Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Šedivý bard hrábl do strun loutny a začal vyprávět...
"Dva přízraky táhnou světem, bok po boku, třmen vedle třmenu,
měsíční paprsky pohlcují jejich zbroje, snad ze samotné nenávisti kované,
objeví se nečekáni, nezváni... a jen krev a smrt za sebou zanechají.
Třeste se vy, kdo nečisté úmysly v hlavách máte,
vy, kdo své bližní okrádáte, třeste se,
neboť nastal čas kdy okusíte chlad oceli,
kuté v nenávisti, kalené v touze po pomstě a broušené odplatou.
Třeste se, neboť dva přízraky překročily hranice této země..."
Když dokončil tato slova, odložil loutnu, naposledy se napil z lahve vína, vstal a beze slov odešel...
Dnes v odpoledních hodinách, se cech zbrojířů, který sídlil v Thyrisu, vydal na putování světem. Předali mi jejich kovárnu, aby nadále sloužila lidem. Sám bych se o tuto kovárnu starat nemohl, proto ji nabízím k pronájmu. Od zítřka je možné o nájem žádat u mne doma, nebo vhodit svitek se zprávou, že máte o nájem kovárny zájem do poštovní schránky číslo 279-847-420. Doufám, že se někdo brzo najde. Jediná podmínka je, že nájemce musí dále udržet běh kovárny.
Osmnáctého dne, sedmého měsíce přirazila k Thyriskému molu obchodní loď. Její posádka nabízela roztodivné zboží výměnou za, v jejich kraji vzácný a drahocenný, pískovec. Po skončení obchodu se obchodník se svou ženou opět nalodil a posádka nasměrovala loď směrem k Andoru. Přejme jim šťastné doplutí.
Tímto bych Vám chtěla oznámit, že tímto okamžikem začínají volby o soudce Andoru. Volit může pouze příslušník města a to na městském kameni.
Kandidát číslo 1 - Elanius
Kandidát číslo 2 - Eliška
Kandidát číslo 3 - Korneus
Kandidát číslo 4 - Rowin
Volby budou probíhat až do středy 20.7.2005 do 20:00 kdy se hlasování ukončí a v 21:00 proběhne vyhlášení.
Soudce nastoupí svůj úřad následující den ve čtvrtek. Soudní budova se nachází kousek od hradu směrem na hřbitov po levé straně [souřadnice 1421,1597,30].
-----
a slíbený projev paní Elišky
Občané Andoru,
vy, jenž dlouho pobýváte v našem hlavním městě víte, jak vypadalo před dávnými dny a jak vypadá dnes. Lidé odcházejí, opouští město a mají k tomu jediný důvod. Stále vzrustající kriminalita. Ano, máme stráže, ale ani ti nemohou vidět všechno. Cílem mého projevu není a nebude propagace mého zvolení. Ať už bude zvolen kdokoliv z nás, pevně věřím, že svůj mandát bude provádět pečlivě a správně. Už je na čase udělat pořádek a nastolit v Andoru klid a mír, který zde býval. Volba je jen na Vás a věřím, že s Vaší pomocí se nám vytoužený klid a mír podaří nastolit. Nebudu Vám vůbec nic slibovat, možná bych to nemohla později splnit, ale jedno Vám říci mohu. Udělám, co bude v mých silách... Eliška
Nevelká výprava skřetů obeplula severní hradby, vyhnula se naším strážním lodím a vylodila se na pevninném výběžku nedaleko od pevnosti Tuláků. Zatím se nechovají agresivně, a proto ani my nebudeme útočit. Naší průzkumníci toto ležení prozatím jen z povzdálí sledují.
S radostí Vám oznamuji, že na území Andoru vznik nový cech s názvem Vlci.
Dovolte mi jej ve zkratce představit:
Jednou v temném lese hluboko za severní pevností se odehrál tento zajímavý příběh:
Pět zmatených mužů se prodíralo křovím a utíkalo před zástupy krvelačných a neúprosných skřetů. Jak se tak prodírali najednou poslední muž jménem Syrael uklouzl a řekl „Už nemám sílu pokračovat nechte mě tu ležet“ „NIKDY!!“ vykřikl duchapřítomný Petronius a vzal ho na rameno. „Musíme se dostat do nějaké jeskyně“ vyřkl Hakan Sukur a už si jednu vyhlídl....
Dostali se do jeskyně a rozdělali oheň, aby si zahřáli a posilnili nějakým masem a kořalkou ze zásob. Hakan Sukur si opekl pár skřetích žeber. Pozdě v noci nás probudilo vytí vlka z temného konce jeskyně. Přistoupili jsme blíže, ale byla tam díra a na dně kňučel malý bílý vlk. Tak Petronius zavelel ať ho vytáhneme. Alliq řekl Kazatelovi, že mu má jít nakácet dřevo aby mohl vyrobit žebřík. Zhruba za půl hodiny jsme toho vlka vytáhli a on začal Petronia tahat za kalhoty asi chtěl, aby jsme šli za ním. Tak jsme šli. Vlk nás zavedl hluboko do jeskyně cesta mohla trvat tak 3 hodiny a na obzoru uprostřed temnoty se konečně začaly objevovat první paprsky slunce. Byla tam hala s ozdobnými pilíři a uprostřed místnosti byl oltář na který svítilo slunce skrz otvor ve stropě. Vlk zaštěkal. Najednou se začala třást zem a oltář se rozevřel a vyskočil z něj vlk se zlatou srstí a v zubech držel zlatou katanu přistoupil k nám a položil ji Petroniovi k nohám a společně s vlkem co nás provázel zmizeli v díře v oltáři. Potom se začala jeskyně hroutit a my jsme padli omráčeni k zemi.... Po nějaké době jsme se probrali kousek od Andoru...
Toliko z jejich zdrojů. Jak tento cech bude prosperovat a jaký názor si utvoří veřejnost, ukáže čas.
