Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
S hlubokou lítostí v srdci všem obyvatelům Andarie oznamujeme, že svůj poslední souboj, navzdory dobrým vyhlídkám, Rytíř Zoltan prohrál. Nechť je známo všem, že nezemřel jako zbabělec, ale bojoval statečně až do poslední chvíle. Snažte se, aby nezemřel nadarmo, vždy jednejte zpříma a chovejte se čestně. Na počest Rytíře Zoltana budou na Andorském hradě vlát černé standarty a Císařovna vyhlašuje smutek, začínající tímto dnem.
Nezapomeňte!
Zaklepáni na dveře probudilo Jariwa z lehkého polospánku. Ano? zamumlal rozespale. To jsme já pane, Bolák pane.Ano? úředník zbystřil. Děje se něco?Ne pane. Chtěl jsem vám jenom dát vědět, že je to už lepší pane. Zklidnil se mu dech i tep a tolik se netřese. Ještě zbývá horečka srazit a bude skoro jako řípa. Jariw se usmál. To je velmi dobrá zpráva.. Jsem si jistý, že se bude sám chtít do vyšetřování pustit co nejdřív. Děkuji vám, můžete jít."
Zahalená tvář se krčil na střeše Paláce. A poslouchal. Skrz průchod na balkon velmi dobře slyšel, jak hradní felčar, Bolák, referuje nějakému hlavounovi o stavu toho elfa. Rytíř leží na lůžku a musí mít klid. Jeho stav je pořád vážný, i když jsem přesvědčený, že se z toho dostane. Bohužel má od toho výbušného lektvaru popálenou zhruba polovinu obličeje a o pravé oko přišel úplně. Jed jsem snad všechen dostal pryč z těla. Uvidíme za pár hodin, až klesne horečka. Odpovídal mu druhý, pevný hlas: Jsi si jistý, že se z toho dostane? Bolák přitakal: Ano. Mám s tím velké zkušenosti, víte. Teď, když dovolíte, půjdu se podívat na nemoceného. Ozvalo se souhlasné zamručení a zvuk zavíraných dveří. Zahalená tvář se přikčil když se na balkoně objevil Jariw. Jeho čelo protínala dlouhá vráska. Chvíli sledoval měsíc, potom si povzdechl a zašel pomalu dovnitř. Zahalená tvář zaslechl jenom tři slova: Kdo a proč...
Slyšte, slyšte, na vědomost se dává, že se hledají vhodní kandidáti na funkci heroldů pro císařské město Andor. Základní podmínkou je slušné vystupování, umění vyjednávatí a dobré ovládání zbraní nebo kouzel magických. Nabídky vhazujte do truhly před sídlem starostky do středy 24.2
Tlustý muž sedíci na trůně napřáhl ruku s váčkem, skrz jehož jemnou tkaninu prosvítalo zlato. Na důkaz mého přátelstvi. Jsem si jistý že by mohlo být oboustraně výhodné. Muž ztuhl a jeho zbroj zacinkala. Chcete mě uplatit?! Pamatujte si, je to naposledy, co jsem tahal tu vaši gorilu z maléru. Příšte shnije ve vězení. A myslím to smrtelně vážně. Nato se vysoký elf s hrdým výrazem otočil a odešel z místnosti. Jak procházel kolem louče, pod pláštěm se zaleskla šerpa s insignijemi Andarijského rytíře.
Ze stínu za tlusťochem se vyloupl menší elf, v ruce podivnou dýku. Budou s ním problémy, pane? Baron přikývl. Možná bude nutná malá navštěva. Ale možná taky ne. Uvidíme, co přinesou další dny.
Sedím v pohodlném křesle a pozoruju pětici krystalů ležící předemnou na stole. Je mi jasné, že tohle vyjít nemůže, ale už sme zašli moc daleko. Příliš daleko. Stačil mi krátký pohled na přesýpací hodiny a pocítil jsem vzrušení. Ještě pár okamžiků...
Ve chvíli, když zrnek písku v hodinách už nezbývalo mnoho, jsem zavřel oči. Snažil sem si namluvit mnoho věci, snažil sem si namluvit, že tohle zvládneme, dokážeme to ... Přece jsme Ilumináti ... Otevřel sem oči a pousmál se. Krystaly se postupně začaly rozsvěcovat.... Ano, dokázali to.
Na tohle jsem čekal moc dlouho. Vstal sem z křesla a šáhl pro výbavu položenou na stolku vedle krystalů. Teď je řada na mě. Připnul sem si na hruď bandalír s noži, oblékl si tmavý plášť a kolem ruky si obvázal škrtící smyčku. Byl sem připraven ...
Ješte před dveřma do neznáma jsem se otočil a vrátil ke stolu, povytáhl šuplík a nahlédl do něj, byl v něm nesvítící krystal .... Poslední chybějící pronesl jsem a vyšel do temnoty.
Denel Ypsum se dopotácel do domu ... Nevěděl co se za posledních pár minut stalo, byl úplně psychicky i fyzicky na dně ... v míse vody si opláchl krví zamazaný obličej a odbelhal se do hlavní místnosti. Místnost naplňovala záře magických krystalů na stole. Přejel je pohledem a napočítal jich pět... Kdyby v tu chvílí nahlédl do šuplíku, uviděl by další... šestý... který se právě rozsvítil.
Poďobanec zachrchlal a odplivl si: Už toho řevu mam plný zuby. Asik mu ufiknu eště jazyk, neda se tu ani spát. Druhý zvedl hlavu Rači toho nech, nebo se kápo naštve. Minule dyš sme mu fikli ruku, teklo z něj jak z prasete a malem na to chcip. Jak dlouho ho tu mame mit? Uz bych vypad. Poďobaný se rozhlédl. Máš recht, Je tu kosa a vlhko. Rači mu dám nažrat, ať nám tu nezařve. A chvilu bude ticho.
Elf v bohatě vyšívané tunice, ležící na zemi, zvedl oči k prudkému přívalu světla a z rozbitých úst mu vyšlo prosebne zasténání. Hlídač mu k nohám hodil mísu s hustou kaší a pak do ní se zlomyslným výrazem plivl. Poté se dvířka zavřely a vězněného pohltila tma. Než se nářek začal ozývat znovu, netrvalo dlouho...
