Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
XXVII. Quintilis
Rád bych Vás tímto pozval na Thyriský jarmark, který se bude konat třetí neděli tohoto měsíce, tedy právě za dva dny. Jarmark proběhne jako obvykle po šesté hodině večerní na Thyriském náměstí a jeho součástí bude i dražba několika zajímavých předmětů. Neváhejte využít této ojedinělé obchodní příležitosti, neboť Andorské tržiště je již dlouhou dobu uzavřeno. Pokud nebudete mít zrovna náladu nakupovat, nabídneme vám rozptýlení v podobě Honu na lišku nebo pro drsnější nátury Turnaj v pouličním boji. Občané města Thyris budou mít také možnost, nechat si zdarma opravit jedu kompletní zbroj. Neváhejte a v neděli večer vyražte do Thyrisu, jistě nebudete litovat.
Vlastní rukou sepsal Alkin de Serevin, Konzul Praetoriánské gardy
Hrabání dalších prostor se neskutečně vleče, i když pracují všechny co mohou, nepostupují dobře. To ale není jediná zpráva, a ani tahle není dobrá. Sběrači se z polí vracejí s prázdnou, na polích nezbylo nic!
Majitelům polí došla trpělivost, svá pole sklidili a k nové sklizni již nezasadili. Pole tak zejí prázdnotou, a jediné co na nich roste je plevel, ten se jíst ale nedá! Nemáme jídlo, respektive nemáme ho dost. To málo, co je ze zabité zvěře nestačí…
Temná noc, jen málo duší bloudí světem. Havantský herold Seltyr Evelor je jednou z nich, i když ne tak docela. Má plán, a jeho tažný kůň mu pomůže v uskutečnění toho plánu. Hlavou mu probleskla myšlenka, jednoduchá a přitom snad účinná metoda, jak alespoň nějaké krysy vypudit z jejich nor.
Nad díry které krysy využívají jako vstup, či výstup z jejich útočiště postaví vatry, vatry ze suchého, ale i vlhkého dřeva, trav, a dalších čadících ingrediencí. Jakmile oheň podpálí, začne čadit a díky podtlaku se kouř nasaje i do podzemí, doufejme…
Krysy, oslabené dvoudenním strádáním se krmí drobnými zbytky potravy co kde našli. Když jejich klid narušil nějaký člověk. Netrvalo dlouho a zabil je všechny, všechny, na které se dostal. Mnohojeden po tom co člověk zabil všechno, co se kryse podobalo, neviděl co se nad zemí děje, nebyla jediná hlava, která by dění zahlédla, jen slyšel jakési otřesy, rány, slabé dunění, po nějaké době klid…první hlava co ze sluje vykoukla, viděla jakési dřevěné stavby, vatry.
Den po tom, co Seltyr postavil vatry, se vydal svůj plán dokončit. Dorazil před palouk, kde v noci budoval, a zase tam byly, ty otravné nenažrané bestie, co okrádají Havantský lid včetně jeho samého o úrodu z polí. Za pomoci magie, kterou vládl se krys bez větších problémů zbavil. Jal se podpálit vatry, přiložil ke každé část dobře proschlé slámy, prolil ji olejem určeným do svítilen a zapálil, vatry se pomalu rozhořívali a čadili neskutečně, zdálo se že plán vycházel přesně jak měl…
Kouř díky ohni, který pod ním hořel rychle stoupal do oblak, ale z děr, nad kterými vatry nestály, se zatím žádný dým nelinul. Až po chvíli, z jedné se začalo slabě kouřit, netrvalo dlouho a kouř sílil, když najednou začali vybíhat ven krysy. Nebylo jich tolik, co Seltyr čekal, ale málo jich rozhodně také nebylo, zřejmě se mu povedlo začadit jednu z větších komor. Chvíli s krysami bojoval, on, medvědi, které s sebou přivedl, i jeho pomocníci sestávající se z čiré magie se do bojů zapojili. Nakonec boj vyhráli, ovšem když se vrátil na palouk, stalo se něco, s čím nepočítal, něco co nemohl čekat.
