Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Pohlédla z okna a zadívala se do tance kapek na dřevěném parapetu polorozpadlé ruiny. Mísil se v ní vztek. Vztek a zároveň strach. Jak mohla být tak blbá! Malá, hloupá holka! Udeřila pěstí o zeď. Ubývalo času a zlatovláska měla s každou uplynulou hodinou větší obavy. Něco v ní se vzdouvalo, něco v ní jí neustále připomínalo, že je něco špatně. Všechno bylo tak jednoduché, čekala výzvu, čekala rány a bolest a nic z toho nepřišlo. Její krev, její vlastní krev jí zradila a snažila se jí zabít. Ale teď, i když Naama zničila, necítila oddech, který čekala. Místo toho cítila ještě větší tlak a začínala jí z toho všeho bolet hlava. Neuspěla a teď má problém, aby sama přežila. A Kilias je navíc zase volná, neví, kde císařovna je, neví, jak se k ní dostat a netuší, kdo všechno je zase na její straně. Pokoří ji, musí. Ať už chce či nechce, její život je s tím teď svázaný a ona se bez boje nevzdá- ani jedna z nich. Musí vymyslet plán, musí být o krok na před, musí sehnat zázemí, musí… především si musí odpočinout. Cítila se sama. Rozhlédla se po narychlo zařízené ruině, která vzdorovala silnému dešti ponořeného do husté mlhy. Mávla rukou, zašeptala kouzelnou formuli a horký pramínek vody začal tiše stékat do připravené kádě na koupel. Sedla si na stoličku před zrcadlo a rozpustila si kadeře dlouhých vlasů. Pomalu je začala rozčesávat, cítila, jak se do ní zase vlévá nová krev a hlavu opouští zmatek a tlak. Cítila se zase sama sebou, napjatá ramena pomalu klesla dolů doprovázená tichým oddechem. Vstala, šaty nechala volně sklouznout na podlahu a ponořila se do vodní lázně. Tady a teď jí nikdo hledat nebude, ještě má chvíli sama pro sebe…
Poslední
Touha po krvi hnala nemrtvé jako smečku loveckých psů. Přelézali barikádu přes hořící vůz a snažili se prodrat ke dveřím nízkého stavení. Na vojáka zapřeného ve dveřích jich dotíralo stále více a bylo zřejmé, že brzy zaboří své pařáty do lidského masa. Osamělý obránce to věděl také, ale odmítal se vzdát bez boje, ne po třech měsících v tom proklatém městě. Se zbytkem gardy se zabarikádovali v budově poblíž mostu a pokoušeli se osvobodit svého velitele. Za každý další pokus, za každý další den, platili vlastní krví, ale pomoc stále nepřicházela a sami byli proti hordám nemrtvých bez šance. Postupně umírali a bílé pláště mizely jako sníh před jarním sluncem. Zůstal jako poslední, vážně zraněn, bez naděje na záchranu, ale s vůlí neprodat svůj život lacino. Zastavil útok kostlivce se sekerou a začal mírně ustupovat, v poslední chvíli tlak na čepel úplně zastavil, sjel šavlí dolů a nechal nepřítele ztratit balanc. Zeširoka se rozmáchl a sekem z otočky kostlivce rozpůlil. Malé vítězství, ale zdálo se, že nemrtví polevili ve svém snažení. Dva nejbližší strnuli uprostřed pohybu a nejistě se rozhlíželi po okolí, zatímco ostatní ztratili o vojáka zájem a šourali se ulicí pryč. Mohou snad nemrtví cítit strach nebo respekt? Odpověď byla daleko jednoduší a nenechala na sebe dlouho čekat. Křižovatkou vzdálenou několik desítek metrů, proběhl muž zakutý v oceli, za ním druhý, pak třetí a další a další. Následovalo procesí lehké pěchoty, střelců, mágů i jezdců na koních. Probíjeli se armádou kostlivců, ven z města, a nechávali za sebou ulici posetou pozůstatky nemrtvých těl. Byla to jeho šance, docela určitě poslední. Záštitou šavle rozbil lebku nejbližšímu kostlivci a rozběhl se ulicí za početnou družinou. Byl příliš pomalý…
Seděla za stolem a s nepřítomným výrazem drnkala na lyru. Nudila se. Doufala, že její dáma doručila ty vzkazy. Celý život se něčemu podřizovala. Ona, před kterou se všichni klaněli, se stále podřizovala jiným zájmům. Byla jako pták ve zlaté kleci. Dřív si to neuvědomovala a to ji zlobilo snad ještě víc. Drnkání přerušil tichý hlas její dámy. Jasnosti, přejete si něco?
