Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Velectěný a uznávaný alchymista a vědec Tradiarus, v tento čas žijící v prostorách andorského hradu, kde bádá nad podivnostmi tohoto světa, vás žádá o pomoc!
V těchto podzimních měsících téměř po celé zemi kvete rostlina s názvem Střepinatec ostnatý! Jeho květy jsou jasně růžové a listy rudé jako krev! Netrhejte jej! Extrakty květu jsou velmi vzácné a každá kapka bude využita k vytvoření speciální tekutiny, která má léčivé účinky.
Deset kapek z deseti květů, vážení obyvatelé! Jestliže vaše oko tento květ spatří, zapište si místo, kde se nachází. U andorského hradu je k dispozici schránka, kam vhoďte vaše poznámky. Odměna vás jistě nemine!
POZOR! na trny květu! Neporaňte se! Jediné píchnutí může způsobit velmi nepříjemné a hnisavé boláky v okolí rány!
Pátrání bude pokračovat do té doby, dokud nebude vyhlášeno jeho ukončení v trubačích.
Slunce svými paprsky prořízlo mračna. Bylo teplé podzimní dopoledne, po přístavišti se potulovalo několik psů a žebráků. Jednomu chudákovi u nohou přistál zlaťák. Nevěřícně jej uchopil mezi prsty a zkusmo kousl do zlaté mince. „Je pravý.“ pronesl hluboký mužský hlas. Několika ladnými kroky, tiše jako kočka, se přiblížil k žebrákovi. Tvář a vlasy měl zahaleny v tlustém vlněném šálu šedé barvy. V ruce třímal dlouhý černý luk. Druhou rukou sáhl do náprsní kapsy, ze které vytáhl pomačkaný svitek. „Odnes to do města a vyvěs zprávu na viditelné místo.“
Žebrák se na něj podezíravě zadíval, opatrně natáhl ruku ke svitku. „Co tam stojí?“ „Brzy se to dozvíš. Teď jdi a vyvěs zprávu. Splníš-li, oč jsem tě žádal, další zlaťák je tvůj.“
Muž kývl. Uchopil svitek a šouravým krokem se vydal k bance. Chvíli se rozhlížel, kde je to nejvhodnější místo na umístění podivné zprávy, když v tom zahlédl nástěnku u portálu. Rozevřel svitek a připíchl jej starou zrezivělou dýkou do rámu vývěsky. Při pohledu na obsah svitku otevřel ústa dokořán. Nechápavě těkal očima po jednotlivých slovech v textu, ale nerozuměl jim. Jen ta kresba…
Nad obzorem se mihlo několik temných stínů. Některé byly menší, jiné větší. Ztrácely se mezi plujícími mraky po obloze, zrychlovaly a zase zpomalovaly. Některé se střemhlav vrhly k zemi a pod svá stínová křídla ukryly kořist.
Koně v ohradě hrabali kopyty do hlíny, vyděšeně se trhali od kůlů, vzpínali se na zadních, dokud jejich ryk neukončilo jedno pevné stisknutí čelistí.
Do rána se po celé zemi a širém kraji ztratil bezpočet koní, dobytka a... lidí.
dnešního dne došlo k naplnění mého prvního předvolebního slibu. Andorské doly jsou nyní určeny především pro obyvatele našeho města. Přespolní budou nuceni sáhnout hluboko do své kapsy v řádech stovek zlatých. Úprava se týká obou dolů.
dovolte mi, abychom vás touto cestou pozvali na nedělní ples, který se bude konat v hlavním sále hradu. Stoly budou praskat pod tíhou nachystaných lahůdek, číše přetékat tím nejlepším vínem, vaše uši jistě potěší příjemná hudba a na závěr večera bude vyhlášena tombola.
Oprašte své skvostné róby a v podvečer, až zazní zvuky trubek hradních trubadúrů, přijďte si zatančit či se jen pobavit.
Po celou dobu budou prostory hradu střeženy. Hledaným osobám je tak vstup do hradu zapovězen.
