Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Byl pozdní letní den, když polomrtvý Falraien už třetím dnem křečovitě stál přivázán u kůlu. Tiše umíral odsouzen k posměchu.
Jeho myšlenky doprovázela krásná žena s blonďatými vlasy z jejíž úst plynulo:
"Bůh ti žehnej, budeš ho potřebovat."
"Et cum spitiktus sanktis, tuo."
"Amen."
"Blouzním, ba ne?" dumal pro sebe. Však viděl přibližující se stín společně s šibalským výrazem ve tváři.
Jeho tišené krůčky narušoval klepot kopí o dlažbu portálu.
"Falraiene, dneska máš šťastnej den!", vycedil stín a začal pomocí kopí osvobozovat jeho ruce.
Byl pozdní večer, nikde v okolí ani noha. Andorští lidé se již chýlili k postelím. Avšak jeden nespal, nemohl.
Herold Sigfried se projížděl městem a přemýšlel o muži, jenž býval jeho žákem. Jeho kůň ho zrovna zavedl k portálu, vše se zdálo být v pořádku, až na to, že vězen u kůlu měl tuniku.
"Hm, že by se někdo smiloval?"
"Těžko."
Mezitím, co Sigfried nic netušeně se zájmem upravoval svou zbroj, zrádce s kopím piloval poslední provaz.
"Dokonáno.", pošeptal a přitiskl muži lektvar k jeho vyschlým ústům.
"TEĎ NEBO NIKDY!"
"ČERNÁ RUKA NA VŽDY BUDE, Ke KONCI SPOLU SEJDE, ale nezemře."
Křičel osvoboditel již za běhu, utíkaje směrem na sever.
Falraien si to hnal k andorským polím na západ, společně s kopím jeho osvoboditele. Jeho zaklínačské tušení říkalo, že má Sigfrieda za zády, a proto udělal to, co by nikdo nečekal.Prudce skočil do obilí, Sigfried však jel dál.
Nikdo neví proč se Falraien vydal stejným směrem, možná mu Sifried daroval život a schválně ho přehlédl, možná...
Šel již pomalu, pomalým krokem. Silně svírajíc kopí se připravoval, na co čekal celé čtyři roky.
Herold vyčkával kousek od města docela v klidu, s rukou položenou na jílci meče, zasunutého do pochvy jezdeckého sedla.
"Falraiene!"
"Tohle je poslední okamžik co tvůj ksicht hyzdí tuhle zem!"
Nevšímal si jeho slov, pořád šel dál, hledě mu do očí.
A v ten okamžik je napadla stejná myšlenka.
"Jednou zaklínač, navždy zaklínač!" vzmítalo se ve Falraienově hlavě.
A tak boj započal...
Sigfried nečekaně útočil, tasil svůj zaklínačský meč a prudce švihl.
Falraien s obtížemi vykryl útok kopím a podivil se, že se dřevo nezlomilo ale jen slabě cinklo.
Odrazil se kopím od země a podle zaklínačské teorie provedl kombinaci hada, bodl ho spolu s půlobratem po krku.
Sigfried nečekal, že Falraien má stále takové schopnosti a spolu s vražedným pohledem provědl orlí sestavu pomocí záštity u meče a obrácený výpad na záda.
Meč proletěl jako proutek, bez odporu vzduchu.
Falraien na poslední chvíli spatřil ostří a jentaktak nepřišel o ruku, nýbrž o rukáv. Jeho oděv najednou ztěžkl a tak strhl látku z rukávu a vrhl jí po Sigfriedovi.
Ten zaměstnán látkou nestihl vykrýt útok ale i tak bez problému kotoulem seskočil z koně a švihl ho na levý bok.
"Sestava tři, postavení jelena do krytu osm" problesklo Falraienovi jeho učení a tvrdý výcvik.
Meč cinkal o kopí a kopí cinkalo o meč, když nastavil čepel na obranu těla.
