Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Seděla na bílém koni, světlé vlasy svázané na temeni. Snad nikdo neviděl jak sevřené měla čelisti, ani jak pevně držela svou hůl. Sledovala z dálky zhmotněné elementy, které povolala na most. Byli však příliš slabí - proti takové přesile neměli šanci. A to byl jen předvoj karavany. Jakmile začali padat a jeden z válečníků přejel most, zamumlala krátké zaklínadlo a přenesla se k Havantu. Potřebovala se karavaně dostat do zad, potřebovala vědět, co je nákladem. Zdroj mluvil o tom, že to je určitě důležité. Hnala koně lesem podél cesty dokud nezahlédla postavy. Bylo jich tolik, že ani neviděla nákladní zvířata. Dvacet? Třicet? Lesem předjela karavanu a začala kouzlit kamennou zeď, ale vyrušil ji mág v rudé róbě. Zaklela a zmizela mezi stromy. Pekelná brána! To je mnohem lepší nápad. Vyvolala dvě, ale měla pocit, že ta hromada ochránců její démony zahnala jak otravné šváby. Neměla šanci. Ještě chvíli je sledovala, jednou ji muž na koni téměř dohnal, ale unikla. Runa ji dovedla domů, k věži na ostrově, kde potřebovala vymyslet nový, lepší plán...
Blondýnka upila z poháru víno a usmála se. Dnešek byl skvělý! Konečně našla tu správnou přísadu. Konečně zkamenění vydrželo tak dlouho jak potřebovala a možná déle. Konečně udělala pokrok. Odložila pohár vína a začala si mezi prsty točit křišťálovou koulí, kde byla vidět socha na předměstí Thyrisu. S úsměvem udělala druhou rukou rychlé gesto a obraz se změnil na Havant. Sochy ženy a válečníka stály nedaleko od sebe. Dalším gestem obraz zrušila, odložila kouli a znovu pozvedla pohár vína. Po chvíli se zvedla a do druhé ruky vzala zelenkavou tuniku. Pomalu vyšla až na střechu věže, kde si tuniku přehodila přes ramena. Pozvedla pohár směrem k Andoru a šeptla.
"Na tebe, stará přítelkyně... Snad tě již brzy znovu navštívím."
Přihlášeni na post Havantského herolda jsou: pan Malagant, pan Seltyr Evelor, pan Greg Wart, slečna Maria Trastévere a slečna Melaroccina. Pokud jejich zájem nadále přetrvává, nechť se dostaví dne 6. tohoto měsíce o sedmé hodině večerní k sídlu starosty.
Pro velký úspěch dnešní akce, jsem se rozhodl, že příští týden nebo za čtrnáct dní se bude tato akce opakovat.
Pokud chcete pomoci s organizování nebo máte nějaký vlastní nápad na jednoduchou soutěž pro všechny, zanechte prosím své jméno v poštovní schránce vedle Thyrisské banky. Čím více lidí se přihlásí, tím spíše se můžete dočkat opakování této akce.
Zároveň vyzývám všechny, kteří mají zájem výhodnější podmínky v Thyrisu - jako je třeba levnější pronájem, vlastní důlní šachta nebo její zlevnění - že se o tyto výhody mohou zasloužit poskytnutím odměn pro výherce i organizátory. Možné je darovat i dražší předměty, cena předmětu bude úměrná odměně kterou od města získáte.
Pokud máte zájem o nabídnutí svých věcí k prodeji v jednom s Thyrisských stánků, bylo by dobré si stánek předem závazně zarezervovat.
