Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
V jeskyni byla tma, jediné světlo bylo z uhasínajícího ohniště. Každý do ohně hodil nějaký předmět. Vejce, kus masa, pavučinu, lesklý šperk, několik mrtvých much, zub, kůži. Oheň se rozzářil jasným plamenem a během vteřinky se v něm začala rýsovat tvář. Všechny bytosti stály bez hnutí, jen jedna z nich, oblečena ve zbroji cosi žvýkala a vyplivovala peří.
Obraz obličeje se na všechny přítomné podíval. „Opět požíráte své soupeře?“ Pojídač vyplivl kus masa a zašklebil se. Tvář spustila: „Dnes se stalo něco, co se dlouho nestalo, hůl získá ten…“
Šklebící bytost natáhla ruce. „Dát nám mocná věc, nám scházet ta pár den.“ Z plamene vystřelily dva uhlíky a popálily ho. „Hůl získá ten, kdo si ji vybojuje. Proto čtyři z vás dostanou její části.“
Jeden z přísedících se zasmál. „Nebudeme hrát vaše hloupé hry, máme své plány.“ A rozešel se k východu. Obličej však neustal. „Hůl budete mít vy, vy, vy a vy.“ Ohnivou rukou ukázal postupně na pojídače, bytost ověšenou zlatem, bytost držící obří zbraň a nakonec na bytost držící kopí. Usmáli se a i oni odešli. Dva zbývající se dívali do ohně. Tvář se podívala na skupinku nejmenších bytostí. „Nejste vhodní, vaše národy jsou slabé, pokud nás však překvapíte, můžete mít hůl i vy hůl.“ Bytostem se rozzářila očka a rychlostí blesku zmizela z místnosti.
Obličej se díval po prázdné místnosti. „Letos to bude zajímavé.“
„Pane, portál je skoro vytvořen.“ hlásil mladík lichovi. „Výborně. Otevřete průchod!“
Mladík kývl a začal plnit rozkaz jeho pána. Lich mezitím otevřel urnu. „Bitvu jste vyhráli, ale válku ne!“ Obloha Andarie se začala zbarvovat dozelena. Ve městech začali pomalu umírat lidé a jejich mrtvoly vstávaly a napadaly vše živé. Netrvalo dlouho a lich vstoupil do průchodu. „Hlídejte, bratři. Dnes přijde náš den.“ Vstoupil do hrobky s armádou nemrtvých v zádech.
Jezdec na stráži se otočil. „Znesvětil si našeho krále, zemřeš!“
Nezvaný host se usmál. „ Já budu váš král! Jen co si vezmu to, co mi náleží!“
Strážce vytáhl meč a vrhl se kupředu.
„Tihle mrtví strážci.“ řekl s opovržením a kývl ke svým druhům. Hrobkou se ozývaly zvuky boje. Lich popadl urny a pootevřel je. Někteří strážci přestali bojovat a přidali se k nekromantově armádě. Byl si jistý svou výhrou, cítil ji v kostech. Nevěděl ovšem, že někteří strážci nepropadli moci uren.
O pár hodin později.
Jezdec stál v hrobce svého krále. „Teď bude na několik století klid.“, pronesl směrem k několika dalším přízrakům. Ti kývli a pomalu se začali rozplývat. Jen jeden tam stál a koukal na pětici navrácených uren. „Je divné, že ti živí se stále nemění.“ řekl před tím, než se rozplynul.
Tělo hledače se otřáslo ve smrtelné křeči. Jeho pán trestal v záchvatu zuřivosti každého, kdo mu přišel do cesty. Stačilo prosté mávnutí ruky, několik tichých slůvek a mrtvá těla padala k zemi. „Vy zatracenci! Vy odporně páchnoucí zdechliny! Prostého Setama jste dostali, ale mě ne. Já se nevzdám. Bude vás to bolet, krev vám poteče z ran a sníh se zbarví do ruda. Několik mrtvých jednotek Hledačů mne nezničí! Mám další! Další a mnohem silnější!“
Několik hledačů bloumalo bezcílně lesem. Tento stav trval již několik týdnů. Vlastně od té doby, co vtrhli smrtelníci za hranice ledové země, Imeru. Jejich pán se uzavřel v pevnosti, rozkazy byly nejasné a jeho nálada nevyzpytatelná.
Jeden z hledačů odvrátil své oko od Imeru a stočil jej k Ilerenské pevnosti. Možná by jejich pána potěšilo, kdyby ucítil trochu krve.
Starý muž vzal urnu a vyšel ze svého doupěte. „Nesnáším to město plné veselí a života, skončím to jednou provždy!“ Vzal jednu ze svých rób a vytvořil portál. Lewan se brzo stal bojištěm. Muž šířil zkázu a smrt, věděl, že dostane to, co chce.
Boj byl dlouhý ale nepřítel byl poražen. Ležel na zemi, tváří dolů a bez známek života. Ti, co mu odporovali, se radovali z vítězství. Nikdo však netušil, co může taková smrt způsobit.
O několik hodin později. „Mám předposlední urnu.“ Jezdec položil na podstavec starou karafu. Druhý stín se na něj podíval. „Už zbývá jen jedna, ale cítím, že ten kdo ji vlastní, její moc zneužívá. Musíme ji získat dřív, než bude pozdě.“
Jezdec kývl a zmizel. Druhý chvíli stál a sledoval urny. Zdálo se mu, že něco není v pořádku, ale co?
