Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Jednoho dne, když bohové ještě nezasahovali do lidských věcí, tedy ne moc okatě. Velký bůh hromu Perun začal přemýšlet. Měl rád, když v něho lidé věřili a uctívali ho. Poslední dobou však už lidé nevěřili ničemu. Jak tak dumal, uviděl najednou sedět na zemi nějakou smutnou dívku. Byla to kněžka Juuti i přistoupil k ní a začal k ní promlouvat o sobě a o pomoci a ochraně, kterou poskytuje svým zastáncům. Juuti se to líbilo a přislíbila Perunovi, že jeho víru rozšíří. A tak se také stalo, našla skupinu lidí, kteří s tím souhlasili a začali vyznávat pradávnou víru slovanskou…. A tak vznikli Slované, cech jenž sídlí na území Havantu.
Větřík lehce vanul od moře. Malá skupinka stála před bránou v Ilerenu. "Hej hola hospodo!" Odpověd se dostavila vzápětí. "Tady není hospoda." Brána se pomalu rozevřela a vyšel rytíř společně se svým doprovodem.
Vůdci obou skupinek se pozdravili. "Tak tedy k věci : co uděláme s truhlou? Myslím že ji budem muset přemístit." Shangallar přikývl. "Dobrá dáme ji do Andoru, do síldla starosty...." Po skončení rozhovoru se skupina tryskem rozjela k portalu a dál po smluvené trase. Shangallarova skupina zůstala u truhly pro případ, že by se opět začli kolem ní množit zplozenci temnoty.
Po chvilce se Shangovi rozblikal v mošně krystal, byl to Bořivoj. "Shangu, pojďte nám pomoc, útočí na Nás." Padlo několik povelů a skupinka vyrazila za bitvní vřavou do hraničního města.
Následovala urputná řež. Hrdinové padali pod náporem skřetů ale díky schopným lečitelům se vždy rychle postavili na nohy. Boj trval téměř dvě hodiny. Po boji byla provizorní palisáda v troskách. Brána do hradu vyražená a v přístavu plavala hromada skřetích těl a trosky jejich lodí.
Boj utichl, když posledni ze zlobrů zmizel v oblačku kouře,když misto knihy našel jen prazdnou věž. V Ilerenu zůstala jen mála skupinka. Císařští a Praetoriani. "Musíme knihu střežit a třeba i zničit... Né musíme ji odvést mágům na ostrov ti budou vědět co sní..." Hlouček vytrhl jeden zbrojnoš, Lewan je v ohrožení pořebujeme Vás tam. Skupina tedy vyrazila k Lewanu ale jen Shangallar a Bořivoj společně s Amem zamířili do Andoru pro truhlu s knihou. Tu naložili a odjeli do elfího města.
Když tam přijeli bylo po boji. Začal se probírat další postup v této záležitosti. A také se podtvrdila jistá doměnka. Kniha nebyla v truhle. Opět byla v rukou Macrose. Ten ji patrně získal pod vlivem náhrdelníků, který ho donutil pozvednout meč i proti svému přítely. Ale vše dobře dopadlo. "Musíte najít Zedda..." Prohodil Macros a poté se zhroutil na lavičku.
Dobrodruhové se rozjeli hledat Zedda do podzemních kobek skřetů, kde by se mohl nalézat. S Macrosem zůstalo jen pár lidí. Když se však od vůdce vojáků preatorie ozvalo "HEJ ELFE DEŠ S NÁMI A DEJ SEM TU KNIHU! VOJÁCI ZBYTEK POBIJTE!", zavladla panika. To už Shang na nic nečakl a namířil si to do lesa krokem ne podobným sprintu. Za ním uháněl jen jeden voják, kterýho paralyzoval a stáhl se. Dále byl děj velmi zmatený někteří hledači se vrátili a teď začli pátrat po Preatorii a Macrosovi Preatroie hledala Macrose, který jim utekl.
Celé tato záležitost skončila v Ilerenu před rytířem. Preatoria se snažila vše urovanat avšak je zřejmé, že slodovala vlastní cíle. Poté byla porada ukončena, roztžka však stále trvá. Ochránci knihy začli být nejednotní a proto se mějte na pozoru komu věříte!
sepsal kapitan Shangallar
Já Herndall Selvir dávat na vědomí,že uspořádat Válku Cechu,kterou před dávná doba vymyslet Nakrul Greg Wart.
