Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Alhuzr se rozhlédl po temné místnosti a vztekle odkopl cosi po podlaze do kouta. Tak nejen že lidé nesehnali ani jednu ovci. Ještě ten zpropadený elf si vybral moji přízeň! PROČ, u Athona, PROČ .... Vztekle přešel na druhou stranu místnosti, kde znovu nakopl jakýsi přemět který s kovovým zadrnčením odlétl zase někam do tmy. Dal jsem vám slib a ten dodržím. Můj hněv pozná každý z lidského rodu. Hlupáka před Magmimt a Aessei ze mě můj lid dělat nebude.
Dnes proběhla další z meziher,lovu slepic bylo opět přítomno pět osob,jejich pořadí je následující:
geleb erhood 5 bodů
Sigfried 4 body
Vox 3 body
darina 2 body
braen 1 bod
Dodatek 1:Dalši kdo našel skryté mravenište byl Rytiř Vox,timto mu je uděleno 8 bodů za druhé místo.
Dodatek 2:Pan Sigfried odevzdal také 3 certifikáty a jsou mu proto přičteny další 3 body.
Starší jednoruký barbar v drátěné zbroji procházel Havantem, směřujíc k sídlu cechu Řemeslníků. Došel k sídlu, pozorně se rozhlédl a vešel dovnitř. Zdvořile pozdravil obchodníka a mága cechu Řemeslníků, tak jak nebývalo jeho zvykem: ,,Dobrej den!´´
,,Co si přejete pane´´ odvětil již od pohledu moudrý mág.
,,Nejsem tu obchodně, ale chtěl bych s vámi něco projednat´´ pousmál se Jednorukej.
,,Áhá, tak pojďte dál´´ vyzval mág jednorukého barbara do zadní místnosti. ,,Nejste vy ten známý šéf zbojnické bandy?´´
,,To teda jsem, osobně!´´ odvětil barbar. ,,Doslechl jsem se, že máte snad nějaké problémy s ostatními cechy a jelikož jsme měli váš cech a s vaší mistriní v minulosti dobré vztahy, rozhodl jsem se já a moji lidé, že vám vypomůžeme v boji proti té bandě hlupáků!´´
,,To mě teď velice překvapilo a myslím, že by bylo hloupé takovou nabídku nepřijmout.´´ pousmál se mág. ,,Dohodnuto?´´
,,Dohodnuto!´´
Oba si navzájem podali ruce a pozvedli své zbraně na důkaz spojenectví.
....a tak se banda známá jako Zbojníci přidala do války po boku Řemeslníků ....
*Od pohoří Uruth se ozývalo syčení a zvuky boje, krev barvila zelenou trávu* Vzduchem se ozývalo spoustu hlasů, vzájemně se překřičujících " KNĚĚĚĚZ, POMOOOC, JE ZA MNOU.....DO NĚJ!!!SVĚTLO S NÁMI!!TÁMHLE SE BLÍŽÍ DALŠÍ,SEŘ....BOJUJTEEE...."
Skupina bojovníků pomalu postupovala ke svému cíly, napadáni hadí armádou. "S BOŽÍ POMOCÍ" zařval jeden válečník a vrhnul se hrdinně mezi dva hadí bojovníky, následovaný několika dalšímy. Bitva to bylo dlouhá a stále bylo konce daleko. Hadích lidí jako by neubývalo. Chvílemi se zdálo, jakoby se stáhly, když tu najednou "POZZZOOR ZA NÁMA, JE TO PÁÁÁST". Všichni se překvapeně otočili, to už před mini ale stála zářicí magická zeď. "To jsou mi čáry, naprosto skvělé, jste opravdu mistrem" pochvaloval jeden bojovník hadího mága, který se ztěžka opíral o hůl.
