Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Věděl, že něco tušili. Věděl, že něco tuší a přece za ním šel. Třásl se, mrmlal si ale šel.
Postava v brneni ho vedla potemnělými chodbami až se zastavili u masivních dřevěných dveří.
Tu se jezdec otočil, chytil skřeta za krk a vstoupil s nim do místnosti za dveřmi.
Nebyla to obyčejná místnost. Byla bohatě vybavena k jedinému účelu. Nástroje patřili mezi ty
nejlepší - určené k jediné činnosti. K mučení.
I začala doba utrpení. Hodina míjela hodinu, minuta po minutě plynuly tak pomalu v utrpení.
Rozpálené železo lité na kůži, sůl sypaná do otevřených ran, natahování na skřipec,
palce drcené v palečnici, kyselina litá na kůži i do ran, bičováni a mnoho dalsich úkonů v
nichž se mučitel vyžíval, zněj mělo dostat jednu jedinou informaci.
Chtěl vědět jedno. Chtěl jméno nebo umístění klíče, který dokáže obrátit chod portálu. Portálu
jenž společná síla soch již téměř dotvořila.
Skřítek mlčel, mlčel a nic neřekl. Tělesné mučení se střídalo s duševním a pak znova od
začátku.
Štěstěna mu pomohla utéci, neb v poslední chvíli to bylo, protože více mučení by už nevydržel.
Proklouzl, utekl portálem a jal se ukrývat, neb šrámy jenž získal se již nikdy nezahojí.
Mala ušpiněná, podviživená postavička se špičatýma ušima pobýhala po místnosti jenž připomínala vězení
a neustále si něco mrmlala a lamentovala.
Na kavalci ležel vak velký jako samotné stvoření a to ho neustále intenzivně plnilo předměty, které
sbíralo po pokoji.
Z útrzků řeci se dalo vyrozumět jen málo, nejvíce ale zaznívala slova jako portal, dokončeni a pomoc.
Když byl pytel z větsi části zaplněn, postavička se zastavila. Zavětřila a zastříhala ušima. Pak ve
spěchu chytla pytel a chvíli s nim zápolila ve snaze ho nacpat pod pryčnu. Poté následovalo
zahlazovaní stop činností které probyhaly v místnosti. Sotva bylo vše dokončeno a skřítek se posadil
na postel rozlétli se dveře.
Rychlý pohyb dveří rozvýřil prach. V oblaku prachu stála postava zakutá v temné zbroji a pohledem
přejížděla místnost. Poté co její zrak rudých očí spočinul na skřetovy, průzkum místnosti skončil.
Skřítka se při pohledu na příchozího zmocnil strach a ovládl jej třes jenž jen těžko dokázal krotit.
Postava ve dveřích chvíli stála a užívala si skřítkova strachu. Pak mu, ona temná postava, pokynula aby ji následoval. Malá postavička jen neochotně a plna strachu vyšla za temným do chodby a
nasledovala ho. Pokoj zůstal opuštěn a objemný vak pod postelí byl naštestí temné postavě skryt.
Kdo ví na jak dlouho, kam a proc byl skřítek zavolán.
Proč... proč už mi nedají pokoj... , už nemůžu nevím jak dál. Jak dlouho mám ještě trpět tohle všechno . Není dne kdy bych neměl klid. Není noc kdy bych se neprobouzel z nočních můr. Není místo na zemi kdy bych se před nimi schoval.
Kdo by mě hledal v rozpadlé ruině někde v hlubokých lesích a přeci si pro mě přišli. Bylo jich mnoho a chtěli po mě tu knihu. Vzdoroval jsem , bláhově jsem čekal na pomoc , ale nikdo nepřicházel.
Ten skřet se mi snažil vysvětlit že jsem byl vybrán pro nějaký účel že to znamení co mam vyryté na rameni je tomu důkazem. Jenže co je tím účelem ... to nikdo netuší.
Nakonec přišli , zachránili mě , dobrodruzi ze všech koutů země mi pomohli. Jenže bylo už pozdě skřet mi sebral knihu.
Ten ohava! Vyslovil neznámé zaříkadlo v podivné řeči a najednou jsem spal ...
Byl to sen ? možná ano , možná ne. Byl jsem na podivném neznámém místě ne sám poznával jsem obličeje dobrodruhů kteří mi přišli pomoci. Stalo se tam něco zlého ten skřet vytvořil jakýsi portál pomohla mu k tomu ta zatracená kniha no a potom se odtud vynořila postava připomínající muže.
