Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Koně, kteří nesplňovali nedávnou vyhlášku o uvazování koní, byli odvázání a odebráni svým majitelům. Pokud majitel projeví o koně zájem do konce tohoto měsíce, bude mu za poplatek 30zl + 5zl za každý další týden ustájení navrácen.
O navrácení koně můžete žádat u mě nebo Naladrisi Ninithil Phyllis.
S blížícím se koncem přestavby dochází dělníkům zásoby materiálu a velmi brzy bude spotřebován i materiál ze starých domů. Chtěl bych proto požádat každého, kdo je ochoten městu vypomoci ať už penězi nebo pískovcem, aby tak učinil co nejdříve. Pokud by se práce zastavily kvůli nedostatku materiálu, hrozilo by, že město nedokončíme než se zhorší počasí a přestavba se tak protáhne. Rozvoji města pomůže jakékoliv množství materiálu. Všichni přispívající budou náležitě odměněni ať už zvýhodněním při dražbě pronájmů nebo prodloužením jejich nájemních smluv. Svoje příspěvky vhazujte do truhlice na Thyriském náměstí. Nezapomeňte je označit svojí značkou nebo svým jménem.
Dražba nájmů
Po dokončení přestavby města budete mít možnost vydražit si pronájem v Palácové čtvrti Thyrisu. Pro účast v dražbě daného pronájmu bude třeba složit hodnotu třídenního nájmu, která bude vítězi dražby připočtena k délce pronajmutí. Dražba bude probíhat navyšovacím způsobem. Ti z vás, kteří přispěli nebo ještě přispějí městu na přestavbu, budou odměněni dle příspěvku ke každému příhozu. Taktéž budou zvýhodněni občané Perly jihu před cizinci.
Dražba proběhne v nejbližších dnech hned po dokončení přestavby. Přesný datum a čas bude ještě vyhlášen.
Z vůle Konzula Alkina de Serevina, vládce Thyrisu,
Seděl na trůnu udělaném pro mnohem menší osobu. Vypadal až komicky. Snad i proto se blondýnka rozesmála hned, jak vešla do sálu. Jeho pohled ale umlčel její smích. Proč jsi zde? Podívat se na starého přítele, proč myslíš? řekla s náznakem sarkasmu. Překvapivé. Líbí se ti ten trůn? Máš v něm pocit vládce? Nebo jsi opět zapomněl, že stále ještě patříš mě, stejně jako město. Ne. Ne? Ne na co? její hlas zněl už docela rozčileně. Ne na vše. Výborně. Tak se zvedni, chci si sednout, řekla o něco klidnějším hlasem a udělala několik kroků k trůnu. Odpovědí jí po chvíli bylo jen ticho, potom promluvil. Ne. Neodporuj mi! vykřikla, téměř až zavřískla. On se jen usmál. Nesmíš mi odporovat! Okamžitě mi to místo uvolni.
Sedící tvor se opět se usmál a pohodlně seděl dál. Blondýnka vztekle bouchla o dlažbu holí a v dlani druhé ruky se jí začal zhmotňovat plamínek. Rudá róba zavlála a sedící postava se zvedla. Vyvolalo to jen samolibý úsměv na dívčí tváři. Měl jsi pravdu, není pohodlný. Ještě, že máme někoho, jehož zadek je už do něj tvarován. Vzápětí přehodila nohy přes područku a krátce se zasmála. Jak jdou práce? Všude jsou mračna prachu, moc toho není vidět. Dnem i nocí. Brzy skončí. Skvěle. Ale víš ty co? Ti tví pracanti mají proti lidským velkou výhodu. Nepotí se! Zasmála se a odpovědí jí bylo krátké zamručení. Smích na její tváři vystřídal zachmuřený výraz. Neviděli si už do myslí. Byl tu už moc dlouho? Nebylo v tom něco jiného? A opravdu jí na příkaz mohl říci ‘ne’, aby ho za chvíli splnil? Tolik záhad.
