Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Byl krásný den, slunné ráno rozsvítilo celý dům, a zrovna tak místnost, ve které Walldezz spal. Samozřejmě ho tolik světla probudilo. Promnul si oči a vstal ze svého lůžka a jako každé ráno, jej první cesta vedla za ranní očistou. Vyšel tedy před dům k sudu s vodou, aby se opláchl. Vyrušil ho však dusot koňských kopyt. Přijel jeho přítel, pan Kiba. Jako vždy se vřele přivítali a prohodili pár zdvořilostních větiček. Yagovi to ale nedalo a zeptal se Kiby na pravý záměr jeho návštěvy. Kiba bez dlouhého přemýšlení řekl „Flavio mě sem poslal“, „Flavio“ vyhrkl ze sebe Walldezz, když zaslech jméno barbara, který před nedávnou dobou opustil jeho a jeho družinu. „Ano“ řekl Kiba a vyprávěl mu, jak se barbar v Andoru přihnal na náměstí a sháněl Yaga, pak se zeptal Kiby, jestli by Yagovi odvezl svitky, že ho nemůže najít. A tak se Kiba vydal do Tarkasu za Walldezzem. Yago si svitky přebral, prohodil s Kibou pár dalších větiček a v dobrém se rozloučili. Sedl si domů, rozlomil pečeť svitku a četl
„Huu ušák, mě včera stát divná věc. Já nevědět co to, to sen, nebo pravda, já nerozumět. Bejt Baruk co máchat s palice. Ty prej moudrá a umět s kouzlo, já ty nikdy nepotkat, ale znát řekhli Mahtion a ten tě znát a já věřit von. Ty si teda přebrat co já ti teď říkat. Já kopat v důl, já sám tam, už dost unavená moje ruce a tak se na chvíli svalit na zem. Asi usnout bo co, nebo nějaká ta veše kouzlo grrrr. Já sen bejt někde na písek a vokolo já hromada zelenejch. Nevědět vo zelenej moc, jen že zelená a když hodně prásk do hlava, tak zhebnout. Bejt jich hromada vokolo já ale všechen tupě čumět a ani nic nedělat já, já mezi nima klidně běhat a voni nevšimnout si já. Jen jeden tam co mu rozumět, von nějaká kniha hledat, a mstít se až najít, pěkně rozčílit von. Bejt tam taky nějaká podstavec s drahá kámen, von u toho nějaká rituál nebo co. Divnej sen a divnej věc. Pak zelenej rozplynout nějak a já probudit zase v důl vopřenej vo trám. Walldezz ty s tim něco dělat, protože já nechtít znova zdát tohle a jestli s tim ty nic nedělat, já najít ty a donutit tě.“
Yago odložil svitky a vytahl ze stolu novy prazdny svitek na ktery začal něco psat.
Muž si protřel oči a rozhlížel se po zničené laboratoři. Co se tu asi tak mohlo stát: pomyslel si. Chvíli pozorně prohledával místnost, byla mu povědomá, ale přesto byla jiná. Sebral kus ohořelé knihy a začal v ní listovat. Zajisté, tohle je jeho laboratoř, teda byla, než jí zničil nějaký výbuch. Vypadá to, že už to je nějaký čas, co to muselo vybuchnout: říkal si sám pro sebe.A kde jsem to vlastně byl? A jak dlouho?: pokračoval. Otevřel dveře a vyšel na chodbu, byla tma, stejně jako předtím. Nebo že by se mi to všechno jen zdálo? Že by mě výbuch omráčil a já jen blouznil?: pronesl.
Chvíli bylo ticho, hloubal ve svých myšlenkách, když tu si vzpomenul na ten předmět. Jal se ho tedy hledat......a našel...
Buďte pozdraveni občané a soutěžící,
vězte, že poslední kolo cechovního turnaje se bude konat tuto sobotu 2 hodiny po obědě.
Zároveň proběhne na konci vyhlášení a rozdání cen.
Nerdanel
Generál přecházel nad stolem plným map a plánoval události příštích dní, tak se ozvalo zaklepání. Hned na to vešla do dveří císařovna. Chvíli si prohlížela mapy na stole, po chvilce se tázavě podívala na generála.
"Jak se jmenuje tenhle les?"
Generál se jen letmo podíval na mapu a pokrčil rameny. "Má paní, mnoho z míst na mapách nemá jméno. Lidé je možná nějak nazývají, ale to my nevíme."
Císařovna se zamyslela a po chvilce odešla.
Po vydatné večeři si císařovna zavolala lidi, znalé v kartografii.
"Jak je možné, že pořád nemáme nové mapy? Říkala jsem vám to už před pár dny. Jděte mezi lid a ptejte se na to, jak se jmenují lesy, pohoří, řeky ale taky jak říkají různým zátokám a mořím. Odcenila bych, kdyby jste už na tom začali pracovat. A teď už jděte, máte hodně práce. A nevracejte se, než budete mít alespoň nějaké výsledky."
Chvíli na to už dva kartografové vybaveni deníkem a zeměměřičskou holí odešli do města zjišťovat od lidí všechny potřebné informace.
