Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
*ve vysoké veži na malém ostrově ztraceném v moři sedí muž v rudém oděvu a zkoumá kotlík plný vroucí hmoty*
Tohle je posiluje......tahle složka je dělá odolnější.....ale proč neposlechnou nikoho jiného? Hm, že by tohle? Vypadá to...., mám vás! MÁM TO! NIKDO MĚ NEPORAZÍ! JSEM NĚJVĚTŠÍ TVOR CO KDY..AARGGH......OURGH........
*....a další a další skřeky se ozývali z veže do temného oceánu - nakonec nastalo ticho, muž se zklidnil a i přes bolestnou grimasu na tváři jeho chladný a nepřítomný pohled značil, že o něčem usilovně přemýšlí....*
Brána barvy krve lehce zapulsovala a vynořil se z ní jezdec v rudém brnění na černém koni. Rozhlédl se. Kousek od něj kutal horník.
"Kterým směrem je město?"
"No... musíte kousek na jih... až narazíte na vodní příkop... pak už to najdete"
Jezdec s pokývnutím pobídl koně a vydal se udaným směrem. Po chvíli skutečně dorazil mezi domy. Před ním v ulici se mihl nějaký člověk.
"Stůj!" zvolal jezdec.
"Co potřebujete pane?"
"Kde je kostel?"
Mladík netušil... Jezdci poradila až nějaká elfka.
Kostel byl pustý. V rozích visely pavučiny. Z venku bylo slyšet frkání koně.
"Knězi! Vylez ven!" zařval bělovlasý muž již ode dveří. Vzduch v kostele se ani nehýbal. Šel tedy až k oltáři. "Knězi ukaž se!" Žádná odpověď. Muž si odplivnul a vyšel ven, aby naskočil na koně. Za rohem si všiml pohybu.
"Kde je kněz? Ten kostel je prázdný?"
"Myslím že ano..."
Ještě chvíli pokračoval rozhovor, ale to už se začal srocovat menší dav. Najednou se zpoza rohu vynořil jezdec ve stříbře na bílém koni. Vzduch se najednou jakoby nabil elektřinou. Každý z jezdců si najednou začal všímat pouze druhého jezdce. Cokoli ostatního bylo vedlejší.
"Toto město je pod mou ochranou... odejdi!" začal bílý jezdec.
"Ty mě snad vyzýváš paladine?" posměšně se ho zeptal tmavý.
"Odejdi! Říkám to podruhé..."
"Doprovoď mne..." řekl temný jezdec a bez znatelného pohybu rukou či nohou obrátil koně a vyjel severním směrem ven z města. Bílý jezdec ho za chvíli dohnal a zaútočil. Temný ránu odrazil jediným pohybem štítu a sám tasil. Byli už u hřbitovní zdi. Seknutí stíhalo bodnutí, ale žádný z protivníků nebyl vážněji zraněn. Objevila se nějaká žena a začala pomáhat bílému jezdci. Po chvíli se temný jen zasmál a ostrým cvalem vyrazil k severu. U dolu ale už čekali... Strhla se bitka. Někdo nevydržel rány temného meče. Avšak i temný jezdec poznal, že přesila by ho mohla přemoci. Vrazil tedy do dolu jak vichr a prolítnul jím v sedle koně až k bráně, která jen lehce zapulsovala jak jí proběhl... Po chvíli se u ní sešla skupinka co s ním bojovala venku v čele s bílým válečníkem. Prošli branou, kterou potom pronikaly tlumené zvuky ostrého boje. Po chvíli se schvácení vrátili na povrch země. Co se stalo s temným jezdcem? Zemřel na svá zranění?
.... přiběhl celý udýchaný a nemohl ani dechu popadnouti. Co tak běsníš Stopaři, jako by Tě na skřipec tahali? Mistře, mistře, jelen, bííílej jelen.
Karl, Královský hajný se až lekl, když uslyšel slova Bílý , Jelen. Uff, pověz, co si viděl? Jdu od hraniční čáry mezi Havantem a Levanem, a potkal jsem starou babičku. ta mi povídala, že, ač jí oči už tak neslouží, viděla jelena. Velkého a mohutného. Snad prý dvanácterák, či čtrnácterák to byl. Ale, povídá babička, toho bych si nai nevšimla, nebýt té jeho barvy srsti. Byl celý bílý.
Inu, Mistře, snažil jsem se ho vystopovat, leč mé oko nezahlédlo takového jelena, i když, na cestě mezi Havantem a Andorem, uviděl jsem stopu. Ba zvláštní stopu. jakoby stříbřitě otisklé kopýtko v hlíně. Kdo ví kde nyní pobíhá. je mi divné, že jelen putuje z levanu k nám do Andoru. Podivné.
Víš, jsi ještě mladý a málo zkušený stopař, ale věz, Bílý jeleni v podstatě neexistují. Kdekdo tomu nevěří, ale já si myslím, že tento, o kterém mluvíš žije. Bílý Jelen se nenarodí jen tak. Jednou za mnoho stovek let se ale příroda usmyslí, a pustí na zem takového jelena. Ovšem, dospělý Bílý jelen je velmi mocný a kdejaký lučištník ho nedostane. Navíc, zabíjet takovéto stvoření je nanejvýše trestuhodné. Ale kdyby se podařilo ho přivést do chovu, podle legend, by se pak narodili jeho potomci. Byly by vyjimeční svého druhu.
Královský hajný Karl vyhlašuje stopovací hon na Bílého jelena, kdo jej najde a přivede na královský hrad bude odměněn.
