Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Paprsky slunce pronikly úzkým oknem do tiché věže. Nic se nepohnulo, snad až na tenkou pokrývku kryjící spící dívku. Zlaté vlasy byly rozprostřené kolem hlavy jako svatozář. Nebylo divu, že spala tak dlouho, dnešní noc ji vyčerpala...
Zamilovala si tohle město. Nikdo na ni nepokřikoval, nikdo ji zde neznal. Od minulé příhody v Andoru byla celkově opatrnější - ne že by se císařskému městu zcela vyhýbala, ale volila lepší převleky. Zde je mohla odložit. Zde mohla obchodovat. A dnešní obchod ji sice stál nemalé peníze, ale už si nemusí dělat starosti s materiálem. Ten obchod ji stál i část dědictví, ale k čemu je dědictví polozapomenutého rodu. Objemný vak s materiálem chrastil s každým jejím krokem, proto hned jak vyšla z bran města a zmizela za prvními stromy, nechala se přenést magií do své věže.
Nad věží se přehnal mrak a na chvíli zakryl slunce. Když se znovu vynořilo, osvítilo polorozsypaný vak na střeše věže. Vak, ze kterého vypadlo několik kostí - snad lidská stehenní, vlčí žebro, gorilí lebka...
Zlatovláska proklouzla ztemnělými uličkami Andoru až k bráně, kde minule došlo k incidentu. Naučila se předstírat to, co není. Za rohem zmizela dívka v róbě, zpoza rohu vykulhala shrbená rozcuchaná žena, kterou každý raději přehlédne. Prošla branou k vězení a vydala se k farmám. Musí najít zbrojíře. Zanedlouho stála u domu s modrými vlajkami, zase narovnaná a sebevědomá. Usmála se na toho, kdo jí otevřel a on dovedl kováře. Dohodli se. Zítra, nejdéle pozítří bude mít svou objednávku hotovou.
Spící dívka krátce zasténala a převalila se na druhý bok. Odhalila čerstvou jizvu na zápěstí se stopami zaschlé krve. Paprsky slunce již téměř dosahovaly na její postel.
Jen úzký srpek měsíce osvětloval zemi. Klečela na střeše veže uprostřed obrazce. Její tělo pokrývala jen tenká róba, lehce se chvěla zimou. Potřebovala pomoc. Velkou pomoc. Pomoc, kterou nemůže žádat od člověka. Stříbřité ostří se zalesklo v ruce, když začala mumlat zaklínadlo. Otevřela své žíly a do stříbrné misky chytala svou vlastní krev. Naplnila ji, cítila svou slabost, ale její magie jí pomohla, stejně jako vždy. Její magie ji nikdy nezradila. Rána se zacelila a přestala krvácet. Odložila nůž a obě své ruce napřáhla nad misku. Začala odříkávat zaklínadlo, krev v misce začínala pomalu vřít a vypařovat se. Rudý oblak získával tvar a když se vypařila poslední kapka, dívka se zeptala tichým hlasem: Kdo jsi? Naam, zněla odpověď snad jen v její hlavě.
Byl tu s ní. Věděla, že je to on. Věděla o něm vše, byl s ní svázán její krví a to pouto mu nedovolí ji zradit. Nedovolí mu ji zradit tak, jak to umí lidé.
Paprsky slunce již ozařovaly postel. Blondýnka otevřela oči a krátce se pousmála. Další den začíná.
Temnou nocí stovky nohou neslyšně šlapou cestu travou, desítky očí a uší zkoumá okolní dění, čenichy jsou to hlavní, čenichy ženou celou skupinu vpřed. Tam na to místo, tam odkud přichází ta vůně…jídlo! Havant je pro ně jako stvořený, takových zbytků, takových polí, takové potravy to je to místo.
Jsou dostatečně blízko, dostatečně na to, aby to pro potravu nebylo daleko a zároveň aby byli v bezpečí. Je čas vydat se na průzkum. Jedna vyrazila, jedna z mnoha…
Cestou míjí pole, desítky polí, na kterých zrovna vzrostla úroda, hromada jídla. Pár prkenných domů, několik ovocných stromů, kamenný most. Sbírá odvahu a rychle přebíhá most, na kterém se není kam schovat.
Za mostem dlažba a kamenné domy, nic zajímavého, nic k jídlu, ale co kdyby…probíhá městem a zkoumá, co by se kde nechalo označit jako jídlo. Nenaráží na nic jiného než na gigantickou potvoru, má čtyři nohy a je neskutečně vysoká, navíc má v ruce jakýsi bodák. Máchá to vším co může a navíc to vydává zvuky, něco jako zmiz odsud potvoro, táhni z města! …nerozumí tomu, utíká se schovat.
