Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
" Pane ! Pane !!! To je strašné ! Celé město je na nohách !! Šílenství ! Dadová panika ! "
Kricel sluha, a pri vtrhnuti do mistnosti zakopl a padl do místnosti jak široký tak dlouhý.
" Co se stalo? Proč tak jančíš? "
" Pane ! Obrovská mračna ! Šílenec na koni ! Jezdil po města a všude kolem něj létaly blesky na všechny strany ! Nalevo, napravo ! Spalovaly lidi k nepoznání ! "
Muž za stolem povytáhl obočí a zamračil se.
" A navíc ! Na hradě našli mrtvého muže, který prý tomu chtěl zabránit ! Pane ! Padl vyčerpáním ! Prý na něj ti lidé na hradě útočili ! A měl na sobě i stopy po provazech ! "
Muž vstal a drkl do stolu tak, že se převrhla číše s vínem. Nevšiml si toho.
" Cože ? Tak blesky všude okolo? Co se stalo s andorem? "
" Pane ! Mnoho nevinných padlo ! Ale nakonec ho zahnali. Ten muž na hradě měl pravdu... Já... Uufff.. "
muž začal oddechovat. Po chvíli dokončil.
" Měl pravdu pane. Zahnali ho. Následky jsou strašné, ale ten muž zmizel. Křičel, že přišel o moc. "
Muž se znovu posadil, a zamyslel se. Na jeho stařešské tváři se zračila nostalgie.
Prijel z davnych krajů, přicestoval daleko z jihu, a nyní stanul u břehů Andarie. Jeho řeč je podivná. Jeho zvyky také.
Něčeho se dožaduje, avšak co si přeje? Kdo mu splní jeho přání, jeho touhu? Vypadá zámožně, a odměnu přislibuje...
Pomalu se plížila tmou, její oči svítily. Připlížila se k koni, který spokojeně postával u domu Templářů, kteřížto pobývají nyní v městě Ilerenu. Vytáhla odporně zapáchající mastičku a otřela ji o koňův bok. Ten začal sebou zmítat a odfrkovat. Odfrkování přešlo v poplašené řehtání, a zmítání v hrabání kopyty. Jeden z templářů zkoušel koně uklidnit, a všiml si podivné tekutiny. Mezi dva prsty ji vzal, a to stačilo k tomu, aby byl nakažen. Podivná stařena zjevila se podruhé v tu noc, a cosy po templářích žádala. Ti její žádost odmítli, ač jeden z jejich bratřích byl na tom bledě, na zemi se zmítal a dávil krev. Stařenu svázali a opráčili. Oběvili se u ní ďábelská znamení, povolali proto Husitu nejvyššího a svého kněze spolehlivého. Žena v sloupcích ohně proměnila se k ohavné monstrum, démona, a té noci si přivedla na zem i spojence z pekla. Byli poraženi.
Avšak, na jak dlouho ? Byli skutečně zahnáni, nebo střádají temné plány i nadále?
Oběvil se stařec. Ujistil templáře, že jim dá včas vědět, varuje je, až se bude ta žena vracet... Ta nyní v osidlech pekla střádá další plán na návrat...
Jedno je jisté. Onu noc stalo se mnoho podivného. Mnoho dalších nocí také čeká obyvatele země Andarijské i nadále, a v oněch ona vyčkává. Ve tmě
... přiběhl celý zadýchaný, postavil se před vrchního úředníka Jariwa a hlásil mu:
V Lewanu, kousek od zničeného hřbitova, jsem objevil velmi podivnou truhlu. Nedá se nijak otvírat.
Po dlouhém boji s motýlími strážkyněmi se podařilo přivést Theseuse, kterého si Královna Strážkyň vyvolila pro boj. Po zabití Královny Strážkyň bylo možno odemknout truhlu a získat tím její obsah. Tím je starobylá elfí kniha, kterou má ve správě Rytíř Crite.
Sssso ssse ssstalo? Prošššš jssste je nechali dobýt Lewan?!