Válka se uskutečnit v neděli dne třicátého tohoto měsíce.
Z celého cechu moct válčit maximálně jen pět člověk,a zápisné stát sto žluťák.
V turnaji být omezená počet lektvar, deset lektvarů silné obnovy,deset silných léčiváků,deset silných osvěžujících lektvarů a jedna kamenná kůže.
Den turnaje bude uzavřen celý Imér,vstup do Iméru budou mít pouze cechy které se zapojí do turnaje.
Přihlášky vhazujte do schránky před brány sídla kmene Kulgur.
Ostatní podrobnosti a ceny které moct získat se dozvědět až před zahájením turnaje.
Po dlouhé době sem provedl opět kontrolu všech obchodníku v naší zemi. Většina obchodníků se o obchody krásně stará a doplňuje sklady, za což chválím. Našli se tu ale i tací, kteří svoje obchody zanedbávají, a těm jsem byl donucen obchody zabavit.
Jsou to:
Tuláci, Andor- Sklad alchymie, tesařství, písařství a chovatel
Krejči v Andoru, majitelka Evel - Zabaven
Keltský obchod v Andoru- Zabaven
Thyris alchymista, majitel Anaricibus- zabaven
Thyris alchymista, majitel Gimli - zabaven
Lewan řezbář, majitel Bengalor - zabaven
Kulgur, imer - krejčovství, chovatel -zabaven
Orbis, Havant - zabaven
Majitelé těchto obchodů/ skladů se mohou přihlásit o svoje věci, vhozením svitku do schránky u císařského hradu, které jim po dohodě budou pod určenou pokutou vráceny.
Na sobotní osmou hodinu večerní svolávám na Ileren do pevnosti templářských rytířů k poradě arcimágy jednotlivých cechů, klik, klanů ,sekt a dalších andarijských spolků.
Bude se jednat v závažné věci, která ohrožuje celé naše společenství.
Poradu zahájí pan Yago Walldezz
Bořivoj, z Boží vůle rytíř Andarijský a rytíř Řádu Templářského
S velkou lítostí a žalem vám oznamuji, že dnes v pozdním večeru, opustil náš svět barbarský vůdce a vůdce Kmene Kulgur, Nakrul Axantur.
Podlehl vážné a dlouhodobé nemoci a nyní je u velkého Mrogrotha.
Ten, kdo se bude chtít rozloučit a vzdát čest tomuto velkému barbarovi, nechť se dostaví tuhle neděli ve dvě hodiny odpolední do sídla kmene Kulgur.
Dnešním dnem jsem rozhodl o vyhlášení bojové pohotovosti na území Ilerenského panství. Dal jsem otevřít městskou zbrojnici a tímto dávám na vědomí, že každý bojeschopný občan panství má od dnešního dne povinnost vyzbrojit se a být připraven k obraně města, dokud pohotovost trvá. Dále bylo na území panství ku dnešnímu dni vyhlášeno stanné právo. Veškeré zločiny a potyčky, včetně neuposlechnutí rozkazu a odmítnutí pomoci při obraně se od nynějška budou trestat velice tvrdě. Dále bych rád požádal všechny občany jiných měst, jakožto i ostatní lidi, elfy a barbary o pomoc při obraně města, bude-li třeba. Toto nařízení platí až do odvolání.
Wulfrick, z Boží vůle Maršál Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Dne 17. měsíce Av, se okolo dvacáté hodiny večerní před Ilerenskou tvrzí začali sjíždět přizvaní páni. Plán a cíl jejich schůzky byl jasný. Bylo nanejvýše nutné se sejít a poradit se, jakým způsobem bude dále postupováno v té nepříjemné, skřetí záležitosti.
Nejdříve přijeli elfové z Lewanských hvozdů, jmenovitě Rytíř Chane, Naladris Marschall a sličná elfská dívka Sylvanas. Ty ještě u vstupní brány dostihl další přijíždějící a to pan Walldezz. Nedlouho po něm přijel barbar Konrád a elf Attanon. Jako předposlední se dostavil nově zvolený starosta města Andorského Shangallar a nakonec zapisující Edmund Platfus. Ty všechny pozval do tvrze Rytíř Bořivoj.
