Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Země se otřásá, ďábel vstal. Oftermis, démon chaosu, posílen děsem smrtelníků táhne do rozhodné bitvy.
Jeho přisluhovači zamořují posvátnou půdu Kláštera Slunce. Řev bestie se rozléhá údolím.
Tupé rány, skřípění drápů, sám Vůdce ještě neprorazil, jeho hordy však tvrdě doráží na semknuté řady obránců.
Peklo bojuje s Bohem!
Kbelcová přilba je příliž těžká, boj nemá konce. Bořivoj opřený o pavézu pozoruje své spolubojovníky. Pot štípe v očích. Čekají na další vlnu již démon vrhne vpřed.
Po pravici Henry, jedno tělo, bratři v Kristu, válečný stroj, Templáři!
"Bůh je s námi, vede naše kroky!" Mnozí naplní svůj osud. Avšak nedopustíme aby peklo sežehlo půdu Andarie!
Po levém boku Kiba Inuzuka, to on kosí nepřítele snažícího se strhnout Bořivojovi pavézu, prolomit šik, vtrhnout do davu. Na oplátku Bořivoj, kryje Kibovi krk. Znají se pár chvil, jen okamžik, lítý boj. Muž vedle muže.
Jakoby od počátku věků stáli při sobě.
Oči v hledí kbelce napovídají o úsměvu v tváři. Toto je naše chvíle! lesk v očích spolubojovníků potvrzuje souznění.
Ohnivá vlna zasahuje semknutou řadu, skryti za štíty postupují vpřed, boj o holý život. Pach spáleného masa, nářek raněných.
"JDOU!". Z šera Oftermisova vězení se rojí oktagony chlupatých pařátů. Kusadla zuřivých netvorů rvou půdu, kyselina kanoucí z jejich chřtánů pálí zemi.
Přez hlavy pavézníků sviští šípy. Soustředěné drmolení magických formulí přehlušuje řev bojovníků.
Blesky, ohěň, oko za oko, zub za zub!
Nápor nepřítele prolomil řadu, bitva se drolí v boj o holý život.......
Podařilo se opět semknout šik, teď postupuje a tlačí nepřítele zpět do chřtánu předpeklí.
Klerikové pečují o raněné. Oddech pro ty co ještě udrží zbraň, modlitba ve všemohucího Boha.
Konáme jeho vůli! "DEUS LO VULT!". Bušení do štítů se rozléhá údolím.
"Bratři je čas". Templáři na povel opouštějí těžce zkoušené obránce. Je třeba vykonat Boží vůli, blahořečení Albrechta.
V plné síle cválá tempářská jízda a Ilerenská domobrana ulicemi Havantu, jsou blízko svému cíli, je vidět věž kostela. Nemají moc času, jen tolik co všemohoucí vyměřil k tomuto záměru.
Z postranních ulic se náhle valí Oftermisovy hordy. Ve velké síle se vrhají na svaté procesí.
Rytíři neohroženi čelí nepříteli."Bůh je s námi bratři!" lítá řež v poklidném městě!
Pod Senešálem padá válečný oř, mnozí bratři jsou raněni, velmistr řádu, šedovousý Dertdrill obklopen věrnými drtí protivníka!
Není lepšího dne pro blahořečení, cena za ně je obrovská, je však o co stát, Satan běsní!
"Vítězství nebo smrt!"
Konečně mohou znavení rytíři zasednout do Božího příbytku a spolu s ostatními, kteří vyznávají pravou víru vykonat obřad.
Zrychlený dech unavených bojovníků naplňuje chrám jemným šumem, pach potu, krve a koní. Takto přivítáme Albrechta po pravici boží!
Země se chvěje a Oftermis svým řevem dává obřadu na jedinečnosti.Čas boje, čas modlitby? Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.
Avšak ti, kteří sedí v lavicích svatostánku již ví, že sílící démonův ryk není ničím jiným než počátkem jeho konce.
Beze spěchu pak rytíři templu oblékají zbroj, jdou konat Boží vůli.
"Ve jménu Páně, za Albrechta HRRRR!!!"
Bořivoj, rytíř templářského řádu svým bratřím a věrným přátelům
Non nobis Domine non nobis sed Nomini Tuo da gloriam.
Krásné slunečné odpoledne, na obloze se prohání jen pár zbloudilých mráčků. Projíždím se na své věrné klisně, když se zatřese zem. Zakleju i když vím že se to děje už déle, ale ted to bylo silnější. Vydávám se do kláštera. Po příjezdu sem donucen okamžite tasit meč a vrhnout se do bitevní vřavy. Boje s pavouky jež vysílá Oftermis z podzemní jeskyně trvají celé odpoledne a bariéra jež ho drží dole je čím dál slabší.*kus textu je nečitelně naškrábán* Ted to bylo vážně těsné, skoro jsem nestihl tasit meč když jsem zapisoval události. K večeru přichází bratr Sik a svými kouzly zjednosměrnil bariéru, nyní můžeme dovnitř. Odvážný útok se mění v masakr, musím jít *poslední písmena jsou naškrábána* Oftermis vylezl ven, stanul tváří tvář Bratru LOPovi v záživě žluté zbroji. Na dav bojovníků okolo se snáší déšt, Takovi kapky vody stékají po obličeji, Oftermisovi stéká voda po jeho blanitých křídlech. Ani jeden jako by to nevnímali, po chvilce na sebe zaútočí. Boj je tak rychlý že ani nestíhám pozorovat. Oftermis vypadá poražen a proto prchá ze zemí Andarijských. Díky Bohu, je pryč. Snad navždy...
Tyto řádky píšu s radostí v srdci, když první paprsky ranního slunce prosvítají skrze koruny lewanských stromů.
