Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
jste srdečně zváni k hostině na Andorském hradě, které proběhne v úterý 14. ledna od osmé hodiny večerní. Přítomna bude i princezna Nimodea z jižních ostrovů Asárie.
Pozvání platí pro heroldy, soudce, správce, starosty, gardisty a rytíře. Dostavte se ve slavnostním oděvu.
nechť je známo, že na území naší země dorazilo spojenecké vojsko princezny Nimodei z dalekých jižních ostrovů Asárie. Vojsku byly poskytnuty prostory Sigmarova valu a jeho okolí. V této věci je zakázáno na vojsko jakkoli útočit nebo vyvolávat spory.
Sigmaritům, kteří obývali prostory Valu, byly odneseny jejich soukromé věci do prostor banky.
Město Andor a Thyris žádám o doplnění počtu zásob.
poklidné svátky vánoční pominuly stejně jako bouřlivé oslavy Nového roku. Vánoční stromky opadaly, dary byly rozdány a je tu tedy opět čas na menší soutěže, které potrvají do půlnoci 31. března.
Knižní soutěž
Již tradiční knižní soutěž! Téma je opět libovolné (poezie, filozofie, naučná literatura, cokoli vás napadne).
Sepsané knižní svazky odevzdávejte do stříbrné truhlice u portálu města Andoru.
Všechny odevzdané svazky budou umístěny do veřejné knihovny Andoru.
Nejlepší autoři budou vyhlášeni po ukončení soutěže.
Odměny:
1. místo - 500 zlatých, válečný hřebec, Bezedný košík a Bezedný měšec
2. místo - 350 zlatých, vyšlechtěný hřebec, Bezedný měšec
3. místo - 200 zlatých, vyšlechtěný hřebec
Křížovka
Nad portálem města Andoru naleznete křížovku, která obsahuje devět slov. Tato slova musíte doplnit dle devíti obrázků, které jsou rozesety po Andarii a musíte je najít. Zelený sloupec značí tajenku.
Jakmile zjistíte všechna slova, zapište je na svitek přesně tak, jak jdou po sobě v křížovce a zároveň vepište i tajenku, která vám vyšla!
Svitek zapečeťte či podepište a vhoďte do zlaté truhličky nad portálem Andoru.
Ti z vás, kteří uspějí při luštění, budou odměněni drobností.
Přejeme mnoho úspěchů a zábavy
knihovník Golder a slečna Owenna
IMERSKÁ – LEGENDA O BÍLÉ LIŠCE
V dávných dobách existovaly jen ryšavé lišky. I narodila se v jedné smečce liška bílá, se srstí bělostnou jak sníh. Ostatní lišky se jí smály, odstrkovaly a nakonec jí ze smečky vyhnaly. Smutná liška se toulala krajinou, vyhladovělá, slabá. Ryšavým liškám bylo hej, dokud se někomu nahoře v oblacích bílé lišky nezželelo. Jistě, byla jiná, ale to nutně neznamenalo, že je ošklivá. Mračna se zatáhla a začaly z nich padat velké sněhové vločky. Brzy celou zemi pokryl bělostný sníh. Smečka ryšavých lišek se najednou neměla kde schovat. Větší zvěř je lehce lovila a naháněla. Vždyť taky jejich kožešina zářila na hony daleko. Jen bílá liška byla pro oči dravců neviditelná.
Počet ryšavých lišek se nebezpečně tenčil. Přežila jen hrstka, která bez ustání utíkala, nevěděla kam. I tak se stalo, že znovu natrefily na bílou vyhladovělou lišku. A tentokrát k ní s pokorou a omluvou sklonily hlavu. Nalovily jí drobnou zvěř a postaraly se o ní, dokud opět nezesílila. Bílá liška jim odpustila a přála si, aby byli jako ona. Aby se mohli predátorům lehce schovat. A její přání bylo vyslyšeno. Zbytek ryšavých lišek se přes noc proměnil v lišky s bílou kožešinou, a stal se tak hrdým členem smečky původně zavrhované bílé lišky.