Bitva se táhla dlouhé hodiny, až skupinka dorazila značně vyčerpána na okraj průsmyku. Prorazili obě palisády a vrhly se na hadí bojovníky jako kobylky na úrodu. U druhé palisády mnoho bojovníků osobně pozdravilo zubatou, ale kněz je včas vysvobodil z jejího sevření. " Sem tu sám, je toho na mě moc" *mrmlal si sám pro sebe kněz. Po tvrdých bojích dorazili až k portálu. "Zničte ty krystaly" zavelel hadí mág a skupinka tak učinila, načež se prapodivně vypadající portál zavřel.
Hadí mág si oddychnul a pomalu se vracel k východu z průsmyku, zanechal tam spolubojovníky se slovy "Jdu se pustit do opravy svého portálu", načez zmizel.
Bojovníci se nahrnuli do krystalového dolu a začali jej prohlížet, nevšimajích si velkých rudých krystalů, jenž nasávali energii z poblíž položených krystalů Nox. Větší část skupiny se vydala do zadní části dolu, když se z přední ozval obrovský výbuch. Vchod se zasypal jako první a celá přední část dolu se zhroutila. Marně se snažili ti, jenž měli to štěstí a utekli, odvalit zával. Bylo to marné....
....připadá mi to jako včera, kdy jsem poprvé potkala bratra Sika a chtěla mu pomoci zabít démona, jenž se usídlil v podzemí kláštera. Celý příběh se začal odehrávat již dřive, ale já ho znám jen z vyprávění...
"To snad není pravda! Jak to, že nefunguje správně, tak jak má?" rozčiluje se Aishlyn.
"Nevím zcela jistě proč nefungují, ale vím o někom kdo ano. Poskytl jsem jim přístřeší u nás v Ilerenu." řekl Herold Fafner
Aishlyn byla seznámena se dvěma bratry. Jedním z nich byl Sik a druhým Ruf. Oba byli mniši z Řádu Slunce. Oprava portálů není žádná legrace a také to něco stojí. V případě Havantského portálu to bylo několik tisíc mramoru a pískovce. Bratr Sik se snažil opravit portál co nejdříve. Během doby bádání s zkoumání se Aishlyn začala více zajímat o celý Řád. Bratry si oblíbila a ráda by pro ně udělala něco na oplátku.
Po pár týdnech težké práce se to podařilo. Všichni byli rádi, že mohli opět využívat městských portálů. Když již nebylo co opravovat, tak se bratři svěřili se svým posláním. Chtěli najít podle starodávné mapy klášter, který kdysi jejich řád obýval. Domluvili se, že se vydají na cestu za hledáním. Skupinu tvořili bratři Sik a Ruf, Herold Fafner, který si vzal s sebou pár lidí, kterým důvěřoval a stejně tak i Aishlyn.
Mapa je svým značením vedla přes celý Imer, až do jeho skal na severu. Bylo to zvláštní místo, ikdyž se nacházelo v zemi, kde vládla po celý rok zima, tak klášter (respektive jeho časem zničené zbytky) byl postaven na travnaté ploše. Byli opatrní, když procházeli ruinami. Vyšli na palouček, kde stála postava, sálalo z ní neuveřitelné teplo...
Sik s Rufem k ní začali promlouvat, ale nedokončili ani pár vět a onen muž je přerušil zlým hlasem. Chtěl ať urychleně opustíme tohle místo. Bratr Ruf mu oponoval a svým neuváženým jednánim, byť nevědomky, se k němu přiblížil na velmi blízko. Muž zařval a celý se rozletěl, na místo něj tam stál demon. Tak strašného tvora si málo kdo dokáže představit. Vrhl se po Rufovi a roztrhal jej...
Mezitím již z různých zákoutí začaly vylézat pekelné příšery a chtěli je rozsápat. Bylo nás poměrně dost, tak jsme je zničili. Bylo to tolik smutné, protože nás opustil bratr Ruf a Sik k tomu neměl daleko. Ležel na zemi a nedýchal. Společnými silami jej přetočili a snažili se probrat k životu. Těch málo minut se zdálo jako věčnost, ale nakonec se podařilo. Nikdo neměl tušení, že Sik ovládá tak mocnou magii. Kouzlem zahnal démona Oftermise (později se dověděli jeho jméno) do podzemí kláštera a vchod zabezpečil silnou magii, která měla všechny ochránit. Všichni truchlili nad Rufovou smrtí...
