Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vyzývám slečnu Annie, která si pronajala kovárnu v Havantu, aby vyhledala pana Eliase, který byl jejím majitelem a navrátila mu jeho věci. Nemusím snad poukazovat na městské vyhlášky, které to jasně nařizují. Kontaktujte bývalého majitele přes nástěnku u vchodu do kovárny.
Srdečně vás zveme na třetí ročník běhu Thyrisem - Thyriské pochodně. Závod bude odstartován v pět hodin večer, závodníci nechť se dostaví o půl hodiny dříve s deseti zlatými na zápisné v kapse, nic víc není třeba.
Start najdete u pronájmu číslo devatenáct - který spíše budete znát jako cechovnu Řádu Stříbrného Vlka.
Účastnit se mohou všichni krom těch, na které je vypsaný zatykač, nebo mají zákaz vstupu do města Thyris.
Na všechny se těší pořádající kadet Praetoriánské Gardy Aradriel de Nutreth
Vzhledem k nepříliš dobrým výsledkům ve funkci herolda odvolávám pana Francise Drakea. Od dnešního dne bude tuto funkci zastávat pan Sorti. Doufejme, že se mu bude dařit lépe než jeho předchůdci.
Tímto bych chtěl jménem svým i celého císařského města Andor poděkovat všem jeho občanům a ještě více těm, co přijeli na pomoc z větší dálky při dnešním odrážení útoku hordy nemrtvých. Boje to byly tuhé, krvavé, bohužel jen na naší straně, ale o to lepší a hezčí pocit z vítězství nás nyní může hřát u srdce. Mějte se však na pozoru a nenechejte se ukolébat. Toto byla jen bitva, ale válka pokračuje dále.
Dále bych chtěl požádat členy ostatních Andorských cechů, kteří se bojů neúčastnili, aby zvážili svůj vztah k domovině a příště se připojili.
Herold Vulnus Morthir, bojovník boha Cupiduse a člen cechu Legati Cruentas.
Slunce se pomalu sklánělo k obzoru, když se začaly řadit skupiny ozbrojenců. Sníh křupal pod nohama a lehce pokyvovali, když herndall mluvil. Všichni věděli, proč přišli. Věděli, do čeho jdou. A věděli také, že dnes poteče i jejich krev. Létavé potvory se zakusovaly do jejich řad a válečníci jim vraceli rány. Kněží běhali od jednoho zraněného ke druhému, měli až příliš mnoho práce, když skupina neměla nikoho, kdo by čaroval magické zdi a musela se tak spoléhat jen na hrubou sílu a jediné krytí před kouzly poskytovaly domy. Nezastavili se. Chvílemi ustupovali, když byli v příliš velké nevýhodě, ale nikdy to nevzdali. Občas se zastavili, aby si odpočinuli.
... měnili si úder za úderem. Válečník v temné zbroji a kopiník v černém. Chvíli měl převahu jeden, během okamžiku bylo vše jinak...
Skupina na křupavém sněhu zírala na výjevy, které se před nimi odehrávaly. Jeden z válečníků zaťal ruce v pěst, snad poznal ten výjev. Obraz se však náhle zavlnil a jako by z něj vystoupila jedna z bestií. Opět byl čas prolévat krev.
... šermíř došel k palisádě. Sundal si helmu a krátce se usmál. Potom se zhroutil k zemi spolu s dívkou, která k němu přiběhla, na tváři zoufalství...
Obrazy zmizely. Válečníci museli přesunout bitvu dál, pokud chtěli dosáhnout svého cíle – nejlépe bránitelného místa v Imeru. Zával na řece byl odstraněn, mezi vraty tvrze se setkali se silným odporem. Pomalu postupovali a čistili budovy od bestií. Část z nich se ale zastavila na dvoře a sledovala další obrazy visící v rozvlněném vzduchu.
... mladá žena tmavé pleti se krátce zasmála. Válečník se stejně bílými vlasy, ale světlou kůží, s ní hovořil na potemnělém palouku. Žena se krátce otočila, když za ní vyšly ze stínů dvě postavy, ale vzápětí svůj pohled vrátila k válečníkovi, krátce pokývla hlavou a zazubila se...
Boj probíhal už jen v patře poslední budovy. Poslední tvorové se dvěma očima padali pod údery zbraní. Tělo jednoho z nich vydalo mlaskavý zvuk, když na něj dopadl jeden z válečníků, skučící a držící si popálenou nohu, která ho již neudržela. Přibíhaly posily. Poslední zbytky odporu byly zlomeny.
... nemrtví pobíhali mezi plameny jako smyslů zbavení. Z hořících domů vybíhali obyvatelé a padali za oběť nečistým hordám. A postava s tmavými vlasy měla ruce založené na hrudi kryté rudou róbou a smála se...
Slunce se už schovalo za obzor. Válečníci se pomalu rozešli do svých domovů. Jen jeden válečník a kněžka zůstali ve tvrzi a snažili se zlikvidovat důkazy řádění těch bestií.
Co se to děje na pasece v hloubi lesa? Zevnitř palisády se už neozývají jen skřeky nemrtvých a škrábání kostí o dřevo. I magická zaříkávání jako by utichla. Dusavý zvuk vychází zpoza dřevěné hradby i k uším muže v rudé róbě stojícího opodál. Něco tiše pronesl, slova nedávala smysl. Mumlajíc obešel ohrazení a zmizel v lese. Co bude dál? Co za zvuky vyluzují tvorové zavření na té pasece?
Tímto dávám na vědomí oběma cechům, že pokud budou svoje šarvátky praktikovat ve městě Havantu budou potrestáni dle soudu heroldů. Na předměstí si můžete své problémy vyřešit, pokud nedojde ke zranění občana, co s nikým z vás nemá nic společného. V opačném případě taktéž zakročí místní heroldi.