Město je již kompletně vystěhováno a začala samotná přestavba. Ti, kteří si dosud nevystěhovali své věci je naleznou v hlavním (největším) stanu u sídla Vládců strachu. Nádoby které nebyly opatřeny heslovým zámkem jsou uschovány ve stanu městském. K těmto věcem se dostanete po kontaktování mé osoby. Do hlavního stanu byl přestěhován také bankéř a městský kámen.
Město bude po dobu přestavby otevřené, ale protože budou dělníci provádět i demolice a jiné nebezpečné práce, dbejte při vstupu zvýšené opatrnosti!
Kvůli plánované inkvizici dvou vražedkyň posouvám zasedání senátu v neděli, 2. října o půl hodiny dříve na 18:30 hodin.
Dále připomínám všem občanům Thyrisu, aby si přečetli předcházející Thyriskou novinku o přestavbě města, kterou jste mohli přehlédnout pod náporem informací z jiných měst.
Quarazom i jeho společník byli s novým doupětem nadmíru spokojení. Doupě jim poskytovalo maximální míru bezpečí. Úzká skalní pěšina, která byla v podstatě jedinou přístupovou cestou, byla nepřetržitě střežena armádou. V momentě kdy by se někdo jen pokusil projít, byl by nemilosrdně roztrhán. Druhá z možných přístupových cest byla ta od druhého konce poloostrova, na kterou vedla cesta pouze lodí, ovšem i z té strany byli démonní poskoci, připravení zabít cokoli by se byť jen hnulo.
Už několikrát se pokoušel Regnum s Quarazomem a jejich armádami dobít lidské město, ovšem bez úspěchu. Nebylo jim jasné, co lidi chrání, jestli je to víra, jednota, či nějaký další element o kterém nevěděli. Jisté bylo, že Ilerenští oplývají neskutečnou měrou odhodlání, odhodlání ubránit své milované město, pokud se tomu tak nechá říkat. Quarazom již delší dobu cítil obrovskou sílu tam někde za hradbami města, sílu která kdyby se obrátila proti nim, mohla znamenat konec cesty.
Čas je tlačil, Regnumův vztek a nenávist vůči lidskému pokolení rostli každým dnem. I Quarazomovi přišlo věčné, nekončící bojování před branami Ilerenu až příliš dlouhé. Přišel s plánem…
Regnumův úkol byl prostý. Měl zaútočit na brány Ilerenu, zaměřit pozornost obránců na sebe. Neprotestoval, dá se říci, že se mu úkol líbil, co by mohl chtít víc, než možnost zabíjet něco, co tak nenávidí. Přišel od jihu se středně silnou četou, která zaútočila přímo na palisády, tím byla zaměstnána většina obránců a Regnum rychle spěchajíc nad kostel v naději že tam nikdo nebrání a on jednoduchým povelem napadne obránce i z boku. Zmýlil se, i tam byli obránci, „bude to dobrý boj“ pomyslel si.
Boj byl tuhý a dlouhý, bojovalo se jak na severu u kostela, tak přímo před branami u palisád. Obrovské ztráty byli na obou stranách, chvíli to vypadalo že útočníci vedou, chvíli tomu bylo přesně naopak, jisté bylo jedno, Quarazom se připravoval a jeho plán zatím vycházel přesně jak měl.
Nastal čas a Quarazom se vydal splnit svou část plánu. Cestou ke kostelu potkal Regnuma velícího armádám, v jeho tváři poznal ten výraz který k Regnumovi patřil, běsnící divoké oči a chuť po dalších nebožtících. Zběžně prohodili pár slov, kdy se Quarazom ujistil, že všechno probíhá jak má a pokračoval ke kostelu. Cestu mu usnadnili nepříliš zdatní dělostřelci, kteří místo do některého z útočníků odstřelili kus palisády.
Hned jak se Quarazom dostal do kostela, začal odříkávat formule. Paradoxně právě z tohoto svatého místa chtěl uvolnit dřímající sílu, kterou cítil a chtěl ji připoutat k sobě a svému druhovi …jen na chvíli ho vyrušil jeden z obránců, zaplatil tím nejcennějším co měl, životem.