Bratr Sik se rozhodl, že klášter nechá znovu postavit a uvede jej do původního stavu. Jak Fafner, tak Aishlyn nabídli materiální pomoc, našlo se i pár dalších ochotných pomoci, mezi nimi i řemeslnice Eliška, která byla celým Řádem naprosto uchvácena.
Démon Oftermis byl neustálou hrozbou pro nás všechny. Dával o sobě docela často vědět bušením do skály, kdy se země otřásala a ze skály padaly kameny....
„ze vzpomínek Aishlyn“
Klášter Slunce, bratr Sik a Chane
Jeden takový jeho záchvat zuřivosti přivedl moje kroky do kláštera. Je to skutečně kouzelné místo. Seznámila jsem se se Sikem a zjistila, co velmi silného se nachází v tom podzemí. Bratr Sik se snažil pátrat v různých knihách, jestli nenajde něco co by vedlo k jeho zničení...
Uplynulo pár týdnů a po Sikovi ani vidu ani slechu, začala jsem se o něj obávat. Nechtěla jsem uvěřit, že by někam odjel a nerozloučil se.
Po pár měsících bezradnosti jsem potkala podivného muže. Vypadal jako poustevník, avšak něco mi na něm bylo povědomého, ikdyž jsem zatím nevěděla co. Muž se mi představil jako Urusikiru. Téměř nic si nepamatoval. Pod ochranná křídla si ho vzal Lewanský Naladris - Chane.
Jednoho dne jsem měla od Chaneho vzkaz, že se musíme sejít ve věci našeho společného známého Urusikira. Přemýšleli jsme, jak mu nejlépe pomoci k navrácení paměti.
Řekla jsem Zoltanovi, že mám podezření kdo může Urusikiru být. Rozjeli jsme se za ním. Zoltan vzal moji ruku a spolu s jeho ji ukázal Urusikirovi. Na našich prstech se třpytily snubní prstýnky. To bratr Sik nás oddával. Muž se, při pohledu na ně, zakřičel a upadl do bezvědomí. Vyvedlo nás to z míry, ale rychle jednali a snažili jsme se ho probrat. Moc se nám to nedařilo, tak jsme jej přenesli pod strom a hlídali, aby se mu nepřitížilo.
Druhý den se probral a zmateně se na nás díval. Nejlepší z toho dne bylo, že nás jmenoval jménem. Byla jsem tak ráda, že je to doopravdy on, ztracený bratr Sik. Díky jeho znovu objevení jsme mohli pokračovat v hledání řešení o zničení Oftermise..
Když Sik trpěl ztrátou paměti, tak se mezi ním a Chanem vyvinulo přátelství, proto se i Chane zapojil do těžkého ůkolu. Strávili jsme mnoho času nad řešením celé té věci. Můsím říci, že i já jsme s Chanem dobře vycházela, umí člověku naslouchat a pochopit ho. V jeho společnosti jsem se cítila naprosto v bezpečí. Ani jsem si nevšimla, kdy pomalu a jistě došlo k přejítí hranici přátelství. Nepřemýšlela jsem ...
Naše indicie nás zavedli na různá místa. Třeba klášter na ostrově, kam nás vzal lodí ochotně pan Zedd, kde jsme dostali k zapůjčení jednu prastarou knihu. Doufali jsme, že najdeme odpovědi na naše otázky. Sik si knihu vzal k přečtení.
Démona měla zničit nějaká zbraň, bylo to sice posunutí vpřed, ale zároveň krok zpět. Neměli jsme představu, kde hledat. Nejhorší bylo, že Oftermisova síla se začínala více projevovat častějším bušením do skály. Sik rozhodl, že se pokusíme sejít dolů do podzemí, tak aby o nás nevěděl. Viděli jsme Oftermise jak má ponořený pařát ve fontáně a jako by do něj přicházela magická síla. Podle Sika je to magická lesní fontána. Vzbudilo to v nás ještě větší strach a tím nové úsilí v pátrání...
