Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Zeman Gorgon dnes jmenoval mě, Komtura Řádu rytířů Templu, Erlista, jeho zástupcem ve věcech správy Ilerenského panství. V praxi to znamená, že ode dnes mám starostovské pravomoci. Budete-li tedy mít cokoli k projednání, naleznete mne v Templářské pevnosti v Ilerenu.
Prvními změnami, které jsem ve funkci učinil je plošné zlevnění nájmů, a to i pro neobčany města. Dále jsem citelně snížil daně, nyní jsou pouze 5 zlatých za měsíc.
Když se projdete po městě, jistě sami uvidíte i několik dalších, menších změn. Do města se začínají vracet i obchodníci, proto neváhejte a určitě Ileren navštivte a v případě zájmu přísahejte u městského kamene věrnost Zemanu Gorgonovi.
Mohu vám slíbit, že další změny na sebe nenechají dlouho čekat.
Erlist, Komtur Řádu rytířů Templu a Správce Ilerenského panství
Já Jorini Laerion správkyně Havantská bych ráda tímto dala na vědomí cechu Praetorie, nebo-li samozvaným vládcům Thyrisu, aby svá vykonstruovaná obvinění vzali zpět a vrátili předměty ukradené mé osobní stráži, která mě doprovázela na sezení s panem Konzulem de Serevinem. Připomínám také jeho děravé paměti, že jednání se neuskutečnilo právě kvůli bezdůvodnému napadení, vyštvání a uvěznění mého doprovodu.
K obviněním podaným na mou hlavu se vyjadřovati nebudu. Koneckonců sami obyvatelé našeho císařství víte kdo vám bojoval po boku, kdo vám ošetřoval zranění a kdo vám dával veškeré informace co měl. Zatímco "velectěná" Praetorie se ani nedokázala postavit ani ohni požáru když zachvátil město a za vašimi zády se vám smála, že se snažíte pomoci. Vzpomeňte si.
Lide Andarijský jednejte podle svého nejlepšího přesvědčení. Pokud chcete nechat Praetorii aby vám uzurpovala slávu, která náleží vám za vaší pomoc při obraně Andoru a samotné císařovny, tak je následujte. Pokud ale chcete sami být nápomocni a neztrácet čas zbytečným tlacháním o tom na čí straně je vinna. Chopte se zbraní, chopte se všeho co budete míti zrovna u ruky a vyražme spolu na Andor a navraťme ho zpět do rukou jeho starosty Numarona a naší Císařovny Kilias, která podle zpráv od věrného zastánce Císařství pana Samaela Naeriuse, je možná stále uvězněná někde ve svém paláci.
Nejsem žádný vojevůdce, ale věřím, že společnou silou dokážeme získat palác a snad i samotný Andor zpět, kousek po kousku. Ukažte hrdinu v sobě a postavte se svým nepřátelům se zbraní v ruce a magickými slovy splývajícími z vašich úst, vemte krumpáče, motyky, meče, sekery a přijďte na Andorské tržiště v neděli na osmou hodinu večerní.
Vyzívám všechny, jež mají nějaké důkazy ohledně tvrzení, že správkyně Havantu, Jorini Laerion, se paktuje se zlými silami, které ohrožují Andárii, aby tyto důkazy předložili členům Menel Sangy k nahlédnutí a prozkoumání.
Od správkyně Havantu jsem se bohužel nedočkal kladné odpovědi a stále tak trvá na svém zákazu pronajímání polí Thyriským občanům. Měla dokonce tu drzost prohlašovat, že vše koná s požehnáním císařovny Killias. Toto její tvrzení však popírá fakt, že se brzy po svém odjezdu veřejně paktovala s bytostí, která stojí za útoky nemrtvích na Andarijská města. Ve světle dalších důkazů dodaných Andorskou správou, apeluji na všechen Andarijský lid aby s ní jednal jako s potenciální zrádkyní a dobře zvažoval jakoukoliv pomoc, neboť se při snaze pomoci můžete snadno stát spoluviníky. Také bych rád požádal zástupce všech cechů a měst aby v neděli večer kolem osmé hodiny, přijali mé pozvání do Thyriské citadely, kde projednáme současnou situaci a její možná řešení.
