Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
... "Zažil jsem něco neuvěřitelného. S celou lodí jsme se ocitli uprostřed nějakého víru. Zajímavé je to, že jsme měli pocit neskutečné energie, která byla všude kolem nás a postupně stahovala loď do sebe. Nemohu s určitostí říci jak dlouho to trvalo. Jedním jsem si ovšem jist. S Nicolasem jsme se objevili v jiném časovém prostoru. Já vím, že to zní podivně, to i mě, když píšu tyto řádky..."
Na nebi se prohánějí ptáci, moře je zcela klidné, naše plavba pokračuje poměrně hladce. Doufám jen, že se nám podaří sehnat pomoc včas a nebude příliš pozdě. Nicolasova nálada se také notně zlepšila.
Ale co to? Před námi se něco objevilo. Co jen to může být? Loď se začala naklánět na stranu. Musím najít Nicolase. Snad se ještě k psaní vrátím . . .
*o několik desítek hodin po návratu dobroruhů ze světa chaosu*
Byl vlahý večer, po celé zemi mírně pršelo a farmáři si mnuli ruce nad jejich úrodou. Jen jeden člověk neměl na radost a klid pomyšlení, hlavu mu kalili vzpomínky na to, co musel během posledních hodin po útěku prožít. Z jeho dvacetičlené družiny zůstal sám jen s dvěma přáteli, hadímy mágy. V ruce dřímajích zbraň temnou jako temný kov, jejíž záře se odrážela jak ve slunečním, tak měsíčním svitu. Už byl zoufalý, když se na tomto světě objevil, prošel jich už hodně a stále nemohl najít ten pravý z nich.
Osud tomu chtěl, že se ztratili v hustých lesích, nemoci najít cestu ven, strom kam oko dohlédlo. Když narazili na město, odhodlal se zeptat na cestu. Choval se slušně a s velkou úctou, avšak přítomnost jeho přátel evidetně nebyla vítana.
Když opouštěli hustý les za doprovodu jednoho z místních, bylo jich o jednoho méně. Velkou cenu zaplatili za zeptání na cestu, velmi velkou. V myšlenkcáh obou dvou se vracel pohled na svého mrtvého přítele, který v tom městě zahynul....a nemusel.
Pozdě večer na ně narazil další z obyvatel toho podivného města. Byl zděšen událostí, která se odehrála a byl jediný, kdo projevil lítost nad spáchaným činem a odsoudil jej. Rozmlouvali velmi dlouho....
*Hadí mág seděl opřeny o strom, již bez své magické hole. Opodál levitovala kniha a pero, které chvatně zapisovalo vše, co se za poslední dny událo*.
Začalo to celé tím, jak se vrátil do světa Andarijského a vyčkával na slíbenou armádu, která měla po jeho boku pomoci ochránit hadí město před vzbouřenci. Ve smluvený čas se však nikdo neukázal, přestože to slíbili. Začínal být zoufalý, jelikož město již bylo pod útokem a některé části již v rukou vzbouřenců. Byl rád, že se svými učenci ubránil laboratoř a přesunul do ní východ z portálu, aby spojenci nepadli do pasti obsazeného náměstí. Ti však přišli pozdě, příliš pozdě na to, aby svůj slib mohli splnit s takovými ambicemi, se kterými vznikl.
Když se společně se spojenci setkal, bylo již příliš pozdě, přesto se pustiil do již zbytečného boje, věděl co bude následovat. Probojovali se městem a zabili skupinku, která se dobývala do hlavního sálu k vládci, kde jeho učedníci drželi magickou bariéru.
I když vládce zachránili, ten to neviděl, obvinil ho ze zrady a vyhnal. Byl na to připraven, přesto jej to zasáhlo mnohem více, než si chtěl připustit. Ještě jako poslední službu svému vládci jej stihl teleportovat s jeho osobní stráží pryč.
Pak už to šlo všechno z kopce, cestu domů zaterasila jedna z mnoha magických bariér, které nemohl odčarovat a tak se museli vydat zkrz smrtelnou poušť dál, do dašího neznámého světa a tam svést boj o přežití....
