Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Tímto žádám všechny návštěvníky města Havant a jejich obyvatel, aby své koně uvazovali jedině u žlabů nebo veřejných kůlů u banky, co jsou k tomu určeny. Uvázané koně na nesprávném místě budou odvedeni do městské stáje, kde budou přiděleni městu, pokud si je majitel, za cenu ustájení, nevyzvedne.
Na vědomost se dává, že dnešním dnem byl jmenován do funkce andorského soudce pan Erastes, nechť jsou jeho kroky spravedlivé.
Další věcí je nová vyhláška o parkování koní za portálem v androském I. dole. Kůň může být v dole pouze za podmínek, je-li tam s ním i majitel, jestli tam majitel není, kůň nesmí stát za portálem. Bude-li tam spatřen nějaký kůň bez majitele od 3.4.2011, bude zabaven.
Podepsána starostka Andoru Nialith
Dnešním dnem byl zvolen nový herold našeho města. Stal se jím pan Seltyr Evelor. Přeji mu hodně štěstí v nové funkci a doufám, že s Heroldem Liquidem budou ochraňovat město, jako tomu bylo doposud.
Chlad, sníh, led, to bylo přesně to, co vajíčkům prospívalo, dařilo se jim skvěle, během několika málo dní se vylíhla první z nich. První generace…
Tvorové prozkoumávali okolí, voda byla všude, všude okolo nich, kam až jejich oči dohlédly. Narazili i na pár tvorů, tvorů, které neznali. Například středně velkou, hnědou potvoru se čtyřma nohama a divnými rohy, také malé něco s peřím co vydává divné krákavé zvuky. Ani jeden z těch tvorů se nechoval útočně, ani jeden nepředstavoval nebezpečí.
Ovšem narazili i na tvory, co pro ně znamenali ohrožení, každý z těch tvorů vypadal jinak a stejně si byli podobní. Všichni byli zhruba stejně velcí, měli dvě nohy, někteří byli schovaní v lesklých krunýřích a máchali nějakými sekáči, jiní pobíhali v jakýchsi barevných látkách s klacky v rukou a kouzlili. Tyhle potvory sami o sobě nebyly až tak nebezpečné, ale bylo jich hodně.
První setkání bylo krvavé, obrovské ztráty na obou stranách. Ovšem dvounozí jakoby neubývali, byl jich nespočet, po dlouhých bojích o pozice donutili tvory ustoupit a schovat se. Schovat se tam, kde jim bylo tak dobře…
Stvoření se množila velmi rychle, bylo to jejich přirozeností. Kombinace jejich neskutečně rychlého množení a neobyčejné agresivity byla předzvěstí zlých časů…
Netrvalo dlouho a tvorů bylo tolik, že cokoli živého vnímalo jejich sílu a nebezpečí, které vyjadřovali. Jakoby existovala jistá hranice, za kterou se nic živého nevydá, neviditelná hranice znamenající rozdíl mezi životem a jistou smrtí…
Bylo k večeru, nebe vymetené, nádherný den. Kvido zrovna poklízel okolo ovčárny, když okolo šel jeden z Andorských řemeslníků, celý špinavý chudák byl, ještě aby ne, po celodenní práci v dole. Kvido mu nabídl něco malého k jídlu a pití, ne každý den jde okolo někdo, s kým by mohl prohodit pár vět.
Diskutovali o dění ve světě, o počasí, o různých novinkách, a nějakým způsobem se dostali k nemocem. Řemeslník se zmínil, že je poslední dobou stále unavený, něco na něj prý leze. Kvido vykulil oči a povídá No vidíte, to sem se byl takhle projít, vokouknout kolik se toho změnilo vod doby, co sem lidem ukázal, jak se stavěj ovčárny. No moc toho není, ale ovce se mi zdají nějaký divný, jako by na ně lezla nějaká nemoc hlavně u větších stád, tam kde bylo pár oveček jako by nic. To sou ale celý ty ohrady tady a podmínky, ve kterých ovce žijou, to v ovčárnách je ovečkám hej.
