Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Cechovní turnaj
Dnešním dnem proběhlo další kolo Cechovního turnaje.
A dopadlo následovně.
Na prvním místě se umístily borci z Družiny. Ohodnoceno 9. body. Krásné 2. místo obsadila Mistryně oboru magického. Překrásná slečna Freya. Budiž jí odměnou 6. bodů. Dobré 3. místo uzmuly hrdí žlutopláštníci. Odměnou jim budiž 3. body. A 4. v pořadí usídlily se Gladijští. Bohům žel již na nebodovaném místě.
Tímto všem děkuji za vaši účast a váš čas. Doufám, že prominete některe chybky ktere se staly a příště se opět sejdeme v takto hojném počtu.
S přáním krásného odpoledne se loučí vás Nerdanel.
PS: další kolo se bude s největší pravděpodobnosti konat za 14. dni.
Vážení účastníci cechovního turnaje. Vězte, že další kolo se bude konat tuto sobotu 17. sejdeme se na shromáždišti (na místě, za Havantským pivovarem, v portálu) v půl jedné odpoledního času. Tam se dozvíte více o vašem úkolu.
Mala ušpiněná, podviživená postavička se špičatýma ušima pobýhala po místnosti jenž připomínala vězení
a neustále si něco mrmlala a lamentovala.
Na kavalci ležel vak velký jako samotné stvoření a to ho neustále intenzivně plnilo předměty, které
sbíralo po pokoji.
Z útrzků řeci se dalo vyrozumět jen málo, nejvíce ale zaznívala slova jako portal, dokončeni a pomoc.
Když byl pytel z větsi části zaplněn, postavička se zastavila. Zavětřila a zastříhala ušima. Pak ve
spěchu chytla pytel a chvíli s nim zápolila ve snaze ho nacpat pod pryčnu. Poté následovalo
zahlazovaní stop činností které probyhaly v místnosti. Sotva bylo vše dokončeno a skřítek se posadil
na postel rozlétli se dveře.
Rychlý pohyb dveří rozvýřil prach. V oblaku prachu stála postava zakutá v temné zbroji a pohledem
přejížděla místnost. Poté co její zrak rudých očí spočinul na skřetovy, průzkum místnosti skončil.
Skřítka se při pohledu na příchozího zmocnil strach a ovládl jej třes jenž jen těžko dokázal krotit.
Postava ve dveřích chvíli stála a užívala si skřítkova strachu. Pak mu, ona temná postava, pokynula aby ji následoval. Malá postavička jen neochotně a plna strachu vyšla za temným do chodby a
nasledovala ho. Pokoj zůstal opuštěn a objemný vak pod postelí byl naštestí temné postavě skryt.
Kdo ví na jak dlouho, kam a proc byl skřítek zavolán.
Vážení občané města, bylo pro vás vystavěno cvičiště, kde se můžete zlepšovat ve svých dovednostech, nachází se za domem U pivovaru, vstup na něj je zadarmo. Dále bylo přestavěno molo a vystavěny stáje. Pokud byste shledali, že vám ve městě něco chybí, nebojte se na mě obrátit, nějaké řešení se dá najít vždy.
Proč... proč už mi nedají pokoj... , už nemůžu nevím jak dál. Jak dlouho mám ještě trpět tohle všechno . Není dne kdy bych neměl klid. Není noc kdy bych se neprobouzel z nočních můr. Není místo na zemi kdy bych se před nimi schoval.
Kdo by mě hledal v rozpadlé ruině někde v hlubokých lesích a přeci si pro mě přišli. Bylo jich mnoho a chtěli po mě tu knihu. Vzdoroval jsem , bláhově jsem čekal na pomoc , ale nikdo nepřicházel.
Ten skřet se mi snažil vysvětlit že jsem byl vybrán pro nějaký účel že to znamení co mam vyryté na rameni je tomu důkazem. Jenže co je tím účelem ... to nikdo netuší.
Nakonec přišli , zachránili mě , dobrodruzi ze všech koutů země mi pomohli. Jenže bylo už pozdě skřet mi sebral knihu.
Ten ohava! Vyslovil neznámé zaříkadlo v podivné řeči a najednou jsem spal ...
Byl to sen ? možná ano , možná ne. Byl jsem na podivném neznámém místě ne sám poznával jsem obličeje dobrodruhů kteří mi přišli pomoci. Stalo se tam něco zlého ten skřet vytvořil jakýsi portál pomohla mu k tomu ta zatracená kniha no a potom se odtud vynořila postava připomínající muže.
Hledala toho kdo vytvořil portál , ale skřet zmizel . Postava se proto přesunula do přilehlé budovy kde na podstavci ležel klíč ke knize , pečeť kterou hledám. Jenže kde je to místo kde ji hledat o tom se mužem jen hádat. Potom už si jen pamatuju probuzení byl to asi jen sen , ale byl tak skutečný...
