Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Rudá studna žije vlastním životem, i po odchodu svých uctívačů láká zlo jak rozsvícená lucerna můry.
Velký avšak překvapivě mrštný stín se plazí mezi dunami za bezměsíčných nocí. Rozpadlým klášterem se ve tmě zlehka nese šepotání jeho šupin. Ostrý řev jen občas naruší ticho noci..
Plaz se však objeví jen zřídka, aby nalovil potravu, a pak zas mizí neznámo kam..
*Kdesi v lewanských lesích* "Tak toho jejich spratka mám z krku, teď si vezmu to, co mi nyní právem náleží. *Mohutně se zasmál kochajíc se přírodou kolem něj, která pomalu chřadla*. "Jde to snadněji, než sem čekal, aspoň s nimi budu mít méně práce, prej dokud jsou spolu, tak je neporazím, uvidíme...uvidíme" *vstal a zacal povolávat zlem zkažené medvědy*
Bratr Sik si sedl pod strom a zahleděl se na hrob před sebou.
Škoda že jsi se toho nedožil ...
Zvedl sve dlaně do výše očí a znovu si prohlédl záři která je obklopovala stejně jako zbytek jeho těla. Ještě jednou si pečlivě prohledl světélkující prsty a poté se přes ně zahleděl až na nedalekou skálu. Zároveň ucítil mírné zacvění země pod sebou.
*Daleko v lewanských lesích rozmlouva drak s elfem*. Podařilo se mi získat 3 vejce meho rodu, nyní musím následovat sveho bratra, pak bude konečně náš rod kompletní. Velice ti děkuji za pomoc, nikdy ti to nezapomene. *Elf se jen jehce pousmal* Nechť tvůj rod žije a pokračuje dál. *Drak pevně uchopil 3 dračí vejce, roztáhnul křídla a zmizel za obzorem*
Celý potrhaný a pomlácený muž se zoufale potácel po můstku malé lodě. Udělal pár kroků a upadl. Snažil se pokračovat v cestě aspoň po čtyřech, ale byl naprosto vyčerpán. Po chvíli si jej všiml kolemjdoucí námořník. „Pane! Pane Veliteli! Vstávejte pane!“ celý zmatený křičel. „Nenašel jsem ji! Ne-a-š-l j-em-ji“ z posledních sil ze sebe dostal muž a omdlel. „Vaše dcera se už našla, pane!“ řekl do prázdna a dále se zmateně pokoušel probrat Velitele Benetta...
Hlasité chrastění kostí...Příšerný zápach a kaluže krve...
Trojice koster vykonává svůj podivný rituál, jenž nevěstí nic dobrého.
Děsivý tanec nemrtvých bestií přerušil až dusot kopyt a příjezd statečných bojovníků a čarodějů.
Prázdné oční důlky netrpělivě pátrají po temných koutech hřbitova, chladně vyhlížejí svoji oběť, tolik potřebnou pro dokonání rituálu...
Mnoho odvážných se sešlo u brány imerského hřbitova, již méně jí však vycházelo.
Nepěkný pohled to byl, věru ano, toho večera se temný rituál zhatit nepodařilo, pouze oddálit...
V začouzené laboratoři plné divného puchu se vztyčila postava zahalená v plášti. Sláva ano mám to lektvar je hotov. Teď jen kam jej dam? Rozhlédla se po místnosti kde se motalo pár přisluhovačů. Ano ano tamhle do té truhly ostatně kvůli tomu zde je. Položil lektvar do vystlané truhly a zaklapl viko. Malý klíček který truhlu zamkl po chvíli vklouzl do kapsy pod pláštem. Teď jen kam jej schovat abych o ten drahocený lektvar neprišel zamyslel se a vyrazil ke dveřím laboratoře.
Uprostřed noci se náhle k životu probrala postava opřená o strom. Kde to jsem? Pomyslela si a protřela si oči. A proč mě bolí hlava jak střep ? Kam se poděli přátelé co mě sem přivedli? A jak že se to vlastně jmenuji? Hlava ji klesla na hruď a ozvalo se tiché vydechnuti které přešlo v další bezvědomí . . . .
