Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Pískovcová knihovna byla naplněna překřikováním, dohady. Každý chtěl být slyšet a každý chtěl mít poslední slovo. Dva muži v modrých pláštích stáli na okrajích místnosti a zdálo se, že nevnímají okolní svět, třetí seděl u pískovcového stolu, na tváři se mu odrážela únava celého dne. A mágové stáli a debatovali... a debatovali... Po hodinách dohadů se konečně na něčem usnesli a rovnou se rozhodli vše vyzkoušet. Měsíc, jež vyšel nad vrcholky stromů, je nalezl shromážděné kolem krvavého pentagramu před branami města. Za několik okamžiků už kolem nich létala kouzla všech škol a vzduch se naplnil štiplavou vůní magie. Kapky krve nad pentagramem začaly vířit v bláznivém rytmu a najednou... zmizely. První vítězství bylo dosaženo? Ale co s krvavým symbolem v zemi? Než se začala rozvinout debata do všech možných směrů, přišel muž. Muž ve stříbrné zbroji. Muž, z něhož vyřazovalo něco, v co už snad nikdo nevěřil, že tam je. Zavrčel na hlouček, uhnuli mu. Ztěžka poklekl ve středu pentagramu a zarazil před sebe zářivý meč. Šla z něho slova, o kterých nevěděl, že si je pamatuje, ale některé věci změní máloco. Třásl se vyčerpáním, ale vytrval. Těsně předtím, než se sesunul k zemi se obrazec rozplynul. Zaplatil.
Noc druhá – úterý
Včerejší úspěch je naplnil nadějí. Ale v Ilerenu to bylo jiné, než v Thyrisu. Obrazec se bránil. Zda sám, nebo ho bránil jeho stvořitel – kdo to může vědět? Dostat se k němu stálo mnoho potu, krve a dřiny. Objevili se i démoni a jeden z drakolichů překousl nějakého nebožáka ve dví. Ale živí mají proti mrtvým i několik výhod. Odhodlání namísto slepé poslušnosti. Rozum namísto hrubé síly. A mají víru – víru sami v sebe i v něco víc. A tak živí postupovali přes všechny své ztráty, přes zoufalství i přes strach. Překonali nepřátele a někteří i sami sebe a dosáhli pentagramu. Opět nebylo příliš obtížné se zbavit kroužící krve. Ale obrazec, to bylo něco jiného.
Kaplan řádu templářského překročil čáry krve a s odhodláním vlastním snad jen duchovním začal s obřadem. ...abys vyšel ven a opustil toto Božího místo. Neboť to tobě, prokletý zavrženče, přikazuje Ten, jenž kráčel po moři a vztáhnul pravici k tonoucímu Petrovi...
Potácel se, pentagram s ním bojoval. Co je silnější? Je to krev, nebo tvar? Nebo je to templářův obřad? ...a odejdi od tohoto místa, neboť soud Boží se blíží!
Poslední slova téměř vykřikl. Jako by si nebyl jistý silou těch slov a chtěl ji dodat svým hlasem. A uspěl, když se hroutil k zemi tak viděl, jak se obrazec rozplývá. Zaplatil.
Den třetí – středa
Kamenná věž shlížela na krvavý výtvor. Stejně jako před pár dny z výtvoru vyšli nemrtví a povstali. Dnes však ne pro útok, však pro obranu. Věděl, že přijdou. Po dvou úspěších budou chtít další, natěšeni jak děti na novou hračku. V duchu se smál. A smál se i nahlas, když po tuhém boji živí dorazili k obrazci a snažili se ho zničit. Vzal si zpět svou krev, utišil ten obrazec. Udělal to sám, prostě... chtěl. Mágové hlasitě debatovali nad pentagramem, jeho zajímalo něco jiného. Věděl, že dnes jim něco chybí. Věděl, že dnes neuspějí. A tak se smál. Smích ho bavil, stejně jako jiné věci...