Chane mi pověděl, že možná máme řešení a to v podobě kopí, které mělo byt ukováno z podivných surovin. Ovšem i tenhle plán nevyšel a neměli jsme opět nic.
V klášteře se rozmnožili pavouci a dělali neplechu. To, že se tam rozmnožili jen tak jsme si mysleli do doby, než jsme viděli odkud vylézají. Posílal je napovrch Oftermis. Jeho síla porostla. Byl schopný přes bariéru vysílat kouzla, naštěstí byla dostatečně silná a stále nás ochraňovala.
Na nějaký čas se Oftermis odmlčel, tušili jsme, že čerpá sílu. Je těžké být bezradný, začala jsme propadat panice. Chane se mě snažil uklidňovat, stále věřil, že zvítězíme.
Vypadalo to jako zemětřesení, kusy skály padaly na zem, div někoho nezabily, ale to démon potěšením mlátil do stěny. Ty hrozné otřesy měly za následek sesutí balvanů kousek u klášterního portálu. Ve skále se rýsovala klenba. Že by tajná cesta? Díky těm otřesům se u kláštera objevilo dost lidí, aby sme se mohli pokusit prokopat cestu. Po hodinách tvrdé práce se podařilo. Průchod vedl k moři. Sik s Fafnerem se bavili o molu, které by se tam hodilo. Díky němu by bylo možné, aby bratři z ostrovního kláštera mohli přesídlit sem. Oftermis poslal na povrch své služebníky - pavouky. Sik byl raněn a nevypadalo to s ním moc dobře, snažila jsem se ze všech sil o něj postarat a zachránit ho. Nemohl zemřit, přece nedovolil, aby zvítězil. Ten den jsem si uvědomila co pro mě znamenají - Sik a Chane. Nedokážu ani domyslet, co se stane, až tenhle boj skončí. Nebude nás již nic poutat k sobě. Bude pryč i po přatelsvtí mezi mnou a Sikem nebo po začínajícím ...nemohu to popsat... Chanem? Nevím, jestli bych se přes to uměla přenést.
Až bylo molo dokončeno, tak jsme se domluvili na plavbě. Doprovázel mě rytíř Vox a Reši. Chane si k sobě vzal druhého naladrise - Celeborna a Zedda, který se opět ujal kormidla. Vezli jsme bratrům zpět vypůjčenou knihu a pozvání k návštěvě Sika. Přijali nás přívětivě jako posledně, jen Zedd byl zklamaný, že si na něj jeden z bratrů moc nepamatoval - pozorovali spolu hvězdnou oblohu. Na zpáteční cestu jsme s sebou vzali bratra Sola a pro Sika jejich bagetky, které má tak rád. Zedd zakotvil loď v Lewanu, do klášteru Slunce jsme použili portál. Bylo to velké shledání. Oba bratři si měli co vyprávět. Sol byl znepokojený démonem stejně jako my. Čím více jsem poslouchala rozhovor, tím víc jsem byla vzteklá. Určitě za to mohl fakt, že Oftermis k nám promlouval za bariérou a vysmíval se nám. Již tolikrát jsme proti jeho poskokům bojovali a nemělo to konce. Poslal na nás svoje pavouky. V zápalu boje jsem nehlídala Sikova záda. Zase jej pokousal pavouk, podruhé již, během pár dní. Vypadal špatně. Bratr Sol jej vzal do pokoje, aby načerpal sily. Druhý den nebylo po bratrech ani památky. byl to jako zlý sen. Zrovna teď, když Oftermis co nevidět opustí svoje vězení, pokud něco neuděláme. Moje nálada opět klesla k bodu mrazu, až mi bylo strašně z toho, jak protivná jsem byla na Chaneho, bála jsem se, že ho odeženu, a já nechtěla. Musím se naučit ovládat, pořád jsem si ta slova opakovala...