Obstáli všichni ti, kteří se nebáli pozvednout zbraň proti démonovi a jeho posluhovačům. Odvážným vzdávám hold. Již dlouho jsem neviděl tolik elfů, lidí a barbarů bojujících s odhodláním ve tváři za společnou věc, byť výsledek byl nejistý a přiznávám, že plán útoku byl pošetilý a odvážný.
Oftermis, ačkoliv nebyl poražen, byl zahnán z našeho světa bojovníkem v blyštivé zbroji, jejíž záře se podobala odlesku slunečních paprsků na hladině lewanských tůní. Nyní už není důvod setrvávat v chmurech, smutku, obavách…Veselme se a slavme…
Zlo, které sídlilo pod skalou kláštera, již není hrozbou pro naši zemi a jedinou připomínkou jeho nedávné přítomnosti jsou pavučiny na stěnách podzemní svatyně, kterou démon obýval.
Do nového dne mne přivítalo nebe bez mráčků a čistá mysl... snad bude obojí provázet Sika a řád Slunce, snad obnoví svůj věhlas a objeví před věky ztracenou moudrost svých předků.
Záhadou však i nadále zůstává fontána…Matná, bublající voda stéká po kameni a budí dojem čehosi zvráceného . Démon Oftermis zde byl až příliš dlouho…
Měsíc jarního zrodu, den dvacátýčtvrtý, věk devátý
Neklid a beznaděj jsou pocity, kterým jsme propadli. Erienne byla včera navštívit Sika u jeho lože. Bratr Sol sice říkal, že se už Sik cítí lépe, ale výraz ve tváři Erienne svědčil spíše o opaku.
Oftermis a jeho služebníci o sobě dávají vědět každým dnem, již nám nedopřávají ani den oddechu a záře bariéry, kterou se nám spolu se Sikem a Erienne prozatím dařilo rozsvěcovat v časech nejtěžších, pomalu bledne. Bojím se, že Sikovo oslabení nám nedovolí naplnit naše poslání a démon unikne. Nesmíme dopustit takový konec, vždyť nebude ohrožena jen budoucnost řádu Slunce, ale také všechny bytosti, které země andarijské nazývají svým domovem. Zítra se démon jistě pokusí znovu prolomit Sikovu barieru, budu u toho a spolu se všemi statečnými, rozhodneme o naší společné budoucnosti…
Snad vyslyší Nistra mé tiché modlitby, osud našich zemí nesmí být nikomu lhostejný. Pokud se naplní mé obavy, tvář naší země již nikdy nebude taková, jakou ji známe…
Chadnou kobkou se rozlehl pobavený smích. Už jen malý krůček zbývá k proražení bariery co mne zde vězní. Možná už jen jednu či dvě noci a budu volny ...
Vlahou jarninoci se rozléhal potěšený dábelský smích.
Ty špičatoušci si mě dovolili smát. Co to vlastně říkal o netopýrech? Já sice ven zatím ještě nemohu ale moji služebníci ano. Však oni jim vyřidí mé pozdravy ....
Postava v temné kápi visící na řetězech v rohu tmavé věže Husitského tábora se snaží dostat z pout, jenž se mu pozvolna zařezávají do zápěstí.
Najednou se za zvuku kvílení otevřou dveře a do temné místnosti vejde několik postav v rudých robách.
Muž v poutech se na postavy ďábelsky usměje a s posledních sil se rozkřikne:
"Pán je všemohoucný, nikdy ho neporazíte, příchod apokalypsy nezastavíte!!"
Když tu najednou se temnou místnosti pronese temný hlas:
"Pevně ho podržte, ať se necuká a zacpěte mu sakra něčím tu hubu."
Tajemná postava v rudé róbě vytáhne z truhly podivuhodný talisman a nasadí ho notně vysílenému muži na krk.
ten se s ukrutným řevem a v bolesti sesouvá k zemi.
"Arixi?""Arixi prober se sakra!!" nese se temnou místnosti
Muž se pomalu probírá ze mdlob a chraplavým hlasem vola:
"Kde to sem? A proč mám svázané ruce? Může mi to někdo vysvětlit?"
Postavy okolo se usmějí a jeden z nich prohlásí:
"No víš, to je na hodně dlouhé vyprávění. Jsme rádi, že jsi zpátky."
Odváže ochablé tělo Arixe z řetězů a vede ho pryč ze žaláře.
Dnes na vlnách moře, vyjímečně klidných, byl čas přemýšlet. Bílé zdi kláštera nás vítaly zdaleka a já s Erienne doufal v odpovědi, které nám ukáží cestu. Avšak ani prastaré grimoáry řádu nepřinesly vytouženou zprávu a tak byl návrat spolu s jedním z řádových bratří poměrně klidný. Alespoň Sik na chvíli zapomněl na zlobu a temnotu, která sídlí pod skálou jeho kláštera.
Radost ze setkání bratří řádu však netrvala dlouho, démon Oftermis nám opět připomenul, že sílí každým dnem. Plameny jeho zaklínadel sežehly rašící trávu v okolí kláštera a zvuk pavoučího štěbetání byl jen předzvěstí dalších událostí. Před jeho kouzly nás již neochrání ani magická bariéra, která jej stále drží v podzemí. Nevím jak dlouho toto břemeno uneseme. Erienne dnes propadla pocitům bezmoci a vzteku, které mohou vše oč se snažíme ohrozit. Necítím se o mnoho lépe, ale doufám, že společně mu dokážeme čelit.
Poslední naděje, která nás vede, je ta truhla. S rezavým zámkem, leží vedle zdi kláštera, jakoby čekala na otevření. Věřím, že přinese odpovědi… naději…
