Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Tímto vydáváme dodatek k současným všeobecným ustanovením Thyriského zákoníku.
Od dnešní půlnoci smí mít jednotlivec či cech v pronájmů pouze jednu důlní šachtu v prvním Thyrisjkém dole. Ti, kteří tento dodatek v současné době porušují, mají 48 hodin na to, aby sjednali nápravu.
Pokud se tak nestane, bude zabaven všechen majetek nalézající se ve všech důlních šachtách provinilce a jejich pronájem mu bude zrušen.
Dnes 6. prosince byla vydána nová vyhláška města Andor. Jedná se o dva nové dodatky. První se zabývá nekromancii a to konkrétně přeměny a vyvolávání nemrtvých ve městě. Každý kdo vyvolá nemrtvého nebo se do něj přemnění pobude v našem vězení a to z důvodu obecného ohrožení, šíření paniky a spojitosti s ďáblem který drancuje naše císařství. To samé se týká rarachů, raporů,šťírů, draků a podobných proměn. Druhá vyhláška se týka koní. Tímto zakazuji uvazovat koně na náměstí, u portálu doprostřed cest nebo kolem okrasných jezírek. Koně patří do stájí nebo na místa určená k uvázání koně. Vlastníci koní kteří jsou uvázani na místech které pro ně nejsou určeni mají dva dny na to aby je odvedly jinak budou zabaveni a vráceni jen proti pokutě. Pokuta se bude stanovit dle druhu koně.
Rok s rokem se sešel a nastal čas navštívit obyvatele Andarijské říše. Doufala jsem, že potkáme více hodných lidí jako těch zlobivých. Moje přání se vyplnilo a tak mohli za přednesenou básničku dostat malý dárek od Mikuláše. Ti, kteří zlobili byli odměněni, čertem, návštěvou v pekle a uhlím. Věřím, že příští rok se najde ještě více dobrých lidí, jako ten letošní.
"Další krystal je zničen, ještě jeden a získáme nadvládu nad celým světem. A to jsme se ani nemuseli snažit, všechno dělají za nás sami" *ďábel se hlasitě rozesmál* "Jak pokračuje pátrání?" otázal se na licha vyvolávače.
"Skvěle pane, poslední krystal jsme již nalezly před pár dny, postavili kolem něj dřevěnou palisádu, ale už jsme vyslaly jednotky, aby oblast uzavřely. Dejte rozkaz a můžeme vyrazit jej zničit" pronesl lich.
"Ještě ne, ještě ne, budu si vychutnávat ten triumf, cítím, jak se bojí a to mě nesmírně těší. Ale připrav jednotky, nejednou jsme je již podcenili, osobně mi ručíš za to, že se nic nepokazí." dořekl ďábel a odletěl.
Nezřetelná silueta se prosmýkla kolem strážného a vstoupila do kamenné budovy. Uvnitř, jak očekávala, stál muž ve zlaté zbroji a tunice s křížem na prsou. Nebyla však vidět zbraň. Stvoření ztmavlo a znovu nabylo průhlednosti. Zbraň potřeboval především. Napadnout toho muže by však nebylo nejmoudřejší.. Skusí to domluvou a s pomocí toho trapného nutkání pomáhat všem by mohl získat co potřebuje... Nejdřív reč, slova skládat do vět. A ty skládat dále...
O pár minut později, stojící nad mrtvolou kováře, měl co potřeboval. Zbraň, pokovaná zvláštní rudou. Dokonce se naučil i mluvit a mohl začít používat kouzla! Všechno se vyvíjelo jak si přál. Už brzy se bude moci postavit svému předobrazu! Od bojovníka rukavice, od vtipálka meč... Ale co nečekal, bylo, že se tak rychle vzpamatují a začnou ho hledat. To mu úkol dost ztížilo. Nakonec stihl utéct jenom tak tak, zrovna se otevřel portál a z něj vystoupil Stařešina. Našli ho příliš brzy... Na víc nečekal, musí spěchat. Musí najiít druhou rudu, tu která je barvy jako lidská krev, krev plná života.
"Poslyš Vincku, neuvěříš co se mi včera stalo. Štěstí v neštěstí se mi přihodilo."
Dopil korbel piva a s nadšením začal vyprávět mžourajícímu kolegovi.
"To sem byl na houbách jako každej týden, tak si to štráduju po lese a najednou na
mě z houští vyběhli asi tři zbojníci. Málem jsem si nadělal do kalhot, ale zarazilo
mě, že ještě nemám dýku u krku a že po mě nic nechtějí. Začli žvatlat něco o tom, že pod Andorem prý tuto neděli v sedm proběhnou psí zápasy a že si mám přijít dokonce vsadit. Po zápasech prý budou dražit své poklady a zajímavé věci. Hodili po mě láhev s pálenkou a než jsem se pro ni ohnul byli fuč. Tak co si o tom myslíš Vincku?"
Vincek škytnul, sesunul se pod stůl a dál již byl jen slyšet ruch hospody.
Je mi ctí, že mohu oznámit, po dlouhých přípravách, otevření Lazaretu Lady Elišky. Už delší dobu tu scházelo místo, kde by si mohli vyčerpaní odpočinout, nemocní najít léky a zranění ošetření. V lazaretu pro Vás máme připravené rehabilitační oddělení, lůžkovou část, masážní koutek a spoustu dalších prostor. Součástí je také vybavená učebna, kterou můžete kdykoliv využít. V neposlední řadě mohu oznámit, že se v lazaretu rozhodl usídlit cech lečitelů. Pevně věřím, že se Vám u nás bude líbit a budete nás vždy zpětně navštěvovat.
*Podepsána Eliška, zakladatelka a správkyně Lazaretu*