V den finálního boje mi bylo ještě hůř. Co když nepřežijeme? Zklameme a on zvítězí?? Chtěla jsem Chanemu říci, že je pro mne důležitý, ale nemohla jsem, bylo by to jako přiznat, že selžeme a proto mu to říkám právě teď. Nicméně jsem chtěla, aby to věděl, pokud to nepřežiju. V davu lidí, co přišli pomoci v boji jsem našla Zedda a odtáhla ho stranou. Než jsem ze sebe vykoktala co jsem chtěla říci, tak mi Zedd vyrazil dech, tím co řekl a potom po mě chtěl slib, že se budu snažit přežít kvůli tomu. Dala jsem mu ten slib. Vrátili jsme se k ostatním. K velké úlevě byl přítomen i Sik. Chtěl Chaneho a mě vedle sebe. Bariéra vyslala tři proužky světla a obklopila nás jasným světlem a sama zmizela. Oftermis měl volný průchod. Sik požehnal všem bojovníkům, kteří se vrhli do podzemí. Statečně bojovali, snažili se zprůchodnit cestu přes pavouky. Poslední co si pamatuji je: Oftermis s jeho pomocníky, poté svěží vzduch-studená zem a slib, který jsem dala jednomu elfovi...
Pokud to bude někdy někdo číst, nechť omluví moje krátké zápisky. Události se staly dávno předtím, než jsem začala psát tenhle deník.
Kam se poděla lidská hrdost? Kde je lidská touha a soupeřivost? rozčílil s Alhuzr a praštil pěstí v plátové rukavici do stolu. Ten pod náporem energie prasknul. Ale no tak. Chlacholila jej Aessei. Zatímco Magmimt se raději odvrátila od rozuřeného Alhuzra a po špičkách přešla z jeho zorného úhlu. PROČ u Athona PROČ ... To lidé už ztratili poslední zrnka svého bývalého lesku? Stydí se snad za to že jsou lidé? PROČ ???? Ale já to tak nenechám. Moji následovníci musí povstat a navrátit lesk lidské rase. Alhuzr několikrát přešel přes místnost a postupně zněj začala vyprchávat jeho zloba. Však se neboj i moji Barbaři měli oproti Elfím 27 jen 10 ovcí. Snažila se ho chlácholit Aessei. Lepší 10 než žádná. Zavrčel vztekle Alhuzr. Ale já to tak nenechám už mám plán. Nejdřív se nedokázali postavit jednoduché hrozbě a teď ani jedna ovce. Odmlčel se Alhuzr ... .
Země se otřásá, ďábel vstal. Oftermis, démon chaosu, posílen děsem smrtelníků táhne do rozhodné bitvy.
Jeho přisluhovači zamořují posvátnou půdu Kláštera Slunce. Řev bestie se rozléhá údolím.
Tupé rány, skřípění drápů, sám Vůdce ještě neprorazil, jeho hordy však tvrdě doráží na semknuté řady obránců.
Peklo bojuje s Bohem!
Kbelcová přilba je příliž těžká, boj nemá konce. Bořivoj opřený o pavézu pozoruje své spolubojovníky. Pot štípe v očích. Čekají na další vlnu již démon vrhne vpřed.
Po pravici Henry, jedno tělo, bratři v Kristu, válečný stroj, Templáři!
"Bůh je s námi, vede naše kroky!" Mnozí naplní svůj osud. Avšak nedopustíme aby peklo sežehlo půdu Andarie!
Po levém boku Kiba Inuzuka, to on kosí nepřítele snažícího se strhnout Bořivojovi pavézu, prolomit šik, vtrhnout do davu. Na oplátku Bořivoj, kryje Kibovi krk. Znají se pár chvil, jen okamžik, lítý boj. Muž vedle muže.
Jakoby od počátku věků stáli při sobě.
Oči v hledí kbelce napovídají o úsměvu v tváři. Toto je naše chvíle! lesk v očích spolubojovníků potvrzuje souznění.
Ohnivá vlna zasahuje semknutou řadu, skryti za štíty postupují vpřed, boj o holý život. Pach spáleného masa, nářek raněných.
