Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Postava zahalena v podivném oblečení barvy hedvábí se pohybuje lesem, vlastně spíše než pohybuje je lepší říci, že to vypadá jako by něco hledala.
Hledá, ano hledá a snaží se najít. Najít něco co jí bylo ukradeno netvorem, netvorem jehož život je ukryt jinde než v jeho smrtelném těle.
Možná až ji potkáte pomozte jí hledat.
Mohla by znát a vědět mnohé co nám jest skryto.
I upálená byla uctívačka Démona ve večerních hodinách. Inkviziční soud proběhl a práci svou i kat odvedl dokonale.
Bohužel jak se zdá, její smrt mnoho neznamenala, byla to jen loutka v rukách odporného Démona a jeho sluhů jezdců.
Když na hranici její tělo začal stravovat plamen, ona zakřičela jméno, jméno toho odporného slizkého Démona. Pak portál se otevřel a jezdec se ukázal.
Pozornost upalované moc nevěnoval, spiše pár slov prohodil k přihližejícím a pak... pak si jednoho vzal. Nikdo mu v tom nezabránil, neb rychlé to bylo a záplava nemrtvých se z portálu hned vynořila.
Nyni jezdí Andorský herold po zemi v rudé kápi a hlásá co hlásala ona upálená žena před nim.
Činí tak z vlastní vůle, nebo je jeho duše zatemněná něčím co vysvětlit nedokážeme?
Kdo ví..
Kdo odpověď by mohl znát?
I je tu náznak, nemrtví nepřišli jen tak, něco hledají.
I onen strašný kostěný strážce portálu se opět ukázal v plné síle.
Dnes pristala lod z Kyru a dovezla do naseho hlavniho mesta i nekolik knih,mimojine je mezi nimi i svazek s pojednanim o jezdcich Apokalipsy,je to prvni svazek z nekolikasvazkoveho vydani.
Byla posmourna noc,hodina duchu jiz pred chvili odbila a vsude byl nadherny klid.Tedy az doted,nocni klid nahle porusila postava v lesklem cernem brneni,sedela na podivne okridlene prisere a pomalu se blizila lesem smerem k Andorskemu hrbitovu.
Pred hrbitovni branou se zastavila,rozhledla se,luskla prsty a vjela do brany ktera se sama otevrela.
Postava jakoby tam neco hledala,po chvili popojizdeni se zastavila a zamumlala par slov.Znenadani se zacly vsude zjevovat kosti a skladat se do nejake kostry,bohuzel to byla kostra draka.Po spojeni vsech kosti kostra draka obzivla a rozhledla se.
Temna postava opet promluvila tajemnym hlasem a kdyz domluvila kosteny drak kyvl na souhlas,splni co mu jeho stvoritel prikazal,bude chranit to mistecko,to misto kde se zacal vytvaret portal,dlouho potrva nez se vytvori a on bude hlidat.
Jezdec se otocil a mel se k odchodu,pri zpatecni ceste potkal nekolik dobrodruhu,koukl na ne a jel dal,s temi by si mel drak poradit a on ma jeste hodne prace
"Už jsem myslel že nedorazíš" prohazuje horník na uvítanou pricházejicímu bojovníkovi.
"Ještě přijde můj společník", prohlásí klidně těžkooděnec.
"Fajn, tady máš pětadvacet zlatek předem, zbytek dostaneš až budeme hotoví"
Sigfried nevzrušeně přebírá váček s penězi a kontroluje svou zbroj. Je připraven. Už to dělal mnohokrát, ví co má čekat.
Zanedlouho přibíhá druhý zaklínač. I přes váhu měděné zbroje je jeho pohyb ladný a lehký. Normální člověk by už sípal, ale na tváři tohoto válečníka byste nezahlédli jedinou kapičku potu.
