Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Na Andor se snášel čerstvý sníh, barbarka se dívala z okna. Kolik už je ho asi doma? Nutkání podívat se domů jí přepadalo už dlouho, tentokrát neodolala. Pro jistotu s sebou vzala do košíku pálenku a maso, co když se ještě drží?
Na dveře Gladijské tvrze zabušila její ruka jen o chvíli později. „Potřebovat tvoje pomoc.“
Barbar oděn celý v rudé se neptal, prostě šel.
Od kláštera Slunce se plížili dvě postavy,zachumlané v teplém oblečení. Když prokličkovali nepřáteli až pod jeskyni, zarazila ho. Dál musela sama.
Jeden z barbarů si zrovna ulevoval u stromu, obrovský chlap, sotva jí uviděl tasil svůj meč a cosi na ní zadrmolil. Kopí odložila už o něco dál, teď zdvihla prázdné ruce. „Hum! Nezabíjet já nemít zbraň.“
Měla co dělat aby rozuměla tomu co říká, po chvíli pochopila že válečník se jmenuje Bjorn, asi. Z pod pláště vytáhla zabalený košík plný masa a kořalky. „ Už muset mít hlad a žízeň. Mráz už bejt moc i na vás za chvíli tady pochcípat.“ Barbar svojí hatlamatilkou souhlasil. Zvěř už umrzla a zásoby docházeli. „Moct já pomoct vy. Moct s já odejít pryč, pak moct najít jiná jeskyně, nebo moct pomoct vy bojovat se zlo..“
Správně namítal, nač pomáhat těm co u nich loupí. Rozmluva nebyla lehká každé slovo musel luštit pěkně dlouho.. „ Cc z tho mt, kdž mm umt zz vv?“
Učinila nabídku, pak se rozhodla zahrát na jeho hrdost. Lhostejně pokrčila rameny a podívala se na něho. „Moct chcípnout tady na hlad, bojovat a dostat do velká síň a nebo zdrhnout jako slepice.“ Poslední přirovnání pohrdavě frkla směrem k Bjornovi. Nemýlila se, když se začal rozčilovat ona už se usmívala. „Mst rct ostat“ Rozohněný barbar se vracel k jeskyni a nechal jí samotnou. Když osaměla, užívala si každou vločku která na ní dopadla i přes třeskutý mráz, tady byl sníh jíný.. Lepší! Vrátil se zanedlouho i s odpovědí, jak čekala stařešinové zůstávají na místě. Zbytek jí více než potěšil.
Mávla na postavu schovanou za stromy, před nimi se objevil portál k Andoru. Menší polovina z kmene se vydala hledat nový domov, zbytek mužů se za pořádného lomozu vydal za ní Andorem. „Mt honě tt ptí co hřtt?“ Vycenila zuby k úsměvu. „Mět dost pití i holka co hřát.“
Zbývalo oznámit na hradě že mají nové spojence.
Byla pozdní noc, když se přede dveřmi věznice ozval klapot koňských kopyt. Spolu s ním se citelně ochladilo. V momentě kdy klapot ustal, se ozvala obrovská rána a těžké dveře věznice se rozletěly směrem dovnitř. Vzápětí vešla klidným krokem štíhlá ženská postava v rudé róbě a kouzelnickým kloboukem stejné barvy, posazený tak, že jí nebylo vidět do tváře. V jedné ruce držela obrovské ocelové kladivo, které by žena jejích dispozic jen stěží za normálních okolností mohla udržet. Volnou ruku držela dlaní vzhůru, a nad ní jako by levitovaly drobné světélkující krystalky. Na první pohled by se mohly zdát jako krystaly ledu, ale měly krvavě rudou barvu.Žena se rozhlédla po místnosti. Nejdříve směrem ke stříbrem vystužené cele, kde byla uvězněná a spoutaná zrzka, a vzápětí ke schodům, kde se začal ozývat rychlý sled kroků několika strážmých. "Stát!" Ozval se rozkaz jednoho z nich, následovaných výstřelem z kuše.
Šipky se jí zabodly do hrudi a lehce ji jejich náraz vyvedl z ladného pohybu. Klidným hlasem pronesla: "Přicházím vyřešit váš problém s upírkou. A jsou dvě možnosti, jakým způsobem bude řešení probíhat. Buď mi dáte klíč od cely, vrátíte se nahoru a budete dělat, že jsem tu vůbec nebyla. Ráno vše nahlásíte na hradě s tím, že jste nemohli nic dělat. Což je naprostá pravda. Nebo se mě pokusíte zastavit, nebo třeba zkusíte proklouznout ven a jít pro posily. V tom případě se s vámi budu muset vypořádat stejně, jako s těmi tlustými ocelovými dveřmi. Nikdo nebude vědět, co se tu stalo, protože z vás zbude jen krvavá louže. A venku jsou mí věrní lovci, kteří vás odloví, než se dostanete k městské bráně."
Žena cosi téměř neslyšitelného zašeptala a z venku se ozvalo vlčí zavytí. Strážní velmi rychle zvážili své možnosti. Během chvilky ženě přistál u nohou svazek klíčů. Poměrně rychle našla správný klíč od cely a odemkla ji. Drobně se usmála a řekla: "Odcházíme."