Vlastní rukou sepsal Alkin de Serevin, Konzul Praetoriánské gardy
Pískovcová knihovna byla naplněna překřikováním, dohady. Každý chtěl být slyšet a každý chtěl mít poslední slovo. Dva muži v modrých pláštích stáli na okrajích místnosti a zdálo se, že nevnímají okolní svět, třetí seděl u pískovcového stolu, na tváři se mu odrážela únava celého dne. A mágové stáli a debatovali... a debatovali... Po hodinách dohadů se konečně na něčem usnesli a rovnou se rozhodli vše vyzkoušet. Měsíc, jež vyšel nad vrcholky stromů, je nalezl shromážděné kolem krvavého pentagramu před branami města. Za několik okamžiků už kolem nich létala kouzla všech škol a vzduch se naplnil štiplavou vůní magie. Kapky krve nad pentagramem začaly vířit v bláznivém rytmu a najednou... zmizely. První vítězství bylo dosaženo? Ale co s krvavým symbolem v zemi? Než se začala rozvinout debata do všech možných směrů, přišel muž. Muž ve stříbrné zbroji. Muž, z něhož vyřazovalo něco, v co už snad nikdo nevěřil, že tam je. Zavrčel na hlouček, uhnuli mu. Ztěžka poklekl ve středu pentagramu a zarazil před sebe zářivý meč. Šla z něho slova, o kterých nevěděl, že si je pamatuje, ale některé věci změní máloco. Třásl se vyčerpáním, ale vytrval. Těsně předtím, než se sesunul k zemi se obrazec rozplynul. Zaplatil.
Noc druhá – úterý
Včerejší úspěch je naplnil nadějí. Ale v Ilerenu to bylo jiné, než v Thyrisu. Obrazec se bránil. Zda sám, nebo ho bránil jeho stvořitel – kdo to může vědět? Dostat se k němu stálo mnoho potu, krve a dřiny. Objevili se i démoni a jeden z drakolichů překousl nějakého nebožáka ve dví. Ale živí mají proti mrtvým i několik výhod. Odhodlání namísto slepé poslušnosti. Rozum namísto hrubé síly. A mají víru – víru sami v sebe i v něco víc. A tak živí postupovali přes všechny své ztráty, přes zoufalství i přes strach. Překonali nepřátele a někteří i sami sebe a dosáhli pentagramu. Opět nebylo příliš obtížné se zbavit kroužící krve. Ale obrazec, to bylo něco jiného.
Kaplan řádu templářského překročil čáry krve a s odhodláním vlastním snad jen duchovním začal s obřadem. ...abys vyšel ven a opustil toto Božího místo. Neboť to tobě, prokletý zavrženče, přikazuje Ten, jenž kráčel po moři a vztáhnul pravici k tonoucímu Petrovi...
Potácel se, pentagram s ním bojoval. Co je silnější? Je to krev, nebo tvar? Nebo je to templářův obřad? ...a odejdi od tohoto místa, neboť soud Boží se blíží!
Poslední slova téměř vykřikl. Jako by si nebyl jistý silou těch slov a chtěl ji dodat svým hlasem. A uspěl, když se hroutil k zemi tak viděl, jak se obrazec rozplývá. Zaplatil.
Den třetí – středa
Kamenná věž shlížela na krvavý výtvor. Stejně jako před pár dny z výtvoru vyšli nemrtví a povstali. Dnes však ne pro útok, však pro obranu. Věděl, že přijdou. Po dvou úspěších budou chtít další, natěšeni jak děti na novou hračku. V duchu se smál. A smál se i nahlas, když po tuhém boji živí dorazili k obrazci a snažili se ho zničit. Vzal si zpět svou krev, utišil ten obrazec. Udělal to sám, prostě... chtěl. Mágové hlasitě debatovali nad pentagramem, jeho zajímalo něco jiného. Věděl, že dnes jim něco chybí. Věděl, že dnes neuspějí. A tak se smál. Smích ho bavil, stejně jako jiné věci...
