Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Tmavá místnost s dlouhým stolem, osvětlená jenom velkým svícnem se nořila do ticha. Přesně tak to měl Jariw rád. Po dlouhém dni posedět klidně u večeře, se sklenkou dobrého vína a poslouchat šum večerního města, přicházející skrz otevřené okno.
Jariw dojedl a odložil nůž s vidličkou na talíř. Poté se natáhl k láhvi, pomocí vývrtky vytáhnul špunt a opatrně, dávaje pozor aby nic z tohoto vzácného vína nerozlil, nalil několik doušků do sklenice. Pak se pohodlně usadil do velkého křesla v rohu komnaty, chystaje se vychutnat své oblíbené víno. Sotva smočil rty, když vtom se ozvalo nesmělé zaklepání. K první vrásce se na čele přidala druhá. Vstupte pronesl Jariw neutrálně ke dveřím. Omlouvám se vám pane. Mladší sluha nervózně přešlápl. Co máš na srdci chlapče? zeptal se ho mírně Jariw. Jde o vaši žádost. Mám vám oznámit, že vás císařovna ohledně té záležitosti s panem Tulochem přijme zítra ráno kolem... Jeho řeč přeřuší cinkot skla
Sluha nadskočil: Mistře Jariwe?
Mladý nováček mezi služebnictvem s rozšířenýma očima pozoroval Jariwa. Ten zblednul a divoce se roztřásl. Padl nazpět do křesla, jeho tělem probíhaly silné křeče, pěna mu odletovala od úst a prsty na rukou zmodraly, nehty zaťaté do dlaní. Pane! Pane! Co se děje?Chlapec pár vteřin vytřeštěně zíral, než se konečně pohnul a vyběhl na chodbu, křičíce o pomoc...
Velkou temnou místnost ozařovalo jen pár loučí, co však v šeru nešlo přehlédnout byl
velký trůn s něčím podivným na něm sedícím a čtyřmi postavami, jenž staly v odstupu pod trůnem. Postava na trůnu vypadala jako velký nemotorný červ, avšak zlobou a magickou silou přímo přetékala. Čtyři postavy pod trůnem byly všechny oděné do temně zářivé zbroje a dřimaly kosu, ovšem malé rozdíly tu byly. Jedna měla nazelenalou kůži, druhé téměř vylézali kosti z pod brnění, jak byla vyzáblá, třetí měla přes brnění přehozenu róbu a jen rudé oči žhnoucí byly vidět. Poslední postava byla statná, celá v brnění zakutá a válečné šílenství se okolo ní šířilo.
Postava na trůnu pokynula na jednu z postav a povolila jí mluvit, ta vystoupila a
spustila. Mluvila o Ilerenu, o portalu a mluvila o tom, jak se portal vytváři dále a
kouzlo jenž zapřičiňuje, že portál vypadá stále v zárodku, stále není porušeno.
Vládce se zdál být potěšen a pokynem ruky ji odvolal a přivolal dalši postavu, aby mu
přednesla jak plán pokračuje.
Postava vystoupila, ale už nevypadala tak sebejistě jako ten před ní. Mluvila pomalu o neúspěchu a o smrti monstra jenž šířilo nákazu. Z trůnu se začínala šířit zloba všemi směry. Mluvčí začal rychle muvit o tom, že knihu nezískali, že nenašli nic, co by je mohlo dovésti k temné knize a vše podrthnul úspěšným otrávením jednoho z představitelů města. Podotkl, že otrava je smrtelná a je jen otázka času kdy ji podlehne, to vládce na poslední chvíli zarazilo. Zamračil se, ale přikývl a odvolal mluvčího nazpět.
Všemohoucí pohledem přelétl po zbývajících dvou postavách a začal mluvit temným zastřeným hlasem. Mluvil o urychlení akcí, jenž mají přijít, zmínil že čas je sice irelevantni, ale on se již začíná nudit a dalši svět ke zničení by byl vítaným zpestřením všedního dne. Proto nechť své akce urychlí a to neprodleně.