Radili se nějakou dobu, shrnuli si skutečnosti, které mají spojitost s knihou a tajemným amuletem, jež nosí pan Macros. Snažili se přijít na kloub zejména tomu, jak kniha přivolává skřety a zejména tedy Murdoka. Přes počáteční spory, a nesmyslné nápady, které byli vyvráceny sotva byly proneseny se nakonec usnesli. Slečna Sylvanas si všimla, že kniha vydává jakýsi zvuk, je li to zpěv, či melodie, to jest sporné ale zvuk je to bezesporu. Byl to rytíř Bořivoj, kdo přišel s nápadem knihu nějakým způsobem odhlučnit, odstínit, chcete-li. Problém tedy spočíval v tom jak.
Netrvalo dlouho a pan Walldezz vstal a pronesl „Zvuk slyší zejména skřeti, pro nás je jen těžce slyšitelný. Je tedy jasné, že musíme využít skřetů k tomu, abychom knihu odstínili. Jak donutíme skřety ke spolupráci je věc druhá, Ale toto považuji za nejschůdnější cestu k námi vytyčenému cíli.“ Ostatní bez výjimky souhlasili, i když na výrazech jejich tváří bylo patrné, že se jim jakýkoli druh spolupráce se skřety příčí. Bylo tedy rozhodnuto, půjde se na lov, chytí se jeden skřetí šaman, odvede se do tvrze a tam bude mučen tak dlouho než začne spolupracovat.
Vstali tedy od stolu s tím, že se vydají na lov zmíněného skřeta. Ovšem všechny z nenadání, jako blesk z čistého nebe přepadla dřímota a všem se zdál tentýž sen. Byli na nějaké písčité zemi, možná ostrov, poloostrov a dost možná i pevnina ovšem kde to bylo, to nikdo nedokázal říci. Všude kolem bylo mnoho skřetů, avšak žádný si jich nevšiml, možná ani nevěděli, že se mezi nimi pohybují. Objevil se portál a z něho vystoupila bytost, sálala z ní magie silná, že takovou nikdo z přítomných dosud neviděl, ale bylo jasně patrné, že temná. Bytost si zavolala jednoho ze skřetů a na místě ho popravila, jediným slovem. Šla za dalším ze skřetů a vyptávala se to na knihu a na Murdoka. Skřet se třásl strachy a vykoktal ze sebe jen to, že knihu drží lidé a Murdoka zřejmě zabili. Bytost se rozzuřila, ale skřeta nechala naživu, dala mu rozkaz tak jasný, že se nedalo nepochopit, oč jí jde. Rozkaz zněl „Získej knihu a to za každou cenu!“. Bytost se otočila, odešla k portálu a zmizela. Všichni se probudili, tam kde usnuli, v Ilerenské tvrzi.
Diskutovali o tom, co se právě událo, když najednou zaslechli Shalangara „Podívejte se střílnami ven“. Skoro všichni se nahrnuli ke střílnám a mžourali do tmy směrem ke stavení, ve kterém je ukryta kniha, cosi se tam vznášelo. Tušili, že to nebude nic dobrého, tak se ozbrojeni vydali na ono místo. Co se tam vznášelo, byli temné víly, které doprovází knihu tam, kde se vyskytne. Pustili se tedy do nich, někdo magií, někdo mečem, jiný šípy, každý tak jak nejlépe umí. Netrvalo to dlouho a i poslední z bestií ležela mrtvá na zemi.
Bylo tedy nad slunce jasnější, že budou problémy. Sen, který se všem zdál, byl jasným znamením, že skřeti přijdou do Ilerenu a nebude jich jen pár.
Skupinka se rozdělila, elfové museli zpět do Lewanu, jejich povinnosti je volali a zbytek se vydal na lov, lov skřeta, který jim měl pomoci. Vydali se do nedaleké skřetí sluje s tím, že polapí jednoho z tamních šamanů. Nevedlo se jim zle, ovšem ani příliš dobře. Hrnuli se proti nim obrovské zástupy skřetů, bylo jich takové množství, že se šamani nedali polapit, ale pouze zabíjet. Než totiž někdo stačil vytáhnout lano, aby skřeta svázal, měl v zádech další 3 skřetí válečníky, kteří usilovali o jeho život. Lov tedy nedopadl dobře, sic hrdinové zlikvidovali nepřeberné množství těch zelených potvor, ale nepodařilo se jim zajmout ani jediného.
