Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Celé dny již uplynuly od zničující bitvy o Thyris, ale na moři okolo města se stále plavilo mnoho člunů pod příkrovem tmy. Byly plné válečníků v šedých zbrojích s královským znakem a v prvniích dvou seděli i dva bojovnící od hlavy k patě zakutí v černém brnění. Dny plynuly dále a čluny stále jezdili sem..., tam..., sem... .
Scathlok seděl na přídi člunu a zíral do temnoty noci. Stále hledal a stále nenacházel. A každou minutu hledání sám sebe proklínal. Ta ženská přece říkala, že spadnul. Spadnout z výšky do moře je jasná smrt. Tak, co tu k čertu pořád dělá? Co uvnitř ho nutí stále hledat? Pohlédl napravo na člun s Dagonfellem a pocítil nenávistné uspokojení. Alespoň, že to něco neznámého nedělá idiota jen z něj. Na všem se dá najít něco potěšujícího. Navíc, až ten vtíravý pocit nutnosti hledat zmizí, konečně si bude moci vyřídit i zbylé...účty.
Odpoledne třetího dne obléhání, vysoko v oblacích...
Diraniss pozorovala padající těla Kaima a Syracuse. Kaima byla škoda, byl to sice jen poskok, ale byl věrný... . Takoví se dnes težko hledají. Syracovo bezvládné tělo zmizelo v moři a Diraniss proletěly hlavou veškeré pocity, které k němu kdy měla. I přes nenávist musela obdivovat jeho potenciál. Od chvíle, kdy se vzdálil jejím očím musel evidentě velmi zesilít. Kaimovi i její útoky odrážel skoro mimochodem, byť ho to nějaké síly stálo. A nebýt tu toho záhadného mága... . Diraniss se otřásla, a nebylo to zimou, když vzhlédla vzhůru k jeho auře. Tak silnou mocí nevládne ani leckterý vyšší démon. Bylo neuvěřitelné, že mu Syracus odolával skoro noc a den. Na druhou stranu, na něm samotném nebyly žádné známky únavy vidět. Vypadal stejně nenuceně a zamyšleně, jako když se objevil v Rassagneho hlavním stanu. Možná by stálo za pokus, vetřít se do jeho přízně. Jisté bylo, že se má stále co učit....a to si quanzir nepřiznával snadno... . Nu a co se týče Rassagneho, snad ten paladdin nebude neschopný a dokáže kameny vedění použít. Ona už se pak postará, aby do armády pronikla lehká...dezorganizace. A pak....uvidíme co lord Bludentrig... .
******************* O něco později...
Osiris se pomalu vzdaloval Andarii a přemýšlel, co v něm zanechal souboj se Syracem. Usoudil, že žádné emoce to nepřineslo. Věděl o sobě, že je pravděpodobně nejsilnější mág tohoto věku a i když bylo lehce udivující, jak dlouho mu jeho starý učedník odolával, bylo jisté, že nakonec padne. Nikdo nemohl stát proti jeho síle, ani sám Bludentrig si nedovolil mu rozkazovat. Ostatně to by byla také poslední chyba, kterou by udělal. Přestal přemýšlet a pomocí kouzlem posíleného zraku se rozhlédl. Svého draka nikde neviděl, ačkoliv by tu už měl být. Osiris zadoufal, že už se k němu brzy připojí. Ne že by ho let pomocí kouzel nějak vysiloval, ale bylo to nepohodlné. Špatně se při tom meditovalo... .
*******************
Pozdní večer, velitelský stan v táboře armád chaosu, jižní Thyris
Drak'karim ležel na lůžku a proklínal všechno, na co pomyslel. Všechno šlo dobře...až do chvíle, kdy měl zahájit finalní útok. Zajímalo by ho, kde ten paladdinský šotek sehnal tři kameny vedění. A navíc, kde se je naučil požít. Kdyby měl paladdin jen trochu více sil, mohlo to Rassagneho zabít. Takhle mu to "naštěstí" jen vypálilo oči. A ti neschopní Tzeentchovi kněží tvrdí, že mu zrak nemohou uzdravit dříve než za týden. Na bezmoc již dávno nebyl zvyklý. Teď mohl jen ležet, a komandovat vše okolo - k čemu mu to bylo. Finální útok na Thyris byl v pekle, přinejmenším pro příští dny. A to byl tak blízko!... tak blízko. Ale on se pomstí. Beztak tušil, že s těmi kameny je v nějakém spojení ta d***a Diraniss. A když už byl u ní, raději ani nechtěl vědět, co děla teď. Jestli se jí povede oznámit novinky lordu Bludentrigovi, Rassagne měl špatné vyhlídky na ještě horší budoucnost....
