Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Celý potrhaný a pomlácený muž se zoufale potácel po můstku malé lodě. Udělal pár kroků a upadl. Snažil se pokračovat v cestě aspoň po čtyřech, ale byl naprosto vyčerpán. Po chvíli si jej všiml kolemjdoucí námořník. „Pane! Pane Veliteli! Vstávejte pane!“ celý zmatený křičel. „Nenašel jsem ji! Ne-a-š-l j-em-ji“ z posledních sil ze sebe dostal muž a omdlel. „Vaše dcera se už našla, pane!“ řekl do prázdna a dále se zmateně pokoušel probrat Velitele Benetta...
Hlasité chrastění kostí...Příšerný zápach a kaluže krve...
Trojice koster vykonává svůj podivný rituál, jenž nevěstí nic dobrého.
Děsivý tanec nemrtvých bestií přerušil až dusot kopyt a příjezd statečných bojovníků a čarodějů.
Prázdné oční důlky netrpělivě pátrají po temných koutech hřbitova, chladně vyhlížejí svoji oběť, tolik potřebnou pro dokonání rituálu...
Mnoho odvážných se sešlo u brány imerského hřbitova, již méně jí však vycházelo.
Nepěkný pohled to byl, věru ano, toho večera se temný rituál zhatit nepodařilo, pouze oddálit...
V začouzené laboratoři plné divného puchu se vztyčila postava zahalená v plášti. Sláva ano mám to lektvar je hotov. Teď jen kam jej dam? Rozhlédla se po místnosti kde se motalo pár přisluhovačů. Ano ano tamhle do té truhly ostatně kvůli tomu zde je. Položil lektvar do vystlané truhly a zaklapl viko. Malý klíček který truhlu zamkl po chvíli vklouzl do kapsy pod pláštem. Teď jen kam jej schovat abych o ten drahocený lektvar neprišel zamyslel se a vyrazil ke dveřím laboratoře.
Uprostřed noci se náhle k životu probrala postava opřená o strom. Kde to jsem? Pomyslela si a protřela si oči. A proč mě bolí hlava jak střep ? Kam se poděli přátelé co mě sem přivedli? A jak že se to vlastně jmenuji? Hlava ji klesla na hruď a ozvalo se tiché vydechnuti které přešlo v další bezvědomí . . . .
„Athon s tebou!“ pozdravil. „Oheň Athonův tě provázej!“ odpověděl a pokračoval dlouhou, pochodněmi osvětlenou chodbou, až došel na konec k velkým kovovým dveřím. Tam se sehl k zemi a do malé mezery pod dveřmi vložil srolovaný pergamen a odešel. Zanedlouho svitek někdo z druhé strany sebral. Na druhé straně stála zahalená postava, jenž ve svých ohněm spálených dlaních, svíjela již natažený pergamen, který právě četla. „Tak přeci jen ex!…“ zarazila se v půlce věty, ostražitě se rozhlédla po místnosti a jen tiše dodala: „Musím to tam vidět.“
„Slyšel jsi o těch plamenech co byly tuhle u města?“ tázavě pozvedl obočí a lokl si piva. „Mnoo.. jen něco málo,“ mávl rukou a také si lokl z láhve čehosi „ty snad o tom něco víš?“ „No, prej se tam oběvily nějaké plameny…“ Znovu si lokl. „….pak nějaké potvory…“ „Hmm, se dalo čekat, potvory…“ znovu mávl rukou. „Počkej, nepřerušuj.“ ožralecky řekl a ušklíb se na něj. „Ty potvory prej u sebe měly i nějaké vzkazy…“ „Vzkazy?“ podivil se. „Noo.. něco v tom slyslu, že Athon všechny nevěřící zabije…“ „Hmm,“ s úsměvem do sebe převrátil zbytek patoku „tak se aspoň pořádně vožeru, než mě Athon zabije.“ Poté se hospodou ozvalo podivné škytnutí, nacož se ochlasta svalil k zemi.
Z důvodů stále trvající hrozby, bych rád svolal poradu všech cechmistrů a vůdců frakcí (popřípadě jejich zástupců), konající se prvního dne nového měsíce v Havantském pivovaru, opět v šest hodin večer. Prosím pokuste se dorazit nebo poslat oprávněného zástupce.
Se svolením starostky města Havant, je po dobu trvání porady, povolen vstup zástupci kmene Kulgur.
"Na dveřích Thyriských kasáren vlál už z dálky viditelný kus papíru,při bližším prozkoumáni na něm stálo,rozechvělou rukou,napsáno toto"
Myslel jsem že bezpečí u vás moje rodina najde,ale zmýlil jsem se,nevím jaké to máte zvyky ve vašich krajích,u nás to je naštěsti považováno za těžký zločin.Několik lidí v červených robách sem viděl jít před město,tam podřezaly tři nebohé děti,pak se nad nimi modlili a někoho vzývaly.Ne,déle tu nezůstaneme,jinde jistě budou více chránit občany svého města.