Souboj zaklínače a renegáta nebylo možné dovršit!
Dalo se říci, že jsou stejně dobří.
A v tu se to stalo, Falraien upadl a na smrtící ránu nemusel čekat dlouho, avšak vrhl Sigfriedovi prach do očí a kopl ho do kožené zbroje mezi nohy, bez šance na úspěch.
Otočil se za odlétnutým mečem, který upoutal jeho možnost zaútočit. Netrvalo dlouho a už se blýskal v jeho rukou, ale co to?
Kde před chvílí stál Sigfried byla jen špína a prach. Pozorně se třikrát ohlédl.
"Podivné, že by utekl?" mýlil se docela, když sekera zasvištěla vzduchem a zasekla se mu do levé nohy. Div mu nevyrazila dech překvapením.
Ale i bývalý zaklínač bojoval do konce, a proto také udělal poslední mistrovské kombo.
Jestřáb, sestava 5!
Odrazil se od země, v jedné ruce přetočil meč a v druhou sevřel v pěst. Vzduch mu dovolil udělat půl obrat a nečekaně seknout.
Tohle tentokrát nečekal Sifried, ale i tak dal topůrko sekery k obraně, marně. Meč svévolně proklouzl přez topůrko a div mu neusekl celou ruku jak projel ramenem.
Falraien vyčerpáním spadl ze vzduchu, a naposledy hleděl do těch temně černých očí, ve kterých hořel plamen pomsty.
Poté se Sigfried připravil k poslednímu a zároveň smrtícímu úderu...
V doprovodu Generála Nathaniela, Císařského úředníka Jariwa a své komorné Amélie uskutečnila její jasnost Císařské veličenstvo Kilias inspekční cestu po Andarijské říši. Císařovna se setkala se zástupci měst, prohlédla si zajímavá místa a pohovořila s lidem Andarie. Šťasten obyvatel, který uzřel císařovnu.
Na vědomost se dodatečně dává, že osmnáctého dne čtvrtého měsíce roku deset vzniklo vojenské uskupení thyriských občanů zvané Pospolita, v jehož vedení jest Rafael de Chapa.
Jednoho dne, když bohové ještě nezasahovali do lidských věcí, tedy ne moc okatě. Velký bůh hromu Perun začal přemýšlet. Měl rád, když v něho lidé věřili a uctívali ho. Poslední dobou však už lidé nevěřili ničemu. Jak tak dumal, uviděl najednou sedět na zemi nějakou smutnou dívku. Byla to kněžka Juuti i přistoupil k ní a začal k ní promlouvat o sobě a o pomoci a ochraně, kterou poskytuje svým zastáncům. Juuti se to líbilo a přislíbila Perunovi, že jeho víru rozšíří. A tak se také stalo, našla skupinu lidí, kteří s tím souhlasili a začali vyznávat pradávnou víru slovanskou…. A tak vznikli Slované, cech jenž sídlí na území Havantu.
Po dlouhé době sem provedl opět kontrolu všech obchodníku v naší zemi. Většina obchodníků se o obchody krásně stará a doplňuje sklady, za což chválím. Našli se tu ale i tací, kteří svoje obchody zanedbávají, a těm jsem byl donucen obchody zabavit.
Jsou to:
Tuláci, Andor- Sklad alchymie, tesařství, písařství a chovatel
Krejči v Andoru, majitelka Evel - Zabaven
Keltský obchod v Andoru- Zabaven
Thyris alchymista, majitel Anaricibus- zabaven
Thyris alchymista, majitel Gimli - zabaven
Lewan řezbář, majitel Bengalor - zabaven
Kulgur, imer - krejčovství, chovatel -zabaven
Orbis, Havant - zabaven
Majitelé těchto obchodů/ skladů se mohou přihlásit o svoje věci, vhozením svitku do schránky u císařského hradu, které jim po dohodě budou pod určenou pokutou vráceny.
