Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Velkolepá přestavba Thyrisu je již hotová, ale aby se naplno rozběhl chod města je třeba rozdat poslední nájmy v Chrámové čtvrti Thyrisu. Proto, máš-li zájem bydlet v nejluxusnější čtvrti, v nejhezčím městě na světě, přijď si vydražit jeden z pronájmů!
Pro účast v dražbě daného pronájmu bude třeba složit hodnotu třídenního nájmu, která bude vítězi dražby připočtena k délce pronajmutí. Dražba bude probíhat navyšovacím způsobem. Ti, kteří přispěli městu na přestavbu, budou odměněni dle příspěvku ke každému příhozu. Taktéž budou zvýhodněni občané Perly jihu před cizinci.
Dražba proběhne tento čtvrtek od 19 hodin. Sraz na Thyriském náměstí!
Na jihu, ve městě písku a slunce, nedlouho po tom, co zdroj světla zašel za horizont, zabouchl Konzul svou truhlu, ze které si bral pár posledních věcí, co bude dnešní noc potřebovat. Vyšel před citadelu, letmo se rozhlédl, když jeho pohled stanul na jednom z mužů pracujících na nádvoří. „Svolejte muže“ pronesl konzul jasným hlasem bez náznaku dotazu. Nedlouho po tom stála šestice mužů připravená na nádvoří. Všichni v tmavém oblečení, všichni připraveni, věděli co je čeká, věděli do čeho jdou...vyrazili.
Trvalo to jen malou chvíli a muži se sjížděli u pevnosti Družiny, tak jak bylo domluveno. Ovšem bylo jich více, vedle šestice mužů z Praetoriánské gardy nyní stála další skupinka. Stejně jako Praetoriáni stáli navlečeni v tmavém oblečení, které je mělo chránit, a připraveni snad na všechno. Byla to skupina, která si říká Bratrstvo hrdinů. Snad bůh dá a dostojí svému jménu…
Sotva se seřadili a prohodili pár plytkých vět dorazil člen Družinářů, těžko říci zdali tušil že se něco chystá, nebo jel jen na projížďku. Jisté ale bylo, že po tom, co seznámen s plánem a prosbou zdali by je nemohl lodí dovézt k břehům Ilerenského předměstí a zase zpět, tak souhlasil. Zejména tedy po tom, co zahlédl mezi skupinou mužů sličnou elfku.
Pluli tichým a klidným mořem, nevědět co je cílem cesty, dalo by se snad i říci že to je hezký výlet. Kombinace napětí, adrenalinu valícího se žilami a snad i strachu však byla silnější než zážitek z plavby, nikdo vyjma kormidelníka, který si cosi mrmlal o směru kterým plují, ani nedutal. Při pohledu do jejich tváří se téměř přesně nechalo určit, co se jim honí hlavou, byly to otázky typu „jak to dneska dopadne?“, „vrátíme se?“, „jak vypadá jižní Ileren a co z něho zbylo?“.
Plavba netrvala dlouho, možná byla kratší než by si někteří přáli. Kormidelník bezpečně a hlavně tiše zavedl loď ke břehu, opatrně shodil můstek, a muži se jeden za druhým začali vyloďovat. Tichý pozorovatel by se až podivil jak bravůrně a tiše si skupina počíná, nebylo slyšet jediného zašustění, zacinkání, nic. Bylo jasné proč, nechtěli upoutat pozornost. Jejich cílem bylo nepozorovaně se vylodit, vypáčit zámky u domů, respektive toho co z nich zbylo a zachránit majitelům, kteří se museli narychlo sbalit a utéci před blížící se hrozbou zbytky jejich majetku.
Postupovali tiše, do doby než narazili na prvního z okatých hledačů. Sekat do něčeho sekerou, bodat kopím případně vyslovovat magické formule, které mají popálit tu démonickou potvoru tiše dost dobře nejde. Ale i přes to si počínali jako jeden sehraný celek, jako jedno tělo. Konzul jakožto největší přítomná autorita jen ztišeným, ale intenzivním hlasem vykřiknul „zabte ho co nejrychleji, nesmí utéct“. V podstatě to ani říkat nemusel, každému je jasné, jaká je jeho práce a proč se démon, který je spatřil, nesmí dostat ke svým druhům. Postup byl pomalý, obezřetný, plný skrývání, práce se zaseklými zámky a opatrné stěhování toho co z nájemních domů zbylo na loď.
Měli štěstí, žádný z hledačů si nezachránil život, žádný neutekl krvavému kopí. Ale co bylo podivné, na bývalém předměstí Ilerenu, dnes spíše shluku polorozpadlých, případně vypálených ruin bylo až prapodivně málo démonických přisluhovačů, jako by jejich páni cosi připravovali.