Quarazom se podíval na osmiokého zlatavého průzkumníka, vznášejícího se před ním. „Cože? Jejich hlavní město padlo?“ Rozesmál se jasným a zvonivým smíchem. „No aspoň něčemu bylo to dlouhé čekání dobré. Ti červi teď budou oslabení a zmatení. Tím líp pro nás.“ Mezitím, co si mluvil pro sebe, vyšel před jeskyni, která se v poslední době stala jejich domovem. Nebyla sice tak pohodlná, jako domy tam na severu, ale už brzy to bude jinak. Brzy už budou mít jeskyni za sebou. Brzy budou mít něco lepšího! Jen jediná věc ho trápila, nedostatek informací. Ale to se mělo změnit. Přešel ke skupince malých a rychlých hledačů a vyslal je hledat. Jakmile zmizeli mezi stromy, podíval se na osamocené zlatavé stvoření, které jediné zbylo v jeho blízkosti. „Ty máš jiný úkol. Sleduj je z povzdálí. Zjisti, kolik těch červů bude bojovat a jak. A hlavně… Vrať se!“ S mávnutím poslal osmiokého pryč.
Čekání se čím dál tím víc protahovalo. Tu se najednou ozvalo zašustění z podrostu u lesa. Za malou chvíli vylétla malá zlatavá koule a zastavila se u svého pána. Z jejích původních osmi očí zbývalo už jen pět, ale to nevadí. Ony dorostou. Neměla žádná ústa, kterými by podala své hlášení, ale to Quarazomovi nevadilo. V její mysli se čte snadno. „Takže naše malá skupinka byla rozprášena? Nevadí, každého z těch slabochů příště nahradí tři silnější.“ Quarazom se ušklíbl. „Celkem asi patnách obránců? Z toho množství odjinud? Tohle bude snadnější, než jsem myslel.“ Bouchl holí do země a začal se smát. Tohle se bude Regnumovi líbit.
Tímto vyzývám občany Thyrisu a cechy v něm sídlící aby ignorovali Havantské nařízení o vyklizení polí. Jako řádní občané Andarijského císařství máte právo užívat polností pod správou císařovny a není možné vám tyto zdroje upírat. Jednání Havantské správy považuji za nečestné a v době, kdy je císařovna nezvěstná, téměř za rebelii. Pokud se přesto rozhodnou v těchto krocích pokračovat, ujišťuji vás, že Thyris má sílu vzít si co nám náleží. Dnes večer osobně vyhledám Havantskou správkyni a budu požadovat vysvětlení jejího chování.
Vlastní rukou sepsal Alkin de Serevin, Konzul Preatoriánské gardy
Dvě postavy se plížily podél zdi. Šly opatrně a s jasným cílem. Proniknout do hradu a zjistit, co se děje. Věděly jen to, že hrad je plný nemrtvých. Vyhnuli se mumiím, ale i lichovi. Jedny dveře je pustily dovnitř. Oddechli si jen nakrátko, na žebříku zarachotil temný kostlivec, za ním další. Boj byl krátký, naštěstí unikli. Na střeše už jeden z nich to štěstí neměl. Slepec se pokoušel přelézt cimbuří, když dostal po hlavě šamšířem. Ten druhý unikl se zprávami. Se zprávami, které vůbec nebyly příznivé. A první, první tam stále leží. První oběť dlouhého večera.
Blázni... Ten hlas zněl posměšně, když tichá vůle hnala z hradních bran hordy nemrtvých.
Obránci však stáli, dlouho drželi linie. Kostlivci, lichové, dokonce mumie se o jejich řady rozbíjely. Potom přišli ale nakažené zombie, chromajzlové... a démoni. Obrovské kostnaté zrůdy procházely řadami obránců jak horký nůž máslem. A draci. I těch se pár objevilo, odporných drakolichů. Prastaré stvůry jež odmítly klid smrti.
Blázni... Bylo to spíše jen konstatování skutečnosti, když postava v rudé róbě stála nad tělem ve stříbrné zbroji a chraplavě se zasmála. Od portálu k hradu doléhaly zvuky boje a troubení nejdříve posilám a po chvíli rytířovy rozkazy k ústupu. Naam se uchechtl a odvlekl za nohu zbytky hrdiny. Možná, že z toho hrudního plátu bude skvělé zrcadlo. Výkřiky zoufalství a zvuky boje pomalu utichaly.
Vyzývám všechny obyvatele Andoru, aby se v zájmu vlastního bezpečí ihned stáhli z vnitřního Andoru (uvnitř hradeb, portál) a vzali si jen, co nezbytné jest! Město nelze ubránit proti invazi nemrtvých sil...zatím... Kdo neposlechne této výzvy, ohrožuje svým rozhodnutím svůj život i majetek a je si vědom svého rozhodnutí. Veškeré útoky proti invazi byly dosud neúspěšné, sic portál živící počty bestií chrlí jednu za druhou!
