Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
„Athon s tebou!“ pozdravil. „Oheň Athonův tě provázej!“ odpověděl a pokračoval dlouhou, pochodněmi osvětlenou chodbou, až došel na konec k velkým kovovým dveřím. Tam se sehl k zemi a do malé mezery pod dveřmi vložil srolovaný pergamen a odešel. Zanedlouho svitek někdo z druhé strany sebral. Na druhé straně stála zahalená postava, jenž ve svých ohněm spálených dlaních, svíjela již natažený pergamen, který právě četla. „Tak přeci jen ex!…“ zarazila se v půlce věty, ostražitě se rozhlédla po místnosti a jen tiše dodala: „Musím to tam vidět.“
„Slyšel jsi o těch plamenech co byly tuhle u města?“ tázavě pozvedl obočí a lokl si piva. „Mnoo.. jen něco málo,“ mávl rukou a také si lokl z láhve čehosi „ty snad o tom něco víš?“ „No, prej se tam oběvily nějaké plameny…“ Znovu si lokl. „….pak nějaké potvory…“ „Hmm, se dalo čekat, potvory…“ znovu mávl rukou. „Počkej, nepřerušuj.“ ožralecky řekl a ušklíb se na něj. „Ty potvory prej u sebe měly i nějaké vzkazy…“ „Vzkazy?“ podivil se. „Noo.. něco v tom slyslu, že Athon všechny nevěřící zabije…“ „Hmm,“ s úsměvem do sebe převrátil zbytek patoku „tak se aspoň pořádně vožeru, než mě Athon zabije.“ Poté se hospodou ozvalo podivné škytnutí, nacož se ochlasta svalil k zemi.
Z důvodů stále trvající hrozby, bych rád svolal poradu všech cechmistrů a vůdců frakcí (popřípadě jejich zástupců), konající se prvního dne nového měsíce v Havantském pivovaru, opět v šest hodin večer. Prosím pokuste se dorazit nebo poslat oprávněného zástupce.
Se svolením starostky města Havant, je po dobu trvání porady, povolen vstup zástupci kmene Kulgur.
"Na dveřích Thyriských kasáren vlál už z dálky viditelný kus papíru,při bližším prozkoumáni na něm stálo,rozechvělou rukou,napsáno toto"
Myslel jsem že bezpečí u vás moje rodina najde,ale zmýlil jsem se,nevím jaké to máte zvyky ve vašich krajích,u nás to je naštěsti považováno za těžký zločin.Několik lidí v červených robách sem viděl jít před město,tam podřezaly tři nebohé děti,pak se nad nimi modlili a někoho vzývaly.Ne,déle tu nezůstaneme,jinde jistě budou více chránit občany svého města.
„Dále!“ ozvalo se po zaklepání v Jariwově kanceláři. „Pane, mám jisté informace ohledně té kyrské dívky.“ začal královský stopař. „Povídej.“ pobídl jej Jariw. „Jistý modropláštník mě odkázal na jednoho elfa…“ začal rozvíjet stopař. „Kde teď je?“ přerušil ho Jariw. „Pane, nevím, kde je teď, ale naposled byla spatřena v Lewanu.“ dořekl stopař. „Dobře, můžeš jít.“ kývl Jariw na stopaře. Poté stopař odešel…
„Pane, pane!“ Celý uřícený přiběhl královský posel za Jariwem. „Pane…,“ Ještě vydýchával „toto vám posílá správce Cipra!“ Napřímil se a předal jakýsi pergamen. „Myslíš správce Cipru z Kyru?“ ujišťoval se Jariw. „Ano pane!“ Potvrdil mu posel. Poté převzal pergamen, odstranil pečeť, rozvinul jej a začal číst. Když dočetl, chvíli se zamyslel, pak kývl na posla. Jakmile posel opustil Jariwovu kancelář, Jariw se znovu posadil do svého křesla, vytáhl si kus pergamenu, namočil brk a začal psát.
