Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dnes v podvečer mě odvedla od mého večerního sepisování úředních listin velmi nezvyklá událost. Ve svitu svíčky se zjevila postava útlé elfky, která se představila jako Magmimt, královna našich elfích předků. Po krátkém rozhovoru jsme byli přeneseni do místa, kde neexistuje prostor ani čas... ocitl jsem se v místnosti, kde u velkého stolu seděly další dvě postavy - král Alhuzr a královna Aessei. Díky štědrosti a přízně našich předků a zručnosti Menel Sangy, která vyhrála sázku panovníku z dob minulých, může každý elf ve svých žilách pocítit sílu a soudržnost své rasy. Nechť si každý elf toho daru užívá po celý následující měsíc!
Vzpomeňte na členy Menel Sangy, díky kterým můžete požívat této výhody.
Gratuluji k vítězství. pronesl Alhuzr s viditelnou trpkostí v hlase. I já gratuluji. přidala se Aessei a loktem dloubla do Alhuzra.
Magmimt s úsměvem přešla trpkost jejich gratulací, protože sama moc dobře věděla, jak každý z nich si přál, aby právě jeho rasa byla tou vítěznou. Ale ale snad bychom se zase nehádali? Vzpomeňte si jak dopadla naše poslední pře. významně se odmlčela. Já se nechci hádat nemám to zapotřebí. odsekl Alhuzr, . mumlal si pro sebe.
Aessei se pousmála a jemně ho pohladila. Jen se neboj ani Barbaři nepřijali moji výzvu, jediní kdo ji přijali byli Elfové.Tak tak přikývla Magmimt Jediní Elfové. Ale musíte uznat, že zase naopak šli několikrát a tak si vítězství zaslouží právem. Nebo naše dohoda už neplatí? Samozřejmě platí. přisvědčil velmi energicky Alhuzr a Aessei přikývla. Elfové vyhráli na plné čáře.
Magmimt se usmála a tiše dodala Pro tentokrát vyhráli, ale už mám další nápad. Pojď te blíž ať jej proberem a třeba příště vyhraje někdo z Vás.
Postava zahalena v podivném oblečení barvy hedvábí se pohybuje lesem, vlastně spíše než pohybuje je lepší říci, že to vypadá jako by něco hledala.
Hledá, ano hledá a snaží se najít. Najít něco co jí bylo ukradeno netvorem, netvorem jehož život je ukryt jinde než v jeho smrtelném těle.
Možná až ji potkáte pomozte jí hledat.
Mohla by znát a vědět mnohé co nám jest skryto.
I upálená byla uctívačka Démona ve večerních hodinách. Inkviziční soud proběhl a práci svou i kat odvedl dokonale.
Bohužel jak se zdá, její smrt mnoho neznamenala, byla to jen loutka v rukách odporného Démona a jeho sluhů jezdců.
Když na hranici její tělo začal stravovat plamen, ona zakřičela jméno, jméno toho odporného slizkého Démona. Pak portál se otevřel a jezdec se ukázal.
Pozornost upalované moc nevěnoval, spiše pár slov prohodil k přihližejícím a pak... pak si jednoho vzal. Nikdo mu v tom nezabránil, neb rychlé to bylo a záplava nemrtvých se z portálu hned vynořila.
Nyni jezdí Andorský herold po zemi v rudé kápi a hlásá co hlásala ona upálená žena před nim.
Činí tak z vlastní vůle, nebo je jeho duše zatemněná něčím co vysvětlit nedokážeme?
Kdo ví..
Kdo odpověď by mohl znát?
I je tu náznak, nemrtví nepřišli jen tak, něco hledají.
I onen strašný kostěný strážce portálu se opět ukázal v plné síle.
Dnes pristala lod z Kyru a dovezla do naseho hlavniho mesta i nekolik knih,mimojine je mezi nimi i svazek s pojednanim o jezdcich Apokalipsy,je to prvni svazek z nekolikasvazkoveho vydani.
Byla posmourna noc,hodina duchu jiz pred chvili odbila a vsude byl nadherny klid.Tedy az doted,nocni klid nahle porusila postava v lesklem cernem brneni,sedela na podivne okridlene prisere a pomalu se blizila lesem smerem k Andorskemu hrbitovu.
Pred hrbitovni branou se zastavila,rozhledla se,luskla prsty a vjela do brany ktera se sama otevrela.
Postava jakoby tam neco hledala,po chvili popojizdeni se zastavila a zamumlala par slov.Znenadani se zacly vsude zjevovat kosti a skladat se do nejake kostry,bohuzel to byla kostra draka.Po spojeni vsech kosti kostra draka obzivla a rozhledla se.