Quarazom ztichl, z věže kostela se zablesklo. Blesk zamířil do zahrad paláce Rytířů Templu, přesně tam, kde byl pochovaný jeden z nich. Ze sochy, která byla bleskem roztříštěna na tisíce kousků vystoupil on, přízrak, který ztělesňoval duši bývalého herolda Ilerenského, herolda Gelborona, který nyní přisluhoval svým temným pánům…
Tmavovlasý chlapec seděl na břehu moře, nohama pohupoval ve vzduchu a sledoval splávek na vlnící se hladině. Dnes ty ryby nějak neberou, pomyslel si. Slunce se pomalu dostávalo do zenitu, měl by jít domů. Splávek se zacukal a chlapec zatáhl za vlasec, žádná ryba na háčku neuvízla, jen trochu větší vlna si z něj udělala dobrý den. Náhle se mu voda začala ztrácet před očima, tam kde před chvílí byla hladina byl jen písek. Zvedl zrak k horizontu a uviděl něco, co si neuměl představit ani v nejhorších snech. Přímo proti němu se hnala zeď zpěněné vody, vyšší než třípatrový dům. Zahodil prut a s křikem se rozeběhl k domovu. Doběhl jen na kraj vesnice, když ho vlna dostihla. Lidé vzburcovaní jeho křikem pomalu vycházeli z chýší jen proto, aby byli smeteni zuřícím živlem. Ti, kdo zůstali uvnitř, si nevedli o mnoho lépe. Voda je odnesla spolu s jejich domovy a našli smrt v temných vodách oceánu...
Když druhý den vysvitlo slunce nad jilantským obzorem, neosvítila žádné smějící se tváře dětí. Nevidělo žádné ženy vařící jídlo, nebo peroucí plínky svých ratolestí. Nevidělo muže na rybářských bárkách, ani kácející dřevo v lesích. Vidělo jen trosky chýší, mrtvoly lidí i zvířat. Vzduchem se kromě zápachu nesl křik mrchožroutů, kteří v okamžiku nejhorším našli záchranu ve vzduchu. A teď jim začala hostina...
... Lodi nakonec zůstal jen jeden ze tří stěžňů a třetina posádky. Mág nebyl nikde k nalezení, nejspíše také skončil ve vlnách. Modrý kámen se leskl na slunci, nyní již úplně suchý. Pevnina na obzoru vyvolala vlny jásotu a s ještě větším nadšením se setkala posádka lodi, která je potkala a nakonec pomohla dosáhnout domovského přístavu. Přístav byl poničen, přes ostrov se prý přehnala vlna vyšší než domy. Z modrého kamene se stal pomník obětem té bouřky a správce daroval loď, nyní přejmenovanou na Posedlý mág, se vším co se na ní nacházelo, samozvanému kapitánovi, který ji dovedl zpět domů.
Celý den vyzvedávali věc z mořského dna. Když se nad hladinu vynořila část modrého kamene tak nevěděli, zda se smát, nebo být zklamaní. Modrý kámen, ale kámen. Alespoň to si mysleli, dokud se nepodívali na Zarputila, který s očima rozšířenýma šokem beze slov zíral na kámen. Mluvili na něj. Štouchali do něj, ale probrala ho až lehká facka. Potom začal zuřivě gestikulovat a křičet, ať to hned dostanou na palubu, že to musí zkoumat. Moře se začínalo vlnit čím dál divočeji, jak tahali kámen ven z vody. Do té doby jasná obloha rychle temněla. Námořníky to však nutilo jen pracovat rychleji. Chtěli odsud zmizet. Kámen byl zvednutý nad hladinu a poslední kapky z něj padaly zpět do moře. Kousek za lodí se začal tvořit vír. Z nebe jakoby padalo druhé moře. S novým nákladem a prudkým větrem bouřky v zádech vyrazili domů. Loď už nerozrážela vlny lehce jako na první cestě. Radostná nálada je už dávno opustila. Měli strach ze zloby moře. Bouřky byly obvyklé, ale tahle byla neobvyklá. Vlny si s lodí pohrávaly jak divoký potok s lodičkou z kůry, vítr jim zlomil jeden ze tří stěžňů. Pět mužů skončilo ve vodě, nikdo je již nikdy neviděl. Za zády se jim vytvořila snad kolmá stěna z vody a hnala je kupředu.