Jak ráda by si splnila své přání, ale priority byly jiné. Bezpečí. Andor. Císařství. Na její přání nebyl prostor. Mávnutím ruky poslala dámu pryč a myšlenkami se přenesla zpět.
Nikdo jí neřekl, jak dlouho byla vězněm ve své vlastní ložnici. Poslední věc, co si pamatovala, byla rudá róba a úsměv se špičatými zuby. Potom si uvědomila až mlasknutí facky o něčí tvář. Byla hloupá. Předpokládala, že když osvobodili ji, tak je volné celé město. Ten barbar jí otevřel oči. A potom ten skvělý pocit, když palcátem trefila lebku černého kostlivce a ta praskla jako meloun. Nebylo to naposledy, tiše si slíbila a krátce se usmála brnkajíc ukolébavku. Jak vypadala úleva v generálových očích vystřídaná tichým hněvem, když odmítala opustit Andor. Ten téměř neznatelný úsměv vítězství, když ji přesvědčili k ústupu. A potom rytíř a jeho noviny. Další cesta. Sevřela rty a drnkla do strun tak silně, že jedna praskla. Ne, už ne. Už se nenechá ovládat. Chytne sama svůj osud do svých vlastních rukou.
Vzhledem k válečnému stavu mezi kmen Kulgur, jenž sídlí na našem tedy Husitském území, a kmen Drungor prohlašuji, že se členové Husitského hnutí nebudou nikterak zapojovat do konfliktu mezi oběma kmeny. Musím ovšem připomenout stále trvající zákaz vstupu kmene Drungor na Husitském území. Pokud bude jakýkoliv člen kmene Drungor spatřen na Husitském území bude proti němu zakročeno.
Necros, pobočník hejtmana, správce Husitského území
Uplynulo několik dní, než si hnijící mozky nemrtvých uvědomněly nepřítomnost té entity, která jim dala tento pochybný život a jeho směr. Dva dny poté se požírali navzájem, než čtyři tvorové s největšími zbytky inteligence ovládli zbytek. Dva dny, během nichž se jeden z vězňů téměř osvobodil. Teď ho drželi jen spojenými silami. Alespoň, že ten druhý nedělal problémy, kterých měli už tak nad hlavu. Bariéru - krom jiných. Po Jeho smrti slábla. Drží ji krev a nemrtví mnoho krve nemají. A kočky pomalu docházejí.
Stejná noc, jiné místo. Holohlavý rytíř setřel kapku potu z čela, aby nekápla na popsaný pergamen. Vtiskl do vosku pečeť a odložil ho na hromádku dalších. Do rána musí viset v každém svobodném městě – na bance a pokud možno i jinde. A každý z nich nese stejný text.
Císařství vás potřebuje! Je nutné zničit hordy nemrtvých v srdci naší říše! Jménem regentury vyhlašuji všeobecnou mobilizaci. Každý, kdo je schopen boje nechť se dostaví tuto sobotu o druhé po poledni na Andorskou tržnici a dál Bůh s námi!
Opřený o zubatou hradbu Templářské tvrze, ospale sledoval světlo loučí, kmitající stíny na dřevěných zdech domů Ilerenské tvrze.
Dusot koní, výkřiky, vzrušené hlasy jezdců ho vytrhly z tak příjemného nemyšlení.
S hlavou na stranu, tahajíce se za naježený knír napínal sluch směrem k hlučnému dění.
To Drungor ježí srst, kmen cení zuby. Zbraně a zbroj řinčí.
Koně vzrušením řehtají a s jezdci na svých hřbetech vytáčí tanec smrti, hřívy rozevláté.
Hrdla bojovníků rvou noční ticho bojovou přísahou!
"Nedojdeme klidu a pokoje, dokud každý nepřítel barbarů, nepokropí krví naše štíty! Smrt Kulguru, smrt zrádcům!"
Templář přejel rukou po hladce oholené lebce a vzhédl k obloze. Temná mračna mu nedala dohlédnout.
"Bože na nebesích, ještě tohle tu scházelo!"
Příští neděli v sedm hodin proběhne zasedání Thyrského senátu, první v jeho novém, honosném sídle.
Hlavními body zasedání bude krom běžných civilních záležitostí především reforma Thyrských zákonů. Všechny senátory vyzývám k účasti. Zasedání bude veřejné.