Já, Velitel Benett, velitel kyrské stráže, patřičně odměním toho, jenž mi ve zdraví přivedou mou milovanou dcerku Persefinu. Podle posledních informací ji unesli piráti a vysadili někde na pevnině. Persefína na sebe neoblékne nic jiného, než růžové šaty, a má u sebe stále růžový deníček.
Za Velitele Benetta podepsán královský úředník Jariw.
Nějaký podivný lidi v červenéch robách vám tu choděj po měste,jo abych nezapoměl,ta jejich skupina se modlila u toho divnýho šutru na předměstí.
Vyřvávaly něco o nějakým návratu kohosi a pak mu tam chvalořečily.
Jen abyste věděla paní,na mě to celkem zapůsobylo a tak odjíždím první lodí pryč.
S poz..........
"dál uz byl pergamen,připevněný na dveře starostovského sídla v havantu,utržen"
Knihovník se posadil na barovou stoličku, hned vedle popíjejícího dobrodruha. „ Buďte zdráv, udatný bojovníku. Vidím že oslavujete, tak mě napadlo že bych se připojil k vaší oslavě…a samozřejmě bych vás rád na něco pozval“, dodal knihovník když dobrodruh zaostřit na prázdný džbánek před sebou. „ Mile rád pane, sice nezapíjím vítězství, právě naopak, ale to je jedno, hlavně že je důvod pít.“ Knihovník rychle objednal pití a obrátil se zpět na dobrodruha „ Promiňte že jsem tak zvědavý ale myslíte tu včerejší porážku u Irelenu?“ Dobrodruh kývl a rozpovídal se „ Ano, přesně tu myslím, ti zablešenci si nás pěkně podali. Tolik mrtvejch a raněnejch jsem už dlouho neviděl, když teda nepočítám tu bitvu o Thyris tam jsem nebyl. Určitě to ale nebylo tak hrozný jako tohle. Snad každý město hořelo, všude ti kůráci nebo potvory z ohně a aby toho nebylo málo ještě ti čtyři vyvolávali nějakýho obřího slimáka nebo co to bylo!“ „Slimáka?!“ , podivil se knihovník ale dobrodruh se jen otřásl a na chvíli se odmlčel. „ Takže to dopadlo hodně špatně? Neubránili jste se? Jsme tedy bez šance?“, pokoušel se knihovník znovu dobrodruha rozpovídat. „ Nooo, tak úplně nejhorší to nebylo. Občas se pár lidí snažilo a docela dlouho jsem si myslel že to úspěšně dotáhnem do konce. Řeknu vám, když jsem viděl Meriadoka, Erlista a Henryho jak dokázali ty lidi seřadit, a ti pak nějaký čas bojovali jako jeden člověk, to jsem byl vážně hrdej že jsem Andarian stejně jako oni.“ Dobrodruh si mocně přihnul ze džbánku „ To vlastně říkali ti dva, Kiba a Alkin. Mimochodem na ty byl taky fajn pohled, když jeden z těch jezdců najel doprostřed bitevní vřavy, Alkin odrazil štítem tu jeho kosu a Kiba ho hned břitem sekl do ramene!“ Dobrodruh chvilku zuřivě gestikuloval a předváděl souboj, pak se na uklidnění znovu napil a pokračoval „ Snažili se, ale měl jsem pocit že je toho na ně trochu moc, měli co dělat aby to ukočírovali a dost je to zmohlo. Kdyby to trvalo dýl určitě by to odnesli ale naštěstí ten šnek utekl k ohnivákům a jezdci prchli s ním, takže mají čas se zmátořit a vymyslet co dál. Jsem vážně zvědavej jak tahle šlamastyka dopadne a doufám že budu u toho až to skončí.“ Knihovník přitakal „Taky doufám že u toho budete, a navíc bych měl pro vás práci….“