Bílý Jelen byl nalezen, leč snad bázlivostí, či převelikým podrážděním jelenových smyslů, začal zabíjet Stopaře. Pak jej zkolili Stopaři a paroží bylo odneseno. Nakonec obdržel Mogwai syn Theinuw, za ulovení tohoto zvířete Trofej Bílého Jelena. Gratuluji, jmenme Království i všech lovců v zemi.
*rudě oděná postava levitovala podél oken Andorského hradu až se před jedním zastavila - neslyšně vplula dovnitř a stanula na podlaze přímo za postavou v modré róbě, která s vyděšeným výrazem šeptala jakési magické formule smeřem ke dveřím, jež slabě zářily*
Slyšel jsem, že jsi vyčistil důležitou část Ormusovy kroniky Terylde. Pročpak jsi mi ji neodevzdal? Víš přece, že z rozhodnutí královny a prosby lidu vedu její výzkum já..... *promluvila rudá postava tiše - ale na oslovený sebou trhnul jako by spatřil ďábla*
Myslel sis, že se to ke mě nedonese? Je mi líto, ale nepotřebuji zde zrádce, či zloděje......skutečně doufám, že jsi měl ke svému činu alespoň tak dobrý důvod, jako mám já......ke tvému zmizení....*postava se ušklíbla, prudce vymrštíla ruku, sevřela ji a z druhé vytryskl proud červeného světla - Teryld se vznesl do vzduchu, prohnul se a bezhlesně křičel, když se ho dotklo rudé světlo a postupně ho obklopilo - scéna trvala několik minut, načež se mág zhroutil na zem - bez života*
Hmm, ten hlupák použil paměťové kouzlo sám na sebe. Divné.....provedl ho dokonale. V celém mozku ani maličká stopa....kam to ukryl.... . Ale nevadí.....já si to najdu ..... nyní....nebo později. *rudá postava mávla rukou, mrtvé tělo zmizelo a dveře přestaly světélkovat - poté zavířila plaštěm a zmizela*
Díky porážce Temné jízdy je opět čas na normální život. Z toho důvodu bych rád poděkoval Lordu Regentovi a královně Killias za pozvání a možnost oznámit toto: Na hradě Andorském bude zítra menší pohoštění pro lid Andarie, ovšem kvůli přetrvávájící problémy bych byl též rád, kdyby se dostavili všichni šlechtici - bude třeba si promluvit.
Bělovlasá žena v róbě barvy krve usedla do vysokého kamenného křesla. Rozevřela před sebou knihu vázanou v černé kůži a začala psát.
Konečně mám zpět svůj obraz. Už jsem se bála že ta žena někde zahynula. Půl roku jsem trnula hrůzou, aby obraz nikdo nepoškodil. Potom jsem tu ženu z dálky zahlédla a v tu chvíli sem věděla, že zesílila. Je nebezpečná, i když pro mne snad už ne. Teď mám obraz, nic mě nezastaví. Dalo mi to práci zjistit kam se přestěhovala, ale naštěstí jsou někteří obyvatelé dostatečně sdílní. A cena za ten obraz... nebyla až tak vysoká. Osm lidských duší pro nějakou místní šlechtu. Osm myslí muselo zmizet z tohodle světa. Nechtěla bych být jednou z nich. Žít a ani o tom v podstatě nevědět. Dělat jen proto, že to někdo řekl, nevědět proč. Nepamatovat si ani svoje jméno. Nezajímat se jestli nějaké mám. Naštěstí je to věc těch chudáků a ne moje co sem z nich udělala. Hlavní je, že mám obraz. Už pomalu přichází čas kdy budu muset obnovit kouzlo. Snad budu mít dost sil...
Žena dopsala poslední řádku, se spokojeným úsměvem se ohlédla na zeď za sebou, kde visel její portrét. Po dlouhém půlroce byla v bezpečí. Tiše zapískala a na rameno jí přistál netopýr. Podrbala ho na čenichu a z kapsy u róby vytáhla svíjejícího se červa, kterého mu podala a on ho sežral.
Tak konečně můžeme slavit i úspěch. Dvakráte jsme zvítězili a temná jízda zmizela. Doufejme, že nadlouho. Mág Syracus, náš ochránce, slíbil brzy se dostavit do Andoru - dle mých informací to bude zřejmě velká sláva na níž mu sama královna Killias s Lordem Regentem poděkují za služby naší zemi. S jeho pomocí snad brzy vyženeme i zbylé vojska skřetů a konečně zavládne mír....
*starý kronikář se s blaženým výrazem pohodlně usadil na prosluněném balkóně a začal dřímat*
Ssso to mělo sssnamenat Diranisss? Sssnišššujísssí útok - ale naššššich vlassstních jednotek! A sssa mými sssády! Ssstratili jsssme tábor i sss těmi hrobkami! Uššš jsssme mohli vědět ssso je uvnitř nebýt tvé...
To by ssstašššilo Carthoo! Já uršššuji ssso bude a ssso ne! Ty jsssi sssvůj úkol nesssplnil! Já, jedině já uršššuji naššše plány! Ty je jen plníššš! Teď budou ukolébáni posssitem bessspeššší a my je napadneme ssse tří ssstran! Bude to mé vitěssství a můj triumf!
Sssamosssřejmě Diranisss....ale nisss, vůbesss nisss netrvá věčně..... *prohlásil Carthoo s vlčím úšklebkem, kývl na Rassagne a Cyrrase a všichni tři bez dalších slov odešli....na kostěném trůnu zůstala sedět jen Diranisss se zamyšleným výrazem*