Quarazom se podíval na osmiokého zlatavého průzkumníka, vznášejícího se před ním. „Cože? Jejich hlavní město padlo?“ Rozesmál se jasným a zvonivým smíchem. „No aspoň něčemu bylo to dlouhé čekání dobré. Ti červi teď budou oslabení a zmatení. Tím líp pro nás.“ Mezitím, co si mluvil pro sebe, vyšel před jeskyni, která se v poslední době stala jejich domovem. Nebyla sice tak pohodlná, jako domy tam na severu, ale už brzy to bude jinak. Brzy už budou mít jeskyni za sebou. Brzy budou mít něco lepšího! Jen jediná věc ho trápila, nedostatek informací. Ale to se mělo změnit. Přešel ke skupince malých a rychlých hledačů a vyslal je hledat. Jakmile zmizeli mezi stromy, podíval se na osamocené zlatavé stvoření, které jediné zbylo v jeho blízkosti. „Ty máš jiný úkol. Sleduj je z povzdálí. Zjisti, kolik těch červů bude bojovat a jak. A hlavně… Vrať se!“ S mávnutím poslal osmiokého pryč.
Čekání se čím dál tím víc protahovalo. Tu se najednou ozvalo zašustění z podrostu u lesa. Za malou chvíli vylétla malá zlatavá koule a zastavila se u svého pána. Z jejích původních osmi očí zbývalo už jen pět, ale to nevadí. Ony dorostou. Neměla žádná ústa, kterými by podala své hlášení, ale to Quarazomovi nevadilo. V její mysli se čte snadno. „Takže naše malá skupinka byla rozprášena? Nevadí, každého z těch slabochů příště nahradí tři silnější.“ Quarazom se ušklíbl. „Celkem asi patnách obránců? Z toho množství odjinud? Tohle bude snadnější, než jsem myslel.“ Bouchl holí do země a začal se smát. Tohle se bude Regnumovi líbit.
Tímto vyzývám občany Thyrisu a cechy v něm sídlící aby ignorovali Havantské nařízení o vyklizení polí. Jako řádní občané Andarijského císařství máte právo užívat polností pod správou císařovny a není možné vám tyto zdroje upírat. Jednání Havantské správy považuji za nečestné a v době, kdy je císařovna nezvěstná, téměř za rebelii. Pokud se přesto rozhodnou v těchto krocích pokračovat, ujišťuji vás, že Thyris má sílu vzít si co nám náleží. Dnes večer osobně vyhledám Havantskou správkyni a budu požadovat vysvětlení jejího chování.
Vlastní rukou sepsal Alkin de Serevin, Konzul Preatoriánské gardy
Dvě postavy se plížily podél zdi. Šly opatrně a s jasným cílem. Proniknout do hradu a zjistit, co se děje. Věděly jen to, že hrad je plný nemrtvých. Vyhnuli se mumiím, ale i lichovi. Jedny dveře je pustily dovnitř. Oddechli si jen nakrátko, na žebříku zarachotil temný kostlivec, za ním další. Boj byl krátký, naštěstí unikli. Na střeše už jeden z nich to štěstí neměl. Slepec se pokoušel přelézt cimbuří, když dostal po hlavě šamšířem. Ten druhý unikl se zprávami. Se zprávami, které vůbec nebyly příznivé. A první, první tam stále leží. První oběť dlouhého večera.
Blázni... Ten hlas zněl posměšně, když tichá vůle hnala z hradních bran hordy nemrtvých.
Obránci však stáli, dlouho drželi linie. Kostlivci, lichové, dokonce mumie se o jejich řady rozbíjely. Potom přišli ale nakažené zombie, chromajzlové... a démoni. Obrovské kostnaté zrůdy procházely řadami obránců jak horký nůž máslem. A draci. I těch se pár objevilo, odporných drakolichů. Prastaré stvůry jež odmítly klid smrti.
Blázni... Bylo to spíše jen konstatování skutečnosti, když postava v rudé róbě stála nad tělem ve stříbrné zbroji a chraplavě se zasmála. Od portálu k hradu doléhaly zvuky boje a troubení nejdříve posilám a po chvíli rytířovy rozkazy k ústupu. Naam se uchechtl a odvlekl za nohu zbytky hrdiny. Možná, že z toho hrudního plátu bude skvělé zrcadlo. Výkřiky zoufalství a zvuky boje pomalu utichaly.