Kdesi v ruinách původního Imeru se klepe zimou vysílený cizinec.
ANDARIJSKÁ – LEGENDA O STATEČNÉM PODKONÍ
Před mnoha lety, kdy bylo v zemi andarijské stále více skřetů, než bylo zdrávo, žil na hradě král. Ano král. Císařství v té době ještě neexistovalo. A ten král měl překrásnou dceru, s vlasy zářivějšími než samo slunce. Tajně si na ní myslel hradní podkoní. A protože si byl vědom svého postavení, snažil se králi alespoň zalíbit tím, že pro něj vyšlechtí nový druh koně. Trvalo to roky, ale nakonec se mu zadařilo. Tou dobou už ale byla princezna vdaná a měla malého synka. Podkoní smutnil, ale práce s koňmi mu dopřávala radost. Jednoho dne byl hrad napaden armádou skřetů. Nikdo netušil, kde se jich tolik vzalo. Ale přemýšlet nebyl čas. Skřeti se probili přes hradby a pobili každého, kdo se jim postavil do cesty. Nejvěrnější stráž se snažila královskou rodinu dostat tajně z hradu pryč, ale byli prozrazeni. Podkoní to, schován, tajně pozoroval a viděl, že bude s královskou rodinou brzy zle. Vrátil se do stáje pro svého nejlepšího koně z jeho vlastního chovu a vyrazil, tak trochu jako sebevražedný blázen, vstříc královské rodině. Kůň zlověstně ržál a překvapené skřety na moment rozehnal. Podkoní neváhal. Věděl, že nezachrání všechny, ale... chytl do sedla malého královského synka a uháněl s ním k hradbám. Kůň se odrazil a s lehkostí, k překvapení všech, přeskočil hradby a vodní příkop pod nimi. Hrad sice toho času lehl popelem a nikdo v něm nepřežil, ale díky statečnému podkoní královský rod nevymřel a poslední dědic byl zachráněn, aby za pár let, v jeho dospělosti, mohl zemi vyrvat ze spárů skřetů, a navrátit ji lidem.
I ve vánoční čas se před stájemi dohadují tři osoby. Dokáže někdo jejich spor vyřešit?
MARGAARDSKÁ – LEGENDA O ROZHÁDANÝCH BRATRECH
Odmala obdivovali všechny magií nadané. Už jako malí kluci si přísahali, že jednou vynaleznou něco, co bude magii podobné a bude to obyčejným lidem rozdávat radost. Někdo by řekl, že na dětský slib zapomenou a když vyrostou v dospělé muže, bude se jejich život ubírat očekávaným směrem. Jenže místo toho Reeve s Terricem trávili celé dny zavření ve sklepě a snažili se stvořit to „něco“. Reeve vyučený alchymistou miloval pohled na oblohu a své pokusy s různými látkami, kdy se potemnělý sklep rozzářil všemi možnými barvami a zdmi rezonoval třaskot. Terric se pro změnu oddal jemné mechanické práci a hodiny se snažil sestrojit drobné mechanismy. Společnými silami dokázali své touhy skloubit a vyrobit to jejich očekávané „něco“. Terric chtěl několik kusů rozdat po celé vesnici, ale Reeve si uvědomil, že takovou věc by mohli prodat za nemalý obnos. Jistě by zbohatli. Terric s bratrem nesouhlasil, připomínal mu jejich dětský příslib, kterému se ale zlatek chtivý Reeve vysmál. Ten den se bratři pohádali téměř do krve. Terric sebral svých pár věcí a vyrazil do světa. Od té doby prý bloudí světem a rozdává lidem radost sám.
A mezi lidmi se špitá, že se v Hradišti objevil zas.
Tak jako každý rok se město Andor ujalo vánočních trhů. Tímto bych Vás všechny chtěl pozvat na jejich konání, a to ve středu dne 18. již od sedmé hodiny večerní.
