Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
My, cech Aurea Leonis, vyhlašujeme soudržnost s Thyriskou republikou. Tímto listem se nyní připojujeme k odporu proti represím ze strany Tashe Akary a jeho spojencům a vyhlašujeme plnou podporu jednání Praetoriánské gardy. Nechť je známo, že náš cech vstupuje do otevřené války s rudopísečnými silami, které se zbaběle schovávají za mocí a slovy císařovny a tiše nás okrádají o naši vlastní zem a suverenitu nad naším kontinentem. Již nebudeme otroky tiše přijímající každý rozkaz našeho nepřítele. Budeme bojovat za nezávislou Andarii.
Za cech Aurea leonis, podepsána rada starších:
*podepsán* Ochránce Grimoaru Jindra
*podepsán* Pán lesa Thron Páčidlo
*podepsán* Cechmistr Pul
*podepsán* Mistr slova Ebro
Zvuk boje pomalu utichal a to jí dodávalo naději. Nechala dřevěné opevnění za sebou a bezhlavě se rozběhla do útrob lesa. Nevěděla, kam běží, ale bylo jí to jedno. Chtěla hlavně pryč, daleko od toho všeho a všech. Vlastní lidé se jí hnusili, ale ti na pevnině nebyli o nic lepší. Slibovali, lákali, ale nakonec ji chtěli jen využít a odkopnout. Cítila se ztracená a nebylo to jen soumrakem, který se pomalu snášel mezi stromy. Když prudce narazila a málem si vyrazila dech, očekávala dřevo a větve stromu. Místo toho se před ní tyčila hora svalů a divoce rozježených vousů. Vzduchem se mihl válečný palcát. Instinktivně zavřela oči, ale dopad těžké kovové hlavice to neodvrátilo…
rok se s rokem sešel a naše krásné město se opět skví v barvách císařství a zbroji našich hrdinných ochránců. Díky obětavému pouštnímu lidu můžeme žít své životy v bezpečí a bez obav z narušitelů či nepřátel císařství a vlastizrádců naší krásné země. A protože láska si nevybírá a já nemám pochyb o schopnostech váženého Akary, rozhodla jsem se svůj život svázat s jeho. Vězte, lide andarijský, že jsem si zvolila svého druha a všichni jste srdečně zváni na naše společné ano, které se uskuteční během následujících pár týdnů.
Přípravy na svatbu nastanou okamžitě. Vzhledem k výdajům na obřad bude pro tuto příležitost vybrán jednorázový dar za každé město a to v této podobě:
2000 ingotů železa
200 ingotů mědi
200 ingotů stříbra
50 kusů drahých kamenů
5000 kusů dřeva
1000 porcí jídla
50 kusů látky
500 kusů peří
Pro vaše dary vyšleme nejpozději do 26 dne tohoto měsíce pověřenou osobu, abychom se ujistili, že nikde během dodávky nedojde k potížím.
V jednom nejmenovaném odpadkovém koši...
Hladová krysa se bojácně rozhlédla, ale neměla čas váhat. Odpadkový koš skýtal málo možností k úkrytu a na nádvoří korzovalo víc vojáků než obvykle. Nebude trvat dlouho a někdo si všimne chlupaté koule na hromadě odpadků. Několikrát rychle zavětřila, než rozhrábla vrchní slupku odpadků, aby se dostala k lákavějším pochoutkám. Měla štěstí a její nos ji vedl neomylně k velké porci jídla z kuchyně. Těsně před ním, však narazila na potrhaný kus zmačkaného pergamenu.
... Hlášení...
... ávání bylo úspěš.... souhlasí ....
... o bojovníci napadnou Marga...
... měnou chtějí...
... kořist a vo...
Než stačila pergamen odhrábnout stranou, zasáhl ji úder okovanou rukavicí. Polekaná a trochu otřesená se stáhla ke stěně koše, kde se výhružně naježila vstříc nebezpečí. Ruka v okované rukavici o ni ale nejevila zájem, naopak zmizela stejně rychle jako se objevila. Potrhaný pergamen zmizel s ní.
s těžkým srdcem nesu události posledních dní. Velice mne zarmoutila vražda mého bratra a o to víc mne znepokojuje budoucnost. Nebyl bych ale vůdce svého národa, kdybych nekonal moudře. Proto se mí muži už nadále nenechají vraždit pro potěšení Thyrských a naopak na zločincích jihu bude vykonána vendeta za jejich zločiny. S požehnáním jejího veličenstva císařovny prohlašuji Thyrskou republiku a všechny její sympatizanty za lovnou zvěř a jejich činy velezradou císařské koruny.
Proto svolávám Vás, cechy, skupiny a jednotlivci zemí andarijských, jenž stále věříte v blahobyt této země a společnou spolupráci našich národů, aby jste přišli ku pomoci proti zrádným hadům z jihu, abychom prorazili hradby bašty svévolné, zvrácené mysli a zasadili jim společně ránu, na kterou do konce svého krátkého života nezapomenou.
Svolávám Vás, přijďte, připojte se k mým vojskům a odměnou Vám bude příkoří Perly jihu a má nesměrná vděčnost za Vaši službu.
vlastní rukou Tash Akara, vůlí císařské milosti Kilias
Po dlouhých dnech mé tolerance vůči útokům, okupaci a plundrování zemí Andarijských pohár trpělivosti přetekl a rozhodl jsem se, že Thyrské hlídky nebudou další, jenž obsadí pouštní mužové samozvaného Císaře Tashe Akary. Bohužel tím, že byl Akara k císařovně vpuštěn příliš blízko a bez obezřetnosti, z ní udělal svého rukojmí a nyní jejího jména využívá jen jako štít proti oprávněné nenávisti Andarijců, aby mohl legálně zabrat jejich domoviny. Proto už není možné nadále setrvat pod zlovůlí Akarových rozkazů převlečených za císařské, a bez hnutí prstu sledovat, jak jsou země zabírány pouštním lidem. Tímto prohlášením popírá Thyrská republika svou dosavadní formální podřízenost Andarijskému císařství a vstupuje do války s veškerými silami pouštních kmenů Tashe Akary, Tashe Hassareshe a Tash Siria.
Zároveň volám po příchodu dvou zbývajících Tashů do Thyrisu, které Akara prohlásil za rebely a bojuje s nimi i ve své zemi, aby připojili své síly proti společnému nepříteli.
S potěšením také oznamuji, že takzvaný císařský úředník Tasshish byl po výzvě o provolání Císaře Tashe Akary na můj rozkaz ubit k smrti.
Vlastní rukou sepsal Konzul Gibraen Artalius, Konzul Gardy a vládce Thyrské republiky.
Useknutá hlava se kutálela po přeplněné palubě. Několikrát se šišate převalila, narazila na dřevěné hrazení a zůstala ležet obličejem dolů v kaluži krve. Loď byla plně naložená kusy těl, což by za normálních okolností znamenalo týden blahobytu, avšak tentokrát byla značná část nákladu tvořena padlými druhy. To rozhodně kazilo chuť k jídlu. Město, na které útočili, bylo příliš dobře opevněno a hlídky je objevily dřív, než se stačili rozběhnout ulicemi a vnést do nich smrt a zkázu. Škoda. Mohla to být hostina, jakou kmen nezažil už od ničivých záplav, které smetly jejich bohaté loviště. Dnešní lov se tedy moc nepovedl, ale to nevadí, jíst se dá všechno. Všechno je to maso, které nakrmí hladové krky v jejich vesnici. Konec konců, Náčelník si stejně některé ze svých lovců v duchu přejmenoval už dávno... Jen ho trochu mrzelo, že to Bůček přežil.
