Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Susedi andorsti,
mám tu pro vás dvoje noviny – prve, ňák se nám tu vojbevil šikovnej prevít, co vykrad několik pronájmů. Se sůdcem sma to ňáko začali řešit, vozvěte se mu, pokavď ste požkození.
S tím súvisí, že sam se rozhod patrolovat město. Pokavaď uvidim, že někde dochazí pronájem a hrozilo by vykradeni, prodluzim to vo tři dny.
(Pokud má tajemnica Evnženie kvokala správně, je to kolem 70 až 75 hodin. Vona ne dycky kvoká zřetelně.)
Súčasně necham majiteli vzkaz, aby peníze za ty třej dny s ňákým tím děkovným kusem svejtku nechal v poštovní schránce. Pokud sa nestane, pronájem zapečetím, majetek vyklidím, vuschovám, a následně uvolním pronájem novýmu zájemci.
A taky prosím súsedy z domu číslo 6 vu hradu, aby sa mi vozvali.
Nakonec ta druhá novina – vzhledem k vúternímu nájezdu hadů a podpalovačů a vepřů dostala naša poliska zabrat. Abych ňák ulehčil vobnově po tý škodě, vodpustil sem dnes pronájmy všech stavajících polí na tři dny. To abyste to mohli dát do pucu.
Nu, súsedi, musíme si pomáhat, ináč to nejde. Držte sa a keby něco, nechte zvitek nebo mňa odchyťte.
„Dobrý večer vespolek,“ pozdravil mužský hlas. Opatrně přistoupil k omšelému stolku. Seděla u něj středně vysoká žena s havraními vlasy, která znuděně přejížděla ukazováčkem po hrdle sklenky naplněné pálenkou. Pro tmu v místnosti byla sotva vidět, za což vděčila i svému černému ošacení. Jí samotné neušel pozdrav cizince. „Ty nejsi zdejší, co?“ zeptala se s posměškem v hlase. Muž se usadil naproti ní na rozvrzanou stoličku a kývnutím hlavy potvrdil ženiny domněnky. „A co tadyhle pohledáváš?“ vyptávala se. „Hledám někoho na špinavou práci.“ „To většinou každej, když už vleze do týdle díry. Vo co jde?“ „Vy tady dole,“ koukl po tmavé místnosti a nepatrně rozhodil rukama, „máte přehled o tom, kdo sedí na křeslech?“ „Jo, bez toho by se tady dole žilo docela na nic,“ utrousila kysele. Smočila prst v pálence a olízla si ho.
Rozmlouvali spolu několik minut a postupně se dopracovali k tomu, co měla obnášet ona špinavá práce. Z hovoru je vyrušila další příchozí postava oděná v pestrobarevném oblečení. „Nazdar! Co to tady je? Nechcete odprejsknout?“ „Ahoj srdíčko,“ zavrněla černovláska, „sedni si a poslouchej. Řešíme tu prácičku.“ „Prácičku? Tak to je něco i pro mě.“
Žena s havraními vlasy v rychlosti přetlumočila mužovu žádost. Ten jen souhlasně přikyvoval a občas doplnil nějaký ten detail. Pestrobarevná postava vypadala spokojeně. „To je přesně prácička pro mě, jsem v tom mistr.“ „A teď cena,“ ušklíbla se černovláska na muže. V ruce jí přistál naditý měšec zlatem. „Večer nevylejzej ven.“
„Dvanáct prasat? Ale to je celý moje živobytí, paní!“ zděsil se muž ve středních letech, načež byl umlčen měšcem. Když do něj nahlédl, vykulil oči. Tolik zlata pohromadě v životě neviděl. „Jsou vaše.“
Prasata sežrala úrodu na polích a rozryla půdu. Nakupené seno i vzrostlá pšenice hořely. Ve farmářské části Andoru nastal zmatek. Muži i ženy se vrhli ke studním, aby naplnili vědra vodou a zachránili alespoň část úrody, která jim ještě zbyla. Netušili, že štiplavý kouř, byl jedním z dalších problémů, který ten večer postihl hlavní císařské město.
Panika kolem polností odlákala pozornost od přístaviště, kde se ve skupinkách pohybovali muži i ženy odění do prostých šatů. Roznášeli těžké bedny, které nazývali „zásilkami“. Každý, kdo neudržel svou zvědavost na uzdě a otevřel víko bedny, skončil ve smrtelných křečích na zemi. Obrovští jedovatí hadi i škrtiči se z nich plazili ven a v ulicích útočili na vše živé. Dostali se do stájí, domovů i obchodů. Ženy hystericky křičely a tahaly své děti pryč, muži se snažili tvory sekat vším, co jim přišlo do ruky, leč mnohdy marně.
Žena s havraními vlasy sledovala celou situaci ze střechy jednoho z domů. Vedle ní seděl mladík, v ústech převaloval stéblo trávy a vypadal spokojeně. „Dobrej chaos. Šerpy budou mít co dělat.“
Kývla. Tohle byl totiž jen začátek…
Drazí súsedé,
tož zahřívám tú starostovskou stolicu a děkujem Vám za nezměrnu důvěru, kerou ste ve mňa vložili! Prozatím smejčím Sídlo správce, je tu krapet binec. Ale vuklidím to rychlo.
Rovněž velkej dyk za včerejší zadupávání hadů a požárů, súsedi. Byla to mela.
Ináč brzy si pokecám s Heroldem a Soudcem vo situaci ve městě. Prozatím sem zkouk pronájmy a rovnou říkám, že to srovnáme hezky dle zákona.
Zcela nečekaně si jako první na paškál beru pole. Zjistil jsem, že pět je v nezákonném pronájmu. Sú to poliska s číslem popisným 1, 2, 3, 4 a 8. Do budoucna bych čekal, že todlecto si pohlídá Herold. Jenže jedno z nich bylo jeho, žejo.
