Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Město Lewan se po zimním období rozhodlo zvýšit stav zásob potravin, proto žádá všechny nájemníky místních polností o součinnost ve vyhlášené sbírce. Do polní oblasti byla umístěna truhla, kam žádáme všechny majitele polí odkládat vždy polovinu své sklizně. Zájem je převážně o plodiny jako je zelenina či obilí, případně bylinky česnek a ženšen. Sbírka je vyhlášena dnešním dnem, 10. dne měsíce března, a bude v účinnosti následujících 30 dní. Nájmy polí jsou po tuto dobu plně hrazeny ze zdrojů města.
V případě, že v tuto dobu nájemník pole nemá zájem o jeho obdělávání, město si po vyznačenou dobu pole propůjčí do své správy a po skončení sbírky jej vrátí původnímu majiteli, prosíme tedy o informaci, pokud některý z majitelů hodlá tuto možnost využít. Své svitky vhazujte do poštovních schránek v sídle starosty či u městského portálu.
vzhledem k nemilé zprávě o rezignaci pana Maxwela je mou povinností vyhlásit nové volby. Otevírám tedy možnost občanům ucházet se o jeho post a vhodit přihlášky do hradní schránky do půlnoci 11. 3. 2020.
Panu Maxwelovi děkuji za čas strávený ve funkci a přeji hodně zdaru v budoucích angažmá.
vzhledem k nemilé zprávě o rezignaci pana Wyfa je mou povinností vyhlásit nové volby. Otevírám tedy možnost občanům ucházet se o jeho post a vhodit přihlášky do hradní schránky do půlnoci 8. 3. 2020.
Panu Wyfovi děkuji za čas strávený ve funkci a přeji hodně zdaru v budoucích angažmá.
Celé náměstí hlavního císařského města bylo zamořeno krysími výkaly. Bylo je slyšet všude. Drobné pacičky ťapající na kamenné dlažbě a pískot. Všudypřítomný, nervy drásající pískot. Sežraly vše, co jim přišlo do cesty. Vytratily se zásoby obchodníků, měšťanů i hradu.
„Vybito sto padesát krys, pane. A zdaleka nejsme u konce.“ oznamoval voják svému veliteli, který rozmrzele přecházel po nádvoří hradu. „Pokračujte!“ zavrčel. Když se chtěl vrátit do své pracovny, zkřížil mu cestu vysoký muž tmavé pleti a ve zlaté zbroji. „Náš tábor je plný krys. Sežraly všechny naše zásoby!“ Zatímco si cizokrajný voják stěžoval, u hlavní brány do hradu se utvořila skupinka – spíše chuchvalec těl – povalující se na zemi. Císařští se prali s Asárijskými. Nadávali si, nešetřili pěstmi ani kopanci…
tímto Vás chci informovat, po minulých událostech o změnách ve funkcích města.
Nově po slečně Alassei byl na pozici soudce povýšen pan Erthas, který vždy svědomitě a poctivě plnil svou funkci a věřím, že to tak i na dále zůstane.
Na pozici jednoho herolda byl dosazen pan Lagruel.
Dále je otevřena pozice druhého herolda pro město a stále hledám člověka na pozici turnajáře.
Výše zmíněným přeji spoustu energie a sil, při řešení momentální situace ve světě.
Tábořištěm u Thyrisu se ozývaly rány kovářského kladiva. Zbrojíř koval již třetí zbraň, kterou Legát opatřil magickými runami, stejně jako ty dvě předchozí. Mělo jich být celkem pět. Pro pět odvážlivců, kteří toužili skoncovat s Kulhavcem.
Muž s ohavně zjizvenou tváří a mrtvolným pohledem nasedl na černého plnokrevníka. Ostrým škubnutím opratí a kopnutím do slabin vyburcoval koně k trysku. Mířil na odlehlé místo nedaleko Ilerenu, kde na něj měl čekat prodejce s knihou.
Ticho lesa v něm probudilo podezření. V ruce sevřel dlouhou dýku, rozhlížel se, mhouřil oči. Nikde nebylo živáčka. Ani ten pták nezaskřehotal! A pak se ozval výkřik: „Za Rockhuna! Za Eliu!“
Než stačil otočit koně a prchnout, stáhli ho ze sedla a proťali runovou zbraní. Byl překvapen, dokonce šokován! Zranili ho obyčejní smrtelníci. Z hrudi mu vytékala krev – bylo to něco, co neznal už po celá staletí. Rozzuřeně zařval, ohnal se zbraní a zasáhl jednoho z opovážlivců, který na něj útočil. Zařval znovu a na pomoc si přivolal obrovské písečné golemy. Zařval potřetí a v nastalém zmatku vytvořil magický portál, do kterého skočil spolu s jedním z bojovníků, jež mu ležel raněný u nohou.
„Odkud máte ty zbraně! Tak mluv nebo tě vykuchám jako svini!“ řval na bojovníka. V táboře se začalo šikovat vojsko kolem hlavního stanu. Hranice ležení byly napadeny Andarijskými, kteří si přišli pro svého kolegu a pro Kulhavce.
Netrvalo to dlouho a sám velký generál musel uprchnout. Paralyzoval nepřátelskou skupinu několika zaklínadly a raněný se táhl skrze houští lesa, kde ho dostihli dva muži. Oba byli oděni v tmavých róbách i kápích, oba v ruce svírali runové zbraně a zasadili Kulhavci několik posledních smrtelných ran.
Nad mrtvým tělem Kulhavce se objevila zlatavá záře, ze které vystoupila stejně zlatavá postava ženy. „Kulhavče! Myslíš si, že mě můžeš zradit? Zmýlil ses. A za to tě čeká trest mnohem vyšší než-li samotná smrt!"
Poté zmizela společně i s padlým generálem.