Postavil se doprostřed palouku, když v tom najednou cítil podivný tlak v hlavě, jako by něco začalo vytlačovat jeho mysl tou svou, cizí. Intenzivní pocit bolesti, prolínající se se závratěmi a slabostí po chvíli ustal. Uslyšel hlas, hlas někoho, kdo při něm nestál, někoho koho neviděl, hlas, který nebyl podobný žádnému co znal, říkal „ty! človíčku! Co ty chtít?! Proč ubližovat já?!“. Seltyr byl zmatený, nevěděl, jak má reagovat, mluvit, či si snad odpovědi jen myslet? Rozhodl se pro druhou variantu a tak se snažil si v hlavě vyvolat obraz polí. Podivný hlas „jídlo!“ Seltyr se soustředí, aby co nejlépe vyobrazil práci Havantských na poli a jejich následné zklamání, když zjistí, že jsou pole prázdná. Opět ucítil ten podivný tlak „hlad! Já muset jídlo hledat, já moc hlav moje hlava hlad!“. Seltyr v hlavě vyvolá obrazec jeho samého, jak nosí jídlo tam, kde právě stojí, na palouk. „tlak“ v jeho hlavě se mírní „ty nemít dost jídlo, aby všechna moje hlava ne hlad, ty muset nosit každá den hromada jídlo aby Mnohojeden ne hlad“. Jejich diskuse pokračovala dál, dohodli se na tom, že Seltyr donese jídlo, dost jídla na to, aby to zasytilo všechny hlavy Mnohojednoho na jeden den, ten výměnou za to nechá pole po jeden den bez svých sběračů. Co bude dál, ukáže čas…
Bylo pravé poledne. Podivné stvoření oděné do roucha, které se lesklo mnoha odstíny modři, zvedlo svůj pohled z osamoceného lidského domku a podívalo se na oblohu. Je čas na zábavu, zamumlalo si pro sebe a vyrazilo k domu, který již nějakou chvíli pozorovalo. Z podrostu za ním se líně vynořily tři obrovské modré oči a jaly se následovat svého pána. V okolí domu nikdo nebyl. Zbývalo ještě necelých deset metrů k domu, když tu stvoření udeřilo svojí vyřezávanou holí prudce do země. Ozvala se obrovská rána. Místo vchodových dveří zela obrovská doutnající díra. Zevnitř se ozvaly výkřiky a dětský pláč.
Stvoření prošlo dovnitř domu, zatímco své následovníky nechalo venku. Nasálo pach kouře, vznášející se uvnitř, a usmálo se. Podívalo se na početnou rodinu, která očividně ještě před chvíli obědvala. Děti se choulily strachy v koutě, zatímco jejich otec mezitím stačil popadnout sekeru a chystal se bránit. Stvoření se na něj upřeně zadívalo. Ale to se dělá? Takhle vítat hosta? S tou sekerou bys mohl někoho zranit, pravilo sarkasticky stvoření a opět prudce udeřilo holí do země. Ohnivá koule proměnila sekeru v doutnající oharek a ošklivě spálila ruku, která ji držela. Pro příště už si budeš pamatovat, jak jednat s hosty. Na důkaz svojí zdvořilosti a dobroty se ti i představím. Mé jméno je Quarazom. Jak se jmenuješ ty?J-j-já js-sem D-D-Doryl, zakoktal se muž. Takže, Doryle, abych nás oba nezdržoval, chceš žít? Muž rychle přikývnul. Dobře, v tom případě ti dám jedinou možnost. Odevzdej mi tři své děti, jinak všichni zemřete.Ne! V žádném případě. Radši zabij mě, ale mé děti nech žít! vykřikl muž. Quarazom se na něj zadíval a pokrčil rameny. Smůla, svoji šanci jsi dostal. Naposled udeřil holí do země. Obrovský výbuch rozmetal dům po okolí.