Ta skrýš je skvělá. Obrovská hromada slámy svázaná do čtverce s nějakými rudými kružnicemi. Jediné co ruší její odpočinek je nějaký tlukot, nebo břinkání. Pomalu a opatrně vykukuje a vidí další potvoru. Není tak vysoká jak ta první, i když jsou si podobné, ale tahle nemá čtyři nohy, má jenom dvě. Netrvá dlouho a potvora si jí všimne a začne vydávat nějaké zvuky. Ne tak násilně jako ta první zní to jako Máš hlad? Počkej, nikam nechoď, donesu ti něco. Načež potvora někam utíká. Sotva se průzkumnice porozhlédla po okolí, už se potvora řítila zpátky a mrskla před ni něco kulatého žlutého a krásně voňavého..pochutnává si na té věci, ale všímá si, jak se potvora přibližuje, utíká! Tohle musí vědět i ostatní…
Čo robí skutočného vojnového hrdinu hrdinom? Hŕba svalov, prirodzený šarm, dobré vlasy? Nič z toho! Iba správny taktik vyvedie svojich mužov z bitky čo s najmenšími stratami.
Preto pozývam všetkých taktikov, stratégov a učencov aby predviedli svoje umenie kriticky myslieť v horúcich situáciách na bojovom poli! Bojovať sa bude najskôr "na skúšku" a dvaja najlepší dostanú možnosť viesť svoju vlastnú armádu do (takmer) skutočného boja!
Čo si priniesť so sebou? 10 zlatých na zápisné, vreckové na pitie a dobrú náladu! Čo nechať doma? Staré konflikty, koňa, zbrane, explozívny materiál. Kedy prísť? V sobotu 23. 4. o šiestej hodine večernej hľadať portál v niektorom z miest.
Na stolku na vrcholku věže ležel deník. Z moře vanoucí vítr si pohrával se stránkami popsanými drobným písmem. ... ale dochází mi materiál. Budu muset někoho kontaktovat a učinit nabídku, která se neodmítá. Nedělní trh mne zklamal, čekala jsem tam půl hodiny, ale nikdo se neukázal. Čekala jsem, že na heroldově tvrzení o každotýdenních trzích bude více pravdy. Pamatuji si ale jeho tvář, musím mu vysvětlit, že ne každého je dobré vodit za nos. Zkusím najít toho, kdo mne nezklamal, ale co nabídnout někomu kdo již snad vše má? Musím...
Blondýnka v tmavém oděvu procházela lesem nedaleko Andoru. Musela zkontrolovat dnešní výtvory a chtěla je vidět na vlastní oči. Procházeli se po palouku, temní jako noc. I z téhle dálky viděla dost nedokonalostí. Nevadí, pomyslela si, vylepším povolávací kruh. Krev se vstřebá a nevydrží dost dlouho. V hlavě už měla nápad. Obešla i další místa, všude to bylo stejné. Ale i přes nedokonalosti byla spokojena, byl to totiž pokrok. Ještě nedávno neuměla vytvořit ani obyčejného poskoka. Shrnula si vlasy do obličeje a vešla do Andoru, snad ji přes kouzlo a obyčejný oděv nikdo nepozná.
Prošla celým městem až k bráně k vězení, kde ji zahlédla měšťanka. Chvíli se na ni zadívala a potom s prstem napřaženým jejím směrem začala volat. Ale vždyť vy jste sleč...
Světlovlásce se v ruce náhle objevila hůlka a měšťanka ztuhla na místě. Než se strážný stihl otočit, mladá žena zmizela za branou...
Dny a noci jí už téměř splývaly. Seděla ve věži, skloněná nad tlustou knihou, na list papíru vedle ní si psala poznámky. Dnes se ukáže, zda je schopná pokroku. Dnes ozkouší svou sílu. Vstala a prudce se otočila, na kamennou podlahu za sebou nakreslila hexagram prstem namočeným v krvi z malé lahvičky. Na chvíli se zarazila a na tváři se jí mihl výraz soustředění, potom vstoupila do středu kruhu. Zavřela oči a začala pomalu mluvit starým jazykem. Nejdříve mluvila pomalu, soustředila se na každou slabiku, postupně ale zrychlovala, jako by tvořené kouzlo samo chtělo být dokončeno. Poslední slova téměř vykřikla a když otevřela oči, viděla jen zbytky načervenalého dýmu vznášející se místností, obrazec pod ní zmizel...
... O mnoho dále, na pevnině, se na šesti místech objevilo šest nemrtvých sluhů. Byli slabí, ale objevili se na správných místech. Na místech, kde světlovláska před pár dny nakreslila krví obrazce, na místech, kde se krev vsákla do půdy a čekala...
... Světlovláska své výtvory sledovala v křišťálové kouli. Smála by se, kdyby nebyla tak vyčerpaná.
značně znepokojena nepříjemnými událostmi uplynulých týdnů spojenými se skonem její oblíbené švadleny Malánie, zve šikovné řemeslníky ze všech koutů země, aby předvedli svou zručnost a alespoň částečně nahradili velkou ztrátu, kterou Její jasnost utrpěla, ušitím nové garderoby. Výherce krejčovského klání, které se bude konat tuto neděli o čtvrté hodině odpolední, bude císařovnou náležitě odměněn. Místo konání bude v průběhu týdne upřesněno.