Skřet se vrátil a dobrodruzi jej porazili a zmocnili se knihy , už ji zase mám nikdo se ji nesmí zmocnit musím ji schovat na bezpečné místo i když před těmi skřety není v bezpečí asi nikde.
Kniha je nyní schována ve věži z mohutných kamenů , kolem vchodu jsme vystavěli palisádu nebude lehké se dovnitř dostat teď už jen počkat na další útok . musíme se dozvědět víc...
Pokud ten skřet mluvil pravdu nemám moc času , nemám na výběr stejně jako on se stanu přisluhovačem tajemného pána , kdo ví jestli to nebyl právě ten v mém snu ...
"z deníku Macrose"
Jsi Barbar?
Nemáš kde složit hlavu?
Tak neváhej a přijď do našeho krásného barbarského města Imér. Nalezneš zde mnoho krásnych nových pronájmů, velkou hospodu, navíc se můžes přihlásit k nám do Kmene Kulgur a stát se silným a nebojácným barbarem, najdeš tak svojí rodinu. Navíc každý barbar, který bude občanem města Imérského si může vybrat z volných domů, který mu bude věnován na celí měsíc zadarmo.
Tak neváhej a staň se občanem pravého barbarského města.
Vyhledejte mě,nebo jiné barbary z Kmene Kulgur.
Herndall Greg Wart,Pravá ruka Nakrula Axantura,Krále Imérské Říše.
Stíny se mihotaly pod lampami andorského hřbitova, když se muž v plášti s kápí plížil podél hřbitovní zdi. Podařilo se mu nepozorovaně přiblížit na dohled od podivné sochy, ze které sálala negativní energie. Muž tiše zašeptal a v ruce se mu zhmotnil šíp. Založil jej a vyčkával na správnou chvíli, tak jako lovec čeká na svou kořist. Socha rytíře s obouručním mečem nehybně shlížela na prostranství hřbitova, když muž zamířil tam, kde tušil srdce válečníka. Poté co vypustil šíp, bylo slyšet jen tichý šepot...Antan Nistra tuo mordo hata.
Zrovna jsme se chystali večeřet, když se obloha ztemněla a žačalo bouřit. Několik blesků uhodilo do pevnosti, tak jsem raději šla zkontrolovat strechu, jestli je v pořádku. Když jsem otevřela dveře vedoucí na střechu, zahlédla jsem na střeše tvořící se černý portál. Z portálu začali vylézat skřeti. Vykřikla jsem. Za pár okamžiků u mě stál Abu a Priotus.
Začal nelítostný boj. Priotus skřety spaloval pohledem a znehybňoval lusknutím prstů. Abuovo kopí páralo skřetí těla... no a já jsem se snažila moc nezavazet. Ze začatku nám to celkem šlo, ale bylo jich čimdál víc a začali nás obkličovat. Naštěstí nám dorazili na pomoc Ilumináti a rytíř od řádu Templářů. I když skřetů bylo hodně, tak díky statečnosti všech přítomných bojovníků, bylo skřetctvo rozsekáno, rozčtvrceno, rozpárano a tak...
Podlaha naší pevnosti byla pokryta desítkami neli stovkami skřetích těl a byl všudypřítomen pach jejich krve. Pustila jsem se do ošetřování raněných. Naštěstí zranění nebyla moc velká. Nejhořší zranění snad utrpěl Priotus když jej zlobr shodil ze střechy, vypadá to na zlomenou nohu.
Když vypadalo, že je klid a že všichni jsou v pořádku, šli jsme zkontrolovat knihu, pro kterou měli namířeno skřeti. Kniha zase začala promlouvat nám neznámým jazykem a začal se z ní linout černý dým.
Rozhodla jsem se vyhledat pana Macrose. Když jsem jej dovedla k truhle s knihou vypadal velmi vyčerpán. Měl snad i halucinace, jelikož někdy mluvil úplně z cesty.
Na knize zářily i pečeti měsíce a hvězd. Také temně zářil Macrosův náhrdelník. Vynesli jsme knihu pod čistou noční oblohu. Kniha se žačala třást a vypouštět černý dým. V dýmu byly vydět siluety stvoření, které zdáleně připomínaly dryády. Ty stvoření vyletěly z dýmu párkrát zakroužily nad pevností a vrhly se na nás. Začal opět boj a z dýmu vylétaly další a další. Naštěsti někdo z přitomných hodil knihu do truhly a zamkl ji na několik západů. Letající stvoření padly hlavně díky statečnosti Abua.
Macros s velkou námahou zvedl truhlu a odnesl si ji se slovy, že nechce nadále Družinu vystavovat nebezpečí. Dali jsme se do oprav pevnosti a poté zasedli, k již studené večeři.