Uprostřed kráteru stál Quarazom a kolem něj se vznášeli tři jeho následovníci. Zajímavé, že na to nikdo nikdy nepřistoupí. Pokčil rameny a nasál vzduch: Mám rád pach spáleniny a krve. Vzduch najednou zhoustl. Pohyb byl najednou příliš namáhavý. Vše kolem se roztočilo a rozmazalo. Zavřel oči. Když je znovu otevřel, byl úplně jinde. A jindy. Když spatřil své dva kolegy, pochopil ihned co se stalo. Správné místo, pravil. Špatný čas, dopověděl za něj Setam. Při pohledu na ty dvounohé červy kolem se musel Quarazom usmát. Tady bude zábavy mnohem víc.
Toužíte po bohatství a slávě? Máte své sny a své cíle? Chcete žít své sny a být hrdí na sebe a na vše kolem? Chcete být součástí historie a stát se nesmrtelnými v příbězích a legendách? Máte chuť a motivaci udělat něco pro své město? Chcete žít na úrovni v krásném a dynamicky se rozvíjejícím městě?
Pojďte bydlet do Thyrisu!
Kdokoliv je přihlášen v jiném městě má šanci to změnit. Ať už jste z Andoru, kde se o bezpečnost starají odrzlí lapkové a městská správa naprosto selhává v zabezpečení města. Nebo jste z hnojem zapáchajícího vidláckého Havantu či snad z Lewanu – města veverek a jeřábů? Nebo dokonce ze šmíráckého Imeru – oči všude?! Nevadí! Thyris vás přijme s otevřenou náručí a ještě zaplatí celý poplatek za odhlášení!
Staňte se vy sami součástí jednoho velkého celku. Staňte se součástí Thyrisu! Vyhledejte Tribuna nebo Konzula, od nich získáte finance na přehlášení a navíc vás osobně uvítají ve městě.
Nový přistěhovalci lidské rasy mají navíc možnost čtrnáctidenního nájmu zdarma, jejich pronájem jim bude vybaven nábytkem z městského skladu. V naší velkorysosti jsme také dále vybavili čtyři pronájmy na předměstí pro začínající dobrodruhy. Těmto pronájmům byl snížen nájem na pouhých pět stříbrných denně, navíc byly všechny vybaveny základním nábytkem: postelí, stolem, dvěma židlemi, truhlicí a skříní. Stejný nábytek byl umístěn i do pokojů v hostinci, těm byl rovněž sjednocen – tedy většinou snížen – nájem.
Senát je tu pro Vás!
Senát lidu Thyriského – další z rarit a skvostů našeho města. Je to senát kdo vládne, jste to vy kdo vládne. Žádný falešný zkorumpovaný zástupce zvolený neviditelnými duchy, loutkami s kterými si hrají šedé eminence. Místo senátora může získat kdokoliv, stejně jako kdokoliv může před senátem prezentovat svoje požadavky!
Další zasedání senátu se uskuteční dne 24.7. v sedm hodin, jako vždy v horním patře Thyriské knihovny (za hlavní branou do leva a pak stále rovně).
Z vůle konzula Alkina de Serevina, vyhlásil Tribun Zaldur, Velmistr Kruhu
Slunce ten den pražilo na střechy všech domů v Andoru. Starý řezbář, jehož krámek na Andorském přeměstí vlastnila jeho rodina uz 17 generací, právě pro svoje vnoučata vyřezával dřevěná zvířátka. Skrze popraskané rty si pobrukoval melodii a rytmicky podupával nohou. Byl by to další klidný, pomalý a zapařený den, kdyby právě do dveří nevtrhlo dvé grobiánů, kteří se na blíže nespecifikovaný popud rozhodli vyhladit část Andoru a připravit živnou půdu pro nemrtvou havěť. No starouši, je čas zavřít krám. Stejně je krize a ty už dosluhuješ, no ne? řekl jeden z těch dvou, na rozdíl od další osoby muž, a pěchoval výbušňáky pod stůl.
