Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vážení obyvatelé císařské Andarie,
Dovolte mi, vás pozvat na volební debatu, mezi současnou starostkou hlavního města Andor, slečnou Madison a jejím vyzyvatelem panem Iluminusem.
Oba uchazeči o post starosty našeho krásného města, se vás pokusí zaujmout krátkou řečí, poté je vyzpovídám já a zajisté se dostane na vaše všetečné dotazy.
Sejdeme se 12. dne tohoto měsíce, v půl deváté večer. Jako obvykle v prostorách Andorského amfiteátru.
Svíral v ruce svitek s neúhledným písmem, který mu přinesl jeden z jeho mužů. Četl ho v přítmí pokoje, zatímco si u rozpadlé skříně jednou rukou dovazoval kalhoty a poté šátral v polici po košili. Bylo mu jedno, že jeho ošacení páchne špínou a chlastem. Patřilo to k němu. “Zase sme vám dobrý, volové…” zamručel. Jeho další úvahy přerušil výkřik. “Tatííí!” vřískalo malé děvče. Přiběhlo s uslzenýma očima. Vlasy mělo pocuchané, plné pavučin a prachu. Oblečení špinavé od hlíny a místy potrhané. “Tááátiiii, Haďas!” “Co je s nim?” zeptal se klidným chraplákem. Časy, kdy v něm zatrnulo pokaždé, když slyšel její vřískot, naštěstí minuly. Zvykl si. “Kobruše!” vysvětlovalo uslzeně. On však nebyl o nic moudřejší. Navlékl se do košile, chytil děvče za ruku a táhl ji dlouhými chodbami ke kuchyni, kde si hrávala. Měla tam dvě bedny. V jedné měla svého prvního hada, kterého jí daroval a pojmenovala ho Haďas. Ve druhé ji dovezl z jihu královskou kobru - Kobruši. “Tys je strčila do jedný bedny?” zeptal se uslzené dcery, když mu došlo, co se stalo. Kobruše vyřídila Haďase. Nadobro. Děvče kývlo. “Chtěla jsem je skamarádit,” vysvětlovalo a lítostivě se podívalo do bedny na mrtvého mazlíka. “Sem ti řikal, že to nejni dobrej nápad. Máš kudlu?” zeptal se jí zcela automaticky. Vzal si od ní dýku, kterou mu vzápětí podala. Vyřízl Haďasovi zub, přešel místnost a vytáhl ze šuplíku koženou šňůrku, kterou kolem něj omotal. Ukázal hadí náhrdelník děvčeti. “Tak ať máš na něj památku, ne? Jo a,” začal, “budeš muset na pár dnů k mámě. Máme s klukama práci.” “Já chci taky pomáhat!” vyhrkla. Otcovo vrtění hlavy ji neodradilo. Pověsila se mu na ruku a hučela do něj další hodinu a půl, dokud ji nenacpal do sedla a nedovezl k domu její matky.
Byla jedna z těch mrazivých nocí, kdy na nebi nebyly vidět ani hvězdy. Využili toho a vplížili se podél hradeb k ležení otrokářů, kteří okupovali Margaard. Napočítali jich dobré dvě stovky. Skarfů bylo podstatně méně. I tak věřili tomu, že dokážou ovládnout situaci.
Prvních několik mužů odchytili postupně, když se šli vymočit. Útok na další z nich proběhl přímo z lesa, kde zůstali skryti ve stínech. Do tětiv luků zasadili otrávené šípy a vyslali je k ležení otrokářů. Ozvaly se výkřiky bolesti i překvapení. A právě tyto výkřiky přilákaly jejich největšího nepřítele. Na černé obloze se jako stín prohnal Temný drak. A ač si Skarfové mysleli, že jsou dokonale skryti před jeho zrakem, mýlili se. Neunikl mu žádný z jejich pohybů. Křídly rozvířil koruny stromů, ze kterých popadal sníh a následně zahltil zabijáky svým dechem. Nikomu se v daný moment nic nestalo, i tak je ale překvapilo jejich odhalení. S drakem bojovat nemohli, neměli s sebou vhodné vybavení. Dali se proto na ústup.
Daleko od Margaardu, někde mezi Ilerenem a severem, se jeden z mužů začal hroutit v sedle. “Amigo, vstávej, vole!” povzbuzoval ho jeden ze Skarfů. Ale ani jemu nebylo nejlépe. “Do pekel! Co to je?!” ozval se další, když si sáhl na čelo. Měl na něm podivný vřed. “Ta svině nás něčim vošlehla!” stěžovali další. Vředů přibývalo. “Tare? Vole, Tare!” zařval nejbližší jezdec, který ho spatřil padat z koně. “Hej, Tarceas dole!”
Vážení obyvatelé, na poslední poradě jsme se domluvili, že se znovu setkáme třetí den v týdnu okolo sedmé hodiny večerní, zejména žádám pana Lumíra, aby se v daný večer dostavil, nebo mne vyhledal jiný den, či hodinu.
