Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dva muži, jedna žena. Nikoliv milostný trojúhelník nýbrž dobrodruzi. Někdo jim říká vykradači hrobek. Onu noc vešli tajným vchodem do nitra prastaré Pyramidy. Zpočátku vše probíhalo hladce. Objevili ten správný klíč, který je pustil dál do podzemí. Ze zkušenosti věděli, že jejich pouť nebude snadná, protože si své poklady dávní majitelé takovýchto míst pečlivě střežili. „Buďte obezřetní,“ šeptl muž v kožené vestě. V jedné ruce svíral louči a v té druhé šavli. „Jeden jediný špatný krok a zůstaneme tu navždy.“
Žena se za jeho zády pobaveně usmála. Bylo to pokaždé stejné. Varovná slůvka, chvíle napětí či úlevy…
Uběhla hodina. Pach podzemí je štípal do nosu, po tváři jim stékal pot a jejich šaty zdobila krev z těch několika málo škrábanců, které jim uštědřili strážci Pyramidy nebo nepříjemné pasti. „Podívejte!“ vzrušeně vykřikl jeden z mužů. Prstem ukazoval na zlaté sochy vykládané rubíny. Mezi nimi bylo několik sarkofágů. I ty byly zdobeny zlatem a drahými kameny. Přešli k nim, chvíli je pozorovali, až nakonec žena kývla hlavou. „Otevřeme je. Mohou tam být královské klenoty a to tu přeci nenecháme.“ „Ale…,“ zaprotestoval dobrodruh po její levici. „Pst!“ sykla jeho směrem. Rukama se zapřela o okraj kamenné desky, dalším kývnutím hlavy pobídla své kolegy ke stejnému úkonu. „Na tři. Raz, dva, tři…“
Všichni tři s vypětím sil poodsunuli zdobenou desku sarkofágu. Zevnitř se vylinul odporný zápach hnijícího masa. Znechuceně si přidrželi šátky u tváře. „Nechutné,“ zahuhlal jeden z nich.
Místnost pohltila naprostá tma. Louče uhasly, bylo slyšet tiché škrábání drápků o pískovcové dlaždice a taky… „Světlo! Rychle světlo!“ zpanikařila žena.
Škrábání přerušila ohromná rána, jako když se k zemi sesunul obrovský kus kamene. „Co to bylo?!“
Vedle nich se s odpudivým praskáním cosi probudilo v hrobce. Muž v kožené vestě za pomocí křesadel zapálil louči, vyděšeně ji zvedl do úrovně očí. Ruka se mu třásla, zajíkl se smrtelnou hrůzou při pohledu na monstrum. Mumie, prastarý strážce, jejíž hnijící tělo obepínaly gázy protkávané zlatem.
Místnost opět upadla do tmy a ticha, neboť ti, kteří probudí klid Pyramidy, nedojdou živi.
„Barzull,“ tiše zaklel, když otíral ostří svého meče. Už i na čepeli mistrů Šogurkinů se projevily známky úkolu, který na sebe vzal. Achimel se ještě jednou podíval na malého hledače, kterého právě sprovodil ze světa. Teplo jeho těla se vykrádalo z ran, které mu uštědřil. Zima byla v plné síle a Achimelovi se naskytl pohled na zkázu, kterou s sebou přinesla.
Barbarův pohled se stočil k jihu a jeho ruka sklouzla do vaku. Vytáhl maličký nazelenalý kámen. Jeho jádro jako by slabě pulzovalo. Kámen položil na tělo hledače a poklekl k němu. „Je čas! Gyndor stojí při nás. Svolat muže, v podvečer příští neděle zaútočíme.“
Ticho prořízl známý hlas. Lucifus Garghan seděl u svého stolu a studoval cosi v mapě. S lehkým škubnutím zvedl hlavu a pohlédl na kámen před sebou. I jeho kámen pulzoval zelenou barvou. „Dobrá, zařídím vše potřebné. Drž se.“, odpověděl herold a zvedl se od stolu.
Zima došla už i sem. Margaard ležel pod sněhem a mráz byl všudypřítomný. Lucifus vešel do sídla Drungoru a pohlédl na Nakrula sedícího u krbu. “Huu Nakrule," pronesl zdvořile. „Ozval se Achimel. Útok může začít příští neděli v podvečer.“
Nakrul se lehce pousmál. „Konečně.“ Pak odešel do své pracovny následován malým černým chlapcem. Usedl ke stolu a chopil se svitku.
V podvečer dne 26., tohoto měsíce, se kmeny barbarů vrátí do svého domova. Imer se vrátí zpět do rukou našeho lidu! Proto já, Nakrul Sigfried, žádám každého bojovníka této země, aby se k nám připojil v této slavné bitvě. Vezmeme si zpátky to, co je a vždy bylo naše!