Na náměstí rychle přiběhl císařský trubač, jak pospíchal zakopl a dokonce mu vypadl z rukou jeho největší přítel a pomocník, ten který mu dává sílu vykonávat jeho poslání. Trubku vzal z kupky podezřele nebílého sněhu a jen rychle jí otřel pláštěm, ani ho nenapadlo, že by mohlo být něco špatně. Tak pospíchal. Nocí Androského města se rozlehl hlas trubky a dávivého zachrchlání.
S okamžitou platností se dává na vědomost, že Amundsen II Ama, bývalý starosta okupovaného města Thyris , z vůle Císařství host na Andorském hradě, napadl služebnou a prchl v přestrojení za ženu. Tento jeho čin jen podporuje podezření ze zrady Císařství, kvůli kterému byl na hrad v dobré vůli pozván. Kdo důležité zprávy k jeho dopadení dodá bude odměněn jedním stem zlatých.
A tak vyřvával Císařský trubač natřikráté, než se prvnímu odvážlivci nastřádalo tolik odvahy, aby se vyklonil z okna a z plna hrdla zařval čas, v který trubač svou zprávu městu předával a místo kam odebrati se má.
Na náměstí v městě Andor přišel Císařský trubač. Po zaznění dlouhého táhlého tónu ,ńesoucím se celým městem, začal pomalu roztahovat pergamen, což dává akorát čas pro lid přijít na doslech. Rozhlédl se po šumícím davu a pevným hlasem začal číst z pergamenu s rozlomenou Císařskou pečetí.
Dne čtvrtého tohoto roku byla vykonána spravedlnost na pětici hrdlořezů, kteří se pokusili loupit v městě Margaard. Dva vůdci lapků přiznali se k přepadávání obchodníků a ctnostného lidu na cestách. Ani jeden z nich nic nezapíral a k nepravostem hanebným se přiznali. Z Dobré vůle bylo jim splněno jejich poslední přání. A to skonat rukou kata bez pohledu císařského lidu, aby jejich hanba nebyla ještě větší. Poprava byla vykonána ihned poté. Vězte ještě jednou, že před popravou všichni svých činů litovali a prosili své bohy o smilování.
Poté pomalu svitek sroloval, uložil do torny a vydal se směrem k hradu.
Vážení obyvatele Margaardu,
věřte, že tyto řádky nepíšu s lehkou rukou. Situace v celé zemi není příznivá a musíme udělat vše proto, abychom přežili. Proto Vás snažně prosím, vyhledejte bezpečnější domov v Císařském městě Andoru. Zbalte si pro vás nejdůležitější věci. O vaše domovy bude postaráno, dokud to jen bude možné. Jedincům jsme schopni finančně pomoci se zaplacením nového bydlení. Zároveň apeluji, aby jste vyhledali kohokoliv z cechu Lovců pro další informace. S ničím neotálejte a konejte.
Choulila se v koutě železné cely. Neměla ponětí o čase či uběhlých událostech. Všechno, co zbývalo, byl jen přirozený pud přežití. A pak zavětřila. Pach krve ji udeřil do nosu. Nejprve bestiálně zavrčela, špičáky vyceněné jasnou výhružkou. Zvedla se a jedním skokem stála u mříže. Pach krve cítila stále intenzivněji. Její už tak bledá pleť s viditelnými žilkami ještě více zesinala. Náhle hrdelně zařvala a v plápolajícím světle pochodní to vypadalo, že se jí prodlužují i prsty. Novým zajatcům v cele nedaleko ztuhla doslova krev žilách. Bestiální řev zarezonoval věznicí. Zrzka s nepřítomným a zvířecím pohledem chytla mříže vlastní cely a dalším řevem na povzbuzení je ohnula.
Byl to jen mžik, než se protáhla ven. Zmatený voják na pochůzce se úlekem schoval do nejbližšího rohu. Bestie ho stejně nevnímala. Šla za krví, kterou měli noví vězni na sobě až až. Vězeňský dozorce využil možnosti a rozeběhl se pro pomoc.
Než dorazila posila, z útrob věznice se dál ozýval křik vězňů a nelidský řev. Dokonce i psi v okolí věznice stáhli ocasy a uklidili se do bezpečné vzdálenosti. Po jejich vstupu se jim naskytl hrůzný pohled doprovázený náhlým tichem. Dveře cely nových vězňů byly otevřené a všude okolo se válela roztrhaná těla, kaluže krve a kusy servané kůže. Zrzka se skláněla nad jedním z těl a hodovala na něm. V rohu se klepal jediný přeživší, bledý strachem a krůček před ztracením vědomí.
Krvelačná bestie se od přísunu krve nedokázala odtrhnout. Snad jen díky tomu ji vojáci dokázali tvrdou ranou do zátylku poslat do temnot. "Zabijte ji!" Křikl jeden z vojáků, ale jiný ho zadržel. "Je tu na příkaz rytířky... svažte ji a odtáhněte do nejvzdálenější cely!" Štekl. "A ukliďte někdo ten bordel!" Štěkl podruhé a odkráčel z věznice pryč. Věděl, že tohle nezůstane bez důsledků.
