Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Chssi vraha lorda Achnassara Carthoo....hned....ssslíbilsss šše nesssklameššš... . A to platí Diranisss....mají ješšště jeden den.....poté sssniššším jejich ssem i sss měsssty. Ne Carthoo....šass nedosssrál dossst. Temná rada ješšště dost sssil nemá a našše posssissse na Rylkantrosss a Nustrii nejisssté jsssou......udělej ssso chceššš ale ssselou sssem ssnišššit nesmíšš.....
Ten ssvěd mussel ssnát víss nešš jssme myssleli Diraniss. Sskoro ssničil bránu Pána. A i kdyšš padl, vyhodil knihu ss informassemi o naššich armádách. Brána ješště držela, kdyšš jssem odvedl našše jezdce sspět. Kdyšš jssme přijeli usstít Pána, Pán byl mrtvý a brána zniššená. Pán mussel potkat mossného mága.
Ssklamal jssi, Carthoo. Tvůj tresst budišš najít toho, kdo Lorda Achnassara zabil a ukássat mu, šše udělal velkou chybu. Vessmi ssi sso chceššš....ale tentokrát mussíšš usspět.....
Včera po velkém boji a mnohé smrti bylo konečně odstraněno krvavé znamení u cvičiště. Objevil se i mág Syracus a po mocném boji, kdy létaly vzduchem tak obrovské svazky energie, že nic krom mága a démona nepřežilo, démon konečně padl. Dle jeho úžasných rozměrů, obrovské moci a zvláštního zabarvení, lze soudit, že se jednalo o jednoho z vyšších Ďáblů, možná jednoho z těch, jež proti Andorskému království své armády posílají. Otázkou zůstává, zda rozpad samotné brány zapříčinil mág Syracus, či zda za to můžeme děkovat tajemnému mágovi v kápi, jež na začátku boje objevil se, a narušení brány způsobil. Brzy poté ale přijeli Temní jezdci a mága děsivým způsobem zabili. Prý mu z rukou jakási kniha vypadla a z hrdla smrtelný sten "Vezměte ji - snad...snad...vvás...zachrání..." vydral se, leč knihu samotnou vůdce temných jezdců sebral. Však patrně z ní lístek vypadl a odevzdán generálovi byl. Toto obsahoval: Listek vlozeny v Ormusove deniku
Lycignia - nadherne slovo. Byl to muj svet, jeden z mnoha jinych svetu, avsak byl nadherny. Zurcici potoky, hluboke lesy, vyprahle pouste. A ty nadherna mesta z bileho mramoru, v nichz co chvili byl poradan trh, dostihy valecnych koni ci rytirske turnaje. To vse byl....az do utoku demonu.
Bohove Lycignie nehodlali nechat svuj svet znicit a proto se demonum postavili. Zacal predlouhy a krvavy konfikt, trvajici 500 let. Stesti a vitezstvi se stridalo na obou stranach. Boj o jeden svet. Bohuzel, demoni zvitezili. Zvitezili diky zrade nasich nejlepsich - elitnich kopiniku - Drakkarimu. Jejich jmeno vzniklo kvuli jejich oblibene zabave - lovu na draky. Kdyz i tito bohy obdareni valecnici padli, nebo presli na stranu demonu, bohove nas opustili. Zaprisahli se, ze s tak zradnymi stvorenimi, jakymi jsme, uz nic mit nechteji. Ale nas svet branili dal. A tak v tridenni bitve o Cygnopolis bohove pouzili veskerou svou silu - a demoni ji pohltili. V tu chvili se setmelo a uderil blesk a hrom. Demoni se v jeden okamzik stali dvakrat silnejsi. Nechali zmizet slunce a vzplanout veskera nase mesta a lesy. Potom, se silou nasich bohu, znicili nase armady, i nase bohy. Nikdo se z bitvy nevratil. Nikdo nemel sanci. Jen nekolik mestanu videlo bitevni pole z velke dalky....a podali svedectvi dosud zivym. Ale ani ti, kdo v bitve nebyli, jiz dlouho neprezili. Moc demonu byla jiz prilis velka aby se ji dalo celit.