Vyčerpávající mise se blížila ke konci, všechno co se zachránit dalo, bylo naloděno, většina mužů a žena byli také na lodi. Ti co zbyli na břehu chystali past, jeden z domků byl vyskládán až po strop, tedy to co z něho zbylo těmi nejvýbušnějšími lektvary. Plán byl triviální, ale efektivní. Jeden z přítomných měl přilákat nějaké pátrače, druhý rychle hodit do domu lektvar, který plnil funkci roznětky a společně utéct směrem k lodi.
Dobrovolná volavka se vydala splnit svoji část mise, ovšem co se za ním vydalo by jaktěživ nečekal. Ze tmy se vyhrnul zástup pátračů, i ve tmě bylo znatelné jak září všemi barvami, jak jejich obrovské oči mrkají a prohlíží terén. Jakmile je spatřil dal se na úprk, běžel co mu nohy stačili, sotva popadal dech, běžíc okolo domu jen vykřikl „házej!“. Jeho přítel jen co zaslechl ono vyheknutí, odhodil lektvar a běžel tam, kam měl. Jen tak tak, co stihli doběhnout k lodi a odrazit od břehu se ozvala ohromná exploze, která splnila svůj účel jak doufali.
Loď plula směrem k pevnosti Družiny, tím klidným mořem, kterým se prve vydala na záchranou misi. Výrazy ve tvářích cestujících se změnili, mísily se výrazy únavy s výrazy štěstí z úspěšné mise a toho že zpět cestuje stejný počet hrdinů, který jich plul směrem tam…Netrvalo dlouho a kormidelník bezpečně zavedl loď k molu. Hrdiny čekal poslední úkol, naložit náklad na batožiny nákladních koní, ty odvézt do bezpečí k provizornímu Thyrskému tábořišti a věci předat někomu kompetentnímu.
Jak si naplánovali, tak také udělali, věci byly bez jakýchkoli komplikací bezpečně dopraveny do stanové osady, složeny ze hřbetů koní, a uloženy mimo dosah rukou nenechavců. Rytíř Bořivoj informován o počinu dobrodruhů si přijel pro majetek obyvatel města, který jeho řád spravuje…
Dobrý podvečer lidé Andarijský, jak již mnozí čekali, dnešním večerem se vzdávám svých heroldských pravomocí. Mnozí to uvítají, mnozí to oslaví, ale věřím, že se na mě nebude vzpomínat jen ve zlém.
Poslední dobou mi docházeli nervy, až to zašlo až sem. Lid je již tak zkažený, provokuje a schovává se za jiné, neváží si pomoci, uráží kde koho, a nejednou vás moje šerpa zachránila od vejprasku. Heroldi k sobě nechovají úctu, ba dokonce k rytířům. V tomto světě udržet pořádek je nadlidský úkol.
Ano, udělal jsem pár chyb, ano, uznal jsem je. Za to se ale nebudu omlouvat, chybuje každý. Nicméně se svým nejlepším svědomím mohu říct, že jsem se snažil v Andoru udržet pořádek, a pomáhat občanům Andoru. Minimalizoval jsem útoky zbojníků na mém území na minimum, snažil jsem se osvobodit Andor, ale vždy to skončilo na neschopnosti nebo neochotě jiného. Mnoha lidem jsem vrátil věci ukradené na našem území, a taky bych byl rád, aby jste pochopily že v posledních měsících jsem na Andor byl sám.
Tohle všechno se odrazilo na mém rozhodnutí. Snad to pochopíte. Děkuji za těch pár měsíců.
Brány Havantského pivovaru jsou znovu otevřeny!. Pivovar je již hotov, a v plném provozu. Proto vás, veškerý lid vyzívá k přípravám na chmelovou stezku!
Zkouška se skládá z hlavní neobvykých disciplín- všichni zájemci, nechť si přivedou své kousavé mazlíčky a změří své síly ve stínů pivovaru. Při této zkoušce, bude připravená pro účastníky i diváky, sázková kancelář. Zájemci, nechť se hlásí sládkové Kathrině, nebo vhazují své svitky u sídla starosty. Nejlepší a nejsilnější kousavé čtyřnohé zvířátko bude odměněno věcnou cenou, stejně tak jako jeho majitel.
Druhá discipína se bude konat v sálu pivovaru- tam ať se o své štěstí a možnou kuráž pokusí porovnat samotní občané mezi sebou. Celý turnaj bude provázen sázkami, nechť vám přejí kostky, aneb vyšší bere vše!
A obecná zkouška, pro veškeré příchozí, jest zátež všech známých a pro mnohé neznámých druhů piv, a hor jídel..
Přijďte si i vy, projít svou chmelovou stezku, dne nedělního dvacátéhotřetího měsíce října tohoto roku, úderem osmé hodiny večerní. Vstup je v ceně 10 zlatek z důvodů poplatků na sklo, a úklidu. Za chmelovou stezku, sepsala sládková Kathrina Althere.
