáni. V bance se také nachází truhla na příspěvky pro město.
Za hradiště Margaard
zástupkyně Lorda Gryzzlyho
Starostka Aishlyn
Byla krásná jarní noc, hvězdy a měsíc jasně zářily na obloze. Skrz hluboké lesy putovala větší skupina drobných postav v černočerných kápích. Procházeli kolem skřetích pevnůstek a pobořených lidských příbytků. Po několika dlouhých hodinách se konečně zastavili, rozhlédli se a navzájem na sebe kývli. Jedna z nich shodila ze zad kožený vak a vysypala jeho obsah na zem. S žuchnutím se ne příliš velký kámen barvy noční oblohy zabořil do trávy. “Tak a teď už jen stačí sehnat dost materiálu.” Znovu na sebe přikývli a rozešli se do různých směrů.
Toho samého dne se hrstka zbojníků a dalších pobudů vesele bavila u táborového ohně. Popíjeli a rozdělovali si lup, který před pár chvílemi získali od nebohého kupce a jeho rodiny, jejichž těla ležela opodál. Přes spoustu smíchu a zábavných historek o tom, jak se kdo z nich při přepadení předvedl, si nevšimli, že k nim přichází něco neobvyklého. Když si poprvé všimli nově příchozích, stály už drobné postavy v černých kápích na dosah ruky. Ihned vyskočili na nohy a tasili zbraně.
“Kdo k čertu jste?” ozval se jeden ze zbojníků, kterému se podařilo překonat své prvotní vyděšení.
“Chceme támhle to,” řekla jedna postava v kápi a ukázala na mrtvoly kupce a jeho rodiny. “Zaplatíme vám za ně.”
V tu chvíli z dalšího zbojníka, ze kterého opadl prvotní strach, vypadlo: “A co když vás zabijeme a…” Než však stihl doříct větu, musel čelit šílené bolesti v hrudi a ještě děsivějšímu pohledu, když jedna z postav třímala v ruce jeho vlastní srdce. Během dalších pár vteřin se skácel mrtev k zemi a strach se opět usadil v srdcích zbojníků. Uskočili mimo jejich dosah a začali pomalu ustupovat.
“Tohohle si vezmeme taky,” zaznělo klidným hlasem postavy, stále třímající lidské srdce v ruce.
“Kdo u všech bohů jste?! Nechte nás být!”
Další z postav v kápích vytáhla ne příliš velký měšec, rozhlédla se a hodila jej zbojníkům k nohám. “Když si budete chtít přivydělat, najdete nás jiné noci, na tomto místě.” Ostatní pak vzali těla a vlekli je zpět do temnoty lesa. “Na shledanou,” řekl poslední z nich, zasmál se tichým hlubokým smíchem a odešel za ostatními. Zbojníci ještě několik chvil stáli jako opaření a až po několika minutách se první z nich dokázal pohnout. Opatrně se vydal k měšci. Když pohlédl dovnitř, jeho oči se rozzářily: “No do pytle… chlapi! Tolik jsme nevydělali za poslední měsíc!”
“Jo ale viděls co udělal Lojzoj? Vždyť mu vyrval srdce! Ani mu to nedalo moc námahy!”
“Pouvažujeme o tom později, teď chci odsud hlavně co nejdřív vypadnout.”
O několik týdnů později
V jedné krčmě seděl za barem nešťastný krčmář. U jednoho stolu sedělo několik ozbrojených pobudů, kteří se opíjeli jeho vínem a hlasitě se bavili. Znal je. Chodívali sem čas od času a nikdy neplatili. Věděli, že si to můžou dovolit. Když se jednou domáhal zaplacení, málem mu zlomili ruku. Proto vždy, když některého z nich už jen zahlédl v okně, ukrýval svůj nejdražší alkohol, aby mu jej nevypili. Počítal s tím. Kdo by si myslel, že provozování krčmy je jednoduché, asi by se mu vysmál. Člověk musí počítat i s vedlejšími výdaji, jako jsou právě výpalné nebo hrstky pobudů. Jeho dnešní hosté ho však z těchto výdajů trápili nejvíc. V poslední době k němu chodí častěji, než by bylo zdrávo, a podle jejich oblečení si domyslel, že se jim v poslední době musí celkem dařit. Jemu však nikdy nic neplatili a s takovou bude muset v brzké době zavřít. A jelikož si na hospodu půjčil od zdejších lichvářů, přijde i o střechu nad hlavou.
Zarmouceného krčmáře si všiml jeden z pobudů a zavolal ho k sobě.
“Krčmáři, pojď sem. Copak tě trápí. Snad ne my a naše společnost!” hlasitě se zasmál.
“Nene, velkomožný pane, tedy… vlastně trochu. Víte pane, jste tu často… a… pijete a jíte zadarmo a… já s takovou budu muset brzo zavřít,” vydal ze sebe zoufalým hlasem.
Pobuda vytáhl malý měšec a položil ho na stůl: “Chceš si přivydělat? Něco bych pro tebe možná měl.” Přisunul měšec ke krčmáři, který jej otevřel a zkontroloval jeho obsah. V očích se mu zaleskla podnikavost, příliš neotálel a odpověděl:
“Jsem jedno ucho.”
Mág v rudé róbě se zjevil na trávou zarostlém paloučku přímo před dalším mágem, oděném v čistém bílém hedvábí.
„Pane?“
„Hm?“
„Je po ní. Akorát se tam zrovna začali dobývat nějací čmuchalové. Takže je možné, že jsme přišli o zdroj.“
„To nevadí. Hlavní je, že nic nevědí. Surovin už máme dost. Dobrá práce. Teď je necháme zapomenout. Stejně teď není správná magická konstelace hvězd na rituály.“ Usmál se a společně odešli do neznámých rozvalin.
Honosně oděný mág si zvesela vykračoval ulicemi Andoru. Minul několik obchodů a zastavil se až u stánku, kde jiný čaroděj oděný v rudé róbě prodával svitky a vykupoval bylinky.
„Zdravím tě Canute, jak to jde?“
„V rámci možností mistře. Něco málo se prodalo a něco se vykoupilo.“
„Tak to tu sbal a odnes k nám. Stěhujeme se. Máme už vše, co potřebujeme.“
„Jistě pane. A co jste udělal s tou zelenou holkou?“
„Zatím nic, ale už jí nepotřebujeme. Až odneseš věci, stav se v jeskyni a zabij ji.“
Amazonka pomalovaná válečnými barvami vedla skupinu medvědů přes husté lesy. Zastavila se, až když měla na dohled vysoké pískovcové hradby. Začala troubit na roh a trpělivě vyčkávala ve společnosti svých řvoucích medvědů, až se objeví nějací lidé. Po chvíli se dočkala.
„Slyšte lidé a obyvatelé kamenných příbytků! Jestliže nepřivedete naši šamanku zpět do Temného lesa do týdne, nebude už nikdy pro nikoho z vás v lesích po celé zemi bezpečno!“ To se však některým z příchozích nelíbilo a pustili se do potyčky. Na její stranu se postavila jen elfka oděná v zářivě zelených barvách. Ani to však nestačilo. Vyslankyně i s většinou medvědí eskorty ležela nehybně na zemi.
Dalšího dne k večeru v Temném lese:
„Nadyah se ještě nevrátila?“ Jiná zelená válečnice zavrtěla hlavou. „Začněte se připravovat, příští týden vyrážíme!“