Řemeslník okamžitě zpozorněl, uvědomil si, že jeho bratr má něco málo oveček kolik oveček si myslíte, že je bezpečné chovat? Brácha nějaký má a ony živí celou jeho rodinu. Kvido mávnul rukou a říká nu já Vám nevím, ale stádu většímu jak 10 hlav bych šance věru nedával. Řemeslník poděkoval za pohoštění, rychle si posbíral svoje věci, odvázal koně a zmizel v lese směrem do Andoru. Kvido už jen do prázdného lesa volal, že napsal pár nových návodů tak ať se bratr zastaví.
Plameny již dávno nehořely jasně, spíše jen trochu dýmu naplňovalo podzemní místnost. Možná by úplně zemřely, kdyby v podlaze nebyla prasklina. Prasklina plná prachu staletí a pavučin. Pomalu se škvařila a vedla oheň hlouběji, pod podlahu, pod něco, co připomínalo sluneční hodiny. Pach spálených pavučin by udeřil do nosu každého návštěvníka, ale nikdo tam nebyl. Nikdo nevěděl o ohni pod podlahou. Trvalo to dlouhé týdny, ale pavučin a prachu bylo snad nekonečné množství. Teplo sálalo z podlahy knihovny a zahřívalo vše, včetně hodin. Najednou, snad když dost pavučin dohořelo, z hodin zmizel veškerý mat a špína let, zaleskly se a cvaklo v nich. Ten neobyčejný zvuk přilákal krysu, malého zvědavého tvora. Začala očichávat hodiny, po chvíli si stoupla na zadní nohy, aby viděla blíž. Dotkla se jich přední packou... a zmizela.
Daleko od toho místa, na mrazivém severu, se z ničeho nic zjevil tvor. Množství jeho očí sledovalo okolní krajinu pátravým pohledem, sníh se mu líbil. Měl rád vodu a na tom, že byla zmrzlá, mu pramálo záleželo. Vydal se ke skalám a začal klást vajíčka. Věděl, že potomkům se zde bude dařit. Bude se jim dařit lépe, než tam odkud přišel a tam, kam se brzy vrátí. Jeho čas nastal brzy, ale základy nové generace stihl položit. A zmizel.
Krysa se zjevila v podzemní knihovně, očka měla vytřeštěná, ale v tlamě držela kus nahnilého masa. Vrátila se z hostiny. To bylo něco, o co se musela podělit se svými družkami. Odběhla do jednoho polorozpadlého domu, vyhnula se pavoukům a tichým pískáním předala svou zprávu. Hostina čeká. Příště se hodin nedotkla sama, dotklo se jich šest. A na severu se zjevilo šest tvorů. Byli jinak velcí než ti předchozí, ale jedna věc je s nimi spojovala – měli rádi vodu v jakémkoli skupenství. Přibylo vajíček. I kdyby krysy svůj výlet na hostinu neopakovaly, další generace se zrodí a budou se dál množit. Jakou rychlostí? Kdo ví... Ale jedno je jasné, tam na severu se něco děje...
Dnes, 28. dne třetího měsíce, se bude konat poslední turnaj oslav svátku osvobození Lewanu a to Jízda na čas. Trať je připravena, je stejná jako byl včerejší městský dostih, tedy okruh mezi Lewanskou knihovnou a stájemi.
Turnaj započne o půl osmé večer, přihlásit se bude možné na Lewanském náměstí od sedmi hodin. O přípádném posunu budou informovat naši trubači. Zápisné bude činit 5 zlatých, ovšem pokud nejste dostatečně majetní a chcete si zazávodit třeba i se zapůjčeným koněm, přijďte také a na zápisném se domluvíme.
Jako i v bitvě, někdy je třeba rychlý kůň, aby jste zachránili co je třeba, aby jste ujeli pronásledovateli. Příjďte si vyzkoušet své schopnosti rychlé jízdy v nepříjemném terénu!
Aran Finwes král Lewanu
Její Císařská milost Kilias se rozhodla oživit svůj chov novou krví. Proto dnešního dne o šesté hodině večerní vyšle svého věrného podkoního Kryštofa Kladiva na náměstí císařského města. Zde bude až do osmé hodiny večerní vyměňovat koně v poměru devět k jednému z lepšího chovu.