Tak truhly jsou umístěny. Usmála se Magmimt Přesně jak jsme se dohodli. Tři jsou pojmenovány podle elfů tři podle barbarů a jsou umístěny na území co spravují. V každé truhle je 10 párů plátových rukavic.Ale jen jedny jsou zvláštní a speciální. Aessei se pousmála při vzpomínce na včerejší dohodu kterou učinila s Magmimt. Ano přesně tak jen jedny jsou jiné. A teď jde o to jestli tvá a nebo má rasa ty rukavice bude mít v držení v následujících 21 dnech déle.To já jsem také zvědavá jak se stím elfové poperou a kolik času si nechají ony rukavice u sebe a i jak rychle se jich budou zbavovat a nosit je do truhel u tvých barbarů. Také věřím že pochopí že v okamžiku kdy si ony zledované rukavice odevzdají tak si mají vzít jiné a donést je do své truhly tak aby v každé truhle byl téměř pořád stejný počet rukavic.To je přeci logické a pochopí to přeci každý ne?Dobre jsme dohodnuty o přízeň tentokrát mohou zase soupeřit jen členové frakcí. Stejně jako tomu bylo při prvním turnaji v onom znameni.Ano ano přikývla Magmimt Jen frakce nikdo navic.
Na moři zuří obrovská bouře.
"Kormidelníku, snažte se držet náš kurz!" zařičel kapitán v okamžiku, kdy zaburácel hrom.
"Buďte opatrný kapitáne Santiago."
Kapitán se rozhodl pořádně napnout plachty, protože ikdyž je zastihla bouře, tak jim vítr vál do zad. Chtěl této situace využít.
Moře si s lodí si s lodí pohrávalo jako s papírovou hračkou. Nevěděli, zda se jim podaří přežít, ale i přesto doufali. Oba byli promočeni až na kost, vlny se co chvili přehrnuly přes palubu.
Není možné určit jak dlouho to trvalo.
Santiago otevřel oči a díva se na blankytně modré nebe.
"Asi jsem v ráji." pomyslel si.
Pomalu se posadil a rozhlédl se. Žádný ráj kolem sebe neviděl, ale skutečnost, že hrozivou bouři přežil.
"Nicolasi?"zachraptěl.
Od kormidla se ozvalo slabé "tady jsem". Santiago k němu pomalu přešel.
"Jsi v pořádku Nicolasi?"
"Ehm. Já...Ano, jsem. Omlouvám se kapitáne, že jsem ..... zklamal." díval se provinile do podlahy.
"Prosím tě, co blázníš? Za co se mi omlouváš?"
"No, nepomohl jsem vám. Dostal jsem strach o sebe a vás nechal vašemu osudu. Nejsem dobrý poddaný."
"Řeknu ti to jenom jednou a to teď. Nikdy jsi neudělal nic, proč by jsi mě měl zklamat. Naopak ti vděčím za svůj život, když si mě odtáhl na loď." Santiago se zahleděl do svých vzpomínek a posmutněl.
"Děkuji vám, kapitáne."
"Pokud ti nic není, dáme loď dopořádku a poplujeme dál."
"Ano, pane."
Škody na lodi se ukázaly být docela mizivé. Mohli dále pokračovat v plavbě.
Podaří se jim doplout k cíli, o kterém zatím jen sami sní?
Alhuzr se zahleděl do žáru odpoledního slunce a přivřel oči. Teplo slunečních paprsků prostupovalo jeho tělem a on se po dlouhé době zase usmíval.To by mohlo jít. Proč mne to jen nenapadlo dřív. Aessei a Magmimt pojďte sem za mnou. Zakřičel kamsi přes rameno. Mám plán a chci se o něj s vámi podělit.Aessei pohlédla na Magmimt a ukázala k východu z budovy. Půjdeme? Magmimt přikývla a potichu dodala Jsem ráda, že to toho mrzouta už částečně přešlo. Jsem zvědavá, co nám chce. A následně vykročila za Aeseei, vstříct slunečním paprskům.