Jako na každých Andorských trzích, zde bude opět mistr řemesel Argonaut prodávat své nejkvalitnější výrobky. Bude vám také k ruce, pokud potřebujete cokoliv opravit nebo vyrobit. Každý z prodejců, který zde rozhodne prodávat, bude odměněn 300 zlatými v den konání trhů. Stánků je dost, takže neváhejte využít příležitosti.
A jako závěr večera. V devět hodin proběhne ukázka trůnů pro naši ctěnou císařovnu Kilias. Takže vyzývám všechny řemeslníky Andárie, aby si přichystali své výrobky, které zde budou moci odprezentovat a získat tak velkolepou zakázku na výrobu nábytku přímo z hradu.
Těším se na všechny prodejce i návštěvníky
Za město Andor Starosta Wyf
Po dlouhých čtyřech letech zavítala opět na Andarii. A její návrat nevypadal o mnoho jinak, než někdejší příchod do pískovcového města. Tentokrát si ale našla obchůdek v jiném městě. Lewanskou branou vedla koně naloženého množstvím zavazadel, které už na dálku voněly rozličnými vůněmi. Sem tam o sebe zacinkalo několik flakónků. Po domluvě se zdejší Aranduri si předplatila nájemné pouze do Vánoc, aby se pak mohla znovu vydat na cesty a konec roku oslavit ve své domovině.
Opuštěný obchod se brzy proměnil v útulné místo plné vystavených parfémů. Po vstupu dovnitř každého návštěvníka udeřila do nosu libá vůně sladkých květů, i svěžího ovoce. Gellieta ovšem nebyla spokojená. Tížilo ji vědomí, že při její letošní návštěvě zřejmě nebude dost radosti pro všechny. Chybělo jí několik druhů květin. Pamatovala si, že se ve zdejší krajině daly sehnat, ale to ovšem netušila a zabijáckém dešti, který začal pustošit před pár dny zdejší krajinu. Proto znovu usedla ke stolu a jala se psát.
Vážení obyvatelé Andarie,
Po dlouhých čtyřech letech cestování se navracím do vaší krajiny rozdávat radost v podobě sladkých i svěžích parfémů, dámských i pánských. Bohužel už teď vím, že jich nemám dostatek pro všechny. Dovoluji si Vás proto požádat o pomoc při sběru specifických květin. Času není nazbyt, Vaši krajinu pustoší smrtící déšť a je třeba květy nasbírat, než dočista uhynou. Ocením květy fialek, jasmínu, orchideje, lilie, šeříku, levandule a růže. Ti z vás, kteří mi takové květy zanechají v truhlici před obchodem, opatrně zabalené v pytlíčku i se svým jménem, dostanou ode mě darem slevu na parfém téže vůně.
Zbylé vůně si bude možné zakoupit od šestnáctého dne přímo v mém obchůdku, ovšem nasbírá-li se květin malé množství, budou bohužel i parfémy dostupné v omezeném počtu.
Na vědomost dávám, že jsme dokončili přípravu skladovacích prostor pro vaše příspěvky Císařské armádě a armádě princezny Nimodey.
Laskavě žádám starosty všech měst, protentokrát ještě vyjma Imeru, aby po domluvě se mnou nebo s kolegy gardisty dopravili nashromážděné zásoby do Andorského hradu.
Pokud nezvládnete přepravu zásob svépomocí, ozvěte se a jistě vymyslíme řešení.
Jelikož mě žádný starosta nekontaktoval, že by byl problém zásoby opatřit, očekávám příspěvky v minimální výši: 3000 otepí sena
8000 kusů masa (zvěřina nebo ryby)
2500 kousků ovoce
2000 suken
5000 prken
2000 hřebíků
Jen společným úsilím máme naději být připraveni na to, co přijde. Děkuji za každou snahu, kterou konáte, jak starostům, tak každému dárci. Doufám, že přikládáte i svitky s vašimi jmény, ať víme, komu být vděční.