Za hradiště Margaard
zástupkyně Lorda Gryzzlyho
Starostka Aishlyn
Ctění obyvatelé Císařství a občané hlavního Císařského města Andarie,
na úvod dávám na vědomí starostce Aishlyn a Hradišti že souhlasím se stanoviskem uvedeným na svitku.
zároveň žádám aby mne navštívil kdokoli z cechu Řemeslníků.
Je tu nový rok a další měsíc bude ve znamení svobodných voleb občanů Andoru. Vše, co bych chtěla říct už bylo vyřčeno, teď záleží na vás, na občanech. Rozhodněte se spravedlivě a moudře. Osud tohoto města máte ve svých rukou. Jako u každých voleb očekávám, že se situace začne vyostřovat, což v této válečné volbě není zrovna ideální.
Změna stanoviska ohledně chmelnic:
Vzhledem k tomu, že chci, aby byl vyroben Andorský ležák, bude třeba chmel. Do hospod chodí většina dělníků i občanů ráda a tak by nebylo moudré, aby město nemělo vlastní chmelnice a muselo hledat chmel ve světě. Pole mohou být, ale výstavba nám rozhodně nebrání v tom abychom si udrželi i chmelnice.
Zrušení sankcí cechu Kavalérie a vděk cechu Renor Rah:
Vzhledem k nelehké době nebudou nadále cechu Kavalérie navyšovány daně za ubytování cechovního obchodníka v městském hostinci. Obchodník bude městem obstaráván i nadále a cech má kdykoli možnost si ho vyzvednout a opět s ním uzavřít kontrakt. Zároveň město odpouští cechu všechny sankce z důvodu faktu, že cechovna, kde má maličkost trávila velkou část mládí byla vykradena.
Poděkování náleží cechu Renor Rah za opětovné zprovoznění obchodu. Budu ráda když mne kdokoli z cechu Renor Rah osobně navštíví v mém sídle ohledně několika záležitostí s obchodem, o schůzku žádám i kohokoli z cechu Kavalérie.
Opětovná změna cen v několika službách:
Přihlášení občana zůstává na nule. Platí stále to, že každý nový občan má nárok na měsíční bydlení v libovolném domě zdarma. Cena za odhlášení byla skutečně vysoká a tak nyní každý občan, který nebude chtít být nadále občanem, zaplatí 150 zlatých. Přihlášení i odhlášení cechu zůstává beze změny.
Daně byly sníženy na 8 zlatých za měsíc a ve spolupráci s hlavní Andorskou bankou byl úrok v bance navýšen na 0,10% - Průzkum odhalil že vyšší úrok vám už žádná banka nedá.
Nyní k soukromým šachtám. Všímám si vysoké neobsazenosti a to bych ráda napravila. Každý, kdo bude chtít mít vlastní soukromou šachtu se se mnou může domluvit na individuální ceně, zdá - li se mu současná cena moc vysoká. Pokud má někdo z občanů další návrhy či námitky k soukromým šachtám, nechť mne navštíví v mém sídle, nebo mi zanechá svitek a společně se budeme snažit, aby byla každá soukromá šachta obsazená.
Dále k dolům. Vstup do druhého Andorského dolu má každý zdarma, což není zrovna něco, co by se mi líbilo. Cena cizincům za vstup do 1. dolu byla snížena z 500 zlatých na 100 zlatých. Do budoucna bych byla ráda aby byla vytvořena teleportační cesta i do našeho druhého dolu. Jeho okolí taktéž chystám zvelebnit a zároveň zpoplatnit vstup v té samé výši, co u 1. dolu.
Odvolání herolda Nafriuse z funkce:
Vzhledem k trvání stížností ohledně nedodržování zákonů a špatné reprezentaci zákonů, tímto odvolávám herolda Nafriuse z funkce herolda. Pan Nafrius má čas na to, aby mi svou šerpu do tří dnů odevzdal, nebo budu nucena se obrátit na Andorského soudce a započít s ním trestní stíhání.
Zvelebnění cvičiště a vize zlepšit a více zdostupnit chudinskou čtvrť':
Když už zde byla zmínka o teleportační cestě, ráda bych, aby další z nich byla v chudinské čtvrti, místo současného místa na lynčování. Zároveň bych ráda, aby se chudinská čtvrť stala společně s Veselým domem dalším centrem Andorské zábavy, více obchodníků, možná herna? Vše mám zatím v hlavě, a realizace bude na místě až ve chvíli, kdy bych zvítězila ve volbách. Ať už tam bude další léčitel, další banka, zkrátka cokoli, co by se hodilo. Rozšíření teleportační sítě také není k zahození.
Co se našeho cvičiště týče. Je velmi malé a ráda bych ho rozšířila. To vše ale zůstává vizí, zní to však mile, že? Konečně má někdo nápad hnout s městem o úroveň výš.
Mnoho úspěchů v novém roce dvacet dva.
Držme za Císařství, držme za svou zemi!
Za hlavní Císařské město Andarie,
Starostka Madison