Alhuzr počkal ještě několik vteřin, zhluboka se nadechl a spustil svůj připravený monolog. Jak víte, lidé se již dvakrát nezůčastnili turnaje a mne to rozčílilo. Aessei přikývla zatímco Magmimt se pousmála. A tak jak víte, teď jsou v mé nemilosti. Hořce se pousmál a přelétl pohledem z jedné na druhou.Ale všeho dočasu. Dám jim šanci získat zpět moji přízeň. Stačí aby se zformovala skupina alespoň 10 lidi a nastřádali deset tisíc zlatých minci a pak mne jejich vůdce vzdal čest, tak jako ji vzdal tobě Magmimt, ten tvůj Nasir. Ale Alhuzre, co když se těch lidí sejde víc a budeš mít více skupin?Nesměle prohlásila Magmimt za souhlasného přikyvování Aessei. Přeci nechceš, aby proti elfům a barbarům soupeřilo více skupin lidí. To by nebylo fér. Život jaký vedou není fér, ale neboj se proti vám postavím jen jednu skupinu a to tu, která se mi bude nejvíce zamlouvat a získá zpět moji důvěru. Dobrá tedy. Přikývla Aessei S tím souhlasím, ale v tom případě Ti nebude vadit Alhuzre když dalši kolo bude jen mezi barbary a elfy. Alhuzr se hluboce zamyslel a po několika minutách přikývl na souhlas. Dobrá tedy pokud souhlasíte vy i já souhlasím s vaší podmínkou Magmimt kývla na souhlas následně pokynula Aessei a vydala se zpět do chladna budovy. Vstoupila do chladivého stínu, oslepena sluncem přehlédla jakýsi předmět na podlaze. Ten po jejím nakopnutí s drnčením odletěl pod stůl, kam se pro něj Aessei sklonila. Tak co říkáš na turnaj jen mezi námi? Magmimt souhlasně přikývla.Co bych říkala popřeji ti hodně štěstí. Ovcí sice barbaři neměli mnoho, ale teď by se mohli polepšit. Aessei se pousmála. A mne právě napadlo o čem bude další kolo turnaje ...
"To nevypadá dobssssseee, *pozoroval portál, který změnil barvu na pískovou* mussssssím sehnat ssssspojensssse.
*země u Thyrisu se začala třást a portál se rozechvěl*
"Budu sssssi musssset poradit ssssssám. Ssssssslíbil jssssssem, že tu ssustanu, dokud ssssse mi nepodasssssi ten portál opravit."
*Pozdě v noci u klidného portálu odpočíval unavený hadí mág, vedle nějž levitovala kniha a pero do ní chvatně zapisovalo jeho myšlenky a dojmy, aniž by promluvil*
Portál začal pulzovat a začaly se z něj ozývat podivné zvuky. Během několika minut přijel elf. "CO TADY DĚLÁŠ!?", opovášššil ssse na mě křiknout
Neššš jsssem mohl něco šísssssst, tak se z portálu vynořil obrovsssský šššštír. Elf nevěděl, co ssssi o mě má myssslet, ale když viděl, že sssse ssssnažím zabít vystupující nepššššátele, tak pochopil, že budu asi na jejich ssstraně. Během prvních sssoubojů sssse k nám pšššššipojili další lidšští tvoreššškové. Nepššátel nebylo tak moc, abyssssme je nesssvládli. Portál za několik minut pššššesssstal pulzovat a nic dalššího ssskrs něj neploššlo.
Sssskupinka pššššítomných chtěla vědět kdo jsssem, ale prošš jim to ššššikat? Obvzlášššť, když ssssse jeden z nich choval tak neuctivě, až ssssi zassssloužil abych na něj obrátil ssssvůj hněv. Měl vic šššštěssstí jak rozumu a nechal toho, šššškoda. Dozvěděli sssse jen to nejnutnějšššší a to proč tu ješšště jssssem. Když by byl portál stabilní a nepššššessssouval ssse přes jiné magické proudy do nespoššššet ssssvětů, jak sssse tomu ssstalo tššššeba teď, byl bych již ve sssssvé zemi. Avššššak k mé sssssmůle, jssssem poššššád tady, neussssstále v ohrožení pššššed nimi samotnými. Nemohu šššíct, co sssssi o mém nenavrácení myssssslí můj vládce. Tššeba není vššše ssstraceno.
*Pero stačilo dopsat poslední slova, když tu had letmo mávnul pařátem a kniha i s perem zmizeli*