Pootevřel oči, hlava se mu ještě točila. Rozhlížel se, ale vše se mu stále motalo, nebyl schopen rozeznat jediný tvar. Znova zavřel oči a chvíli tak seděl. Když se cítil lépe, znova oči otevřel a rozhlédl se. Byl na nějaké skalní plošině, vysoko v horách, nikde nikdo, jen chladný větřík si pohrával s jeho vlasy. Postavil se a zahleděl na předmět, ležící na zemi, kousek od něj. Nedůvěřivě na něj upřel pohled, chvíli jej bez hnutí sledoval, až si sundal plášť a zabalil ho do něj. Z hluboka se nadechnul a začal sešlapovat pěšinkou dolů do údolí.
Mezitím jinde v jedné laboratoři.....
Můž se skláněl nad baňkou, postavenou nad hořákem, chvíli jí sledujíc a chvíli pročítajíc poznámky, si mumlal sám pro sebe: Když to přeženu, tak to bude velká rána. Když tu najednou se z vrchní police ozval divný zvuk. Vzhlédl od pokusu na polici a bystrým zrakem hledal příčinu. Když tu najednou spatřil ten prastarý nalezený předmět, který mu v laboratoři plnil dekorační funkci. Předmět se celý třásl a poskakoval po celé polici. Muž jej tedy vzal do ruky a ....... zmizel ....
Stalo se klidného večera v lewanské krčmě U Zeleného listu...
Pane?! Pronesl muž v zeleném plášti k elfovi sedícímu nad pohárem vína. Ano Edmire?Naladrisi, naši zvědové zaslechli zprávy o podivné soše nedaleko Havantských hranic. Prý jde o podobnou sochu, která se objevila i zde v Lewanu. Elf se zamračil a dopil poslední doušek vína. Jsi mi poslem dobrých zpráv Edmire, ačkoli magická síla, která sochy stvořila nic dobrého nevěstí. Vyhledej Sylvanas a sděl jí tuto zprávu. Bude vědět co dělat...
Měsíc zářil jasně toho večera, kdy se dva stíny na koních prohnaly havantským předměstím.
Socha byla zničena. Pronesl elf v kápi k jednomu z tirnů. Nistra stála při nás a díky ní se nám podařilo temnotu zahnat. Elf se odmlčel a po chvíli přejel pohledem ze zářícího srpku měsíce na drobnou elfku s lukem na zádech... Vlastně, nejen díky ní...
Věděl, že něco tušili. Věděl, že něco tuší a přece za ním šel. Třásl se, mrmlal si ale šel.
Postava v brneni ho vedla potemnělými chodbami až se zastavili u masivních dřevěných dveří.
Tu se jezdec otočil, chytil skřeta za krk a vstoupil s nim do místnosti za dveřmi.
Nebyla to obyčejná místnost. Byla bohatě vybavena k jedinému účelu. Nástroje patřili mezi ty
nejlepší - určené k jediné činnosti. K mučení.
I začala doba utrpení. Hodina míjela hodinu, minuta po minutě plynuly tak pomalu v utrpení.
Rozpálené železo lité na kůži, sůl sypaná do otevřených ran, natahování na skřipec,
palce drcené v palečnici, kyselina litá na kůži i do ran, bičováni a mnoho dalsich úkonů v
nichž se mučitel vyžíval, zněj mělo dostat jednu jedinou informaci.
Chtěl vědět jedno. Chtěl jméno nebo umístění klíče, který dokáže obrátit chod portálu. Portálu
jenž společná síla soch již téměř dotvořila.
Skřítek mlčel, mlčel a nic neřekl. Tělesné mučení se střídalo s duševním a pak znova od
začátku.
Štěstěna mu pomohla utéci, neb v poslední chvíli to bylo, protože více mučení by už nevydržel.
Proklouzl, utekl portálem a jal se ukrývat, neb šrámy jenž získal se již nikdy nezahojí.
Mala ušpiněná, podviživená postavička se špičatýma ušima pobýhala po místnosti jenž připomínala vězení
a neustále si něco mrmlala a lamentovala.
Na kavalci ležel vak velký jako samotné stvoření a to ho neustále intenzivně plnilo předměty, které
sbíralo po pokoji.
Z útrzků řeci se dalo vyrozumět jen málo, nejvíce ale zaznívala slova jako portal, dokončeni a pomoc.
Když byl pytel z větsi části zaplněn, postavička se zastavila. Zavětřila a zastříhala ušima. Pak ve
spěchu chytla pytel a chvíli s nim zápolila ve snaze ho nacpat pod pryčnu. Poté následovalo
zahlazovaní stop činností které probyhaly v místnosti. Sotva bylo vše dokončeno a skřítek se posadil
na postel rozlétli se dveře.
Rychlý pohyb dveří rozvýřil prach. V oblaku prachu stála postava zakutá v temné zbroji a pohledem
přejížděla místnost. Poté co její zrak rudých očí spočinul na skřetovy, průzkum místnosti skončil.
Skřítka se při pohledu na příchozího zmocnil strach a ovládl jej třes jenž jen těžko dokázal krotit.
Postava ve dveřích chvíli stála a užívala si skřítkova strachu. Pak mu, ona temná postava, pokynula aby ji následoval. Malá postavička jen neochotně a plna strachu vyšla za temným do chodby a
nasledovala ho. Pokoj zůstal opuštěn a objemný vak pod postelí byl naštestí temné postavě skryt.
Kdo ví na jak dlouho, kam a proc byl skřítek zavolán.
