Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Boj v Ilerenu
Kámen Duše se rozpadl na prach. Zem před ilerenskými hradbami rozrytá od úmorného boje byla prosáklá krví válečníků a monster valících se v hordách z portálu.
Bojovníci se opět zformovali do šiku. Přes louku posetou mrtvolami se nesl řev oblud chystajících se k dalšímu výpadu. Nezřetelné obrysy jejich těl se míhaly v tetelícím se rudě žhnoucím astrálním průchodu.
Odhodlaní obránci pokryti blátem a krví, s potlučenou zbrojí, opřeni o své pavézy nabírali síly k dalšímu boji. Tiše se nesly přes potemnělou krajinu modlitby válečníků, snad budou vyslyšeny a dojdou vítězství. Kněží a jejich pomocníci, v tom krátkém okamžiku klidu odnášeli raněné.
Rytíř spolu kaplanem templářského řádu listují podivnou knihou a po očku sledují dění okolo do tmy zářícího portálu. Jeden z obránců ji vyhrabal mezi těly rozsekaných oblud. Je to vlastně vzkaz, podivný vzkaz, varování, vysvětlení a rada andarijským.
V tom potemněla magická brána, všichni úlevou vydechli, v krátké chvíli zcela zanikla.
Před ilerenskými branami boj skončil. A ze tmy, proti obráncům kráčí šedý stín s úsměvem na rtech přehlíží své spolubojovníky. „ Bylo to tak snadný.“
Rytíř k němu rázně kráčí. Bude pochvala, nebo trest? Co s člověkem, který neuposlechne rozkazu, na vlastní pěst riskuje ne jen svůj život ale i životy ostatních, co s ním, když mu jeho plán vyšel? Nejraději by tomu šťastlivci Bořivoj přebarvil mečem na plocho zadek na modro.
List Andarijským!
Věštby a varování říkají.Blíží se čas, kdy naše zem bude těžce zkoušena.
Pro tento nadcházející boj vzejde z našich řad věštbou, zkouškami a s pomocí Boží válečník, jež ponese zbroj a třímat bude mocnou zbraň. Tyto artefakty k nám z neznámého světa spolu se vzkazem, který bude předán do všech našich měst posílá „neznámý“ přítel.
Již se v našem císařství ukázalo několik částí zbroje, víme že jsou mezi vámi.
Žádáme všechny, aby stáli v jednotě s císařským stolcem a odevzdali tyto artefakty některému z rytířů.
Budou bezpečně uloženy na císařském hradě, přístupny na požádání k nahlédnutí. Do doby kdy jich bude třeba. Vyvoleným, který oblékne tuto zbroj a ponese mocnou zbraň bude ten nejschopnější z nás.
Kdo bude bránit císařské vůli, vystavuje se přísnému trestu
Bořivoj, z Boží vůle rytíř andarijský, rytíř řádu templu a chrámu šalamounova
Já Herndall Selvir oznamovat,že v pondělí dne dvacátého dne tohoto měsíce v osmá hodina večerní uspořádat v Imer souboj tváři v tvář.
Začátek pro ty co se nebát a přijít ukázat co umět být hodina před zahájením turnaje,zápísné činit deset žluťák.
Pro ty co se přijít podívat na zajmavá zápas statečných hrdinů být začátek v osmá hodina,vstupné činit pět žluťák.
Místo turnaje být upřesněno později.
Tímto oznamuji, že na dále neplatí vypsaní odměny na hlavy zbojníků jak tomu bylo podosud. Odměny budou vyplácet jen těm, kteří chytí a přivedou zbojníka.
Trošku opožděně tu máme výsledky z Lodní bitvy:
Na 1. místě se umístil černý tým ve složení Altair, Sigfried a Armagon zvaný Černí lidé, který se bez problémů dostal až do finále. Tento tým za odměnu dostal Návod na Dlouhou loď.
Na 2. místě se umístil fialový tým ve složení Ichigo, Trawex, Urwath zvaný Šidla. Tento tým dostal za odměnu 100% ze vstupného.
Další týmy, které se účastnili jsou:
Červený tým Ronald, Cithiel a Anshur de Honas zvaný Červená karkulka.
A růžový tým ve složení Shangallar, Tamir, Jarmila zvaný Dělová koule.
Jak už to bývá tak vyhrát bohužel může jenom jeden. Ale hlavy vzhůru v příštím turnaji si to můžete vynahradit.
Sláva vítězům, čest poraženým.
Pořadatelé: Pirát Sandres, Mořský vlk Dyzzi a Admirál Ruff zvaný růžová bačkora.
"Safrlot" povzdechl si muž. "Utekl mi". "Hledač jeden uhledanej, nenajezenej." Kdepak asi je?"Jen aby to nenarušilo konjunkci sfér". Ale je sám, stejně zhyne, tam jsou krutí, až moc civilizovaní. Thyris? .., v lese? ...
Pro narůstající problémy ve městech do odvolání upozorňuji na zpřísněné kontroly nošení zbraní.
Od tohoto okamžiku bude toto porušení zákona trestáno bez milosti a mírnosti jaké se doposud těm co se tak prohřešili hojně dostávalo!