Podivná trojice vzráží na sever směrem k poušti. Škorpióni i hadi zůstávají pod ranami nehybně ležet v písku. Horník jen uznale smeká před uměním obou bojovníků. Jeden je pro každé monstrum nebezpečný, dva jsou jistou smrtí. Yanedlouho trojice stojí před svým cílem - dolem v poušti, který skýtá velice zajímavé nerostné bohatství. Skupina vejde, najatí žoldáci briskně prozkoumají každé zákoutí nebezpečného dolu, zatímco horník se pilně pouští do práce. Důl velice brzy obdaruje horníka svým pokladem a ten zaslepen touhou a chamtivostí kope jako nikdy předtím. Naprosto ignoruje nebezpečí, které si brousí zuby za jeho zády. I válečnící, kteří k hornickému řemeslu nemají příliš blízko cítí vzrůstající napětí. Jeden kývne na druhého, který se vzdá směrem k východu.
Instinktivním saltem s vrutem zabranuje na poslední chvíli srazce s obrovským kamenem, který se právě uvolnil ze stropu. Úkrok vpravo, skok dopředu a rozpůlení padajícího kamene mohutnou halapartnou zachraňuje zaklínače před jistou smrtí. Ale ani léta zkušeností a nadlidské schopnosti na obrovskou masu padajícího kamení nestačí. Svalí se na zem s nohou zaklíněnou pod mohutným kamenem.
Horník se konečně probudí z tranzu. Přibíhá k bojovníkovi a začne rozbíjet jeho okov. Jde to ztuha, ale nakonec se podaří. Podivná skupinka je však neprodyšně uvězněna v dole. Hodina je dělí od nevyhnutelné smrti udušením.
Díky obrovskému usilí mnoha dobrých lidí se podařilo zachránit alespoň trénované a odolné bojovníky. Horník se bohužel udusil jedovatými výpary. Jen pět minut jej dělilo od opětovného shledání se svou rodinou...
Alhuzr smutně pohlédl k Aessei. Naše prokletí přetrvává, i když můj lid již oprášil zašlost klenotů a opět jim dodal jejich lesk a třpyt.
Magmimt po jeho pravici souhlasně přikývla. Snad je to tím, že ostatní ještě nedokončili obnovu. Odmlčela se. Aessei přelétla pohledem z jednoho na druhého. Ano, snad, anebo je za naším prokletím něco jiného. Snad, kdybychom odčinili alespoň částečně naši vinu za onu bitvu, snad pak by nám bylo odpuštěno a došli bychom věčného pokoje. Snad bychom přestali být zatraceni.
Magmimt se zachvěla. Odčinili tu spoustu zbytečných smrtí jen kvůli svému rozmaru? Možná bychom mohli pomoci ... Já a mí Elfové jsme malinko mrštněší , Aessei ovládá fyzickou podstatu a Alhuzr a jeho Lidé mají větší cit pro pro duševní sílu. Což tak uzavřít dohodu o dočasné podpoře jedné rasy jedním z nás? Ale na které rase to vyzkoušíme? odvětil Alhuzr. Aessei se zamyslela. Co pro tentokrát nechat rozhodout samotné rasy? Alhuzr, Aessei a Magmimt spolu nekolik minut zaujatě hovořili. Dobrá, ujednáno jest! Dohoda zněla takto:
Ta frakce, která dokáže v nejkratším čase projít tajuplné podzemí, mezi obyvateli Andarie známé jako Ďáblovo znamení do pátého dne po nejbližším úplňku, získá po nějaký čas přízeň jednoho z nás, s výhodami, které z toho plynou pro ni i celou její rasu.
Ozvalo se zaklepání. Císařský úředník Jariw zvedl hlavu."Vstupte!" Páže otevřelo dveře. "Právě dorazili, pane.Mám zavolat kapitána, jak jste si přál?" Jariw přisvědčil. "At hned přijde, pokud po cestě nepadá únavou". Páže odkvačilo.
Za nějakou dobu se opět ozvalo zaklepání. Na vyzvání Jariwa vstoupil unaveně vyhlížející muž s řeznou ranou na tváři. "Rogere, vidím, že bys nejraději do kasáren do postele, ale předtím mi musíš odpovědět na pár otázek" prohlásil Jariw. Muž unaveně přikývl. "Dostal jsem několik vzkazů, o cestě, prvních průzkumech, vichřici, zmizení strážného a o té řeži v dole. Popiš mi co se tam událo"řekl Jariw.
