Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dnešním dnem jsem rozhodl o vyhlášení bojové pohotovosti na území Ilerenského panství. Dal jsem otevřít městskou zbrojnici a tímto dávám na vědomí, že každý bojeschopný občan panství má od dnešního dne povinnost vyzbrojit se a být připraven k obraně města, dokud pohotovost trvá. Dále bylo na území panství ku dnešnímu dni vyhlášeno stanné právo. Veškeré zločiny a potyčky, včetně neuposlechnutí rozkazu a odmítnutí pomoci při obraně se od nynějška budou trestat velice tvrdě. Dále bych rád požádal všechny občany jiných měst, jakožto i ostatní lidi, elfy a barbary o pomoc při obraně města, bude-li třeba. Toto nařízení platí až do odvolání.
Wulfrick, z Boží vůle Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Dne 17. měsíce Av, se okolo dvacáté hodiny večerní před Ilerenskou tvrzí začali sjíždět přizvaní páni. Plán a cíl jejich schůzky byl jasný. Bylo nanejvýše nutné se sejít a poradit se, jakým způsobem bude dále postupováno v té nepříjemné, skřetí záležitosti.
Nejdříve přijeli elfové z Lewanských hvozdů, jmenovitě Rytíř Chane, Naladris Marschall a sličná elfská dívka Sylvanas. Ty ještě u vstupní brány dostihl další přijíždějící a to pan Walldezz. Nedlouho po něm přijel barbar Konrád a elf Attanon. Jako předposlední se dostavil nově zvolený starosta města Andorského Shangallar a nakonec zapisující Edmund Platfus. Ty všechny pozval do tvrze Rytíř Bořivoj.
Radili se nějakou dobu, shrnuli si skutečnosti, které mají spojitost s knihou a tajemným amuletem, jež nosí pan Macros. Snažili se přijít na kloub zejména tomu, jak kniha přivolává skřety a zejména tedy Murdoka. Přes počáteční spory, a nesmyslné nápady, které byli vyvráceny sotva byly proneseny se nakonec usnesli. Slečna Sylvanas si všimla, že kniha vydává jakýsi zvuk, je li to zpěv, či melodie, to jest sporné ale zvuk je to bezesporu. Byl to rytíř Bořivoj, kdo přišel s nápadem knihu nějakým způsobem odhlučnit, odstínit, chcete-li. Problém tedy spočíval v tom jak.
Netrvalo dlouho a pan Walldezz vstal a pronesl „Zvuk slyší zejména skřeti, pro nás je jen těžce slyšitelný. Je tedy jasné, že musíme využít skřetů k tomu, abychom knihu odstínili. Jak donutíme skřety ke spolupráci je věc druhá, Ale toto považuji za nejschůdnější cestu k námi vytyčenému cíli.“ Ostatní bez výjimky souhlasili, i když na výrazech jejich tváří bylo patrné, že se jim jakýkoli druh spolupráce se skřety příčí. Bylo tedy rozhodnuto, půjde se na lov, chytí se jeden skřetí šaman, odvede se do tvrze a tam bude mučen tak dlouho než začne spolupracovat.
Vstali tedy od stolu s tím, že se vydají na lov zmíněného skřeta. Ovšem všechny z nenadání, jako blesk z čistého nebe přepadla dřímota a všem se zdál tentýž sen. Byli na nějaké písčité zemi, možná ostrov, poloostrov a dost možná i pevnina ovšem kde to bylo, to nikdo nedokázal říci. Všude kolem bylo mnoho skřetů, avšak žádný si jich nevšiml, možná ani nevěděli, že se mezi nimi pohybují. Objevil se portál a z něho vystoupila bytost, sálala z ní magie silná, že takovou nikdo z přítomných dosud neviděl, ale bylo jasně patrné, že temná. Bytost si zavolala jednoho ze skřetů a na místě ho popravila, jediným slovem. Šla za dalším ze skřetů a vyptávala se to na knihu a na Murdoka. Skřet se třásl strachy a vykoktal ze sebe jen to, že knihu drží lidé a Murdoka zřejmě zabili. Bytost se rozzuřila, ale skřeta nechala naživu, dala mu rozkaz tak jasný, že se nedalo nepochopit, oč jí jde. Rozkaz zněl „Získej knihu a to za každou cenu!“. Bytost se otočila, odešla k portálu a zmizela. Všichni se probudili, tam kde usnuli, v Ilerenské tvrzi.