Světlovláska lehce poplácala koně po krku, když z něj seskočila. Po dvou schodech vyběhla do věže a sehnula se nad nádobou s průzračně čistou vodou. Dvěma slovy a rychlým gestem změnila svůj odraz na hladině v obraz Havantu. Otravná žena kousek od portálu, ztuhlá jak žulová socha. Mužík kousek dál, stejně jako válečník ve zlaté zbroji - stejně ztuhlí. Na tváři dívky se rozzářil úsměv. Ten však byl rychle vystřídán hněvem, když otravná žena pohla ztuhlými ústy a ohnula ruku v níž držela svíci. Kouzlo trvalo dlouho, ale ještě ne dostatečně dlouho. Nebylo dost silné. To musí změnit. Světlovláska vztekle pleskla rukou do hladiny a obraz se rozplynul. Její šťastný objev teprve musí přijít.
Vrchní šaman kmene Klah koukl na kus vydělané kůže pokrytý rozličnými znaky. Stručné hlášení mu sdělilo co už beztak věděl. Invaze do Thyrisu se nepovedla
Hraběnku vzbudilo šedivé světlo procházející skrze okno. „Věrný?!“ Než si její oči stačily zvyknout na světlo, už stál u ní a díval se do země. „Najdi jiný dům, necítím se tu dobře.“, tiše pronesla „A zameť všechny stopy.“ Sledovala, jak odchází splnit její přání. Poté pomalu vstala a začetla se do své knihy.
Měsíc rozlil své světlo po okolní krajině. Sluha ji přes ramena přehodil plášť, zakouzlil kouzlo a vydali se s cennými věcmi na cestu.
Urostlý válečník s čírem na hlavě přejel očima tabulku na zdi na andorském hřbitově. Zlochtěj, co to být za jméno...
Zachvěl se, chlupy na jeho krku se naježily, přestože byl zvyklý na mnohem větší mráz. Když se otočil, všiml si postavy před sebou a hned se ohnal zbraní. Zaklel, když zbraň jen prošla nehmotnou postavou. Snažil se ji zahnat, ale po chvíli ho postava doslova obklopila. Prostoupila jím a chlad se rozprostřel jeho tělem. Začal se třást a padl na zem, jeho tvář zbledla, získala mrtvolně bledou barvu. Po chvíli se zvedl, měl podivný pocit, ale postava byla pryč - to ho trochu uklidnilo. Vzal koně a nejistým krokem vyrazil do Andoru. Nikdo si ho však v městě císařském nevšímal, chlad ho dohnal na jih, do Thyrisu. Tam narazil na elfa. Elfa milého, přátelského, avšak zároveň nepříliš chápavého pro prudké změny nálad a divné řeči. Snad také zaslechl ten hlas v barbarově hlavě, snad hřímal tak hlasitě. Možná ale jen nesnesl pohled na krev, po které tak toužila barbarova duše! Avšak ta krev stékající po bílé srsti koně vypadala dokonale. Snad ten pohled dokonal proměnu, snad probudil tu touhu a uvědomění si jména. Tchort! Já jsem Tchort! hřměl barbar, mávajíc halapartnou na elfa, přestože si ještě nedávno říkal Toug.
Touha po krvi ho hnala. Andor, Havant a zpět do Thyru. Vůně člověka ho přitáhla do chrámu, ale člověk nevoněl sladce, jen informaci dal užitečnou. Tarkas, Andor, Havant a opět Tarkas. Tak se dozvěděl, že sladkou krev má kdokoli považovaný svou rasou za mladého. Havant. A opět elf z Thyrisu. Touha po krvi už byla příliš silná. Nebo snad síla vůle barbara až příliš slabá? Zaútočil a jeho zbraň ochutnala elfovu krev. Někdo však elfovi přišel na pomoc a barbar klesl k zemi, jeho tělo křehké jak pergamen. Tchort byl rozčilen. Poprvé zažil senzaci z vlastního těla a někdo mu ji bere tak brzy! Ochutná je. Avšak jejich magie byla silná. Dvakrát se Tchort rozplynul a dvakrát znovu zaútočil, ale nakonec i jeho nehmotné tělo podlehlo spojeným silám těch dvou. Zjistí někdo, kdo byl ten barbar a co se mu stalo? Měl nějaké blízké, kteří by plakali pro jeho smrt?