"Po té vichrici zmizel Vincent, pane, venku jsme jej nenašli, musel se jít ohřát dovnitř, i když to měl zakázáno. Ale znáte vojáky.. V dole jsme našli krvavou louži a stopy mířily do hloubi dolu. Myslel sem na nějaké zvíře, spícího medvěda nebo tak. Vydali jsme se po těch stopách, 15 mužu včetně mě. Postoupili jsme do nižšího patra a tam se nám zjevila ta..bestie nebo co to bylo. Nic podobného jsem dosud neviděl, pane, a viděl jsem toho už dost.. "
"Vysoká postava, vyhublá, zahalená v rudých hadrech, s holí v ruce. Kolem ní se mihotal jakýsi narudlý opar. Než stačil někdo promluvit, pozvedla ruce a v tu chvíli se na nás z bočních chodeb sesypali ty příšery. Nějací duchové či co to bylo, k tomu navíc jakési šedé postavy s kumpáči v rukách. Asi nemrtví, nevím. Bylo jich moc, muži padali jeden po druhém. Nějakým zázrakem se nám povedlo probít ven z dolu, tam nás už nepronásledovali. Po tomhle už se tam nikdo nechtěl vrátit, ztratil jsem polovinu mužů. To jsem vám psal, zprávu jste dostal, že?" Jariw přikývl. Roger pokračoval:"To je asi vše, zrušil jsem tábor, nějaké zásoby jsme tam nechali a pokusil jsem se důl uzavřít. Ale výbušné lektvary jen shodily pár kamenů, vchod je uzavřený tak zpola, ale vejít se tam dá.Měl jsem jich už málo." Jariw se zachmuřil: "Hmm..to je nepříjemné, že to místo zůstalo přístupné. Dozvěděl se někdo z civilistů o výpravě? "
Roger si odkašlal: "Bohužel ano, pane.Po cestě zpět jsme se museli zastavit v tom barbarském městě, nechal jsem tam dva nejvíce zraněné muže v péči místních felčarů. Pak jsme vyrazili zpět do Andoru. Promiňte, pane, ti muži by cestu sem nepřežili."
"To je v pořádku, Rogere, "odkašlal si Jariw, " počínal sis správně. Běž si odpočinout po cestě, pak sepiš hlášení, seznámím pak s výsledkem výpravy císařovnu. Můžeš jít" Muž se zvedl k odchodu. " Ještě počkej", zarazil ho správce."Narazili jste na nějakou rudu?" "Ano pane, nějaké žíly tam po předchozí těžbě zůstaly, včetně těch lepších kovů, ale..jednak ty bestie a pak..ty žíly byly už slabé." "Ano, tos vlastně psal" přitakal Jariw. "Vedl sis dobře vojáku, zmíním se o tobě císařovně. Můžeš jít!"
Muž zasalutoval a odešel. Jariw se zamyslel. "Hmm..tak se ty zprávy bohužel vyplnily..a teď nemáme dost síly se tam vrátit. Ale později.." Udělal si poznámku do knihy a zazvonil na páže....
"Tak co dáme dalšího?" *sklonil se člověk nad mrtvolou hada*
"CO TU DĚLATE, SAKRA!" *zařval elf na koni na dva stojici u hadího těla"
"My? Nic" *Odvětil mu člověk dosti poplašeně*
"ZMIZTE ODSUD, VYPADNETE DO MESTA!" *křičel po nich elf na koni" *DELEJTE!"
"Posssssdě" *ozvalo se syceni mezi stromy*
"ZADRŽ! NEBUDU S TEBOU BOJOVAT" *řekl rázně elf na koni*
*nastala několikaminutová diskuze mezi hadem a elfem na koni*
"Chssssssi jejich hlavy ssss nebo bude valka sssss. Massss čassss do ssssitra!" *odvětil naštvaně had a odplazil se k severnimu cípu pohoří Uruth*
"KDE JSOU TI DVA, JÁ JE ZABIJU SÁM!" *rozkřičel se elf, pobídl svého koně a tryskem uháněl do nejbližšího města*
