Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vážení občané města Andoru,
s politováním musím oznámit, že jediný kandidát na starostu tohoto města byl ve veřejném hlasování odmítnut poměrem hlasů 19 ku 49. Z tohoto důvodu jsem do andorské banky opět umístil truhličku na přihlášky do voleb. Věřím, že někdo z těch, kdo odmítl jediného kandidáta se sám přihlásí a získá toto místo. Přihlašovat se je možné do čtvrtka 16.června a volby proběhnou po následující dva dny.
Cech Slovanů tímto kapituluje ve válce s Ochránci hvězd. Omlouvá se všem za problémy a starosti. Distancuje se od činů pana Gastra a splní i ostatní podmínky ukončení bojů.
Tímto Vám oznamuji dočasné opatření, které jsem zavedla z důvodu nynějších voleb. Jde o zvýšení sazby za přijmutí nového občana do města Andor. Toto opatření jsem se rozhodla zavést, abych odstranila možnost podvodu, kdy člověk, elf či barbar zažádá o občanství v našem městě jen z důvodu ovlivnění voleb. Po volbách bude samozřejmě poplatek navrácen na původní místo, respektive sazbu bude udávat nový starosta.
Nechť svého starostu zvolí právoplatní občané Andoru!
Vážení spoluobčané,
do starostovských voleb v našem krásném městě se přihlásil jediný kandidát, pan Jindra. Volby tedy budou mít pouze otázku, zda občané Andoru přijmou pana Jindru jako svého starostu, či nikoli.
Tímto se Cech Ochránců hvězd omlouvá za útok vedený jedním z členů proti adeptce cechu Husitů. Za ten to čin byl utočník degradován na Adepta, poškozené bylo vyplaceno 500 zlatých a cech Husitů může uložit trest dle svého uvážení.
Vážení občané města Andor,
jménem naší milované císařovny Kilias vyhlašuji volby starosty císařského města Andoru. Ode dnešního večera až do večera pátečního bude v bance k dispozici truhlička na přihlášky do voleb. První kolo voleb samotných proběhne 12tého a 13tého dne tohoto měsíce. Pokud první kolo nerozhodne, bude následovat ve dvou následujících dnech kolo druhé.
Opět se blížila noc a opět se válečníci sešli na dalekém severu. Barbaři bojují o svůj domov. Sníh křupal a slunce se dotýkalo obzoru. Městem se rozléhal zvuk kopání, jak se snažili odstranit zával. Snad čekali od začátku větší odpor takzvaných očí, boj šel až snad příliš snadno. Dobyli most, za kterým viděli další oči. Přetnutí lan toho mostu bylo to nejjednodušší, co mohli udělat. Jak se most s rachotem zřítil do řeky, zřítil se s ním i přístup přes vodu. Postupovali dál. Kradli zrůdám dobyté území a ohrazovali ho. Snad v rychlosti stavěné palisády jim dodají aspoň náznak bezpečí. Snad...
Vzduch nad pouští se podivně tetelil. Snad to byla fata morgana. Kdyby byl někdo poblíž, možná by zahlédl nějaké obrazy. Třeba by rozeznal pár na noční procházce. A třeba by zastavil zrůdy zlatavé barvy, které se zjevily odnikud...
Oči se posbíraly k jakémusi protiútoku. Sníh se barvil krví zrůd i obránců. Chvíli byli na ústupu ti, chvíli ti. Kdy tenhle boj skončí?
Liška vyděšeně uskočila před obrazem lovce, který se zjevil odnikud. Prchla do lesa a doufala, že ji nebude sledovat. Obraz se vlnil, lovec stopoval něco velkého. Liška se po chvíli vrátila, ta zvědavost bude jednou jejím koncem. Viděla zelené tvory, divné, s očima na stopkách. Páchli smrtí...
Jejich cílem byl portál. Blížili se k vystěhované pevnosti, a čím blíže byli ke svému cíli, tím pomaleji postupovali. Najednou se za nimi zavlněl vzduch a několik z nich vykřiklo. Skupina ozbrojenců postupuje ke kamenné stavbě se čtyřmi sloupy.
Byli téměř u portálu. Náhle se v dálce zjevují zrůdy podobné očím vytrženým z důlku.
Téměř se ho dotýkají, boje přituhují. Zrůdy začínají ozbrojence trhat na kusy.
Náhle se objevují oči. Někdo volá k ústupu. Krev mrtvých obránců stříká až na zdi blízké pevnosti.
Oči se začínají zakusovat do řad obránců, začínají jatka. Snaží se o ústup. Na bojišti je klid. Masakr skončil a obraz se rozplývá...
Několik jich přežilo. Většina se válí ve vlastní krvi před branami pevnosti. Těch několik, kteří viděli obraz i realitu, se chvěje. Priority se mění. Hrdinské dobývání území se stalo záchranou zraněných spolubojovníků a vyzvednutím padlých pro řádný pohřeb.
Téměř to vypadalo, že někdo nakreslil obraz na skálu. Trojice tvorů stála v úzkém kruhu, snad hovořila. Obraz byl nečekaně jasný. Během chvilky se jeden z nich zadíval přímo do vlnící se trhliny. Rychle něco řekl zbylým dvěma a vykročil. Věděl, že šance je jedinečná. Chvilka agonie přešla a on stál na trávě u skály, vedle něj tři malí fialoví tvorové, kteří by se snad krčili strachy, kdyby to uměli. Mávl na ně rukou a vyrazil k severu, potvory zůstaly na místě...
Palisády zatím držely zrůdy v nových hranicích. Snad to tak zůstane dlouhou dobu. Ale od jihu se něco blížilo. Kráčelo to lesem, vyhýbalo městům a cestám a nesl se za tím pach zmaru.
Dalo by se říci, že by se jim mělo dařit skvěle, ale toho hlavního nebylo stále dost, ne pro ně všechny. Výpravy za jídlem dopadaly všelijak, někdy byly úspěšné, někdy ne, někdy skončily masakrem nejsilnějších.
Přibývalo jich, ale to nebylo to nejpodstatnější, něco se začalo měnit. Jejich mysl se začala spojovat v něco, jeden celek. Jedna mysl, mnoho těl. Už nezraňovali je, ale působili bolest jemu, nezabíjeli je, ale oslabovali jeho, tak to je. Sluj byla prosáklá něčím novým, nebyla to magie, bylo to něco jiného, něco jako mentální energie…
Už se nenechá oslabovat tupými nájezdy na pole a následnými boji, už nebude hloupě lovit zvěř. Je to prosté, nejmenší z něho pro potravu dojdou, po tmě, tiše, v bezpečí tenkých chodbiček…