Hledala toho kdo vytvořil portál , ale skřet zmizel . Postava se proto přesunula do přilehlé budovy kde na podstavci ležel klíč ke knize , pečeť kterou hledám. Jenže kde je to místo kde ji hledat o tom se mužem jen hádat. Potom už si jen pamatuju probuzení byl to asi jen sen , ale byl tak skutečný...
Skřet se vrátil a dobrodruzi jej porazili a zmocnili se knihy , už ji zase mám nikdo se ji nesmí zmocnit musím ji schovat na bezpečné místo i když před těmi skřety není v bezpečí asi nikde.
Kniha je nyní schována ve věži z mohutných kamenů , kolem vchodu jsme vystavěli palisádu nebude lehké se dovnitř dostat teď už jen počkat na další útok . musíme se dozvědět víc...
Pokud ten skřet mluvil pravdu nemám moc času , nemám na výběr stejně jako on se stanu přisluhovačem tajemného pána , kdo ví jestli to nebyl právě ten v mém snu ...
"z deníku Macrose"
Stíny se mihotaly pod lampami andorského hřbitova, když se muž v plášti s kápí plížil podél hřbitovní zdi. Podařilo se mu nepozorovaně přiblížit na dohled od podivné sochy, ze které sálala negativní energie. Muž tiše zašeptal a v ruce se mu zhmotnil šíp. Založil jej a vyčkával na správnou chvíli, tak jako lovec čeká na svou kořist. Socha rytíře s obouručním mečem nehybně shlížela na prostranství hřbitova, když muž zamířil tam, kde tušil srdce válečníka. Poté co vypustil šíp, bylo slyšet jen tichý šepot...Antan Nistra tuo mordo hata.
Zrovna jsme se chystali večeřet, když se obloha ztemněla a žačalo bouřit. Několik blesků uhodilo do pevnosti, tak jsem raději šla zkontrolovat strechu, jestli je v pořádku. Když jsem otevřela dveře vedoucí na střechu, zahlédla jsem na střeše tvořící se černý portál. Z portálu začali vylézat skřeti. Vykřikla jsem. Za pár okamžiků u mě stál Abu a Priotus.
Začal nelítostný boj. Priotus skřety spaloval pohledem a znehybňoval lusknutím prstů. Abuovo kopí páralo skřetí těla... no a já jsem se snažila moc nezavazet. Ze začatku nám to celkem šlo, ale bylo jich čimdál víc a začali nás obkličovat. Naštěstí nám dorazili na pomoc Ilumináti a rytíř od řádu Templářů. I když skřetů bylo hodně, tak díky statečnosti všech přítomných bojovníků, bylo skřetctvo rozsekáno, rozčtvrceno, rozpárano a tak...
Podlaha naší pevnosti byla pokryta desítkami neli stovkami skřetích těl a byl všudypřítomen pach jejich krve. Pustila jsem se do ošetřování raněných. Naštěstí zranění nebyla moc velká. Nejhořší zranění snad utrpěl Priotus když jej zlobr shodil ze střechy, vypadá to na zlomenou nohu.
Když vypadalo, že je klid a že všichni jsou v pořádku, šli jsme zkontrolovat knihu, pro kterou měli namířeno skřeti. Kniha zase začala promlouvat nám neznámým jazykem a začal se z ní linout černý dým.
Rozhodla jsem se vyhledat pana Macrose. Když jsem jej dovedla k truhle s knihou vypadal velmi vyčerpán. Měl snad i halucinace, jelikož někdy mluvil úplně z cesty.
Na knize zářily i pečeti měsíce a hvězd. Také temně zářil Macrosův náhrdelník. Vynesli jsme knihu pod čistou noční oblohu. Kniha se žačala třást a vypouštět černý dým. V dýmu byly vydět siluety stvoření, které zdáleně připomínaly dryády. Ty stvoření vyletěly z dýmu párkrát zakroužily nad pevností a vrhly se na nás. Začal opět boj a z dýmu vylétaly další a další. Naštěsti někdo z přitomných hodil knihu do truhly a zamkl ji na několik západů. Letající stvoření padly hlavně díky statečnosti Abua.
Macros s velkou námahou zvedl truhlu a odnesl si ji se slovy, že nechce nadále Družinu vystavovat nebezpečí. Dali jsme se do oprav pevnosti a poté zasedli, k již studené večeři.
