Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
rok se s rokem sešel a vánoční shon je opět před námi. Mikuláš s čertem svou nadílkou potěšili nejednu dětskou duši a na řadu se dostává Ježíšek.
Někteří z vás si už jistě všimli, že jsou u každého městského portálu zlatavé truhlice na vánoční dárky. Pokud chcete obdarovat své přátele, rodinu či blízké, vhoďte dovnitř kožený pytlík s oním dárkem a svitkem, komu dárek věnujete. I když je Ježíšek všemocný, určitě mu pomůže, když napíšete jméno obdarovávaného správně. Ušetří mu to spoustu času a stihne tak rozdat dárky i jiným šťastlivcům.
Dary v truhlách budou na Štědrý den čekat na svého majitele pod vánočním stromečkem ve městě, do jehož truhlice byl pytlíček vhozen.
Vánoční stromečky lze zakoupit za symbolických 100 zlatých.
Dvě postavy tiše stály a hleděly k východu. Imer byl na dosah, dva dny trmácení stály za to. Vysoký barbar upřeně hleděl do své země, krev se mu vařila v žilách. Po jeho domovině se procházely stovky hledačů. „Je jich dost“, pronesl Achimel s ledovým klidem a překontroloval, zda je jeho zbroj zakrytá pláštěm. Druhá postava se lehce ošinula, krutá zima, která se blížila, jí nedělala dobře. „Podívej se támhle.“ zadrkotal Lucifus skrz zuby a ukázal před město. Několik středních hledačů poráželo zbylé stromy. Pláň před Imerem byla již téměř vykácena, několik mrtvých těl oček se válelo ve sněhu. „Oni nezvládat naše zima. Pochcípat jako prasata, pak to snažší dobýt zpět. Donést zprávu Nakrul, já zatím hledat slabá místo pro útok.“ pronesl tiše Achimel. „Chápu, pozastavíme útok, necháme přijít zimu.“ dodal Lucifus a pevně sevřel hůl. „Translatio Materia!“ A s lehkým puf zmizel.
Achimel jen zakroutil hlavou a zabalil se do kožichu.
Sigfried seděl ve své pracovně nad mapou Imeru. Soudek piva po jeho boku byl už téměř prázdný, když do dveří vešel Lucifus. „Huu Nakrule“.
Sigfried zvedl hlavu, "Huu to je dost, máš to?“.
Muž zakroutil hlavou. „Quarazom bude nejspíš zalezlej, ale na Imer dopadla těžká zima. Několik hledačů už umrzlo a další slábnou.“
Sigfried udeřil pěstí do stolu. „Barzull, odložíme útok a připravíme se na útok v zimě a mrazu.“ Rukou smetl mapu ze stolu a nahradil ji svitek.
„Barbarům a našim spojencům! Útok na Imer se odkládá. Vyčkáme na mráz, který pomůže v útoku. Kdy, opět oznámíme.“
Po dvou letech vyhnanství z naší domoviny, Imeru, kmen Drungor hrdě vyhlašuje na neděli 8. prosince drtivý útok na pozice Hledačů v naší zemi! Ani o krok neustoupíme a dobyjeme zpátky, co právem náleží barbarům!
Při této příležitosti vyzýváme všechny bojeschopné obyvatele všech Andarijských zemí k pozvednutí zbraní při dobývání Imeru. Pomozte nám vytvořit útočiště a budoucnost pro naši rasu!
Vážení hráči,
tímto vás zveme na strašidelný večírek, který se bude konat tento pátek 1. listopadu 2013 od 19 hodiny večerní.
Podmínkou účasti jsou kostýmy!
Na místo určení vás dovedou naše zbloudilé duše, žádné vstupné se nevybírá!
Po celý večer bude k dostání jídlo, pití a hlavně zábava, napětí a odměny pro výherce drobných soutěží.
Jeden z mužů si stáhl rukavice a promnul si spokojeně ruce. Konečně našli místo, kde by se mohlo jejich obchodu dařit. Harampádí, které už několik dní vezli na voze se bude dobře prodávat. Nebo v to alespoň doufali. Jsou to přece věci, které se hodí ke každodennímu užívání.
"A ty jdeš kam, Alice?"
"Zkusím najít ještě jiné prostory. Není přece nic lepšího, než kvetoucí obchody!" zaradovala se.
Adolf s Jonášem kývli hlavou a začali vykládat zboží na zem.
Nad zasněženými vrcholky hor se stáhla mračna. Nic neobvyklého na severu, proto tomu nikdo nepřikládal váhu.
Jak se noc prohlubovala, tak se mračna plavily dál temnou oblohou. V některých místech spadlo k zemi jen pár kapek, v jiných udeřily hromy a blesky. Bouře nabírala na síle, vítr se ne a ne utišit. Obrovské kapky vody se odrážely od střech domů, na chodnících se tvořily nepříjemné louže, psi vyli nebo vystrašeně štěkali a koně se s vyplašeným ržáním, které provázelo dupání kopyt, trhali od kůlů či větví stromů, kde byli uvázáni nebo zapomenuti svými pány.
Mladý muž ve vlčí zbroji a modrém plášti se svalil do židle u psacího stolu, skoro jakoby ho tam mrštila jakási vyšší moc. V pravačce svíral brk, v levačce inkoust a hleděl na, zatím prázdný, svitek před sebou. Nevěděl, jak začít. Nevěděl, o čem vůbec psát. Nevěděl ani, jestli to co se chystá udělat, je správné. V tom uslyšel ve své hlavě známý, avšak děsivý hlas, který ho nabádal k poslušnosti a vedl jeho ruku, vkládal mu slova do úst.
„Lide Andarijský,
tahle země, kterou nazýváte svým domovem, je pouhým červem ve srovnání s tím, co by vám mohl nabídnout Můj Pán. Vězte, že změna je život a každý, kdo se nepodrobí Novému řádu, zemře zapomenut bídnou smrtí. Rozhodnutí je na vás, ale předpokládám, že každý raději stojí na straně vítězů - a proto, se staňte členy mé armády. Čeká na vás bohatství, moc a sláva... První překážkou na naší cestě je Upír, schovává se v tom prokletém Tarkasu se svými spojenci krvesaji. Musí být zničeni!"
„Už nemůžu dál," stékala mladíkovi slza po tváři a celý se třásl. Za jeho zády se ozvaly kroky: „Pusť mě k tomu, prosím tě," ušklíbl se na něj jeho nový přítel, muž v plátové zbroji a rudém plášti. Ten, který ho do tohohle všeho zatáhl a bohužel, bojoval za odlišnou stranu.
„Zájemci o účast v nadcházející bitvě se mi nahlašte co nejdříve. Najdete mě každý den v podvečerních hodinách v Thyrské hospodě nebo na Andorském náměstí. Vaše jména nebudou zapomenuta a vaše činy nezůstanou neodměněny!"
*podepsán Garroth*
Válečník odložil psací potřeby a pohlédl na svého společníka. „Netrap se tím, Daemi, teď už stejně není cesty zpět," vycenil zuby v ďábelském úsměvu.