Po svém monologu dal pohybem ruky znamení, že již mohou všichni odejít, avšak při odchodu si všechny zavolal zpět. Odmlčel se, přelétl pohledem všechny jezdce a zeptal se jestli již našli onoho, jenž by mohl být vyvoleným, nebo jestli již on objevil svoji sílu. Po chvili urputného ticha bylo vše jasné a tak všechny opet propustil. Jen podotkl ať ho hledají dále spolu s tou knihou a přesvědčí ho o uctívání zlé strany, pokud by to nebylo možné, nechť zemře.
Když se místnost vyprázdnila od jezdců a poté co i temný pán se odsunul do svých komnat, se ze stínu vynořil ještě menši stín. Když vyšel na světlo mihotající se pochodně,zjevila se malá zakrslá postavička. Zamumla něco a nenápadně se vytratila poslat další
zprávu do toho cizího světa, snad ji někdo najde a snad nebude pozdě.
A stalo se tak, jak neznámý mág slíbil. Portál byl za pomocí jeho sil vytvořen. Bohužel onen šlechetný mág vytvoření portálu nepřežil a portál se stal nestabilním.
Druhý den od začátku utváření portálu, byl portál konečně dokončen a předním se shlukovali hrdinní rekové. Rekové jenž jsou ochotni položit svůj život za dobrou věc, obranu města a záchranu světa v němž žijí. Z počátku nebyla skupina početná, ale postupně se rozrůstala a odvaha v srdci každého z přítomných její velikost ještě zvětšovala. Po čase příprav a rozkazů, přišel konečný rozkaz k vkročení do portálu. Avšak jak byl portál nestabilní, nepřenesl každého hned na první pokus..
Válečníci, mágové, lapkové, kněží a mnoho dalších odhodlaných reků bylo postupně přeneseno do neznámého prostředí, kde je očekávaly skalní soutěsky a propletence skalních průrv a údolí. Byla by to překrásná idilka, kdyby na každém metru tohoto kousku země nečíhalo nějaké nebezpečí v podobě oživlých mrtvol. Boje to byly těžké, meče se lámaly, brnění křivila, ale duch hrdinů byl nezdolný a tak se dostaly až na konec skal, kde postávaly podivné čtyři sochy a mezi nimi zářil portál, o němž mluvil mrtvý mág. Avšak bylo tu i něco navíc, podivná truhla s podivným lektvarem, který se však zmatku ztratil. Věřte však lidé, že ten jenž lektvar získal poznat po čase bude. Bohužel tu chyběla i další věc, kniha jenž zmiňoval mág. Kniha, v níž se psalo o Thyrisu a o jeho nákaze, tu také chyběla. Kam se ta však ztratila, je záhadou.
Vraťme se ale k oněm sochám, které bránili portál. Sochy byly podivné, každá náchylná na jiné poškození a každá při poškození stvořila ochránce na svou obranu. I toto nebezpečí však bylo překonáno a dobrodruhové vstoupili do otevřeného portálu, jenž vedl do thyriských stok.
Stoky byly rozlehlé a okupovaly je mimo krys i tajemní válečníci, oděni do temné zbroje a dřímající v rukou meč převyšující velikosti dospělého muže. Naštěstí se jich po stokách nepohybovalo mnoho a tak se skupina probila až k podivné zrůdě. Ono stvoření odolávalo ranám nejsilnějších mečů i silným kouzlům, boj se zdál beznadějný. Nakonec však naděje zahořela. Možná náhodou, možná úsudkem zjištěno bylo, že ono monstrum je náchylné na oheň a jen oheň jej spaloval a ničil. Mocní mágové očarovávali každou zbraň v dosahu a připravovali si mocná ohnivá kouzla, když zazněla slova do útoku! Konec onoho stvoření již byl jen dílem okamžiku a nezbylo než jen obvázat zlámané údy a ošetřit odřeniny, jelikož portál vedoucí z tohoto sklepení volal a vábil každého.