Pivní stezka se koná pod záštitou a patronátem města Havant. Další informace naleznete na Císařské vývězce.
Silmor, rytíř templářský a prozatimní správce havantský
Koně, kteří nesplňovali nedávnou vyhlášku o uvazování koní, byli odvázání a odebráni svým majitelům. Pokud majitel projeví o koně zájem do konce tohoto měsíce, bude mu za poplatek 30zl + 5zl za každý další týden ustájení navrácen.
O navrácení koně můžete žádat u mě nebo Naladrisi Ninithil Phyllis.
S blížícím se koncem přestavby dochází dělníkům zásoby materiálu a velmi brzy bude spotřebován i materiál ze starých domů. Chtěl bych proto požádat každého, kdo je ochoten městu vypomoci ať už penězi nebo pískovcem, aby tak učinil co nejdříve. Pokud by se práce zastavily kvůli nedostatku materiálu, hrozilo by, že město nedokončíme než se zhorší počasí a přestavba se tak protáhne. Rozvoji města pomůže jakékoliv množství materiálu. Všichni přispívající budou náležitě odměněni ať už zvýhodněním při dražbě pronájmů nebo prodloužením jejich nájemních smluv. Svoje příspěvky vhazujte do truhlice na Thyriském náměstí. Nezapomeňte je označit svojí značkou nebo svým jménem.
Dražba nájmů
Po dokončení přestavby města budete mít možnost vydražit si pronájem v Palácové čtvrti Thyrisu. Pro účast v dražbě daného pronájmu bude třeba složit hodnotu třídenního nájmu, která bude vítězi dražby připočtena k délce pronajmutí. Dražba bude probíhat navyšovacím způsobem. Ti z vás, kteří přispěli nebo ještě přispějí městu na přestavbu, budou odměněni dle příspěvku ke každému příhozu. Taktéž budou zvýhodněni občané Perly jihu před cizinci.
Dražba proběhne v nejbližších dnech hned po dokončení přestavby. Přesný datum a čas bude ještě vyhlášen.
Z vůle Konzula Alkina de Serevina, vládce Thyrisu,
Seděl na trůnu udělaném pro mnohem menší osobu. Vypadal až komicky. Snad i proto se blondýnka rozesmála hned, jak vešla do sálu. Jeho pohled ale umlčel její smích. Proč jsi zde? Podívat se na starého přítele, proč myslíš? řekla s náznakem sarkasmu. Překvapivé. Líbí se ti ten trůn? Máš v něm pocit vládce? Nebo jsi opět zapomněl, že stále ještě patříš mě, stejně jako město. Ne. Ne? Ne na co? její hlas zněl už docela rozčileně. Ne na vše. Výborně. Tak se zvedni, chci si sednout, řekla o něco klidnějším hlasem a udělala několik kroků k trůnu. Odpovědí jí po chvíli bylo jen ticho, potom promluvil. Ne. Neodporuj mi! vykřikla, téměř až zavřískla. On se jen usmál. Nesmíš mi odporovat! Okamžitě mi to místo uvolni.
Sedící tvor se opět se usmál a pohodlně seděl dál. Blondýnka vztekle bouchla o dlažbu holí a v dlani druhé ruky se jí začal zhmotňovat plamínek. Rudá róba zavlála a sedící postava se zvedla. Vyvolalo to jen samolibý úsměv na dívčí tváři. Měl jsi pravdu, není pohodlný. Ještě, že máme někoho, jehož zadek je už do něj tvarován. Vzápětí přehodila nohy přes područku a krátce se zasmála. Jak jdou práce? Všude jsou mračna prachu, moc toho není vidět. Dnem i nocí. Brzy skončí. Skvěle. Ale víš ty co? Ti tví pracanti mají proti lidským velkou výhodu. Nepotí se! Zasmála se a odpovědí jí bylo krátké zamručení. Smích na její tváři vystřídal zachmuřený výraz. Neviděli si už do myslí. Byl tu už moc dlouho? Nebylo v tom něco jiného? A opravdu jí na příkaz mohl říci ‘ne’, aby ho za chvíli splnil? Tolik záhad.
Město je již kompletně vystěhováno a začala samotná přestavba. Ti, kteří si dosud nevystěhovali své věci je naleznou v hlavním (největším) stanu u sídla Vládců strachu. Nádoby které nebyly opatřeny heslovým zámkem jsou uschovány ve stanu městském. K těmto věcem se dostanete po kontaktování mé osoby. Do hlavního stanu byl přestěhován také bankéř a městský kámen.
Město bude po dobu přestavby otevřené, ale protože budou dělníci provádět i demolice a jiné nebezpečné práce, dbejte při vstupu zvýšené opatrnosti!