Temna postava opet promluvila tajemnym hlasem a kdyz domluvila kosteny drak kyvl na souhlas,splni co mu jeho stvoritel prikazal,bude chranit to mistecko,to misto kde se zacal vytvaret portal,dlouho potrva nez se vytvori a on bude hlidat.
Jezdec se otocil a mel se k odchodu,pri zpatecni ceste potkal nekolik dobrodruhu,koukl na ne a jel dal,s temi by si mel drak poradit a on ma jeste hodne prace
"Už jsem myslel že nedorazíš" prohazuje horník na uvítanou pricházejicímu bojovníkovi.
"Ještě přijde můj společník", prohlásí klidně těžkooděnec.
"Fajn, tady máš pětadvacet zlatek předem, zbytek dostaneš až budeme hotoví"
Sigfried nevzrušeně přebírá váček s penězi a kontroluje svou zbroj. Je připraven. Už to dělal mnohokrát, ví co má čekat.
Zanedlouho přibíhá druhý zaklínač. I přes váhu měděné zbroje je jeho pohyb ladný a lehký. Normální člověk by už sípal, ale na tváři tohoto válečníka byste nezahlédli jedinou kapičku potu.
Podivná trojice vzráží na sever směrem k poušti. Škorpióni i hadi zůstávají pod ranami nehybně ležet v písku. Horník jen uznale smeká před uměním obou bojovníků. Jeden je pro každé monstrum nebezpečný, dva jsou jistou smrtí. Yanedlouho trojice stojí před svým cílem - dolem v poušti, který skýtá velice zajímavé nerostné bohatství. Skupina vejde, najatí žoldáci briskně prozkoumají každé zákoutí nebezpečného dolu, zatímco horník se pilně pouští do práce. Důl velice brzy obdaruje horníka svým pokladem a ten zaslepen touhou a chamtivostí kope jako nikdy předtím. Naprosto ignoruje nebezpečí, které si brousí zuby za jeho zády. I válečnící, kteří k hornickému řemeslu nemají příliš blízko cítí vzrůstající napětí. Jeden kývne na druhého, který se vzdá směrem k východu.
Instinktivním saltem s vrutem zabranuje na poslední chvíli srazce s obrovským kamenem, který se právě uvolnil ze stropu. Úkrok vpravo, skok dopředu a rozpůlení padajícího kamene mohutnou halapartnou zachraňuje zaklínače před jistou smrtí. Ale ani léta zkušeností a nadlidské schopnosti na obrovskou masu padajícího kamení nestačí. Svalí se na zem s nohou zaklíněnou pod mohutným kamenem.
Horník se konečně probudí z tranzu. Přibíhá k bojovníkovi a začne rozbíjet jeho okov. Jde to ztuha, ale nakonec se podaří. Podivná skupinka je však neprodyšně uvězněna v dole. Hodina je dělí od nevyhnutelné smrti udušením.
Díky obrovskému usilí mnoha dobrých lidí se podařilo zachránit alespoň trénované a odolné bojovníky. Horník se bohužel udusil jedovatými výpary. Jen pět minut jej dělilo od opětovného shledání se svou rodinou...
Alhuzr smutně pohlédl k Aessei. Naše prokletí přetrvává, i když můj lid již oprášil zašlost klenotů a opět jim dodal jejich lesk a třpyt.
Magmimt po jeho pravici souhlasně přikývla. Snad je to tím, že ostatní ještě nedokončili obnovu. Odmlčela se. Aessei přelétla pohledem z jednoho na druhého. Ano, snad, anebo je za naším prokletím něco jiného. Snad, kdybychom odčinili alespoň částečně naši vinu za onu bitvu, snad pak by nám bylo odpuštěno a došli bychom věčného pokoje. Snad bychom přestali být zatraceni.
Magmimt se zachvěla. Odčinili tu spoustu zbytečných smrtí jen kvůli svému rozmaru? Možná bychom mohli pomoci ... Já a mí Elfové jsme malinko mrštněší , Aessei ovládá fyzickou podstatu a Alhuzr a jeho Lidé mají větší cit pro pro duševní sílu. Což tak uzavřít dohodu o dočasné podpoře jedné rasy jedním z nás? Ale na které rase to vyzkoušíme? odvětil Alhuzr. Aessei se zamyslela. Co pro tentokrát nechat rozhodout samotné rasy? Alhuzr, Aessei a Magmimt spolu nekolik minut zaujatě hovořili. Dobrá, ujednáno jest! Dohoda zněla takto:
Ta frakce, která dokáže v nejkratším čase projít tajuplné podzemí, mezi obyvateli Andarie známé jako Ďáblovo znamení do pátého dne po nejbližším úplňku, získá po nějaký čas přízeň jednoho z nás, s výhodami, které z toho plynou pro ni i celou její rasu.