Mnoho otázek však vyvstalo a mnoho jich zodpovězeno nebylo,tedy co nasledovat bude,kdo ví.
*Muž ve zbroji seděl na trůně, když v jednom okamžiku bleskurychle praštil do stolu před ním, až číše s vínem na něm pokyskočila a dunivá rána se rozléhala dál a dál ztichlou chodbou*
Dvě ženské postavy se ohlédly po muži a jedna z nich se optala "Copak, problémy?"
"Problémy?!!! Ti psi se vrátili do Thyrisu, odkud sem je vyhnal, ti bezvěrci se rozhodli tam usídlit a to já rozhodně nenechám bez odezvy! Budou trpět! A jestli jim moje varování nebude stačit, tak jich bude trpět mnohem více!" pronesla naštvaně mužská postava.
"A nemyslíš, že jsi na ně příliš krutý?" pronesla sličná elfka.
"Mají co sami chtěli. Ze mě si šašky nikdo dělat nebude! A dost! Nebudu se o tom už s vámi bavit! Rozhodl sem!" odsekl muž, vstal a odešel.
Zaklepáni na dveře probudilo Jariwa z lehkého polospánku. Ano? zamumlal rozespale. To jsme já pane, Bolák pane.Ano? úředník zbystřil. Děje se něco?Ne pane. Chtěl jsem vám jenom dát vědět, že je to už lepší pane. Zklidnil se mu dech i tep a tolik se netřese. Ještě zbývá horečka srazit a bude skoro jako řípa. Jariw se usmál. To je velmi dobrá zpráva.. Jsem si jistý, že se bude sám chtít do vyšetřování pustit co nejdřív. Děkuji vám, můžete jít."
Zahalená tvář se krčil na střeše Paláce. A poslouchal. Skrz průchod na balkon velmi dobře slyšel, jak hradní felčar, Bolák, referuje nějakému hlavounovi o stavu toho elfa. Rytíř leží na lůžku a musí mít klid. Jeho stav je pořád vážný, i když jsem přesvědčený, že se z toho dostane. Bohužel má od toho výbušného lektvaru popálenou zhruba polovinu obličeje a o pravé oko přišel úplně. Jed jsem snad všechen dostal pryč z těla. Uvidíme za pár hodin, až klesne horečka. Odpovídal mu druhý, pevný hlas: Jsi si jistý, že se z toho dostane? Bolák přitakal: Ano. Mám s tím velké zkušenosti, víte. Teď, když dovolíte, půjdu se podívat na nemoceného. Ozvalo se souhlasné zamručení a zvuk zavíraných dveří. Zahalená tvář se přikčil když se na balkoně objevil Jariw. Jeho čelo protínala dlouhá vráska. Chvíli sledoval měsíc, potom si povzdechl a zašel pomalu dovnitř. Zahalená tvář zaslechl jenom tři slova: Kdo a proč...
Tlustý muž sedíci na trůně napřáhl ruku s váčkem, skrz jehož jemnou tkaninu prosvítalo zlato. Na důkaz mého přátelstvi. Jsem si jistý že by mohlo být oboustraně výhodné. Muž ztuhl a jeho zbroj zacinkala. Chcete mě uplatit?! Pamatujte si, je to naposledy, co jsem tahal tu vaši gorilu z maléru. Příšte shnije ve vězení. A myslím to smrtelně vážně. Nato se vysoký elf s hrdým výrazem otočil a odešel z místnosti. Jak procházel kolem louče, pod pláštěm se zaleskla šerpa s insignijemi Andarijského rytíře.
Ze stínu za tlusťochem se vyloupl menší elf, v ruce podivnou dýku. Budou s ním problémy, pane? Baron přikývl. Možná bude nutná malá navštěva. Ale možná taky ne. Uvidíme, co přinesou další dny.
