Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Kráska v nesnázích aneb když vás hledá krvelačný manžel
Jako paša si žil, dokud mu osud jednu nepraštil. Tolik krásných žen měl, ale pořád mu to nebylo dost. Až mu jedna kost vypíchla při krmení oko. Řval bolestí, hlasitě jako tygr, nicméně mu to bylo houby platné. O oko přišel a o jednu z krásných žen také. Vzala nohy na ramena, aby byla co nejdále od svého přelétavého manžílka.
Ten to nenechá jen tak, ne nadarmo se říká "oko za oko, zub za zub". Protože urazila jeho ješitnost, tak ji hodlá uříznout levou nohu a pravé prso a aby toho nebylo málo, tak vypíchnout oko. Navečer se ji vydal hledat s celou gardou svých kumpáníčků.
"Hospodo, nalejte mi pivo, nejlépe Kořeněný."
Jakmile hostinský donesl korbel žádaného piva, tak jej během chvilky vypil.
"Ty, hele, Franto, stalo se ti něco, že to do sebe tak rychle klopíš?"
"Lojzíku, myslím, že mi to nebudeš věřit."
"Pchee, jen to vyklop. A víš co, dám si taky jedno pívo, ať to líp poberu."
"Kde teda začít? *zamyslel se Franta* Mňo, byl sem na dřevě v lese u Ilerenu a co nevidím. Tlupu skřeťáků, jak hulákají něco o tom, že se část přesune k Havantu, ke svému veliteli, bo co. Tak já na ně koukám, jak z jara, samozřejmě, aby mě neviděli. Eště by si mě upekli jak to prase. A představ si, voni se vážně vydali na cestu." *hltavě dopil druhé pivo*
"To co povídáš snad nemůže být pravda."
"Já ti říkal, že nebudeš věřit.."
"Viš co, dáme si eště pár škopků piva a bude lip."
... "Zažil jsem něco neuvěřitelného. S celou lodí jsme se ocitli uprostřed nějakého víru. Zajímavé je to, že jsme měli pocit neskutečné energie, která byla všude kolem nás a postupně stahovala loď do sebe. Nemohu s určitostí říci jak dlouho to trvalo. Jedním jsem si ovšem jist. S Nicolasem jsme se objevili v jiném časovém prostoru. Já vím, že to zní podivně, to i mě, když píšu tyto řádky..."
Na nebi se prohánějí ptáci, moře je zcela klidné, naše plavba pokračuje poměrně hladce. Doufám jen, že se nám podaří sehnat pomoc včas a nebude příliš pozdě. Nicolasova nálada se také notně zlepšila.
Ale co to? Před námi se něco objevilo. Co jen to může být? Loď se začala naklánět na stranu. Musím najít Nicolase. Snad se ještě k psaní vrátím . . .
*o několik desítek hodin po návratu dobroruhů ze světa chaosu*
Byl vlahý večer, po celé zemi mírně pršelo a farmáři si mnuli ruce nad jejich úrodou. Jen jeden člověk neměl na radost a klid pomyšlení, hlavu mu kalili vzpomínky na to, co musel během posledních hodin po útěku prožít. Z jeho dvacetičlené družiny zůstal sám jen s dvěma přáteli, hadímy mágy. V ruce dřímajích zbraň temnou jako temný kov, jejíž záře se odrážela jak ve slunečním, tak měsíčním svitu. Už byl zoufalý, když se na tomto světě objevil, prošel jich už hodně a stále nemohl najít ten pravý z nich.
Osud tomu chtěl, že se ztratili v hustých lesích, nemoci najít cestu ven, strom kam oko dohlédlo. Když narazili na město, odhodlal se zeptat na cestu. Choval se slušně a s velkou úctou, avšak přítomnost jeho přátel evidetně nebyla vítana.
Když opouštěli hustý les za doprovodu jednoho z místních, bylo jich o jednoho méně. Velkou cenu zaplatili za zeptání na cestu, velmi velkou. V myšlenkcáh obou dvou se vracel pohled na svého mrtvého přítele, který v tom městě zahynul....a nemusel.
Pozdě večer na ně narazil další z obyvatel toho podivného města. Byl zděšen událostí, která se odehrála a byl jediný, kdo projevil lítost nad spáchaným činem a odsoudil jej. Rozmlouvali velmi dlouho....
*Hadí mág seděl opřeny o strom, již bez své magické hole. Opodál levitovala kniha a pero, které chvatně zapisovalo vše, co se za poslední dny událo*.