No nic súsedé, súčasné majítele rád uvidim, aby podali vysvětlení, proč jejich počinání bylo jakože v cajku. Budu na ně čekat večír, mezi sedmou a devátou, v Sejdle. Kde se dohodnem na vodebrání a uvolnění pole pro zákonný zájemce.
Pokavaď maj povinosti jinde, stačí to naškrabat na kus svitku a vrazit do schránky.
Ináč poliska vod zitřejšího poledne uvolním k pronájmu Vám vobčanům. Co na nich leželo, schovám do Správcova sídla, kde si to zanechavci mohou ve vouředkách vyzvednout.
S tím souvisej vouřední hodiny – budu v Sejdle správce vysedávat pravidelný čtvrteční večery. Stavte se na škopka! A naučil sem se vybírat poštu (dikec Helionovi, že mě s tou schránkou naučil). Takže klidně napište a sejdeme se i mimo vouředky! Fakt jako vocenim, když mě spravíte vo problémech, co se Vám dějou.
Dobroš, súsedi. Vopatrujte se, jezte zdravě a pravidelně běhejte na čerstvym vzduchu. Pamatujte – vy ste město. Musíme se vo sebe starat.
V dnešní nelehké době je třeba každého, kdo je schopný pozvednout zbraň či pomoci magií k obraně našich domovů. Žádám všechny obyvatele elfího a Lewanského království, aby vhodili spis s informací o svém stavu a možnostech válečné podpory do truhly vedle Lewanského městského kamene v Lewanské bance.
Naše armáda se skládá z několika základních pozic: Těžká pěchota - těžkooděnci v plátových zbrojích pro přední linie, jako štíty armády Pěchota - lehká a střední pěchota vybavena především luky a kopími, podpůrná pěchota Lehká jízda - průzkum a střelecká jízda Kněží a Léčitelé Kouzelníci
Krom samotné výzbroje je třeba vzít si do boje obvazy a lektvary léčivé a silné protijedy.
I ten, kdo není v boji příliš zkušený, se může zařadit do oddílu pěchoty s lukem či kopím. Ten, kdo si nemůže dovolit výbavu vlastní, nechť požádá a Lewan mu výbavu poskytne.
Několik mužů zavřených v domě sedělo na kožešinách, které byly různě rozesety po podlaze. Bolest hlavy, jež je svírala už několik hodin, byla nesnesitelná.
Pohupovali se dopředu a dozadu jako blázni, drželi se za spánky, a co chvíli sykali bolestí. Hlasy, našeptávání, vřískot, bubny. Všechny ty zvuky se mísily v jejich
myslích a dováděly je k šílenství.
O několik hodin později...
Poslední z mužů seděl na podlaze a opíral se zády o zeď. Objímal si kolena, hlavou
klimbal ze strany na stranu a čas od času zabloudil očima k palcátu od krve, který
mu ležel u nohou. Pokaždé, když se na rudou zasychající tekutinu zadíval, zaskučel.
Kolem něj ležela těla s rozdrcenými lebkami...
Tato zpráva je určená hlavně vojákům hradní stráže a císařské armády, dále také našim váženým Asarijským hostům.
Zlo, proti kterému stojíme, Černý hrad, má očividně větší moc a delší spáry, než se zdá uvěřitelné. Dost příslušníků našich spojeneckých sil a dokonce i několik civilistů začali být ovlivněni nejspíše kouzlem, které budí velikou agresi. Takovýto jedinec není schopen posoudit své chování a je ovládnut touhou útočit na skupinu protější, se kterou by za normálních okolností bez problému vycházel.
Jsem povinován vás informovat, že dnes večer došlo dokonce ke krvavé potyčce mezi jednotkami Hradní stráže a vojáky Asarijské armády. I přes veškerou snahu mé osoby a dalších, kteří ihned přispěchali na pomoc, neobešla se potyčka bez ztrát na životech. Je to veliké neštěstí. Byla by však chyba obviňovat z těchto smrtí meče, které smrtelné rány zasadily. Jde o oběti v přímém boji proti Černému hradu, neboť právě jeho síly tyto zbraně vedly, ne jejich nositelé!
Jde o vážný stav a je potřeba zachovat rozvahu a upustit od snahy se mstít. Každá kapka naší, Asarijské, jakékoli nevinné krve bude potrestána, ale správně - bojem proti Černému hradu.
Věřím, že již nebude trvat dlouho a toto zlo bude z naší milované Andarie vyhnáno!
S ohledem na hlasy či kletbu, které vztek v duších našich lidí způsobuje, apeluji na všechny vojáky, aby, pokud se cítí vzteklejší, podrážděnější, zmatenější než obvykle, či dokonce slyší ve své hlavě nějaké hlasy, tuto skutečnost ihned hlásily svému velícímu důstojníkovi. Již dnes se povedl našim felčarům a mágům umíchat první lék potlačující tyto příznaky a jeho vývoj pokračuje. Není žádná hanba být ovlivněn kouzlem, jde o stejně statečný a důležitý boj jako odrážet štítem útoky fyzické. Ale kryt se v tomto případě provádí právě oním lékem.
Vážím si práce každého z vás a nepochybuji, že společně síly Černého hradu konečně zničíme. Válka však může být ještě dlouhá a náročná, poroto vytrvejte!
Každý ze dnes padlých je pro mě válečným hrdinou a dostane se mu důstojného pohřbu. Dnes byly bohužel ztráty jen na naší straně, ale vzpomeňte si, že tomu není dlouho, kdy životem zaplatil mocný generál, který se rozhodl přisluhovat právě Černému hradu! Vítězíme!
