Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Menel Sanga vyhlašuje již deváté Lewanské městské dostihy!
Sraz účastníků: neděle 14.11. o sedmé hodině večerní na Lewanském náměstí u městského portálu.
Začátek dostihu se bude konat o půl osmé.
Trasa dostihů vám bude předvedena těsně před závodem.
Zápisné ve výši 10 zlatek se bude vybírat na místě a je možné ho splatit i v naturáliích:
330 polen, 330 pírek nebo 45 prutu železa
Vítěz závodu obdrží 40 % zlatých z vybraného vstupného (v případě naturálií dostane ekvivalentní počet zlaťáků) a obyčejného koně z chovu Menel Sangy. Navíc bude jeho jméno vryto na Lewanský dostihový pohár, který je možné spatřit na Lewanském náměstí.
Druhé místo v závodu bude oceněno 20 % z vybraného vstupného.
Pokud nevlastníte koně, tak vám bude na dobu závodu zapůjčen ze stájí Menel Sangy. Poplatek za zapůjčení je 2 zlatky (nebo 60 polen, 60 pírek nebo 10 železných prutů).
„Už dlhšiu dobu vidieť nad zemou divný mesiac. Kto vie či to má niečo spoločné z tým že sopka zase začala chrliť oheň. Jedno je ale isté. Príliv a odliv v mori je oveľa silnejší ako za posledných niekoľko rokov. Rybári v okolí hlásia že je menej rýb ako obvykle. Asi ich tá voda niekam odplavila. Musíme ďalej pozorovať čo sa deje na oblohe a vode.“ Muž odložil pero a vstal, aby zatvoril okno, cez ktoré začalo pomaly do izby fúkať. Vietor z posledných síl rozfúkal zvitky, ktoré boli rozložené na stole. Muž inštinktívne skočil a začal ich zbierať. Pohľad mu spočinul na jednej strane na ktorej bolo zápis z pred pár dní. „dnes sa nám uľavilo. Zemetrasenie ktoré sme mali v meste bolo oveľa silnejšie ako v posledných dňoch. Ako vždy aj dnes zo sopky vyletelo niekoľko kameňov. Našťastie preleteli ponad mesto a dopadli ďaleko do mora. Ešte dobrú chvíľu bolo vidieť oblak pary, ktorá sa vznášala nad miestom kam spŕška lávy a horúcich kameňov dopadla.“ Muž uložil zvitky znova na stôl a začal ich ukladať podľa času v ktorom boli zaznamenané. Ešte ani neskončil, keď sa okno zase otvorilo a vietor sfúkol sviečku, ktorá bola jediným svetlom v celej miestnosti. Keď trochu vietor ustal, muž vstal a prešiel k oknu aby ho zatvoril a tento krát aj poriadne zaistil. Pohľad mu padol na more, ktoré bolo posiate množstvom malých svetielok. „Čo to len môže byť?“ opýtal sa sám seba. Svetielka sa pomaly pohybovali smerom k blízkej pláži. Podchvíľou niektoré zmizli, aby sa objavili ďalšie niekde inde. Príroda stíchla. Také ticho ako keď sa blíži niečo zvláštne. Muž rýchlo zatvoril okno, obliekol si kabát, zobral lampáš a vyšiel pozrieť von. Dotieravý hmyz začal lietať okolo svetla, ale muž sa nedozvedel nič nové. Tie malé zvláštne svetielka boli príliš ďaleko, aby sa dalo zistiť čo to vlastne je. Vrátil sa preto domov, poriadne zabezpečil dvere a unavený si vliezol do postele.
Během příštího týdne proběhne losování o prodloužení jednoho z lewanských obytných nájmů o týden. Do losování budou automaticky zahrnuty všechny nájmy občanů Lewanu, kteří nemají žádné dluhy vůči městu a nejsou členy Menel Sangy. Město tímto chce alespoň trochu odměnit občany, kteří pravidelně naše symbolické daně platí.
Před dvěma dny byl v Královském městě opraven tamní kostel, který byl poškozen spolkem zvaným Černá ruka. Ohořelé pozůstatky tohoto svatého místa opravila skupina dobrovolníků pod vedením řemeslníka jménem Jindra. Prostředky na opravu byly poskytnuty městem Andor. Všem velice děkuji za příjemnou spolupráci a dobře odvedenou práci. Snad se zrak boha opět upne k tomuto místu.
Thyriský portál a most, které byly poškozeny při ničivém požáru, jsou opět plně funční. Naše poděkování patří všem, kteří se na opravě podíleli, zejména panu Jindrovi, který, ač není občanem Thyrisu, odvedl největší kus práce a spolu s pány Berechem a Deneradem starý most rozebrali a na jeho místě vystavěli zbrusu nový. Jménem všech občanů ale i návštěvníků Thyrisu jim děkuji.
Nad mořem se pomalu smrákalo, temnota pronikala i do podpalubí, kde s ní světlovlasý muž bojoval pouze několika malými plamínky svící. Stejně jako každý večer, i nyní seděl u svého deníku a zapisoval vše, co se ten den událo. Jak sám říkal, jeden nikdy neví, kdy se nevrátí. A kdyby se nevrátil, jeho následovník by měl alespoň informace, které tak dlouho schraňoval.