Lidská rasa, je už od nepaměti spojována s městem Thyris. Však kdo jiný nežli, lidští řemeslníci by mohli vystavět tento skvost mezi městy? Chladné kamenné jeskyně barbarů ani pokroucený elfí hvozd se nemohou v ničem rovnat, kráse a důstojnosti pískovcových ulic perly jihu. V něčem však, přece ztrácelo za svými konkurenty. Přišlo o svůj lid. Lidé přestali cítit svou výjimečnost a ti jenž měli město navždy chránit, byli vyhnáni daleko na sever, kde sžíráni nenávistí a touhou po pomstě, tiše upadali v zapomnění. Oni však nezapomněli nikdy, a když překonali svůj hněv, nastal čas vrátit se zpět.
Nechť je všemu lidu Andarijskému známo… Počínaje dnešním dnem, znovu přebírá Praetoriánská garda správu nad městem Thyris. Po mnoha měsících, se tak město Thyris opět stává frakčním městem. Hlavním městem lidské rasy. Pevně věřím, že tento krok povede k rozvoji města a že společně s vámi se nám podaří pozdvihnout město jako za dob jeho největší slávy.
Nová příležitost - Stejně jako pro nás, přicházejí nové příležitosti také pro vás. Budiž dnešním dnem, prominuty všechny dluhy na daních i staré prohřešky. Také veškeré pronájmy a těžba suroviny budou přehodnoceny tak, abychom co nejvíce podpořili místní obyvatele. Obrovskou šanci tak dostávají nejen ti, kdo jsou občany města již několik let ale všichni, kdo chtějí ve městě něco znamenat.
Senát a Thyriská šlechta - Další novinkou je rozšíření městské rady, tak aby možnost ovlivnit chod města, mělo větší množství jeho obyvatel. Tuto možnost nebudou mít jen zástupci cechů ale všichni občané, kteří se budou aktivně podílet na chodu města a pomáhat jeho rozvoji. Zvláště zasloužilí občané, se pak budou moci stát Thyriskou šlechtou, a ještě tak zvýšit svoje postavení ve městě.
Za konzula Alkina de Serevina vyhlásil Tribun Zaldur
Nový důlní zákon
Kvůli vzniku Thyrisské šlechty a upravenému fungování rady, jsme se rozhodli v brzké době přerozdělit šachty. Proto do příští neděle, dne 17.4. nařizujeme všem, bez výjimky, aby vyklidily své těžební truhly pro případ zabavení jejich šachty. Šachty se budou zabavovat tak jak jsou, tedy i s truhlou. Co se týče nájemní doby, v určitých případech bude u městské rady možné získat zpět peníze zaplacené za pronájem.
Městská rada
Další zasedání městské rady proběhne v neděli, dne 17.4. v devatenáct hodin. Na zasedání jsou zváni všichni občané, kteří mají chuť v Thyrisu něco znamenat a změnit. Tito se dostaví již před sedmou hodinou před sídlo Praetoriánské gardy – Citadelu, zasedání bude probíhat uvnitř. Na půl osmou potom zveme i širokou veřejnost, která může vznést před radou své požadavky. Tato výzva se týká především všech zájemců o důlní šachty.
Stav ohrožení
Z důvodu výskytu děr neznámého původu, jsem se rozhodl vyhlásit na dobu neurčitou stav ohrožení. Z toho pro každého občana města vyplývá povinnost, být v případě vyhlášení poplachu do čtvrt hodiny nastoupený, vybavený a připravený k obraně města. Toto nařízení může být a bude namátkově kontrolováno, jeho porušení se pak bude trestat.
Město Thyris poptává
Pochodně, děla, nábytek z pískovce, těžké samostříly.
Slunce se sklánělo nad obzorem, pomalu se ochlazovalo. Její tiché kroky občas vyrušily zvěř pasoucí se na lesních mýtinách, jindy je našla prázdné. Občas se zastavila, zavřela oči a až křečovitě rozevřené dlaně vztáhla k zemi, na které stála. Na některých místech se její tvář uvolnila, jinde zase zkroutila - snad bolestí? Na těchto místech poklekla a začala črtat po zemi obrazec. Tvar byl dokonalý a ona ho zvýraznila rudou, vazkou tekutinou z lahve... Tato místa si musela označit. Čím dříve, tím lépe a tím více jich bude mít. Nevěděla ještě vše, zdaleka ne. Ale byl to další malý krůček, který ji připravuje k dalším. Stejně jako ji k nim připravují bezesné noci nad knihami a nad jejím budoucím výtvorem. Nad tím, koho ona přivede k dokonalosti. Nad tím, kdo naopak jí pomůže nalézt svou pomstu.