Drak'karim se projižděl ulicemi dobytého Thyrisu a pochmurně se usmíval. Zvládl skoro všechno, o co usiloval. Thyris byl až na ostrov Preatorianů dobyt. Jeho portál byl konečně zničen, do přístavu přijížděli stále další lodě a tábor u jižní brány byl opevněn víc než dostatečně. Poněkud ho znervóznilo, že Syracus zvládl ustavit spojení Thyrisu s Andorem skrz magický průchod. Ale i to brzy pomine. Jakmile ho Quanzirové, a ten záhadný mág, kterého mu poslal sám lord Bludentrig zabijí, brána zanikne. A on už se pak o těch 50 zajatců na ostrově postará.
Když se to vezme kolem a kolem, byl to vydařený den. A zítřek zatím hýřil samými dobrými přísliby....
V temné, leč honosně zařízené kajutě seděl v křesle muž ve složitě zdobeném brnění a pohrával si s runovým mečem, když jeden z temných válečníků u dveří otevřel, aby jimi prošel nově příchozí.
"Tak....sssssplnili jssste všššechny sssíle, které jsem uršššil?"
"Můj pane, vaše plány fungovaly dobře. Lewan byl težce poničen a stálo nás to jen málo válečníků. Nakonec tam dorazili i modré pláště, přesně jak jste předpokládal. V ten okamžik se naše vojska vylodila u Thyrisu."
"Dobrá....ale já jssssem ssse ptal na vššechny sssíle... ."
"Můj pane, u Jižní brány máme skvěle opevněný tábor a v něm dost vojáků, abychom odrazili jakýkoliv útok - a to včetně zrádce a jeho jednotek. Vykládka katapultů a děl již začala, hradby jsme již poničili dělostřelbou z moře... ."
"A hlavní brána??"
"Můj pane, byly zde určité těžkosti... a tak jsme..., nestihli jsme ještě dokončit blokádu... ."
"Nesssstihly... ." broukl si Drakkarim.
Vzápětí se Rassagneho ruka lehce pohnula. Temný válečník předním vytřeštil oči, jednou rukou se dotkl jílce meče trčícího z jeho krku a skácel se k zemi... .
"Sssstrášš....osssnamte jeho ssssástupsi, ššše je povýšššen. A tento lisssst, nechť do rána visssí u kašššdého města Andarie... ."
*******************
Na posledním stromě u každého z Andarijských měst se objevil žhnoucí, přesto však pevný list následujícího znění.
Thyris je již můj, padne buď dříve, či později. Nesnažte se tomu bránit, nemáte na to dost sil. Užívejte si klidu, který vám dopřávám, dokud můžete. Napadněte má vojska, a váš klid odvane síla mých armád. Za každý útok na postavení mých jednotek, spálím město, které útok vyslalo, či město, jehož občané se útoku účastnili. Osud Lewanu vám bude připadat jako ráj! Za každého otroka mých armád, povraždím 20 zajatců. Nebraňte cizí zájmy, nebraňte silám, o kterých nic nevíte!
Přijměte odklad, který vám nabízím, a žijte o to déle. Nepřijímejte a každý zbývající okamžik vašich patetických životů budete vědět, že dýchate na dluh. A že ten dluh, brzy splatíte...svou duší .
Nad širokou nádobou, naplněnou krví, se vznášel obraz hlavy hrůzného démona a hleděl na dvě postavy ve zruinované místnosti. Jedna z postav na sobě měla složitě zdobené, černé brnění.
"Nuže Rassagne", zaduněl mocný hlas, "máš vše co jsi chtěl. Síly jsou ti dnes nakloněny....teď naplň mé rozkazy."
Jissstě, můj pane. Ššššekal jsem jen, na váš pokyn."
Mlhavý obraz démona zmizel a Drak'karim se obrátil k postavě za sebou.