Rika se, ze Bohove Lycignie zustali lezet nepohrbeni na bitevnim poli, spolu s pobitymi vojaky svobodnych armad, a ze jejich zbrane a zbroje si rozebrali zradni Drakkarimove, jejichz hlavni velitele tak ziskali bozskou moc a v kombinaci se svym umenim takrka neporazitelnost. Ale uz nezbyl nikdo kdo by to zkusil. Lycignie byla znicena a spalena. Jediny svobodny Lycigniec jsem zustal ja, Ormus, zved krale Arturia.
Nemel jsem sanci zabranit zkaze sve zeme, i pres vsechny informace jez jsem dokazal ziskat v temne pevnosti Argh-Dir. Nemel jsem je uz komu predat. A protoze se ani nemam kam vratit, jsem smiren se smrti. Jednou zjisti kdo se skryva za plastem temneho kneze Molratha. Ve svem deniku jsem se snazil popsat vsechny oddily armady demonu, jejich schopnosti a....pokud jsem je dokazal videt, i jejich slabiny. Avsak musite vedet, ze na kazdem svete demoni ziskaji nove spojence, nove armady a nove schopnosti. Informace zde obsazene, uz mohou byt stovky ci tisice let stare - ale take mohou byt jeste pouzitelne. Pokud se tento denik nekdy nekomu dostane do rukou, necht se pokusi za pomoci techto stranek, jejich sepsani me stalo zivot, zastavit demony, znicit je a pomstit tak muj svet, stejne jako stovky jinych jez uz demoni znicili. Prepsal jsem cely denik nekolikrat a vsechny knihy zakopal zde na Andarii - dalsim svete jez se demoni chystaji znicit. Snad je nekdo najde a pouzije, aby ma smrt nebyla zbytecna.
Udýchaný voják doběhl na hradní nádvoří. Zanadával na zimu, uhladil vlasy a srovnal si modrý plášť na zádech. Chvilku počkal, než se mu zklidnil dech a vstoupil do místnosti kde stál šedovlasý muž.
"Pane!" zasalutoval.
"Pohov Williame, podej hlášení."
"Zde je pane!"
"Odchod desátníku"
Voják zasalutoval a kvapně odešel. Generál se podíval na list, který mu předal.
"Ten kluk se snad nenaučí psát pořádně čitelně...." začetl se "a bez hrubek..."
Včera jsem dle Vašeho rozkazu doprovodil určenou slečnu a její dva společníki na místo kde skladovaly armádní zásobi zabavené zbojníkům. Jednalo se přesňeji o 4 bedny po dvaceti kusech výzbroje - meče, štíty, halapartny a hole. S pomocí oněch tří civilistů jsem tito bedny přemístil do hradu, kde jsem je následně uskladnil. Za nalezení výzbroje bila vyplacena hmotná odměna dle vašeho rozkazu.
desátník William O' Donnel
Šedovlasý muž pokýval hlavou a spokojeně smotal svitek.
"Williame!"
Po chvilce se rozletěly dveře v místnosti a dovnitř vběhl voják.
"Pane?!" zasalutoval.
"Udělej konečně něco z těma hrubkama! Pohov, odchod!"
"Rozkaz pane!"
Dnešek byl dosti hrůznym dnem. Sice se objevil mág Syracus, a předvedl svou úžasnou moc, ale poté se opět vytratil neznámo kam, se slovy, že přijde v pravý čas. Ale kdy ten čas nastane? Hraniční tábor andorské armády byl vyvražděn jezdci černými jako samo peklo. Malá část z nich, vedená jakýmsi pekelným stvořením pak pronikla až ke cvičišti a znamení a byla odražena jen za cenu težkých ztrát. Ještě těžší ztráty pak způsobily pekelná stvoření, nořící se z podivné brány, jež se ve znamení objevila. Co ta brána znamená? Kdo jsou oni jezdci? A co hrozného z brány ještě vyleze? To ví snad jen déšť a vítr kolem nás, ten vítr, co začal....uf, už jsem se nechal unést... *pravil starý kronikář a zavřel těžkou knihu s nápisem dějiny andarijské*
Podzemím se ozývají skřeky opic, pískání myší a syčení ještěrů. Kdo by jen tam mohl žít? Snad jen bláznivý stařec ovládající staré umění alchymie...
A kdo by se za ním chtěl vydat? Snad jen odvážlivci, kteří navíc jeho umění potřebují...