Protossse ssskvělá ochranna, zarusssena vami Quansssiry byla prorašššena! Carthoo je mrtev! Sssabil ho nějaký válečník v brnění navlassss ssstejném jako mají velitele našššší jísssdy. Nedokásssáli jssste ani porasssit svého bývalého missstra, který je den ode dne sssilnějššší. Nepřidali jssssme ssse k armádam temna abychom sssemřeli! Od teď nám jišššš nevelíššš Diranisss. A můšššeššš rovnou přemýšššlet, jak sssískat spět "Dotek Pekla". Cullin, v zarušššeně neprorasssitelném brnění padl také.
*všech šest Drak'karimů odešlo a na tvaři ženy na trůně bylo vidět něco zvláštního - strach*
*v hradním pokoji, vedle hořícího krbu stojí před mužem usazeným za velkým stolem zvěd pokrytý lesní špínou*
....je to jak vám říkám generále. Nikdo jiní než ti Drak'karimové nic podobného nenosí. Viděl jsem jich 7 naprosto přesně.
To není možné! Až do teď zde byli jen tři!
A to není vše generále. Netuším, o čem se bavili, ale několikrát jsem zaslechl slovo jako Lewan. To by mohlo znamenat, že jsou zde aby zastavili náš útok.
Hm, to by mohlo... . Pak nám nezbyde než doufat, že psychologický efekt smrti jednoho z nich bude zatraceně silný. A to ještě nevíme, jestli se to povede.... *zabručel generál*
Smrti pane? My snad víme jak....?
Odchod vojáku!
*zvěd zasalutoval a odešel - načež generál složil hlavu do dlaní a zadíval se do plamenů v krbu*
Úzkými podzemními prostorami se rozléhal hluk boje. Skupina bojovniku otevřela další mřížové dveře, za nimiž se tyčil rudý jezdec na svém koni. Na chvíli se zarazili, potom se spolu s výkřikem jednoho z nich "Světlo ochraňuj mne i mou družinu!" vrhli na jezdce. Ten rozdával svým mečem rány na všechny strany až praskaly štíty, avšak nápor dobra, skrytý v jednom z nich, ho oslaboval. Tělo v těžké zbroji sklouzlo se zařinčením na kamennou podlahu. Černý kůň chvíli nehybně stál a potom se vrhl mezi bojovníky, aby pomstil svého pána. Po chvíli ležel vedle něj. Šli dál, po schodech nahoru. Za těžkými kovovými dveřmi seděla za stolem štíhlá žena v rudé róbě. Bez mrknutí oka přijala zprávu o smrti Scarfise, padlého paladina. Ani se nepohnula, když ji obklíčili. Zaútočili. Její tělo odráželo jakýkoli útok, jako by byla z oceli. Smála se. Vyděšeně od ní odskočili. Oči bojovníků těkaly po místnosti. Nejdřívě ulpěly na knize na kamenném stole. Ne, to nebylo ono. Obraz! Její portrét na stěně! Když se k němu vrhli zaslechli jen její zoufalý výkřik. Ve chvíli, kdy se obraz rozpadl i žena se zhroutila mrtvá k zemi.
Tak skončila Akira, žena z obrazu, která byla tisíc let do něj zakleta. Žena, která toužila po pomstě a nedosáhla na ni. A tak skončil i Scarfis, padlý paladin, který se pro ni vzdal všeho, v co kdy věřil...
Poplách, poplách, na ilerenském uzemí se něco dějeeeee. Poplách, popláchh.
U ilerenskeho hřbitova se seběhla bitva se skřety, ktere vyvolal Ungor, zlý démon. Po delší bitvě se boj zastavil a předáci civilizovaných ras měli možnost mluvit, s tímto démonem. Ungor požadoval bílé kosti, pozustalost z Bílého Jelena. Když mu nebyly vydány, utekl do neznáma.
Počínání obyvatel království bylo velice moudré a nevídaně uspěšné. Z nalezených kosterních pozustatků se podařilo přivolat Bílou Laň.