Řezbářův pohled padl na dvouhlavňovou kuši, ktera lačně čekala pod protějším stolem. Mezi nimi byla ale celá místnost, takže by ho nejspíš zapíchli dřív než by vůbec stihl udělat dva vratké kroky. Tak ať slouží, šéfe, rozloučila se druhá osoba, tentokrát žena, v níž rozeznal drowku. Než zabouchla dveře, hodila do místnosti odjištěný výbušňák. Vyřezávaná zvířátka nebyla jediná, koho rázová vlna v domě rozmělnila.
Podobný osud následoval i zbytek domů v předměstí. Někde si mysleli že to jsou jen koledníci, tak je pustili dovnitř, jinde si museli výpomoct paklíčem z výbušného lektvaru. Podstatné je, že všechno lehlo popelem. A z popelu povstali nemrtví. Ale to už je, milá vnoučátka, jiný příběh. řekl nemrtvý řezbář a na čelisti bez rtů a kůže vyloudil úsměv. Úsměv na své kostlivé ratolesti.
Vážení a ctění majitelé polností na území Havantském. Tímto vás vyzývám k ukončení veškeré zemědělské činnosti na Havantskcýh polích. Pod záštitou Správkyně Havantské vydávám nařízení které vás všechny zavazuje k tomu, že na vašich polnostech uskutenčíte poslední slizeň a nejpozději do nedělního poledne vaše pole sklizeny a půdu upravíte do stavu nezpůsobilého pro pěstování z důvodu ohrožení města krysami. Zákaz provozování pěstitelské činnosti bude platný do odvolání.
Dodávám že ten jehož pole nebude znehodnoceno do nedělního poledne bude zabaveno a majitel bude pokutován sazbou v hodnotě od 200 do 500 zlatých a bude považován za podvratitele města a dle toho bude i souzen.
Podepsán vlastní rukou Herold Seltyr Evelor
*přiložena pečeť Správkyně Havantu Jorini Laerion*
Křupající sníh pod jeho nohama byl zcela nový pocit. Nechladil ho, nevadil mu. Stejně ho sem jen poslala splnit úkol. Ty zrůdy ho zaujaly. Všiml si, že jich jsou tři druhy – malé různých druhů, střední se dvěma očima a potom velké, oko velikosti menšího medvěda. A všiml si, že jsou silné. Jejich kouzla mu ubližovala, ale ne tak jako človíčkům. A on jim... pomáhal? Došlo mu to, když mlátil holí asi třetí stvůru. Sledoval pomalu hořící domy a přemýšlel o tom, co mu říkala elfka. Nepatří tohle k přátelství? Měl by se jí zeptat? Nebo raději ne? Nohou obutou do sandálu šlápl na mrtvolu tvora a šel dál do města, jež má pomoci chránit. Zdroje jsou omezené, cokoli udělá zde je oslabí jinde. Pár lichů, temných rytířů stačilo pro první noc. Několik chromajzlů a mumií přibylo pro další. Když stál opět na věži tak věděl, že ty pocity jsou pořád stejné. Plnil úkol. Zapalovat nebo hasit, bylo to stejné, když to vedlo ke stejnému cíli.
“Svet sa rúca. Každým okamihom sa blíži k neodvratnému koncu - zániku v plameni ohňa a zkazy.” - neznámy mních
"Dobré miesto, zlý čas", zavrčal Semat a prešiel pohľadom na obriu postavu démona stojaceho opodiaľ. Nedá sa nič robiť, budú musieť využiť situáciu a možnosti aké majú - keby aspoň tí červíci neboli takí paličatí. 'Toto je naše mesto, zmizni a nechaj nás na pokoji', kričia. Aké patetické. Očividne sa ich ilúzia nádeje na ubránenie mesta stále nevytratila. Nato, že sa už vyše mesiaca boja vystrčiť čo i len nos zpoza dverí im hrdinské reči nechýbajú, priam naopak - zakaždým svoj heroický prednes obohatia o nové, šťavnatejšie frázy. Ich osud záleží na tom ako si budú počínať v nasledujúcich dňoch. Najvyšší čas, aby sa o tomto "obchode" dozvedela aj druhá strana barikády - škoda len, že pálenie je taká zábava.