Začalo to celé tím, jak se vrátil do světa Andarijského a vyčkával na slíbenou armádu, která měla po jeho boku pomoci ochránit hadí město před vzbouřenci. Ve smluvený čas se však nikdo neukázal, přestože to slíbili. Začínal být zoufalý, jelikož město již bylo pod útokem a některé části již v rukou vzbouřenců. Byl rád, že se svými učenci ubránil laboratoř a přesunul do ní východ z portálu, aby spojenci nepadli do pasti obsazeného náměstí. Ti však přišli pozdě, příliš pozdě na to, aby svůj slib mohli splnit s takovými ambicemi, se kterými vznikl.
Když se společně se spojenci setkal, bylo již příliš pozdě, přesto se pustiil do již zbytečného boje, věděl co bude následovat. Probojovali se městem a zabili skupinku, která se dobývala do hlavního sálu k vládci, kde jeho učedníci drželi magickou bariéru.
I když vládce zachránili, ten to neviděl, obvinil ho ze zrady a vyhnal. Byl na to připraven, přesto jej to zasáhlo mnohem více, než si chtěl připustit. Ještě jako poslední službu svému vládci jej stihl teleportovat s jeho osobní stráží pryč.
Pak už to šlo všechno z kopce, cestu domů zaterasila jedna z mnoha magických bariér, které nemohl odčarovat a tak se museli vydat zkrz smrtelnou poušť dál, do dašího neznámého světa a tam svést boj o přežití....
Tak truhly jsou umístěny. Usmála se Magmimt Přesně jak jsme se dohodli. Tři jsou pojmenovány podle elfů tři podle barbarů a jsou umístěny na území co spravují. V každé truhle je 10 párů plátových rukavic.Ale jen jedny jsou zvláštní a speciální. Aessei se pousmála při vzpomínce na včerejší dohodu kterou učinila s Magmimt. Ano přesně tak jen jedny jsou jiné. A teď jde o to jestli tvá a nebo má rasa ty rukavice bude mít v držení v následujících 21 dnech déle.To já jsem také zvědavá jak se stím elfové poperou a kolik času si nechají ony rukavice u sebe a i jak rychle se jich budou zbavovat a nosit je do truhel u tvých barbarů. Také věřím že pochopí že v okamžiku kdy si ony zledované rukavice odevzdají tak si mají vzít jiné a donést je do své truhly tak aby v každé truhle byl téměř pořád stejný počet rukavic.To je přeci logické a pochopí to přeci každý ne?Dobre jsme dohodnuty o přízeň tentokrát mohou zase soupeřit jen členové frakcí. Stejně jako tomu bylo při prvním turnaji v onom znameni.Ano ano přikývla Magmimt Jen frakce nikdo navic.
Na moři zuří obrovská bouře.
"Kormidelníku, snažte se držet náš kurz!" zařičel kapitán v okamžiku, kdy zaburácel hrom.
"Buďte opatrný kapitáne Santiago."
Kapitán se rozhodl pořádně napnout plachty, protože ikdyž je zastihla bouře, tak jim vítr vál do zad. Chtěl této situace využít.
Moře si s lodí si s lodí pohrávalo jako s papírovou hračkou. Nevěděli, zda se jim podaří přežít, ale i přesto doufali. Oba byli promočeni až na kost, vlny se co chvili přehrnuly přes palubu.
Není možné určit jak dlouho to trvalo.
Santiago otevřel oči a díva se na blankytně modré nebe.
"Asi jsem v ráji." pomyslel si.
Pomalu se posadil a rozhlédl se. Žádný ráj kolem sebe neviděl, ale skutečnost, že hrozivou bouři přežil.
"Nicolasi?"zachraptěl.
Od kormidla se ozvalo slabé "tady jsem". Santiago k němu pomalu přešel.
"Jsi v pořádku Nicolasi?"
"Ehm. Já...Ano, jsem. Omlouvám se kapitáne, že jsem ..... zklamal." díval se provinile do podlahy.
"Prosím tě, co blázníš? Za co se mi omlouváš?"
"No, nepomohl jsem vám. Dostal jsem strach o sebe a vás nechal vašemu osudu. Nejsem dobrý poddaný."
"Řeknu ti to jenom jednou a to teď. Nikdy jsi neudělal nic, proč by jsi mě měl zklamat. Naopak ti vděčím za svůj život, když si mě odtáhl na loď." Santiago se zahleděl do svých vzpomínek a posmutněl.
"Děkuji vám, kapitáne."
"Pokud ti nic není, dáme loď dopořádku a poplujeme dál."
"Ano, pane."
Škody na lodi se ukázaly být docela mizivé. Mohli dále pokračovat v plavbě.
Podaří se jim doplout k cíli, o kterém zatím jen sami sní?
