Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vynořily se čtyři sochy ve čtyřech městech a strach a hrůzu začaly šířit ve svém okolí. Naštěstí našli se hrdinní válečníci, mágové i jiní, kteří pozvedli svá čela. První útok proběhl na sochu v Imeru, kněží mnoho měli práce, nemálo hrdinů je jistě v duchu oslavovalo. Po čase snad náhoda, snad úmysl ke zničení sochy napomohl, kouzelná ohnivá zeď se ukázala jako silný spojenec.
Druhá socha v Lewanu jako další na řadě byla. Snad, že chrabří rekové jednu z indicií našli, snad sami pochopili, však jisté je, že prozřeli. Snad za to mohl herold imerský, Greg Wart, jenž něco křičel o tom jak útočit, anebo Nistra zakročila. Hlavní je, že i druhá socha zničena byla.
Další v pořadí byla socha, jež se vynořila v Thyrisu, ta podivuhodně rychle zničena byla, snad za to mohla její zranitelnost téměř lidská, však kdo ví, jak doopravdy vše se seběhlo.
Poslední socha v Havantu se zjevila. Však hrdinní rekové, znalí a zkušení po předchozích bojích, ani před touto výzvou nepoklekli a tak i poslední ze soch padla bez života k zemi.
Když sochy zničeny byly a všichni se rozcházeli, tu hrozivý stín jejich triumf zahalil. Temný jezdec přelétl po noční obloze a zvěstoval příchod čehosi strašného, stokrát horšího a záludnějšího nežli sochy, jež právě smrt svou nalezly.
I procitl věštec Gleo Glom ze svých vizí a zhrozil se: věc, kterou uzřel, nesnesla odkladu.
Na líce svou masku medvědí rázně nasadil a vydal se hledat bližního svého, Upadlíka zvaného; snad on bude vědět, jak onu vizi dalším lidem co nejlépe sdělit. Ani po dlouhém hledání jej žel bohu nenašel, potkal však několik členů s odznakem cechu, v němž on sám je členem. Sisvandur jmenoval se ten, jenž mluvil jejich jménem, i sdělil tu věc jemu.
Jeho vize byly hrozné, přinášely však i naději. Viděl boj; viděl boj mezi démony, viděl tam i jezdce, viděl, jak démoni, co pomoc přislíbili, jakési indicie do našeho světa posílají. Indicie však, bohužel, kvůli bojům různě po světě se zjevily.
Viděl i to, proč indicie poslali: jeho oči uzřely strašné sochy, svým zjevem děsící, jež znovuzrozený démon a Pán Jezdců apokalypsy právě stvořil. Ty sochy portál měly vytvořit, pokud by se dokázaly navzájem spojit do jakéhosi pouta.
Každá socha jinak zničitelná byla a všechny dobře chráněny.
To vše viděl a sdělil těm, jež našel - snad si budou vědět rady, on víc již nezmůže.
Bratr Sik zamával odjíždějící lodi a zavolal do nastupujici tmy.
"Děkuji vám bratři. Slunce nechť vás provází na cestě zpět do kláštera." Otocil se k lodi zády a zamířil zpět ke klášteru.
"Tak to by bylo", pomyslel si. "Svitků už máme dost a dost takže místo výměny můžeme zahájit jejich prodej. Několik dalších svitků kouzel bylo v posledních dnech dále rozluštěno a tak je co nabídnout." Zamumlal si pro sebe, zatímco stoupal nahoru po starých schodech kláštera.
"Tak Sisvandure... První velké vítězství Bratrstva. Myslíš, že ten pirát to pivo fakt vypil?"
Kamarád se jen usmál: "Jasně!"
"Zajímalo by mě, jak chutná ten hrotovej jed," zazubil se Murgh.
"Ale mě tak napadá, že jestli to vypil tak jich uteklo víc, protože by sám neutek," Sisvandur promnul bradku, "nebo není daleko."
"Mít loď," mladý bard se zasnil, "to by bylo dobrodružství!"
Pohlédli na sebe a dvojhlasně zvolali: "Dobrodružství zdar!"
Za okny se již stmívá, ale to staré paní vůbec nevadí, dál mumlá kouzelnou formulaci, když v tom se najedou ocitne, i se svým vlkem, naprosto jinde. Vyděšeně se rozhlíží kolem sebe a je zděšená, že to místo nepoznává.
" Bezíku, taky to nepoznáváš? "
Vlk čenichal kolem Babičky a souhlasně štěkal.