"JDOU!". Z šera Oftermisova vězení se rojí oktagony chlupatých pařátů. Kusadla zuřivých netvorů rvou půdu, kyselina kanoucí z jejich chřtánů pálí zemi.
Přez hlavy pavézníků sviští šípy. Soustředěné drmolení magických formulí přehlušuje řev bojovníků.
Blesky, ohěň, oko za oko, zub za zub!
Nápor nepřítele prolomil řadu, bitva se drolí v boj o holý život.......
Podařilo se opět semknout šik, teď postupuje a tlačí nepřítele zpět do chřtánu předpeklí.
Klerikové pečují o raněné. Oddech pro ty co ještě udrží zbraň, modlitba ve všemohucího Boha.
Konáme jeho vůli! "DEUS LO VULT!". Bušení do štítů se rozléhá údolím.
"Bratři je čas". Templáři na povel opouštějí těžce zkoušené obránce. Je třeba vykonat Boží vůli, blahořečení Albrechta.
V plné síle cválá tempářská jízda a Ilerenská domobrana ulicemi Havantu, jsou blízko svému cíli, je vidět věž kostela. Nemají moc času, jen tolik co všemohoucí vyměřil k tomuto záměru.
Z postranních ulic se náhle valí Oftermisovy hordy. Ve velké síle se vrhají na svaté procesí.
Rytíři neohroženi čelí nepříteli."Bůh je s námi bratři!" lítá řež v poklidném městě!
Pod Senešálem padá válečný oř, mnozí bratři jsou raněni, velmistr řádu, šedovousý Dertdrill obklopen věrnými drtí protivníka!
Není lepšího dne pro blahořečení, cena za ně je obrovská, je však o co stát, Satan běsní!
"Vítězství nebo smrt!"
Konečně mohou znavení rytíři zasednout do Božího příbytku a spolu s ostatními, kteří vyznávají pravou víru vykonat obřad.
Zrychlený dech unavených bojovníků naplňuje chrám jemným šumem, pach potu, krve a koní. Takto přivítáme Albrechta po pravici boží!
Země se chvěje a Oftermis svým řevem dává obřadu na jedinečnosti.Čas boje, čas modlitby? Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.
Avšak ti, kteří sedí v lavicích svatostánku již ví, že sílící démonův ryk není ničím jiným než počátkem jeho konce.
Beze spěchu pak rytíři templu oblékají zbroj, jdou konat Boží vůli.
"Ve jménu Páně, za Albrechta HRRRR!!!"
Bořivoj, rytíř templářského řádu svým bratřím a věrným přátelům
Non nobis Domine non nobis sed Nomini Tuo da gloriam.
Krásné slunečné odpoledne, na obloze se prohání jen pár zbloudilých mráčků. Projíždím se na své věrné klisně, když se zatřese zem. Zakleju i když vím že se to děje už déle, ale ted to bylo silnější. Vydávám se do kláštera. Po příjezdu sem donucen okamžite tasit meč a vrhnout se do bitevní vřavy. Boje s pavouky jež vysílá Oftermis z podzemní jeskyně trvají celé odpoledne a bariéra jež ho drží dole je čím dál slabší.*kus textu je nečitelně naškrábán* Ted to bylo vážně těsné, skoro jsem nestihl tasit meč když jsem zapisoval události. K večeru přichází bratr Sik a svými kouzly zjednosměrnil bariéru, nyní můžeme dovnitř. Odvážný útok se mění v masakr, musím jít *poslední písmena jsou naškrábána* Oftermis vylezl ven, stanul tváří tvář Bratru LOPovi v záživě žluté zbroji. Na dav bojovníků okolo se snáší déšt, Takovi kapky vody stékají po obličeji, Oftermisovi stéká voda po jeho blanitých křídlech. Ani jeden jako by to nevnímali, po chvilce na sebe zaútočí. Boj je tak rychlý že ani nestíhám pozorovat. Oftermis vypadá poražen a proto prchá ze zemí Andarijských. Díky Bohu, je pryč. Snad navždy...