Bořivoj z Boží vůle rytíř andarijský, rytíř řádu templářského
Odhodlaně zamířil k zakázanému sklepu. Zrovna se pohádal s vůdcem svého cechu a tak se rozhodl, že poruší všechna pravidla. Už od dob, kdy vstoupil do cechu, mu říkali, že tam nikdy nesmí vkročit. Ale to mu teď bylo jedno. Jemu, Kalboneovi nikdo nebude rozkazovat.Nyní pomalu sestupoval po schodech. Došel až na konec chodby a uviděl staré dřevěné dveře. Vzal za měděnou kliku, ale ta se utrhla a v ruce se mu rozpadla v prach. Pořádně se opřel do dveří, doufaje, že panty budou stejně kvalitní. A měl pravdu. Panty se rozpadly a dveře spadly na zem. Do nosu se mu vryl pach stáří. Ale neodradilo ho to a vstoupil do sklepa. Sklep nebyl na první pohled ničím zajímavý. Byl úplně prázdný, jen u zdi byla velká truhla. Přistoupil k ní a otevřel ji. Byl tu jen velký pytel a svitek. Vzal svitek a otevřel ho. Přivřel očí a nahlas četl: „Já kdysi chtěl zradit cech. Vytvořil jsem speciální kouzlo, které dokáže dělat klony. Celý cech byl skoro zničen, kdyby ovšem nepřišli spojenci ze země Andarie. Porazili mě a zahubili hlady v cele, na poslední chvíli jsem ukryl své dědictví. A ty, pokud máš v duši aspoň trochu zla a nenávisti k cechu, otevři pytel a pomocí věcí uvnitř znič nejdříve lid Andarijský. A pokud máš cech v lásce, BUĎ PROKLET!“ Kalboneux dočetl a otevřel pytel. Byl to luk, kompletní kroužková zbroj a široký meč, ovšem všechno tmavě modré. Oblékl si zbroj, vzal luk a meč a vydal se do přístavu na cestu do Andarie…
Mnohohlasný hovor se odráží od kamenných stěn jednacího sálu sídla andorského starosty.
Šum lesa, horská bystřina, hukot včelího úlu. Bořivoj mrskne fousem, zamrká, rozežene tak přicházející dřímotu. Tolik únavných dní a kolik jich ještě zbývá?
Přejede pohledem shromáždění a zastaví se na Shangallarovi. Souhlasně na sebe kývnou, debata může začít. Tentokrát snad kultivovaná, blýskne mu hlavou a mimoděk při tom sevře ruku v pěst.
V očích Santiaga de Miquel jde snadno vyčíst napětí a nejistotu, strach z toho jak se tihle lidé, které přišel žádat nemaje jiného důkazu o své pravdě nežli svých slov, rozhodnou.
Klidně ho mohou nechat i zabít. Nemá však jiné možnosti než riskovat. Myšlenky se mu honí hlavou, naděje, zoufalství, odhodlání, strach. To vše probíhá v člověku, když stojí na prahu velkého neznáma…
Unavení účastníci pomalu opouští vydýchaný sál. Soumrak přešel v temnou noc a chodby andorské pevnosti osvětlují jen skromné louče. Stíny odcházejících se míhají po stěnách jako duchové nešťastných nebožtíků. Znepokojení, odhodlání, či nejistota se zrcadlí v ohněm osvětlovaných tvářích.
Ta patřící Santiagovi je s jistotou plná naděje, jasně tak vypovídá o výsledku rokování. Ať je skutečným důvodem pro rozhodnutí, které dnes padlo cokoli, povedlo se mu tyhle lidi přesvědčit, dostat do pohybu. Ten s knírem jasně řekl, že důvod k tomu, že se andarijští vypraví do jeho ostrovního království a budou riskovat boj s nebezpečným protivníkem je zcela jiný nežli jeho touha po spravedlnosti a po tom co mu právem náleží avšak vedlejším efektem pro prince bude s jistotou to proč je přišel žádat, trůn, koruna a žezlo!
S jistotou? Ozvalo se tiše Santiagovi někde hluboko v nitru. A co ten, kterého nechali v půli jednání vyvést? Jeho řeč byla jasná praktická a vlastně nejvýhodnější pro andarijské…dostat z prince co nejvíc informací, provést invazi, dosadit vlastního protektora a celý rod, a šlechtu jeho milovaného království nechat popravit. Nasucho polkl, a rázuje k ubytovně na předměstí.
Starosta vyprovází Bořivoje ze svého sídla, šustot plášťů, vrzání zbrojí, těžké kroky se odráží od stěn.
„ Co nejdřív svoláme všechny kteří pojedou. Musíme zajistit co nejvíc lodí, rozhodneme o velení jednotlivým oddílům, vybereme lidi do skupiny která se pokusí dostat do paláce tajně.“ Shangallar zároveň se souhlasným zamručení odevírá vstupní bránu . „ Musíme taky zajistit dostatek stavebního materiálu, proviant, a další zásoby. Taky bychom tam mohli uvíznout na delší dobu, hlavně nic nenechat náhodě.“
Bořivoj odvazuje koně, plácá jeho bok, pak se vyhoupme na hřbet a s přitakáním pomalu odjíždí. „Takto učiníme, opatruj se a Bůh s tebou.“ Starosta sleduje do tmy se nořícího jezdce. „Dobrou noc rytíři.“