" To je moc zlé, hledej cestu domů! "
Bezík se rozběhl a babička se, rychlejším krokem, vydala za ním. Ikdyž byl výborný stopař, cestu domů se mu nepodařilo najít. Místo toho ovšem našel velký dřevěný dům. Babička se odvážila a zaklepala, doufala, že ji prozradí, kde se teď nachází. Neměla štěstí, nikdo nebyl doma. Bezík mezitím stopoval a podařilo se mu najít dvě osoby, byly to ženy. Babička se s nimi dala do řeči, následně se dozvěděla, že místo, kde se nacházejí se jmenuje Imer. Čím déle byli na místě, tak začalo přicházet více lidí. Chtěli jim pomoci. Babička byla bezradná, protože zapomněla doma svůj košík s bylinkami a různými přísadami. Jeden elf ve žlutém plášti byl velmi ochotný a snažil se jejich problém vyřešit. Bylo tam více takových lidí. Bezík je od přírody nedůvěřivý, když člověka vidí poprvé, proto na každého nově příchozího vrčel. Slovo dalo slovo a šlo se do Imerské hospody. Po dalším z rozhovorů si Babička přece jen vzpomněla, co potřebuje za přísady na mocné kouzlo, které by je přeneslo zpátky k nim domů. V tom někdo vykřikl že venku je medvídě. Téměř všichni vyběhli ven. Vypadalo velmi vystrašeně. Bezík se s ním skamarádil. Později se vratili i s medvídětem do hospody, kde se pokračovalo nad plánováním návratu. Babička si vzpomněla na všchny ingredience na lektvar. Během plánování vyskočil na stůl nějaký muž a začal tam něco nahlas mluvit, jenže ne dost hlasitě, aby mu všichni věnovali pozornost a proto se urazěně stáhl do ústraní. Bezík za ním běžel, aby ho rozveselil, ale poslal jej pryč.
Vše bylo naplánované, už jen sehnat potřebné věci. Lidé se rozprchli je hledat. Mezitím Babička připravovala, pomocí jednodušších, kouzel kotlík a ohniště.
Netrvalo to nijak dlouho a potřebné věci byly na místě. Už jen správně lektavr připravit.
Po nějaké chvíli bylo dokonáno a lektvar byl na světě. Babička všechny poprosila, aby šli ven, kde vděčně poděkovala a dala za ni i Bezíka malé dárečky. Vytvořila kolem sebe a Bezíka kruh a zamumlala formulaci. Záře je obklopila a oni v ní začali mizet..za pár vteřin po nich nebylo ani vidu ani slechu a záře se slábnutím zmizela.
"Zůstaly jsme poslední dva Drake," pronesl Henry. "Nikdy se nevzdám, ale někdy bude lepší přiznat porážku, aby jsi mohl příště být na straně vítězů."
"Asi máš pravdu, tak tedy půjdeme. Bojoval jsi udatně a bylo mi ctí bojovat s tebou po boku," odpověděl mu Drake.
"I mě," hlesl Henry.
Chvíli na to se oba vydali k přístavišti, odkud je arogatní pirát odvezl daleko za Ileren.
*Mladík vysedával na hospodské lavičce a opilecky mžoural očima na opodál sedící a dobře se bavící dvojci mužů*
"Tak co Frede, už je vaše skupina připravena?" ptal se jeden druhého
"Jojo, stačí dát jen signál a vylodění může začít, nebudou vůbec nic tušit" rozchechtal se druhý a napil se rumu.
"Skvěle" *rozchechtal se Fred* "Tak za 15 minut vydej signál a vyrazte, sejdeme se na molu".
*Oba dva pohodili na stůl několik měďáků, vstali a odešli. Mladík se vylekal, ale nohy mu nesloužili, tudíš se sesunul k zemi, praštil o hranu stolu a omdlel".
Slunce už dávno zapadlo do vln když k molu přirazil velký člun. Z podpalubí začal vystupovat jeden mnich za druhým a ihned se začali usidlovat v klášteře. Bratr Sik s úsměvem pozoroval hemžení a nenápadně zahrabával bagetku s podivným obsahem kamsi do trávy. Tak tahle se nepovedla pomyslel si jeste kdyz vtom se z průsmyku ozval ryk zatoulaneho ledoveho barbara.Mnoho bratru se ihned vydalo do průsmyku a barbara zase zmizel. Měli bychom zase průchod alespoň dočasně uzavřít pro větší bezpečnostn nás všech prohlásil bratr Tak. Sik přikývl a hned se dal do díla. Mezití si mniši začali rozebírat připravené svitky společně s instrukcemi jak a v jakem pomeru je maji měnit.