Uřícený mladík v černé robě doběhl do tajné skrýše. „Pane! Nějaká nákaza! Epidemie! Dostal jsem ji! Pomoc!“
Starší muž pokynul rukou ke džbánu vody. Chlapec nečekal a ihned ho vypil.
„Nákaza podobná té vaší ovládá Andarii.“
„Co je to za nákazu?“
Mladík sundal kápi, pod kterou měl podivně zelenou pokožku. „Roznáší to zvěř, může to dostat i člověk. Nejdřív zvracíte, pak se to začne zhoršovat. Ctíte se silnější, ale vaše kůže zezelená. Pak vidiny, agrese a šílené bolesti.“ Popadl se za břicho. „Vím, že vašim urnám se to nevyrovná, ale mohl byste mi pomoct, mistře, prosím?“
„Pocítíš moji pomoc za řekněme… teď?“
Chlapec se chytl za hlavu. „Vy… vy jste mě naka… arrghh!“
Stařec se usmál nad další bezmyšlenkovitou zombii, která se klátila ze strany na stranu. Zvedl se a zakryl si obličej. „Další nákaza? Toho musím využít.“ A vydal se směrem k Andoru.
O pár hodin později.
Thyrským pralesem projížděli na koni dva jezdci. „Vidíš tu zvěř? Síla je vypuštěna.“
Kostěný jezdec kývl. „Živáci se za chvíli zničí, pokud ty urny nezískáme.“
„Musíme získat ty urny, ať to stojí, co to stojí. Živáci si s následky uren poradí.“
Kostěný stočil pohled na svého druha. „Nechci, aby byl další národ vyhlazen. Pokud to bude nezbytné, dál si zabíjej nakažené, ale já hodlám splnit náš úkol.“ Zatahal za otěže a vyrazil.
Někde u Lewanu
„Mám toho dost!“ vykřikl zničehonic muž jedoucí na koni v kroužkové zbroji. „Nenechám se zmasakrovat kvůli tomu, žes nasadil cenu tak vysoko. Od teďka každej sám za sebe.“ Jezdec vepředu, s lukem na zádech, se prudce otočil za hlasem.
„Tak mazej, srabe! Z téhle cetky vytřískám pořádný prachy a žádný báchorky mě nenaženou strach.“
„Dobrá, dej mi můj podíl.“
Lučištník vytáhl velký měšec a hodil ho svému druhovi. Ten ho chytil a zmizel rychlostí blesku.
„Pche, zbabělec. Prej duch, co rozsekne člověka jednou ranou.“ Mávl rukou na několik dalších svých spolubojovníku. „Za mnou!“
O několik hodin později
„Dvě stě zlatých, víc nedám.“ řekl rázně muž v kouzelnickém klobouku.
Jezdec mu podal urnu. „Platí.“
Kouzelník vzal urnu a na oplátku předal měšec zlatých. Přejel dlaní po celém obvodu urny a naklonil ji směrem k jezdci a jeho kumpánům.
„Byla radost s vámi obchodovat.“ řekl mág velmi, velmi tiše s úsměvem namířeným na prodejce.
Několik členů skupinky se také rozpačitě pousmálo, hned ale ztratili o mága zájem a začali si dělit svůj výdělek. Nevšimli si, že mág něco zašeptal do urny. Nevšimli si, že jejich kůže se začala zničehonic loupat a zbarvovat se…
Kouzelník se dál usmíval.
Šedý Drak seděl za stolem a věnoval se obědu, když dveře do jeho pracovny rozrazili dva těžkooděnci a vedli sebou strážníka. „Co to má znamenat?“
Více vyzbrojený zbojník pravil. „Zničil mechanismus skrýše a tvrdí, že armáda je na cestě.“
Šedý Drak se jen usmál. „Zabijte ho a sežeňte posily. Já tuhle chvilkovou záležitost vyřeším rychle a teď zmizte!“ Když zbojníci zmizeli, pokračoval v jídle.
O několik hodin později
„Cože Šedý Drak mrtvý? Výborně, nyní přikročíme k dalšímu plánu.“ Usmál se zahalený muž a hodil muži objemný měšec.
Někde pod Andorem
„Měli jsme jen štěstí. Šedý Drak nám ukázal, že bez Šéfa se to rozpadne a vypukne chaos, pitomče!“ „Uklidni se a dej si sklenici vína. Šéf se co nevidět vrátí, všechno bude v pořádku a vůbec! Jdi si řešit ten svůj chlast a mně dej pokoj.“ Starší muž bouchl dveřmi a odplivl si. „ Až to tlustý prase někdo podřízne, je to v háji.“
Někde v pralese
Skupinka ozbrojenců seděla u ohně. „Podívejte se na ten plakát, kvůli tomu zatracenýmu kousku papíru mě ani neuklidnil fakt, že otrokářství je teď moje řemeslo.“
Náhle skupinku ozbrojenců vyrušil potlesk. Všichni se pootočili a ve stínu zahlédli postavu. „Kdo jsi?!“ vykřikl Mercer.
Žena přistoupila o krok blíž. „Můžu vám pomoci s vaším problémem, ale zadarmo to nebude.“
„Kolik?“
„Čtvrtinu vašeho zisku.“
Mercer se zamračil. „Tak pojď sem a pověz nám o té tvojí nabídce.“
