Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
"Safrlot" povzdechl si muž. "Utekl mi". "Hledač jeden uhledanej, nenajezenej." Kdepak asi je?"Jen aby to nenarušilo konjunkci sfér". Ale je sám, stejně zhyne, tam jsou krutí, až moc civilizovaní. Thyris? .., v lese? ...
Pro narůstající problémy ve městech do odvolání upozorňuji na zpřísněné kontroly nošení zbraní.
Od tohoto okamžiku bude toto porušení zákona trestáno bez milosti a mírnosti jaké se doposud těm co se tak prohřešili hojně dostávalo!
Bořivoj z Boží vůle rytíř andarijský, rytíř řádu templářského
Odhodlaně zamířil k zakázanému sklepu. Zrovna se pohádal s vůdcem svého cechu a tak se rozhodl, že poruší všechna pravidla. Už od dob, kdy vstoupil do cechu, mu říkali, že tam nikdy nesmí vkročit. Ale to mu teď bylo jedno. Jemu, Kalboneovi nikdo nebude rozkazovat.Nyní pomalu sestupoval po schodech. Došel až na konec chodby a uviděl staré dřevěné dveře. Vzal za měděnou kliku, ale ta se utrhla a v ruce se mu rozpadla v prach. Pořádně se opřel do dveří, doufaje, že panty budou stejně kvalitní. A měl pravdu. Panty se rozpadly a dveře spadly na zem. Do nosu se mu vryl pach stáří. Ale neodradilo ho to a vstoupil do sklepa. Sklep nebyl na první pohled ničím zajímavý. Byl úplně prázdný, jen u zdi byla velká truhla. Přistoupil k ní a otevřel ji. Byl tu jen velký pytel a svitek. Vzal svitek a otevřel ho. Přivřel očí a nahlas četl: „Já kdysi chtěl zradit cech. Vytvořil jsem speciální kouzlo, které dokáže dělat klony. Celý cech byl skoro zničen, kdyby ovšem nepřišli spojenci ze země Andarie. Porazili mě a zahubili hlady v cele, na poslední chvíli jsem ukryl své dědictví. A ty, pokud máš v duši aspoň trochu zla a nenávisti k cechu, otevři pytel a pomocí věcí uvnitř znič nejdříve lid Andarijský. A pokud máš cech v lásce, BUĎ PROKLET!“ Kalboneux dočetl a otevřel pytel. Byl to luk, kompletní kroužková zbroj a široký meč, ovšem všechno tmavě modré. Oblékl si zbroj, vzal luk a meč a vydal se do přístavu na cestu do Andarie…
Mnohohlasný hovor se odráží od kamenných stěn jednacího sálu sídla andorského starosty.
Šum lesa, horská bystřina, hukot včelího úlu. Bořivoj mrskne fousem, zamrká, rozežene tak přicházející dřímotu. Tolik únavných dní a kolik jich ještě zbývá?
Přejede pohledem shromáždění a zastaví se na Shangallarovi. Souhlasně na sebe kývnou, debata může začít. Tentokrát snad kultivovaná, blýskne mu hlavou a mimoděk při tom sevře ruku v pěst.
V očích Santiaga de Miquel jde snadno vyčíst napětí a nejistotu, strach z toho jak se tihle lidé, které přišel žádat nemaje jiného důkazu o své pravdě nežli svých slov, rozhodnou.
Klidně ho mohou nechat i zabít. Nemá však jiné možnosti než riskovat. Myšlenky se mu honí hlavou, naděje, zoufalství, odhodlání, strach. To vše probíhá v člověku, když stojí na prahu velkého neznáma…
Unavení účastníci pomalu opouští vydýchaný sál. Soumrak přešel v temnou noc a chodby andorské pevnosti osvětlují jen skromné louče. Stíny odcházejících se míhají po stěnách jako duchové nešťastných nebožtíků. Znepokojení, odhodlání, či nejistota se zrcadlí v ohněm osvětlovaných tvářích.
Ta patřící Santiagovi je s jistotou plná naděje, jasně tak vypovídá o výsledku rokování. Ať je skutečným důvodem pro rozhodnutí, které dnes padlo cokoli, povedlo se mu tyhle lidi přesvědčit, dostat do pohybu. Ten s knírem jasně řekl, že důvod k tomu, že se andarijští vypraví do jeho ostrovního království a budou riskovat boj s nebezpečným protivníkem je zcela jiný nežli jeho touha po spravedlnosti a po tom co mu právem náleží avšak vedlejším efektem pro prince bude s jistotou to proč je přišel žádat, trůn, koruna a žezlo!
S jistotou? Ozvalo se tiše Santiagovi někde hluboko v nitru. A co ten, kterého nechali v půli jednání vyvést? Jeho řeč byla jasná praktická a vlastně nejvýhodnější pro andarijské…dostat z prince co nejvíc informací, provést invazi, dosadit vlastního protektora a celý rod, a šlechtu jeho milovaného království nechat popravit. Nasucho polkl, a rázuje k ubytovně na předměstí.
Starosta vyprovází Bořivoje ze svého sídla, šustot plášťů, vrzání zbrojí, těžké kroky se odráží od stěn.
„ Co nejdřív svoláme všechny kteří pojedou. Musíme zajistit co nejvíc lodí, rozhodneme o velení jednotlivým oddílům, vybereme lidi do skupiny která se pokusí dostat do paláce tajně.“ Shangallar zároveň se souhlasným zamručení odevírá vstupní bránu . „ Musíme taky zajistit dostatek stavebního materiálu, proviant, a další zásoby. Taky bychom tam mohli uvíznout na delší dobu, hlavně nic nenechat náhodě.“
Bořivoj odvazuje koně, plácá jeho bok, pak se vyhoupme na hřbet a s přitakáním pomalu odjíždí. „Takto učiníme, opatruj se a Bůh s tebou.“ Starosta sleduje do tmy se nořícího jezdce. „Dobrou noc rytíři.“
Vlny se rozbíjí o útesy... Chladná voda šplíchá na soustředěnou tvář muže za kormidlem... Pot stéká dělostřelci po tváři, když znovunabíjí dělo... Pamatujete si na to?
Kdejaký přístavní povaleč, mořský vlk nebo přístavní krysa ať nyní nastraží uši! Již tuto neděli v 5 hodin, až se bude slunce utápět v oceánu, přijďte a bojujte! Lodní bitvy budou vpravdě velkolepé - soutěžit budou tříčlenné posádky v duelech. Kdo zůstane nakonec je Žralok, ostatní ať sežerou ryby... Nepřijde Vám to dost? Jenom krvavá zábava je málo? Jste hamouni a držgrešle? Hej hej, nejlepší získá něco, co příjde jistě vhod každému kapitánovi! Vlastních věcí netřeba, vše, včetně munice a plavidla bude zapůjčeno na místě. Snad jenom 50 zlatých jako zápisné za celou posádku.
Tarkas hledá schopné bojovníky na post herolda. Podmínkou je umět dobře bojovat, chladnou hlavu a být obyvatel Tarkasu. Chceš-li zrovna ty ochránit město neváhej a přijď tuto sobotu na výběrové řízení okolo druhé hodiny odpolední kde se dozvíš více.
sepsala Starostka Gorlae Zilace
...Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že by mi mohli všichni uvěřit, že jsem následovník Felunského království, doufám, že jsem aspoň nějak přesvědčil starostu Shangallara, když jsem mu ukázal prsten s naším znakem. Pokud neseženu pomoc, tak to dopadne hodně špatně...ikdyž možná už dopadlo, ale nechci na to ani pomyslet..moje Marianna, nemůže být mrtvá...