"Flotila ať ihned vypluje. Ssss nássstupem nosssi ssssahajte první fásssi."
"Jak poroučíte, můj pane"
Drak'karim přehlížel přístaviště hemžící se skřety a temnými, když u něj seskočil z koně jeho velitel.
"Můj pane, vše jde jak jste chtěl."
"Jak proběhly útoky?"
"Havant i Thyris napadáme nadále, na Lewan jsem poslal silnější jednotku. Dobýt ho bude snadné - skoro to vypadalo, že město padne, než jim přišly posily. Poté jsme se nechali odrazit zpět, dle vašich pokynů."
"Posssily? Jaké?"
"Modré pláště, můj pane."
Drak'karim se sípavě rozesmál.
"Ssstále přesssvědšššeni o sssvé sssíle, ssssdá se. V jaké fásssi jssssou přípravy útoku?"
"Nakládka materiálu a shromažďování vojsk je skoro u konce pane, dejte pokyn a do několika dní můžeme vyrazit v plné síle."
"Dobrá, vyšššádám si sssvolení lorda Bludentriga. Nechť Andaria sssssshoří v jeho plamenech...."
"Halo, teta, slyšela jste to?" říká jedna babka druhé. "Neeslyšela moje mila, co se zase stalo? spraskla druha ruce.
"Zase se zemí prohnali ti temní jezdci, no věřila byste tomu?"povida ta prvni babka. "Prohnali se Thyrem, pokračovali do Lewanu a zastavili se až u barbarů před branami". Druhá babka zalomila rukama: "No to jsou ale časy, už zase? Doteď byl zas od nich pokoj. Kam jen ten svět spěje..."lamentuje.
"No bať, teta, kam jen kam? Čeho jsme se to na stará kolena dočkali. Temní jezdci se proháni zemí jak se jim zachce, šlechta pro nás chudé nic nedělá, v lesích samý lupič, pole leží ladem a i ten náš Tonda o staré rodiče ztratil ztratil zájem. Taková úcta ke stáří. To za našich mladych času..." a štěbetaly zase dal...
Do stanu velitele královských stopařů přiběhl udýchaný stopař...
"Pa pa pa pane..." ztěžka oddechuje.
"Co je, vojáku! Podejte hlášení!" velitel vzhledl od lejster.
Stopař zasalutoval."Ano pane! Temní se opět objevili, pane!"
Velitel prudce vstal. "COZE? KDE, KDY? Tak mluv chlape, u všech bohů!"
Stopař si odkašlal " Napadli Havant, Ileren a nakonec Lewan, pane!Myslím..tedy...ee..vypadalo to jako průzkum bojem!"
Velitel se zamračil "Vojáku, ty zde nejsi proto, abys myslel!" zahřměl. Voják se přikrčil, zatímco velitel začal nervozně přechazet po stanu. "Cos ještě viděl, mluv! Kde jsou ti temní ted? A fakta hochu, fakta, ne tvé domněnky".
"Ano pane!" stopař se napřímil. "Útok začal v Havantu, přijeli po mostě, prolomili bránu a začali pálit městské budovy. Chytla budova radnice, naštěstí ale byl požár včas uhašen. Obránci se naštěstí shromáždili a Temní byli ve městě nakonec přemoženi, ale v tu chvíli další skupina napadla Ileren a snažila se ztéct hradby. Obránci je však opět odrazili, ale měli jsme hodně padlých." "A dál?" otázal se velitel.
"Nejsilnější skupina napadla elfí město, pane! Tam byly boje nejkrutější. Mnoho krve bylo prolito, nejeden meč se zlomil..." "DOST", zahřměl velitel, "méně poezie, více faktů! Co Lewan, stojí ještě?" "Elfové a ostatní obránci jej ubránili, pane, jen pár zbylých temných jezdců odjelo neznámo kam".
"Hmm, dobrá. Odchod vojáku", promluvil opět velitel. Stopař odešel. "Pobočníku!" Další voják strčil hlavu do stanu. "Ano,pane!" "Svolej okamžitě všechny stopaře, co máme. Musíme posílit hlídky, Temní se určitě vrátí... Až se shromáždí, vydám rozkazy!" "Provedu, pane!"
Zanedlouho se táborem ozvalo troubení rohu a všichni stopaři spěchali na shromaždiště...