... Po krátké době jsem opět vystoupil na břeh. Nejdříve jsem prošel Andor, stejně jako minule nikde nikdo nebyl, jen potulující se hubený kůň. Šel jsem tedy k portálu a vyrazil do dalších měst. V Havantu jsem zahlédl snad nějakého kováře, odkázal mě do jakési obory, kde však nikdo nebyl. Ale i to považuji za úspěch, alespoň vím, kde hledat. Dále jsem vyrazil do lesního města, Lewanu. Měl jsem štěstí a byl jsem odkázán na sídlo nějaké místní skupiny, Menel Sanga. Dokonce mi i otevřeli a jeden elf se se mnou i bavil o mém poslání. Projevil snahu mi pomoci, a proto jsem mu předal svitek s popisem pana de Miquel. Další mé kroky vedly opět do Andoru, kde jsem u portálu zahlédl dva muže, přesněji muže a elfa, kteří na první pohled působili jako nějaké osoby významného postavení. Toto přesvědčení se potvrdilo, když jsem zaslechl muže zvoucího elfa na císařský hrad. Rozhodl jsem se počkat a doufal jsem, že oba brzy vyjdou z kamenných zdí sídla panovnice. Téměř jsem svou snahu vzdal, když se objevil jeden z nich. Měl jsem štěstí a byl velmi ochoten se mnou hovořit. Ukázalo se, že jde o rytíře Templu i Andarijského císařstvi, sira Bořivoje. Zdá se, že o panu de Miquel ví mnohé, avšak není si jistý, zda jsem důvěryhodný. Rozumím mu, neutralita mu velí nestát na ani jedné straně. Věci se začínají obracet k lepšímu rychleji, než jsem čekal. Snad brzy naleznu pana de Miquel a odvezu ho tam, kam patří.
Dnes Alessandro nechvátal. Byl spokojený, začínal se před ním rýsovat konec jeho poslání a návrat domů. Ještě jednou s úsměvem na tváři pročetl svůj zápis, zaklapl deník a pomalu vyšel na palubu, nad níž již začaly svítit hvězdy. Zadíval se směrem k pevnině a na tváři se mu mihl zamyšlený výraz.
Do konce příštího týdne je možnost využít nabídky prodloužení svého obytného nájmu v Lewanu o týden zaplacením nájemní částky dřevem.
Výkupní cena polena je 2md/kus. (Tedy za každý zlatý nájemného je to 350 polen za týden).
Prodloužení proběhne na konci příštího týdne. Je třeba mít nájem pronajatý a pytel, se dřevem a svitkem se jménem nájemníka a číslem nájmu, vhodit do schránky u sídla starosty, popřípadě předat správci města.
Pokud by měl někdo zájem o dlouhodobější platbu surovinami, je možné navštívit zástupce města pro projednání situace.
Krčma sa pomaly vyprázdnila. Nikto nešiel zisťovať čo sa stalo, čo to bol za zvláštny tieň. Radšej išli každý svojou cestou domov. Nikto? Nie. Gaylen bola príliš zvedavá aby zostala sedieť doma. Zbalila to najnutnejšie a vyrazila do pohoria Uruth. Tam je predsa jediná aktívna sopka v tejto zemi. O žiadnej ďalšej nevedela. Do batohu si hodila kusy mäsa. Dobre si pamätala na poslednú návštevu toho pohoria. Vtedy sa jej podarilo uniknúť smrti len o málinko. Harpye ktoré tam sídlia sú nebezpečné. Vedela však čo na ne platí. Hodiť kus mäsa a má chvíľu na to aby prebehla okolo nich, zatiaľ čo sa ony budú byť o to ktorá z nich si ukradne najväčší kus.
Cesta k sopke jej netrvala ani tak dlho ako očakávala. Kôň dobre poznal les a vôbec mu nevadila tma, ktorá naplnila zem. Hodina už pokročila. Všetky poctivé bytosti už ležia v posteli. A tie nepoctivé sa jej radšej budú vyhýbať.
Harpye stále nespali. „Kto vie či tie potvory niekedy zatvoria oči.“ Pomyslela si Gaylen a rukou vybrala kus mäsa z batohu. Silno sa zahnala a kus mäsa preletel krásnym oblúkom ďaleko od miesta kde stála. Škrekot vždy hladných harpyí naplnil vzduch, keď sa rozbehli na miesto kam dopadlo mäso. Gaylen nečakala. Dobre vedela že táto výhoda nebude trvať dlho a harpye budú hľadať miesto odkiaľ mäso priletelo. To by bol jej koniec, alebo aspoň koniec jej plánu zistiť čo je vlastne pravdy na legende o tom ohnivom mužovi.
Keď prišla až k sopke čakalo ju prekvapenie. „Teda mohla som počítať s tým že po toľkých otrasoch sa nebude dať dostať do nej“ zamrmrala si pod nos. Zem ako by chcela potvrdiť jej slová sa jemne zatriasla a Gaylen len tesne uskočila pred padajúcim kamením. Jej pohľad spočinul na postave, ktorá stála neďaleko. Niečo také v živote nevidela. Legenda je asi pravdivá. Ona to však už asi nikomu nepovie. Ohnivý mužíček zašepkal kúzelnú formulu a vedľa Gaylen vyrástol zo zeme lávový golem. Nie jeden, dvaja, traja ... nestíhala ich ani počítať. Gaylen rýchlo vytiahla meč a pokúsila sa brániť. Boj však trval len krátko. Proti takej presile nemala šancu. Nebolo ani kam ujsť. Podarilo sa jej jedného poraziť, kým jej ďalší dal ranu po hlave a ona upadla do bezvedomia. Viac sa neprebrala. Harpye poletovali v okolí, ale ku golemom sa báli priblížiť.
„Tak a to je len začiatok mojej pomsty“ povedal ohnivý muž a zmizol v sopke.