Diskutovali o tom, co se právě událo, když najednou zaslechli Shalangara „Podívejte se střílnami ven“. Skoro všichni se nahrnuli ke střílnám a mžourali do tmy směrem ke stavení, ve kterém je ukryta kniha, cosi se tam vznášelo. Tušili, že to nebude nic dobrého, tak se ozbrojeni vydali na ono místo. Co se tam vznášelo, byli temné víly, které doprovází knihu tam, kde se vyskytne. Pustili se tedy do nich, někdo magií, někdo mečem, jiný šípy, každý tak jak nejlépe umí. Netrvalo to dlouho a i poslední z bestií ležela mrtvá na zemi.
Bylo tedy nad slunce jasnější, že budou problémy. Sen, který se všem zdál, byl jasným znamením, že skřeti přijdou do Ilerenu a nebude jich jen pár.
Skupinka se rozdělila, elfové museli zpět do Lewanu, jejich povinnosti je volali a zbytek se vydal na lov, lov skřeta, který jim měl pomoci. Vydali se do nedaleké skřetí sluje s tím, že polapí jednoho z tamních šamanů. Nevedlo se jim zle, ovšem ani příliš dobře. Hrnuli se proti nim obrovské zástupy skřetů, bylo jich takové množství, že se šamani nedali polapit, ale pouze zabíjet. Než totiž někdo stačil vytáhnout lano, aby skřeta svázal, měl v zádech další 3 skřetí válečníky, kteří usilovali o jeho život. Lov tedy nedopadl dobře, sic hrdinové zlikvidovali nepřeberné množství těch zelených potvor, ale nepodařilo se jim zajmout ani jediného.
Obracím se na všechny kapitány a jejich posádky též na majitele lodí aby se zapojili do obrany Irelenu. Též je tato výzva určena řemeslníkům, kteří by pomohli s posílením obraných valů této výspy císařství.
Pokud se rozhodnete splnit svoji povinost vůči své domovině a rozhodnete se podpořit usílí v odražení nepřátelského hordy hlaste se v Irelenu rytířům Templu, kde obdržíte další informace.
Malá skupinka v potemělé místnosti zuřivě debatuje a dotazuje se vousatého hosta na jistý ostrov. Po záporných odpovědích, opět přikročí ke své debatě, kterou vedli než tento vzácný host přišel. "Musíme ji skrýt tady.... Ne, u Thyru jsou jeskyně kde si ji nikdo nevšimne... Myslím že bude v bezpečí když ji přesunem do Andoru... Musíme to říct Macrosovi" Tak běží hodiny až se nakonec skupina dohodne a vyrazí do Havantu za svým cílem.
Shodou okolností si ten samý čas vybral jejich protivník i zdánlivě neškodná knížka. Vše skončilo velkým pozdvižením a bojem. Jako první na místě byl rytíř Bořivoj a Shangallar. Ti okamžitě začali likvidovat nápor temných bytostí, po chvilce se knim přidali Lovci a další dobrodruhové. Když se zdálo, že povrch před pivnicí je vyčištěn vylodili se skřeti. Naštěstí jen malá skupinka, která byla v zápětí odražena.
Stateční obránci otevřeli dveře do pivnice a sestoupili po schodech. Zde na ně už číhali další zplozenci temnoty, které bylo třeba zprovodit ze světa. Po krátkém leč namáhavém boji byla truhla v bezpečí. Nutno říct, že podzemního boje se účastnila jen mála skupinka. Větší část obránců, která se nedostala s první skupinou dovnitř zůstala venku a byla zákeřně napadena skřety. Ti se vylodili nedaleko pivovaru. Ale byli odraženi, do jednoho pobiti a loď byla potopena. Než ovšem byli skřeti poraženi malá družina urychleně s vypětím veškerých sil přemístnila truhlu na bezpečné místo.
V Havantu se mezitím zjevil duch skřeta a pronesl tajmné poselství o tom, že toto byl jen začátek, že přijdou další skřeti.