Zároveň vyzývám starosty jednotlivých měst, aby zavedli zákaz cestování do Andoru prostřednictvím portálu. Vnitřní Andor je obsazen nemrtvými a může dojít ke zbytečnému krveprolití.
Z důvodu ohrožení celé země pořádá dnes odpoledne, okolo čtvrté hodiny, Menel Sanga na cvičišti v Lewanu cvičení základů boje. Výcvik bude zaměřen především na zlepšení kondice a osvojení si základních praktik pro používání zbraní a zbrojí. Léčitelům chceme pomoci zlepšit jejich schopnosti ošetřovat bojovníky v boji. Máme připraveny dřevěné zbraně, nějakou zbroj a ošetřujícím poskytneme zdarma obvazy.
Výcvik se pokusíme opakovat i v průběhu týdne, pokud bude zájem cvičit. Výcvik není omezen pro občany žádného města, mohou přijít všichni.
Nemrtví
Chtěl bych upozornit všechny obyvatele a návštěvníky města Havant, aby dbaly zvýšené opatrnosti v našem městě.Včerejšího večera se na Našem území, konkrétně na předměstí Našeho města obevili Nemrtví, a způsobili zde požár. Dále bych chtěl poděkovat těmto lidem: Calibasovi, Hagardovi, Samovi a Roninvisovi za jejich pomoc, jak pomoc v boji, tak pomoc při hašení požáru.
Herold Liquid
Pro všechny občany Thyrisu a cechy v nem sídlicí - do středy 10. dne tohoto měsíce do půlnoci můžete pěstovat na polích svobodně, avšak ke středeční půlnoci musí být pole zorána a připravena k novému osevu. Následně budou převedena pod správu města a zbývajíci hodiny nájmu vám budou proplaceny, aby nevznikla újma na Vašem majetku.
Zástupce Správkyně Rarilmar Selebin
Seděl v trůnu v rozsáhlém hradě, jeho róba volně splývající k zemi. Se zamyšleným výrazem na tváři sledoval portál vlnící se přímo před ním, dokud z něj nevystoupila ona. Její sebevědomý úsměv, když se rozhlédla. Místo jejího dětství – kdysi plné smíchu a her, později tichých rozprav a hihňání nad tím kdo se komu líbí. Také místo smutku a nenávisti. Teď bylo jejich. Dala si ruce v bok a rozhlédla se. Stráže zmizely a byly nahrazeny nemrtvými služebníky. Kam zmizely, to raději nechtěla vědět. V nové ložnici... nové... dekorace, řekl tvor na trůnu a vstal. Snad se zalíbí. Udělal k ní dva kroky a ze své výšky se na ni zahleděl. Splnil jsem úkol. Drahý příteli, odvětila mu tiše a chytila se jeho paže, když vyrazili na obchůzku. Skončí brzy, ale ještě to neskončilo. Tvor po ní střelil pohledem. Vydrž tu ještě se mnou, drahý. Nevzdají se tak snadno. Možná by se vzdali, ale je s nimi Amelie. Vždy byla oddaná. Nebo možná hloupá. A nebo oboje. Krátce se zasmála. Upevni svou moc nad hradem, drahý. Jak si přeješ. Získám pro tebe třeba celé město, pokud je to tvé přání - a pokud tím splním svůj úkol. Ale potom, potom budu volný a nepokusíš se mi stát v cestě. Nechci, aby tě potkala... nehoda, jak tak ráda sama říkáš.
Slyšela jeho slova ve své hlavě, rozčílily ji. On cítil její vztek a ona zase jeho pocit uspokojení. Čím déle nosil tuhle schránku, tím víc emocí pociťoval. Nechápala to. Nemůžeš se mi vzepřít, řekla rázně a zadívala se na něho. Jsi vázaný krví. Nemůžeš, prostě to nejde! Nehody, nevybírají si... odpověděl jí tiše. Dodrž slovo, neporušíš pouto. Kdyby se na něj dál dívala, možná by si všimla náznaku úšklebku. Vynechal ze svých reportů jeden detail. Krev její krve už nebyla tak čistá jak si ona myslela...