Dnes mě z pravidelnýho odopledního odpočinku vyrušil hluk linoucí se z venku. Když sem vyběhl a chtěl ostatní seřvat proč dělají takový kravál v době odpolední siesty narazil sem do smradlavýho skřeta. Celá pevnost se jimi jen hemžila. Společně s ostatníma sme je nakonec všechny poslali na věčnost, ale hlavní brána, Antian a Nard to schytali. Snad budou ale všichni tři zase v pořádku. Nakonec se nám podařilo zajmout jednoho skřeta v kuchyni, ale ani přes naše dokonalé vyslýchací techniky sme z něj nedostali nic jinýho, než že máme vrátit knihu. Sice nevím jakou knihu chtěl, ale smradlavým skřetům nic vracet nebudu. Kór když mě probudili z hezkýho snu.
Shromáždění na zničení stále narůstajcí hrozby ze strany Zla
Zdravím lide Andarijský již dlouho chodim po ulicích měst ,ať je to Lewan kde elfové nevychazí do ulic, nebo Imér kde i statečný Barbar neví co ho čeká za příštím domem a co andorský hřbitov kde vládne nebezpečí a dnes již Havant ? co nás čeká příště???
Kdy naše děti si budou moci opět volně si hrát venku nebo to chcem nechat dojít tak daleko že i stráže se začnou skrývat?
Nebo kdy naše ženy vyjdou v klidu do lesa na jahody? Kdy se bude dát jit po městě jen na procházku bez toho ,aby jste sebou museli mit zbroj?
Kdy se lidé přestanou bez důvodu ztrácet ?
Rád bych svolal Starosty měst , Představitele frakcí , Cechmistry a všechen lid kterým neni osud země lhostejný ....
Ať se sejdou učení magové a rokují ,nebo je to černá magie tak zasednou nekromanti a rozreší to ,či v tom je taktika poradi se valečníci nebo síla přirody které rozuměj hrničáři...
Ať to je kterýkoliv obor musí se přjít na to zdali maj všechny výskyty Soch společny důvod či to je nahoda musí se přjít na tu hlavní otazku jak SOCHU zničit ?
Tak se lidi nebojte a přijdte te se zúčastnit toho jak je zničit Protože i tvé slovo může být to rozhodujcí
Protože tvůj úder může být ten rozhodujcí
proto neváhejte přijdte se ve čtvrtek 8 dubna toho to roku v 19:00 do andorského divadla a můžem to probrat protože to jsou věci veřejné a týká se to všech a je načase aby kouzelné formule byli sylšet v ulicích ,tětivy drnčely a ocel skřípala
"5.víressë rok útrap"
Dnes mě vyhledal člen elfí armády. Doručil mi vzkaz od Naladrise Chaného. Vydal jsem se proto ihned do jejich sídla.... Zedd možná našel vodítko k odstranění toho amuletu ikdyž jsem už nedoufal…
Arandur objevil jakousi knihu, která by mohla být právě tím vodítkem které hledáme, jenže se po něm slehla zem.
Nikdo z nás netušil kde začít hledat …Amulet a ta kniha jsou spolu nějak spojeny čím bliž jsem knize byl tím více amulet zářil. Nebylo jednoduché se k ní dostat skřeti ji bránili zuby nehty. Byla to tuhá bitva , ale díky pomoci mnoha dobrodruhů jsme knihu snů a stínů nakonec ukořistili. Jenže mě čekalo nemilé překvapení… Získání knihy nebyl konec mého zlého snu ale jen jeho pokračování. Nejeden bojovník padl k zemi při zkoumání této knihy a nikdo netušil jak se jí nadobro zbavit…
Kniha sama od sebe začala prozpěvovat jakousi hádanku: v temnotě a tmavé noci,
světel pár,
u luny a v skřetí moci,
najdeš sílu povstat sám
snad když tohle někdo rozluští zbavím se já toho ďábelského amuletu….
Kniha sama vyvolávala nebezpečná monstra a my pořád nevěděli co sní a tak nás napadlo zakopat ji pod zem a pomohlo to. Není tak nebezpečná když je v temnotě a tak jsem ji uložil do truhly zabezpečil ji spoustou zámku a uschoval ji ve zdech nedobytné pevnosti. Musíme dál hledat odpověď…
Co mě ale děsí nejvíc je můj stav. Běsnění mojí hlavy je horší a horší a co víc mám halucinace , to se mi ještě nestalo … pokud to takhle půjde dál budu brzy šílený a nebo opravdu mrtvý….