Proto se mějme na pozoru, skřeti nejsou tak slabí jak jsme se domívali.
Drazí občané města Andor.
Tímto Vám chci poděkovat za hlasy, které jste mi dali ve volbách a při této přiležitosti Vám chci oznámit, že zahajuji konkurz na tyto pozice: knihovník, městský šašek, hrobník, kronikář.
Všichni zájemci nechť mi vhodí svitek se svým jménem do schránky před sídlem starosty.
Povedlo se nám najít dostatek bojovníku. Naše chamtivost nás ale zaslepila. Jak to vlastně ale bylo?
Bojovníci našli tábor těch velkých stvoření. Říkali jim Minotauři. Když se jim povedlo probít až k veliteli, boje na chvilku ztichli. Velitel Minotauru po nich chtěl mapu pokladu, kterou se nám jim povedlo vzít. Ale tak, měli si na ni dávat větší pozor. Ne ji nechávat jen tak ležet ... Musíte však vědět že Fauni jsou národ, který se nerad vzdává peněz. Natož zlatých šperku a jiných věcí, které můžou být ukryté v pokladu. Proto jsem udělal falešnou mapu, kterou jsem dal lidem, aby ji odevzdali tomu veliteli.
Ten velitel ale nebyl hloupí. Falešnou mapu po chvilce poznal. To velitele nazlobilo tak moc, že zabil našeho bratra a taky zaútočil na bojovníky. Zvolal pak zbytek své armády a rozhodl se srovnat nejbližší město se zemí, kvuli tomu že mu lidé dali nesprávnou mapu. Jeho obránci byli vsak silnější. Velitel Minotauru i s jeho armádou byli poraženi. Já s bratři jsme zatím vykopali poklad podle pravé mapky. Když jsme ale viděli jakou spoušť nadělala armáda Minotaurů, nemohli jsme jen tak odejít. Rozhodli jsme se, že se o poklad podělíme. I když mně se to moc nelíbilo. Starší bratr však rozhodl a odevzdal nějaké zlaťáky jednomu z velitelů armády, která tak urputně bránila město.
Pak jsme raděj sbalili tábor a odešli dál. Zbytek pokladu jsme zakopali na jiné místo a mapu rozdělili, aby nám ji nikdo nemohl vzít. Kdo ví, jestli ještě někdy potkáme někoho z té armády ...
Faun zatím seděl svázanej u stromu. Žalost na něj pohledět. Krev mu tekla z ran. Kolem lítalo spousty much a jiného hmyzu, co mu způsobovalo další muka. Jeho mysl byla i tak pořád jasná. Uvědomoval si že nesmí říct nic o pokladu, který společně s bratry hledali. Věděl že by to byla jeho smrt a taky smrt všech zbylých faunu. Myslel jen na to, aby ho co nejdřív našli a dostali z toho pekla. Zaslechl za sebou nějaký zvuk. Nějaká větev praskla jak na ni někdo šlápl. Jeho myslí se prohnal strach. Už zase jdou. Mocné ruce ho zvedly do vzduchu. Bolestí ztratil vědomí ...
Zbytek faunů zatím ale nesedělo jen tak. Hned jak se dověděli že jeden z nich je pryč, hnali se ho hledat. Poklad byl v nebezpečí a jejich životy s ním. „Kdo ví kolik tam bude nepřátel, měli bychom požádat o pomoc“ Ne, nikdy jsme lidi o pomoc nežádali“ odpověděl jeden starší faun. Mladší se i přes to však rozhodli že tak početné přesile nemůžou bez pomoci vzít svého bratra a proto se rozběhli do lesů a měst hledat pomoc.
„Pusťte mě k němu ja to z něho vytluču.“ Zařval velitel minotaurů. „Už odoláva hodiny, veliteli. Jestli budem pokračovat tak by se nemusel dožít příštího rána. Dejme mu chvilku a pak se do nej pustíme od začátku.“ Velitel minotaurů dupnul a rozzlobeně odešel. Cestou si pořád mumlal: „Ještě chvilku a pak to z něj vymlátím. Je mi jedno jestli přežije, nebo ne.“ „Ten poklad musí být muj.“