„Co budeme dělat, co budeme dělat?! Rozpadají se!“ křičel malý človíček a strachem se celý třásl.
Kočí se řítil na svých saních střemhlav dolů k zemi. „Ten Imer nám byl čert dlužen, do Lewanu se nedostaneme!“
Stvoření vedle něj začalo panikařit. „Já nechci umřít, nechci!“
Kočí prudce zatáhl za otěže, sáně se odřely o komín jednoho z domů a přistály na palouku nedaleko malé vesnice…
Vážení občané všech měst,
ráda bych vás pozvala na Vánoční ples, který se uskuteční dne 23. prosince ve 20:00.
Na ples, na kterém vás čeká kromě jiného i soutěžení a vydatná hostina, se dostanete za pomocí portálů, které budou včas umístěny v každém městě.
Nebude chybět ani hodnotná tombola. Lístky si můžete zakoupit na místě za cenu 10zl/kus. Varuji však, že počet lístků bude omezen.
Závěrem bych vás ráda požádala, kdybyste přišli vhodně oblečeni a beze zbraní.
rok se s rokem sešel a vánoční shon je opět před námi. Mikuláš s čertem svou nadílkou potěšili nejednu dětskou duši a na řadu se dostává Ježíšek.
Někteří z vás si už jistě všimli, že jsou u každého městského portálu zlatavé truhlice na vánoční dárky. Pokud chcete obdarovat své přátele, rodinu či blízké, vhoďte dovnitř kožený pytlík s oním dárkem a svitkem, komu dárek věnujete. I když je Ježíšek všemocný, určitě mu pomůže, když napíšete jméno obdarovávaného správně. Ušetří mu to spoustu času a stihne tak rozdat dárky i jiným šťastlivcům.
Dary v truhlách budou na Štědrý den čekat na svého majitele pod vánočním stromečkem ve městě, do jehož truhlice byl pytlíček vhozen.
Vánoční stromečky lze zakoupit za symbolických 100 zlatých.
Dvě postavy tiše stály a hleděly k východu. Imer byl na dosah, dva dny trmácení stály za to. Vysoký barbar upřeně hleděl do své země, krev se mu vařila v žilách. Po jeho domovině se procházely stovky hledačů. „Je jich dost“, pronesl Achimel s ledovým klidem a překontroloval, zda je jeho zbroj zakrytá pláštěm. Druhá postava se lehce ošinula, krutá zima, která se blížila, jí nedělala dobře. „Podívej se támhle.“ zadrkotal Lucifus skrz zuby a ukázal před město. Několik středních hledačů poráželo zbylé stromy. Pláň před Imerem byla již téměř vykácena, několik mrtvých těl oček se válelo ve sněhu. „Oni nezvládat naše zima. Pochcípat jako prasata, pak to snažší dobýt zpět. Donést zprávu Nakrul, já zatím hledat slabá místo pro útok.“ pronesl tiše Achimel. „Chápu, pozastavíme útok, necháme přijít zimu.“ dodal Lucifus a pevně sevřel hůl. „Translatio Materia!“ A s lehkým puf zmizel.
Achimel jen zakroutil hlavou a zabalil se do kožichu.
Sigfried seděl ve své pracovně nad mapou Imeru. Soudek piva po jeho boku byl už téměř prázdný, když do dveří vešel Lucifus. „Huu Nakrule“.
Sigfried zvedl hlavu, "Huu to je dost, máš to?“.
Muž zakroutil hlavou. „Quarazom bude nejspíš zalezlej, ale na Imer dopadla těžká zima. Několik hledačů už umrzlo a další slábnou.“
Sigfried udeřil pěstí do stolu. „Barzull, odložíme útok a připravíme se na útok v zimě a mrazu.“ Rukou smetl mapu ze stolu a nahradil ji svitek.
„Barbarům a našim spojencům! Útok na Imer se odkládá. Vyčkáme na mráz, který pomůže v útoku. Kdy, opět oznámíme.“
Po dvou letech vyhnanství z naší domoviny, Imeru, kmen Drungor hrdě vyhlašuje na neděli 8. prosince drtivý útok na pozice Hledačů v naší zemi! Ani o krok neustoupíme a dobyjeme zpátky, co právem náleží barbarům!
Při této příležitosti vyzýváme všechny bojeschopné obyvatele všech Andarijských zemí k pozvednutí zbraní při dobývání Imeru. Pomozte nám vytvořit útočiště a budoucnost pro naši rasu!
